| Publikováno: 13. dubna 2012 21:24Průměrné hodnocení: 9.3, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
Něco z prostředí války
Zpocené dlaně pevně třímaly zbraň, tu jedinou věc mezi životem a smrtí. I tak se ale zděšeně krčil v zákopu, klepal se, div si nepřekousl jazyk. Nad jeho hlavou divoce jako čmeláci bzučely kulky a tu a tam se ozýval výbuch vzdáleného granátu. Nikdo si ho nevšímal, měli moc práce s odvrácením útoku. Tiše se modlil, volal maminku, ale ta byla na hony vzdálená. Když před něj padl nějaký voják s dírou místo levého oka, vyděšeně vyjekl. Chtěl od mrtvoly odtrhnout zrak, ale nešlo to. Prosebný výraz pravého oka se mu vpíjel do mozku a v tu chvíli věděl, že na něj nikdy nezapomene. O chvilku později ho někdo zprudka chytl za ramena a surově jej vytáhl do skrčeného, ale stoje. Díval se do ušpiněné a strhané tváře staršího muže, ve kterém poznával toho příjemného chlapíka, co se o ně tak otcovsky staral, když byli daleko v týlu. Palička, vzpomněl si na jeho jméno. Něco mu říkal, ale on ho přes hluk bitvy neslyšel. Brzy mu ale došlo, co to bylo. Rozklepaně stál u hrany zákopu a zvuk létajících kulek nebezpečně zesílil. Jedna mu proletěla těsně okolo tváře a vyryla mu do ní zarudlou rýhu. Ta ho, jakoby zázrakem, probrala a on najednou věděl, co má dělat.
Zalícil pušku, srovnal kovová mířidla v oku, vyhledal cíl a zmáčkl spoušť.
PRÁSK!!!
Puška ho udeřila do ramene a olověná kulka opustila hlaveň. Chvilku měl pocit, že vidí její dráhu, ale to už trhal za závěr a znovu mířil.
PRÁSK!!!
Hlaveň opustila další olověná smrt a on spatřil, jak se zaryla do čela vojákovi běžícímu proti němu. Viděl, jak ho odstředivá síla vražedného čmeláka zastavila ve skoku a mrštila snad o pět metrů dozadu. Zadní část lebky i s mozkem a helmou odlétla v dál a tělo ztěžka dopadlo na zem. V tu chvíli už ale hledal další cíl a zpocené ruce se mu smekaly po závěru pušky.
Koutkem oka postřehl, že další z jeho kamarádů odletěl dozadu a pak už jen viděl, jak jeho směrem letí granát. Sledoval dráhu dřevěné tyče s kovovým válcem na konci rotující okolo svého středu. Věděl co dělat, i když se to pomalu rovnalo smrti. Pevně držíc svou zbraň se začal hrabat ze zákopu.
Nohy se smýkaly po krvavém bahně.
Granát dokončoval křivku.
Konečně pevný opěrný bod.
Výbuch.
Náraz.
Let.
Křik.
Pak…
Ticho.
Mrazivé ticho.
Hrobové…
Komentáře, názory, hodnocení
Wolvie - 20. května 2012 23:28 | | |
|
| Tohle je mi neskutečně sympatické, připomíná mi to, když jsem ještě psal střepy napoleonské a prvoválečné. A když tohle čtu, ponořil bych se do toho znova. Chci říci, vskutku inspirativní a povedené, procítěné, velice živé (i když tam jsou mrtvoly, ale jak my v reenactmentu říkáme "mrtvoly oživují bojiště" x) ) Musím dát 10, jinak bych neměl čisté svědomí (: |
|
| Lukas Griswold - 18. května 2012 10:57 Ale musím uznat že tohle se ti opět povedlo... |
|
| thomas Enderson - 17. května 2012 22:15 Abych byl upřímný, máš pravdu :-D Americké filmy ovlivňují mnohé lidi. :-D |
|
| Hmm krásný konec života... možná hrdina... možná ne... ale jeho jméno bude někde napsané, mezi stovkou dalších. Ten konec... pro tolik okamžiků jediné slovo... pěkné.... u mě máš za devět. Ten jeden bodík nazpět je za tu náhlou změnu chování... pochybuji že by někoho probral k profesionálnímu míření, těsný únik smrti. burg - 17. května 2012 20:18 Hmm ono pokud se strefí do čela tak spíš rychlost těla docílí pádu na kolena vpřed, ale pokud by se trefí na lebeční kost tak ano odmrští jej to zpět.. je mu to nevystřelí mozek z hlavy... to ne... ale to nemůžeme mí za zlé autorovi, ale americkejm filmům... není-li pravda? |
burg - 17. května 2012 20:18 | | |
|
| Krátké, zato úderné. Super!
Jen jedna výtka: fakt se směju u toho klišé, kdy kulka pokaždé trefí vojákovo čelo, načež to běžícího vojáka pokaždé odhodí pět metrů zpět. To by se stalo leda by ho trefila rychle letící židle, ale ne kulka... |
Gari - 16. května 2012 17:27 | | |
|
| Dle mého velice dobře napsané. Možná by tam mohla být i trochu větší rozmanitost slov a přirovnání, trochu pestřejší hra s jazykem, ale i tak tomu osobně nemám co vytknout. Dávám 9, protože je stále prostor pro zlepšení a dotažení k dokonalosti. Tebe konkrétně považuju za jednoho z nejlepších autorů, kterého jsem tu zatím potkala. Těším se, co si od tebe přečtu příště. |