Autor: Kewlar BellSekce: BáseňPublikováno: 18. září 2012 18:10Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 5 uživatelů [detaily] |
...jen pár slov...
Jen tichem slov jsou prostoupené řádky,
když prstokladem němé melodie
se probouzím i dýchám. Možná žije...
Jen myšlenka se stále vrací zpátky.
Co vidí, oči mnou tak nepoznané?
Vždyť s nehmotným to hmotné zvolna splývá.
Když umírá, to bolí. Co pak zbývá?
Je další z mnoha. Stále nedohrané
jsou takty hlasů v mysli uvězněných.
A touhy jiných jsou tak zcela vlastní.
Na pro okamžik jsou smutní, jindy štastni.
Tak doufej, že ti časem neoněmí.
A každý z nich je pánem vlastních světů.
Vždyť pro iluzi odraz skutečnsoti
je pohým nic v té jasné konečnosti.
Pak krve uzavírá větu.
| ||||
Myslím že tohle si zaslouží víc než posledních několik kousků z poslední doby... Není to uplně nejdokonalejší (kdyby to byla polévka řekl bych špetku soli), ale jinak říkám- velmi dobré! |
| ||||
Konečne niečo poriadné. Občas sa dá zredukovať tých pár chudých a gramatických rýmov, ale budiž, čo je horšie, je rytmus a rytmika, tá pláva. Niekedy viac, niekedy menej, ale inak veľmi veľmi slušné. Takže veľmi slušných 7+. |
doba vygenerování stránky: 0.072857856750488 sekund