Andor.cz - Dračí doupě online

Když usínal jsem včera s plnou hlavou,
již čekal na mě zvláštní letní sen,
v něm obýval já jeskyni tmavou
a věřte či ne, byl jsem Tantalem.

Netrápil mě hlad, necítil jsem žízeň,
jen samotu a stesk.
A pod dotekem ruky mé se rozplývala v šeru
tvář světlá, již jsem tolik hladit chtěl.
Pak s proudem náhlým odepluly
tmavé vlasy, dcery vod
i rty, co líbat toužil jsem,
se zdály být jen přeludem.
Tak zůstávaly nehnuté,
jen oči srnky nehmotné, jen oči tmavé v mysli mé,

černé srny, černé sny
o nejkrásnějších květech
na druhém břehu těch nejširších řek.
A v probuzení útěcha není,
vždyť nedosažitelné je ještě o krok dál.