Andor.cz - Dračí doupě online

Po mnoha stech metrech konečně doběhla k cíli. Byl jím starý dub, její domov. Sotva začala šplhat vzhůru, když ji dostihli. “Ne, prosím, nechte mě, nezabíjejte mě,” prosila, ale oni neznají slitování.
Když se dalšího rána Dan probudil, zjistil, že usnul na hlídce a že nikde nejsou ani jeho matka, ani jeho tříletý bratr. Slezl proto dolů z jejich stromového obydlí a okamžitě uviděl na zemi svou mrtvou matku a opodál stopy svého malého bratříčka. Matku v rychlosti pochoval a pak se vydal po stopách svého bratra. Neušel ani deset kroků a už se se stopami dítěte mísily jiné, cizí. A dále už žádné stopy malých bosých nožek nenašel a i ty druhé se mu brzy ztratily. Musel se tedy vrátit domů, tam zabalil vše, co našel a vydal se na cestu, na cestu, která navždy změnila jeho život.

----------------------

“Hcinm žen íšjěnaddo udub ež, es ijuzavaz,
Hcin z ohíndelsop itrms od ža, es ijuzavaz.
Ýnrěv ydžv unatsůz mádasáz ež, máhasířp.
Ýnrěv ydžvan udub máv ež, máhasiřp.” *
Tak zněla přísaha, která znamenala, že nikdy nezažije lásku, že nikdy nepozná soucit. Přísaha, že se stane jedním z nich.
Jakub sledoval, jak desítky mužů, desítky těch, se kterými strávil posledních dvaadvacet let, odříkávají přísahu. Pak přišla řada na něj, i on ji vyslovil bez váhání, a pak už byli všichni nově vycvičení muži přesunuti do hlavního tábora, kde se setkali se stovkami dalších. Blížila se válka, to věděli všichni, ale nikdo z nich nevěděl, proti komu budou bojovat, nikdo nevěděl, že budou muset zabít svou vlastní rodinu.




Těch pár řádků není výsledkem mlácení do klávesnice, po přečtení odzadu pochopíte proč.