Poslední výdechOblíbit
| Publikováno: 13. května 2010 20:53Průměrné hodnocení: 6, hodnotilo 4 uživatelů [detaily] |
Menší povídka, která volně navazuje na můj popis mé jeskyně, která je na Aragornu.
Dědečku. ozve se malý chlapec. Povězte mi, jak jste zabili Chiméru, ozve se znovu. I rád ti to povím, Arnolde, usměje se stařec, chtěli jsme být něčím víc než jen obyčejní lidé a starý Raindolf přišel na to, kde Chiméra sídlí. Bohužel, Chiméra sídlila v jeskyni u skřetího tábora...
***************************************************
Po staré cestě kráčely čtyři postavy. Jedna se tyčila nad ostatními a nesla v rukou obouruční meč. Další byla proti ostatním velmi malá. Náhle se za nimi něco ozvalo. Otočte se a vydejte nám zbraně. Pokud Grišhákovi k něčemu budete, možná chvilku přežijete. Otočily se. Za nimi stálo asi třicet, čtyřicet skřetů. Jediná cesta ven vedla dále, do skřetího tábora. Náhle ta malá postava, kudůčí mistr, hodila před družinu nějaký lektvar. Všude se udělalo mračno, ale když družina začala utíkat, kudůk zakopl. Běžte! zakřičel. Nechte mě tady! Starý Raindolf se ještě jednou ohlédl. Chvíli váhal, ale nakonec utíkal za zbytkem družiny.
Tady to je. ozval se starý válečník. Že, Raindolfe? ozval se znovu. Ano, odpověděl Raindolf. Jdi první, pokynul mu a pak se otočil k poslednímu členu družiny, elfce Rianě. Budeš nás krýt zezadu. Kráčeli dlouho chodbami, až vstoupili do místnosti velké asi deset krát deset sáhů. Náhle se otevřela zeď. Jakési tajné dveře. Vyběhl z nich tvor se třemi hlavami a přirazil elfku na zeď. Riana se nehýbala. Chiméra. Pomyslel si starý válečník a začal bojovat. Chiméra se hodně kryla a uhýbala, chvíli to vypadalo, že vyhraje starý válečník, ale i on byl odražen na zem. Měl tržnou ránu na prsou, ale ještě žil. Raindolf zamumlal zaklínadlo a potvora se stáhla. Zaútočil znovu a znovu, až se najednou zakuckal. Nemám... sílu. Utekl. Nechal tam oba umírající hrdiny a od té doby už ho nikdy nikdo neviděl. Náhle starý válečník posbíral zbytky sil a bodl Chiméru do břicha. Přece jen jsem zvítězil, oddechl si.
*******************************************************
Ani nevím, jak jsem se odtamtud dostal. dokončil stařec vyprávění. Potom se podíval na zeď, kde visel jeho starý meč. Slza ukápla a stařec zašeptal: Ach, to staré mládí, to bylo krásné. Stařec se náhle zakuckal, slábl. Dědečku, ne! Ještě ne! křičel malý chlapec. Náhle kdosi zaklepal. Dveře se otevřely a vešel mistr kouzelník. Stařec, jakoby celý život čekal na tento okamžik, vydechl naposledy.
Komentáře, názory, hodnocení