Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Vraždy v NulnuOblíbit

reaper8809.gif

Autor: Poslední Ocelot

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 04. května 2012 01:00

Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Tento příběh je věnován všem hráčům, teď již zavřené, stejnojmenné jeskyně. Nebudu je zde konkrétně uvádět, oni se ke svým postavám případně přihlásí sami, budou-li chtít. Jeskyně bohužel byla uzavřena kvůli mé neaktivitě, takže konec příběhu bude domyšlen/dopsán pouze mnou, nikoli hráči. Většina přímých řečí je sprostě zkopírována i se všemi chybami, které hráči v oněch větách natropili.
 

Vraždy v Nulnu



Psal se rok dva tisíce pět set tři, před rokem usedl na trůn Karl Franz, Nuln byl z půlky obnoven po strašlivém požáru před čtyřmi lety. Šeptanda tvrdila, že v tom měli ruce krysáci z podzemí, ale oficiální prohlášení tvrdilo něco jiného. Trpaslík Jurn a jeho lidský společník Aldred se vrátili z namáhavé šichty kanálové hlídky a zuřili, neboť jejich šéf a správce výplat nebyl k nalezení. Chvíli se hádali s úředníkem a horkokrevný Jurn mu už chtěl začít vysvětlovat, že dostane výplatu od něj, nebo mu rozmázne ksicht o podlahu, ale do strážnice vběhl nějaký klučík a po chvíli oddechování z něj vypadlo, že Viktora – kapitána najdou u Vévodovy dýky. O Viktorovi se proslýchalo, že občas dost chlastá, ale nikdy se nezpil tak, aby ráno nepřišel do práce. Naši dva přátelé tedy vyrazili za svými zlaťáky do centra, i přes brzkou ranní hodinu byly ulice přecpané lidmi a pětiminutová procházka se protáhla na čtvrt hodinu. Díky zápachu z kanálů a sveřepému Jurnovu výrazu se dav rozestupoval, ale stejně je pěkně zdržel. Nakonec dorazili k Vévodově dýce, v uličce za ní byla menší davová skrumáž, naši přátelé se prodrali skrz a naskytl se jim vskutku nechutný pohled. Na zemi se v louži krve válela dvě těla, jedno patřilo Viktorovi, někdo mu šavlí rozpáral břicho, a to druhé tělo byl nějaký snědě opálený mladík. Nutno podotknout, že mladík byl pořádně zbitý a otrhaný, jako by ho někdo přes půl Nulnu táhl za koněm. Jurn znechuceně nadával v khazalidu a několik dalších kanálníků se k němu přidalo v reikspielu. Druhé tělo se pohnulo, a dvě jak uhel černé oči se zavrtaly do těch Jurnových a následně i Aldredových. Druhé tělo se jmenovalo Galder, celým jménem Galder O´Mezeney. Galder si toho z minulé noci nic nepamatoval, dost ho překvapilo, že se probudil v louži krve, předpokládal chcanky nebo možná potok, ale rozhodně ne krev. Při zvedání se ze země Galder zalamentoval nad rozbitostí svého těla, protáhl své kosti a tázal se našich dvou přátel, co se stalo. Odpovědí mu bylo, že má problém, jako by to nevěděl sám. Jurn ho pouze provrtával očima a Galder několikrát na sucho polkl. Z pokračování v konverzaci je přerušil výkřik z davu na hlavní ulici.
„HEJ! Ten kluk je zloděj! Chyťte ho!“
O několik úderů srdce později následoval výstřel z děla, všichni účastníci zájezdu sebou trhli. Galder dál nechápavě civěl a za jeho zády se z davu prodral Kirill, dávný Aldredův přítel. Co ten tady dělá? Proběhlo Aldredovi hlavou, ale nebyl v náladě to teď zjišťovat. Místo, aby se zabýval dávným přítelem, zabýval se Galderem, chytil ho pod krkem a zavrčel na něj.
„Ztratilo se tu nějaký zlato. Tenhle chlap nám dluží výplatu, a ty nám řekneš, co se s ním stalo!“
„Co to kurva děláš?“
Jurn dodal:
„Jeho vynech! Co se stalo s těma penězma?“
Galderův zpitý mozek se začal roztáčet na plné obrátky, bohužel nic moc nevymyslel a tak ze sebe rychle vychrlil první věc, která ho napadla.
„Nic nevím, klidně mě tu můžeš nechat, ať mě pověsí a nic se nedozvíš, to je první možnost. Druhá možnost je tahle, vezmeš mě odsud a já se pokusím vzpomenout, třeba si něco vybavím. Chci toho parchanta, co to udělal, chytit a zabít, nikdy mě takhle někdo nezřídil. I kdybych si na nic nevzpomněl, mohl bych ho poznat, až jej uvidím. Tak co? Berete to? Buď mě tu nechte a přijdete o dobrou šanci získat zlato zpět, nebo mě vezměte sebou a možná z toho něco bude.“
Když domluvil, skoro omdlel, a čekal na jejich odpověď. Jediný, kdo v tu chvíli uvažoval aspoň trochu racionálně a nezaujatě, byl Kirill, jeho myšlenky mířily správným směrem – solidně zmlácený Galder asi těžko mohl tasit zbraň a rozpárat na zemi ležícího kapitána, nehledě na to, že zbraň nebyla nikde poblíž. Takže to musel udělat někdo jiný. Zatímco uvažoval, Aldred pokračoval v rozhovoru s Galderem.
„Kecy, co víš, proberem pozdějc.“
Pak pohledem provrtal všechny okolostojící.
„Na co čumíte? Nemáte co na práci?“
Kirill přerušil jejich rozhovor svým rázným příkazem a otočením se na patě.
„Poďte za mnou.“
Tři lidé se začali drát skrz dav a jeden trpaslík zatím detailněji prozkoumal mrtvolu na zemi, zjistil, že sek byl vedený zespoda zleva, takže ten kdo ho zabil, byl nejspíš levák, dále někdo s šikovnýma rukama obral za tu chviličku nebožtíka o boty. Jurn si odfrkl, strčil do jednoho z čumilů a následoval své lidské společníky. Ubohého Aldreda nějaký šikula v davu okradl o dýku a nakonec všichni čtyři skončili v Kirillově pokoji U Vévodovy dýky. Kirill se usadil na postel a Galder na ni pouze „hladově“ civěl a přemýšlel, zda nemá náhodou kosti v prášku a jak by to bylo krásné se prospat, třeba by mu to i osvěžilo paměť. Jediné, co si momentálně pamatoval, bylo to, že pátý obratel ho bolí víc než čtvrtý obratel a do toho křičela levá stehenní kost, že je taky dost zmlácená a takhle se mu vlastně překřikovaly všechny části těla. Dále přemýšlel o tom, jak se na tu obsazenou postel dostat, nakonec skončil u toho, že se na ni asi nedostane a že by ještě mohl dostat jednou přes hubu, což by nejspíš víc bolelo útočníky, než jeho, protože jeho už to ani víc bolet nemohlo. Nakonec jenom řekl:
„Dobrou noc.“
A pak pro jistotu ještě dodal:
„Dobrou.“
Aldred se zatím utápěl myšlenkami na Sigmara a lamentoval v duchu nad ztracenou dýkou. Trpaslík nakopl na zemi se válejícího Galdera.
„Běž do hajzlu, žabožroute.“
Ulevil si Galder potichu, trpaslík ho naštěstí neslyšel.
„Ne ne ne ne… spát se nebude, Růženko.“
Ne že by to Galdera už nenapadlo, ale naděje umírá poslední.
„Chrápal jsi s Viktorem dost dlouho, tak nedělej, že se ti zavíraj vočíčka!“
Pokračoval Jurn a znovu do Galdera kopnul, tentokrát o něco jemněji, ale zato do nějaké modřiny, nebylo moc těžké ji najít, neboť Galder byl chodící modřina. Hlavou mu vířily nenávistné myšlenky, převážně směřující na trpaslíka a jeho botu.
„Přemejšlej, co řekneš, nemam dobrej den. Ten človíček mi dluží peníze a teď je tuhej. Takže mi je teďka dlužíš ty!“
Zatnul pěsti a provrtal Galdera pohledem. Ten chvilku přemýšlel, co řekne, a nakonec ze sebe vychrlil dalších několik vět.
„Za prvý, nekopej do mě, pokud sis toho nevšiml, jsem už zmlácený dost, pokud ti to dělá radost, jdi si kopat do někoho jiného. Za druhé, to, že jsem se vzbudil vedle té mrtvoly, asi náhoda byla, jelikož jsem toho člověka nikdy neviděl. Za třetí, proč bych ti ty peníze měl viset já? Pokud u mě nějaké najdeš, tak si je klidně vezmi, je mi to jedno. Jestli si myslíš, že já jsem ho okradl, tak upřímně, seš idiot, jelikož kdybych mu je ukradl, ráno byste mě vedle něj nenašli ležet. A pokud do mě ještě jednou kopneš, tak… tak… tak sice nevím, co udělám, ale věř mi… sakra, to je jedno.“
Pokusil se zavřít oči a ruce si dal před obličej, aby ho náhodou trpaslík nezačal kopat právě tam. Pak ještě dodal:
„Toho zkurvysyna, co to udělal, chci zabít a ne kvůli prachům, ale kvůli tomu, co mi udělal. Jasný? Takže jsme na stejný lodi, tím, že se mě pokusíte hodit přes palubu, ničemu nepomůžete, tím kopáním do mě už vůbec ne.“
Díky trpaslíkovým kopancům se Galderovi vybavují nějaké vzpomínky z noci. Vybavil si děvky z předešlého večera, mávaly na nějakého slušně oblečeného chlápka. Měl na sobě kabát, kalhoty, vysoké kožené boty a tuniku, ta se mu v paměti objevila několikrát. Po druhém kopanci si to dal dohromady, že ji měl na sobě ten zabitej chlápek z uličky, další útržek z paměti naznačoval, že budoucí mrtvola zamířila k němu. Pak tma, a pak spolu vešli do Vévodovy dýky a pak zase tma a ranní probuzení. Tou dobou měl osvěžení paměti i Kirill, vzpomněl si, že viděl v noci do Vévodovy dýky vejít Galdera s tím mrtvým, nebýt té tuniky, asi by si na to nevzpomněl. Oba byli značně opilí a smáli se nějakému oplzlému vtipu, Galder měl už tou dobou rozbitý nos, oba si sedli ke stolu. Pak si vybavil zase tvář svého kislevského krajana a několik dalších rund vodky. Další vzpomínka ukázala, že Galder dostal od někoho ránu do rypáku a budoucí mrtvý kamarád ho bránil. Nakonec se oba odpotáceli z hospody ven. Zatímco byli Galder s Kirillem ponořeni do svých myšlenek, Aldredovi konečně došlo, že Galder to nemá v hlavě v pořádku.
„Je ještě mimo, když ho teďka zabiješ, moc nám toho neřekne a zlato už neuvidíme.“
Aldred věděl, jak jednat s trpaslíky, zabrnkání na zlatou strunu vždy fungovalo. Galder horečně přikyvoval.
"Tak, teď, když jsi se vykecal, začni přemýšlet nad tím, co jsi včera dělal a s kým ses zapletl před tím, než jsi se probudil."
Pokračoval suše směrem ke Galderovi, opřel se o zeď a ruce si založil na hrudi, a přemítal nad trpasličími metodami výslechu, za které by se nejspíš i inkvizice styděla a taky, proč se do toho montuje Kirill, který zrovna vypadal, že se náležitě baví. Nakonec to byl právě Kirill, kdo prolomil nastalé ticho.
„Ti dva se znali, vypadali jako dva staří kámoši.“
Kývnul směrem k trosce válející se na zemi.
„Tady ten a ta mrtvola venku. Alkohol dokáže rychle sblížit kohokoli, takže kdo ví.“
Netrpělivý Jurn mu skočil do řeči.
„Tys je viděl?! Kdo má moje prachy?!“
Kirill si přerušení nevšímal a pokračoval.
"Přišli oba, jeden podpíral druhého a tenhle vypadal, že má menší štěstí... pak se zas s někým porvali, ten, co vám dluží prachy se pěstma docela dovedl ohánět. Pak šli zase někam ven... "
Očima bloudil někde v minulosti, a pak dodal spíš pro sebe, než pro své společníky.
„Stejně to chce páru, rozpárat takhle chlapa…“
Pak si vzpomněl na Jurnovu otázku.
„Kdo? To, žel Ulrikovi, netuším.“
Znovu se na kratičký moment odmlčel, pak s pokrčením ramen odpověděl.
„Zahlídl jsem je včera večer v hospodě, ale s kým to měli problém, netuším. Přišlo mi to jako normální hospodská potyčka, nic důležitého. To hlavní se stalo až venku, ale nevím s kým, ani kdy..."
Jurn měl poslouchat, ale neposlouchal, oči se mu zalily krví a jeho společníci se proměnili v zelenonožce, v odporné grobi. Mlsně se na něho dívali a na zemi ležela svázaná oholená trpaslice, ti odporní grobi, jeden z nich vytáhl sekeru a než zmatený Jurn zareagoval, bolest mu projela ramenem, pak uvnitř něj něco přeskočilo a on se vrátil do reality - Aldredova ruka na rameni ho vrátila do reality. Kislevan právě domluvil a Jurn se zaobíral myšlenkou na krásné žluté zlaťáky, které mu někdo ukradl, doslova vyfoukl pod rukama. Měl pocit, že je vidí kutálet se všude okolo, ale byl to jen pocit.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Poslední Ocelot - 24. května 2012 11:30
reaper8809.gif
Delruth - 24. května 2012 00:30
To co jsme odehráli vychází asi tak na 4-5. dílů, čili ten 5./6. bude rozuzlení, dozvíš se konečně kdo byl vlastně vrah a jak to se všema postavama dopadlo :) Jestli Jurn a Aldred dostali svoje prachy, co se stalo s Kirillem, Galderem a dalšími.
 
Delruth - 24. května 2012 00:30
iko5322.jpg
Tý jo, upe jsem na to zapomněl, ale rychle se na to rozpomíná. Jsem zvědav, co se z toho vyklube. :-)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.07631516456604 sekund

na začátek stránky