Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Vraždy v Nulnu IIOblíbit

reaper8809.gif

Autor: Poslední Ocelot

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 25. května 2012 10:44

Průměrné hodnocení: 9.5, hodnotilo 2 uživatelů [detaily]

 
Další díl příběhu podle stejnojmenné jeskyně. Snad se bude líbit, je to trošku kratší, v příští části by to snad mohlo být o něco delší. A možná i akčnější.
 
Zatímco trpaslík dostával záchvat zlaté horečky, Galder se ujal iniciativy, ostatně přišla jeho chvíle.
„Takže ten někdo okradl a zabil vašeho pří… někoho, kdo vám dlužil prachy. Mě ten nějakej parchant sebral šavli, váček se zlaťáky a bůh ví, co ještě. Takže mistře trpaslíku…“
V duchu zanadával na trpaslíkův ksicht.
„…jsme na tom stejně, jak jsem už říkal, a tím, že do mě budete kopat, si asi jen tak na nic nevzpomenu, takže jediný, co můžeme udělat, je zkusit najít toho zloděje. Myslím, že místo toho zbytečného kopání do mě by stálo za to vrátit se na to místo a zkusit najít někoho, kdo bydlí poblíž a nebo kdo byl na té oslavě a zkusit zjistit, zda něco neviděl. To by bylo asi první, co bych udělal. Vlastně, vy jste to už určitě udělali, že?...“
A myslel si něco neslušného o trpaslíkových komplexech a jeho metodách léčby.
„Kdybys radši popad krumpáč a mazal kutat šutry!“
Strašně moc to chtěl vykřiknout, ale neodvážil se, místo toho pokračoval.
„…pokud ne, zkusil bych se tam fakt co nejdřív vrátit. Každou chvílí jsou peníze dál od vás a je jich určitě míň a míň, protože ten někdo je určitě utrácí. Chce ho to najít co nejdřív.“
Trpaslík opět neposlouchal, místo toho si měřil pohledem místnost, přemýšlel o všech možnostech, až grobi budou útočit na jeho zlaťáky a jak jim hlavicí svého kladiva udělá z mozečků kašičku.
„HOA!!“
Upoutal na sebe zbytek pozornosti a mohl si tak pohledem přeměřit i své společníky nebo grobi, stále si nebyl jist, kdo vlastně skutečně jsou. Grimmir mi dá sílu, povzbudil se v duchu. Aldred v reakci na jeho výkřik uskočil k oknu a bez rozmyslu tasil meč, očima těkal po místnosti, Kirill se jenom neznatelně ušklíbl, došlo mu, že v místnosti je víc bláznů, než jen pouze blekotající Galder. Nicméně čekal původně, že poměr bláznů a normálních lidí zůstane vyrovnán, ne že blázni přečíslí normální. Nakonec nahmatal nůž, aby se uklidnil a nervózně sledoval trpaslíka. Trpaslík zase začal šílet.
"Ještě před chvílí jste byli zelené špíny!"
Ukazovák viny namířil na své dva přátele.
"A tenhle! ... Pha!"
Odplivl si na Galdera.
"A pak! ... Se to zase vrátilo a stojíte tu vy dva. Nezelení! A on je zase... On,"
Aldred si všiml jeho vyčítavého pohledu směřujícího na zem, Galder se pro jistotu odsunul co nejdál od jeho boty.
„Čuju tu grobi. To oni je takhle zmalovali!"
„Zelené špíny? Grobi? Co to meleš? Jsi asi dostal pořádnou šlupku, že máš halušky,“
Galder už nedokázal zastavit svůj jazyk včas a mluvil rychle dál, při čemž se pokusil zvednout ze země, kvůli trpaslíkovu nakopnutí do břicha se mu to nepodařilo.
„I kdyby to byli oni a o tom pochybuju… Jak jsi na to zrovna TEĎ přišel? No?“
"Hubu drž."
Aldred potřeboval ticho na přemýšlení, nad tím, co bylo řečeno. Po chvilkových úvahách o šílených napojeních krysáků na tu trosku, válející se na zemi, shledal, že tomu vůbec nerozumí. Nechápal ta znamení, která jim bohové ukazovali.
"Bylo to znamení. Nemuseli to být nutně zelené kůže, ale určitě to byli nepřátelé říše. Žádný gang."
Významně se podíval na Kirilla, věděl že i on si vzpomene na minulost, Galder zatím poblil Jurnovu botu a upadl do limbu.
"Moje chyba... Už do něho kopat nebudu. Slibuju,“
Tvářil se při tom strašně provinile, Aldred se zamračil, což si Jurn vyložil jako, že by měl něco dodat.
„Ne tady,“
"Budu muset někomu říct, ať to do večera uklidí."
"Je drzý jak přístavní krysa, ale momentálně ho potřebujeme použitelného. Pokud se ti nelíbí, jak s tebou mluví, nech si to na později a dej mu to sežrat, až se alespoň udrží na nohou. Ať nikdo nemůže říct, že biješ bezbranného."
Aldred si konečně vzpomněl, jak funguje lidská paměť po prochlastané noci, samotný Sigmar mu to vložil do hlavy. Sigmar mu na pomoc poslal Kirilla a to rozhodně něco znamenalo, nečisté síly se musely plížit někde okolo.
"Dyť povídám,"
Vytrhlo ho z božího rozpoložení trpaslíkovo zamručení.
"Co teď?"
Zatímco naši přátele rozmýšlejí, co si počít dál, je třeba uvést do příběhu další postavu.

Příběh služebnice temných bohů, která sehrála v tomto příběhu nemalou roli, začal několik dní před příběhem našich „přátel“. Zprvu si pouze užívala volnosti a pohodlnosti, kterou město Nuln nabízelo. Nevěděla, proč ji její pán poslal právě na toto místo, město plné vandráků, špíny, odpadků, občasných výstřelů z kanónů, nekonečných zástupů lidí s vozy, kárkami, koňmi, dobytkem, občas průvody černě oděných kněží, jindy zase muž burcující dav z malé stoličky na rohu ulice. Jindy průvod mužů a žen mlátících se vzájemně biči do zad zvěstujíc tak konec světa; věděla, že zrovna tahle partička má pravdu a chtěla být u toho. Byla by nejspíše povraždila celou chudinskou čtvrť, milovala vyplížit se v noci ven, zabalená do mnoha plášťů a v temné uličce rozkrájet skupinku žebráků, ne, že by ji to úplně uspokojovalo, ale nechtěla se prozradit. V jedné z pro změnu erotických nocí jejího nočního života narazila na lovce dívčích srdcí, svůdníka tisíce žen a neuvěřitelně okouzlujícího Galdera. Sama nechápala, co na tom proutníkovi viděla, ale neskutečně ji přitahoval a ani on nevypadal, že by se mu její pružné štíhlé tělo nelíbilo. Nebyla by to proto ona a nebyl by to on, aby spolu neprožili vášnivou noc plnou něžných i drsných doteků. Sexu do všech otvorů, přirazil ji ke zdi tak silně, až ji zabolela záda a měla dojem, že ji jeho meč k té zdi přibodne. Ráno jí, stejně jako všechny před ní, nechal vyčerpanou a plně ukojenou v hospodě a samozřejmě se po něm slehla zem. O několik dní později k ní konečně promluvil její pán, dostala za úkol naverbovat nové bojovníky do jeho služeb. A ona jasně věděla, že chce jeho, pouze toho vášnivého muže, na kterého nemůže zapomenout. Spatřila ho v jedné ze svých rudých vizí. Stál uprostřed bitevního pole, jeho šavle párala jinému muži břicho, otočil se a sekl do někoho za sebou, z ničeho nic byl sražen k zemi. Ze stínu za ním vyletěla dýka a trefila ho jílcem do hlavy. Líbilo se jí v té vizi, jak tam potom ležel na zemi a kolem něj se tvořila kaluž horké krve. Ráno následujícího dne začala své pátrání, pochopitelně tam, kde ho viděla naposledy. Po obětování velkého množství mincí a návštěvách mnoha a mnoha hostinců či nevěstinců v různých částech města nakonec prošla kolem Vévodovy dýky a pokračovala někam jižně směrem ke strážnici, odhodlána vyhledat pomoc městské hlídky. K jejímu „štěstí“ narazila velmi záhy na průvod strážníků s nějakým tělem přikrytým plachtou. Sangius s nimi svedla krátký rozhovor, který vyústil v to, že ji odvedli na strážnici jako svědka. Na strážnici ji slušně požádali o odzbrojení, ona tak se vší slušností učinila, příslušnému úředníkovi ukázala pochopitelně svůj výstřih. Jinému strážnému dala hubičku a následovala seržanta do výslechové místnosti. Chvíli tam proti sobě seděli a měřili se pohledy, Sangius nebohého seržanta neustále vyzývala svým ženským tělem a začínala se pomalu domnívat, že strážník je buď buzerant, nebo věrný své ženě. Ani jedna varianta se jí nezamlouvala. Když už se začínala nudit, seržant náhle vyštěkl.
„Jak dobře znáte toho muže?“
Sangius opět zkusila svou svůdnost a nevinně se tázala.
„Co že jsem provedla? Jsem jen žena co se bláznivě zamilovala a nyní hledá muže, co ji opustil příliš brzy…“
Povzdechla a všimla si, že jí strážník civí do výstřihu, naneštěstí brzy nabral své předchozí vážnosti.
„Slečno, kdy jste ho viděla naposledy?“
„Věkově nevím, jestli mi ta slečna sedí, ale zní to pěkně.“
Zrudla a rozpovídala se o oné noci, mnohé detaily – především, co všechno spolu dělali – vynechala.
„Skoro to vypadá, že provedl něco vážného… Takový výslech….“
Strážník se zvedl a přešel k oknu, stál tak k Sangius zády a nakonec řekl pouze: „Vrah.“
„Vrah?“
Sangius zalapala po dechu a nevěřícně vykulila oči.
„Vždyť byl tak sladký a úžasný… Nedokážu si představit, že někdo s povahou kotěte by mohl vystrčit tygří drápky… Jak jste k tomu přišel? Koho zabil?“
Přišla strážníkova chvíle, kdyby nestál Sangius za zády, jistě by viděla na jeho tváři hrát vítězoslavný úsměv.
„Dle svědků byl takovýto muž viděn na místě činu a následně prchl i se svými komplici.“
„Ach tak…“ Zklamaně povzdechla „Vůbec to nechápu. Je možné, že by ho k tomu přinutili? Nebyl typem člověka co by zabil… Ale i když… v přítomnosti žen se každý chová jinak. Někdo svou vnitřní šelmu krotí, někdo ji živí krví ženy… nemám pravdu?“
Zachvěla se.
„Ale já ho musím najít… musím… kde byl viděn naposledy?“
„No jak říkám, na místě činu. To jest za Vévodovou dýkou.“
„Copak on zabil vévodu?“
 

Komentáře, názory, hodnocení

Poslední Ocelot - 25. října 2012 13:06
reaper8809.gif
No to s tou půlkou září nějak nevyšlo.....
 
Poslední Ocelot - 16. srpna 2012 10:09
reaper8809.gif
Děkuji za pozitivní odezvy, brzy dopíšu 3. díl, takže by se tu měl zjevit odhadem v půlce září.
 
Lavarus - 07. července 2012 10:44
thumb_knightmale521[1]4574.jpg
Dobré dílo ze světa warhammeru
 
Darklifer - 30. června 2012 13:55
sylvanas8360.png
To je dobrý. To je dooooost dobrý :3
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.08244514465332 sekund

na začátek stránky