Autor: HoplesSekce: ZamyšleníPublikováno: 04. dubna 2012 16:52Průměrné hodnocení: 9.5, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
| ||||
Poslední Ocelot - 08. května 2012 19:01 To je krutá realita života... :-/ |
| ||||
Po přečtení tohohle díla jsem konečně definitivně shledal, že na světě můžou skutečně existovat lidi, kteří jsou jako já. A protože jsou jako já, proto je nikdy nepotkám... Maximálně minu v davu, oni se svými tajemstvími v hlavě a já se svými; každý jiným směrem a přitom míříme do stejného cíle. Smutné? Směšné? Kdo ví? |
| ||||
Teď jsi nejsem jist, zda je to osobní zpověď a nebo jen zamyšlení, ale každopádně moc pěkné a moc smutné. Škoda, že po těch vymenovaných snech následuje: Ale to jsou jen zbožná přání. Protože NENÍ :) Jen si to uvědomit. Mimochodem... máš jeden sen stejný jako já :D A já si ho pomalu ale jistě začínám plnit, ačkoli by to před deseti lety do mě nikdo neřekl ;) |
| ||||
Perla - 08. května 2012 10:52 Galax - 08. května 2012 12:31 Jsem ráda, za každý komentář. Abych pravdu řekla, tohle dílo ani nemělo být zveřejněno. Ale pak jsem si řekla, proč ne? Už mě štve, že po internetu jsem Happy-go-Lucky osůbka s plochým charakterem. K dnešnímu datu je hodně věcí už nepravdivých. Práci jsem našla, sice ne takovou nad kterou by člověk skákal radostí, ale ano je. Kamarádi mi na Animefestu ukázali, že nejsem sama a vyřešilo se hodně věcí. Ale stále je to zpověď člověka, který neumí přijmout upřímně míněnou pochvalu z důvodů, které se staly v minulosti a které velmi zranily. Je to ukázaka jak daleko dokáže dojít uchovávání smutnu v nitru a přetvářka. Zanechá zraněnou a uzavřenou duši, která nikomu nevěří a bojí se kontaktu s okolním světem. Pokud jste mé dílo přečetli a našli několik náznaků, toho co se dělo, mohlo se dít a možná se i dělo, víte jen zlomek strastí, které skrývá zraněná duše, jenž chce jít za svými sny. Doufám, že jsem osvětlila několik věcí a berte tohle dílo jako zpověď někoho, kdo neustále ukrývá svá tajemství a bojí se světa. Je to jen malé otevření se ostatním, ale velký krok ke světlu ze tmy samoty. |
| ||||
Perla - 08. května 2012 10:52 Už jsem se pomalu nadechoval k nějaké nehezké poznamáce jako u jednoho nejmenovaného díla ale pak jsem si ten komentář dočetl do konce a tentokrát ti i musím dát za pravdu... Jen jedna věc - psychika lidí je svině, a tak velká že to ani nejde popsat, a lidé kteří si už zvykli na něco takového, jako že jsou věčně sami, k nim patřím i já, mají pak velmi těžké se někomu otevřít, či říct že někoho potřebují... Potvrdit by ti to mohla skupinka lidí se kterou jsem se teď setkal na AnimeFestu, že člověk jako já, co žije už tolik let víceméně samotářsky, bez nějakého "okolí" má těžké se s někým seznámit a otevřít se jim... Nechci kritizovat tvůj názor, je dá se říct správný, jen chci říct že tam je tahle trhlina která se ne tak snadno dá spravit... K dílu nebudu mít moc sáhodlouhé komentáře, moc často nečtu tady na andoru, jak už jsem ostatně hodněkrát zmínil, ale podobné články si čtu skoro pokaždé, je to... Dobré... Jen mě trochu tohle už začíná upřímně štvát, připadám si jako kdybych procházel andor a nacházel něco takovéhoto na každém kroku, už to ani není vtipné, spíš smutné... Nevím, nemám co k tomu říct pořádně... |
| ||||
Věř mi, že když jsem byla ještě malá dívčina, měla jsem vět typu "nikdo mě nemá rád" plný deníček. Ale pak jsem pochopila, že tím, jak si tyto sebeublížené věty stále dokola opakuješ, akorát si je vrýváš do podvědomí, kde se velice dobře usadí a pak budou vládnout Tvému osudu. Tyhle pesimistické myšlenky (ano pesimistické - nikoli realistické) pak zapříčiní to, že se Tvůj život nezlepší. Naopak, budeš se v tom utápět stále hlouběji a hlouběji. Není na světě jediný člověk, který by byl milován všemi, stejně tak není člověk, kterého by neměl rád nikdo. Větami, že Tě nikdo nemá rád a že jsi všem lhostejná, jen ubližuješ těm lidem, kteří Tě rádi mají! Vůbec není sobecké říkat, že si přeješ něčí obětí, je velice dobře vědět, jaká jsou Tvá přání a ještě důležitější je, si za nimi jít :) Naopak, sobecké je říkat, že jsi všem ukradená. Otevři oči. Věřím, že je kolem Tebe víc lidí, než si myslíš, kteří Tě mají rádi a rozhodně jim ukradená NEJSI. Doporučuji přečíst knížky Moc podvědomí od Dr. Murphyho či Tajemství od R.Byrne, jsou to klíče ke splnění Tvých snů. Mě se díky nim podařilo získat ideálního partnera a začít si víc věřit ;) Protože každý je svýho štěstí strojvůdce. :) |
| ||||
Tak moc mi to niečo pripomína... |
| ||||
Myslím že nebudu jediná komu při čtení spadlo z očí pár slz. Věděla jsem že se v tobě perou zlé chvilky ale nevěděla jsem že tolik. Vím že to bude znít otřepaně ale jsi pro mě výjmečná kamarádka které si vážím a mrzí mě co prožíváš a i když nás dělí poměrně velká vzdálnost ráda bych ti byla oporou alespoň na dálku, když to nejde jinak. Mám své chyby a není jich zrovna málo. Pokud ti někdy ublížím, věř mi, prosím, že to není úmysl. Na dálku nepoznám jak se cítíš, písmenka zkousnou moc a jsou asi lidi na tohle lepší než já, ale i tak přede mnou nemusíš skrývat, že jsi smutná. Vždy tě ráda vyslechnu, od toho tu jsou přátelé a já tě považuji za velice dobrého přítele a jsem velice ráda že tě mám. byla jsi moje sluníčko v temných časech. Je na tvém zvážení do jaké míry mi budeš věřit. Jen ti chci připomenout, že jsem tu, že mi můžeš věřit. Své sny si chraň a nenech si je vzít. Nikdo na to nemá právo. Jsou tvou součástí a dělají tě výjmečnou. Nejsou jen útěk od reality, spíš i touha po lepším zítřku. |
| ||||
Zpověď raněné duše... Je až s podivem, kolik jich po světě kráčí, aniž by si byly vědomy toho, že nejsou samy. A pak narazí na tebou popsanou skupinu přátel, z nichž každý má v duši nějaký podobný šrám, ví o tom navzájem a respektují to. Proč padat, když můžeš plachtit a odpočívat, nést se světem, vyčkávat a ve vhodném okamžiku máchnout křídly a skutečně letět, přidat se ke svému hejnu a přitom zůstat sama sebou? Stačí jen vytrvat a trpělivě vyčkávat, vyhlížet vhodnou příležitost a nebát se dát další šanci navzdory tomu, jak moc ty předchozí zklamaly. A zas a znova... Každá zkušenost je dobrá v tom, že ti dá vodítko, jak se příště zachovat lépe. Nech si své dětské sny... Jsou tvým nejkřehčím pokladem, který nemá nikdo právo zničit. Jsou tvé a dělají tě samu sebou, takovou, jaká jsi. Zbav se jich a rány po nich tě budou pronásledovat, dokud je nenahradíš jinými sny. Ale ty mlhavé stínové obrysy a nostalgické vzpomínky přesto zůstanou. Boj se sebou samým nemá vítěze, vždy z něj vyjdeš jako poražená. |
doba vygenerování stránky: 0.060332059860229 sekund