Andor.cz - Dračí doupě online

Škatule (pro noblesní rypáky krabicové víno)

Předem chci upozornit (a to především rypáky), že tento článek nebude objektivní.
Takže tedy, co to ta škatule vlastně je?
Pro většinu z Vás to slovo nejspíše vyvolá představu bezdomovce sedícího či postávajícího před supermarketem. Ano, pijí to bezdomovci, ano, většina bezdomovců se na ulici dostala vlastním přičiněním (tuto informaci nemám podloženou), ano, bezdomovci smrdí. Ale kdo jste Vy, abyste odsuzovali škatule kvůli tomu, kdo je pije? Odsuzuje snad někdo Vás za to, komu se líbíte? Či za to, jací lidé se za Vámi ohlížejí? Připadáte si pak lépe, když nad tetrapakovým zázrakem – za málo peněz hodně muziky – ohrnujete nos? Myslíte si snad, že jste lepší? Škatule je jen nástroj (pravda, nástroj, jak se snadno ztřískat), stejně jako škatule můžete odsoudit nože, protože právě nožem se jí maso (něco pro vegoše), nebo můžete odsoudit skláře za to, že dělají sklo, do něhož se později nalije alkohol, ten někdo vypije, nasedne do auta a přejede školku. Takže se zeptám ještě jednou – myslíte si, že jste lepší než ti, kteří škatule pijí? (Ano, bezdomovci)
Dobrá, teď je čas na pár odpovědí.
Nejste lepší, jste úplně stejní – máte stejný počet rukou, nohou, očí, nosních dírek, řitních otvorů a tak dále. Ano, jste lidé jako oni, ano, říká se, že šaty dělají člověka. Podívejme se však pravdě do očí – skutečně Vám ta škatule nechutná? (táži se těch, kteří ji aspoň zkusili – a celou vypili!); ano, nechutná Vám a proč Vám nechutná? Kvůli předsudkům pochopitelně, máte pocit, že pijete toho smradlavého bezdomovce. Ano, přiznám se, že i mně ta škatule sem tam nesedne, ale zrovna tak mi sem tam nesedne vodka, rum, špenát či cokoli dalšího.

Návod správného použití škatule:
1) Jste-li amatéři, roh odtrhněte, pokročilejší odkousnou
2) Nalijte si to rovnou do chřtánu (nikdy si to nelijte do sklenice na víno)
Ale zpátky k tématu, proč že to ty škatule vůbec někdo pije? No těžko Vám to, moji milí čtenáři, popíši slovy, jste-li zpátečníci, nepochopíte to pravděpodobně, ani když Vám to kladivem vtluču do hlavy.
Případ první:
Po celodenním výletu jste konečně dorazili na cílové nádraží, vlak Vám jede až za tři hodiny, s přáteli máte sotva na jedno pivo a ještě k tomu všichni dohromady. Vlezete do obchodu, koupíte si škatuli, vylezete před obchod, načnete a pijete. Čas krásně utíká, bavíte se tím, jak se někteří zhnuseně šklebí. Ale s další krabicí to bývá úplně jedno a při té třetí Vám pak dost možná ujede i ten vlak. Ale vem to čert, tohle jsou České dráhy – zpoždění téměř zaručeno.
Případ druhý:
Vyhodili Vás z práce, partner/ka se s Vámi rozešel/la, kamarádi na Vás serou – prostě fakt blbej den. Sesbíráte svejch pár chechtáků, který Vám ještě zbyly. Cestou možná natrefíte na nějaký další lidi, ale vesměs se stačí přidat k libovolný partě bezďáků, a s nima se vožerete za pár šupů…

Jak škatuli vybrat?
V supermarketech obvykle moc výběru není, ale já vybírám podle ceny – čím levnější, tím míň očekávám a o to více můžu být překvapen. Z mých osobních zkušeností můžu říct, že škatule dražší 30 kč bývají hnusné – snaží se „vysokou“ cenou navodit dojem dobrého vína. Snad i hrozny na to použité jsou „lepší“, ale kdo určuje, co je a co není dobré? Místo škatule za 50kč si raději kupte Sklepmistra.
Výroba:
Při stáčení lahvového vína se sem tam nějaká lahev rozbije, pak tedy přichází na řadu člověk s mopem a smetákem. Smetákem uklidí střepy a mopem vytře víno; toto víno poté vyždíme z mopu a vyždímanou kapalinu natočí do sudu. A tak, vážení a milí, se vyrábí škatule.
Dobrou chuť.

A ještě dodám na úplný závěr:
Nesuďte podle skořápky (či tetrapakového obalu) a už vůbec nesuďte něco, co nechápete.