Andor.cz - Dračí doupě online

Mušketa

Spadl na kolena. Všechno fungovalo, až na samotné střelce. Jízda je rozsekala. Vykašlal krev a opřel se o svůj nejnovější vynález – Mušketu. Vstal a vztyčil se do celé své trpasličí výšky. Tu katastrofu přežilo jen několik jeho bratrů. A přitom to začalo tak dobře.

Pamatoval si začátek. Smíchat Aureliosin s Rudým prachem. Poté stačí obětovat bohům a osvítit směs prudkým světlem. Pak stačí jiskřička.
Byl štěstím bez sebe, když ho napadlo vystřelovat železné kuličky z dlouhé trubky a místo Rudého prachu, který používal doteď a který zabíjel nejen cíl ale i střelce, použít Rudý Aurelion. Stejně výbušný, ale stabilnější. Křesák a další železo už stačí k výstřelu.
Lidé a elfové padali k zemi pod silou Muškety. S její pomocí trpaslíci znovu dobyli svou říši a zatlačili krvežíznivé elfy a panovačné lidi. Sám velel mnoha útvarům a jednotkám. Pamatoval si každou kulku, kterou se strefil. A pamatoval si i každý výkřik oznamující začátek agónie cíle.
Měl pochopit, že Mušketa je zlo! Ale začala ho ovládat. Když nechtěl zabíjet, trestala ho. Až dodnes.
Jeho skupina měla za úkol postřílet všechny lidské jezdce. Pamatoval si všechno. Patnáct klapnutí následovaných tisícovou ozvěnou. Všichni střelci škrtli. On ne.
Pamatoval si, jak žádná ze zbraní nevystřelila. Všechny vybuchly. Jen on neškrtl a zachránil si život. Viděl ale, jak Rudý Aurelion roztrhal všechny bratry. Doteď se nad loukami šířil pach spáleného masa a střelného kouře.

Věděl, že ho pošlapal kůň. Nic romantického. Žádné probodnutí mečem a zlomyslný úsměv. Jen ho pošlapalo nějaké tupé zvíře hnané strachem. Podíval se na Mušketu. Se vztekem ji hodil k zemi. Zůstal stát i přes bolest v noze. Vytáhl dvoubřitou sekeru. Trpaslíci od vynálezu Muškety přestali bojovat se sekerami. Každý ji měl, ale proč si pouštět nepřítele k tělu? Pozvedl ji oběma rukama. A poté zničil ten pekelný vynález.
Rozhlédl se. Nedaleko stáli tři jezdci v lidských modrozlatých barvách. Pozvedl zbraň a udělal první krok.

Kapitán Marco Niemuro ve službách Jejího Veličenstva Císařovny poklepal na rameno svému seržantovi.
,,Co se vlastně stalo?“
Seržant nejistě odpověděl.
,,Vojáci si myslí, že ten trpasličí Pekelný stroj vybuchl a zničil své stvořitele.“
Kapitán pokýval hlavou.
,,Čím vládneš, tím také zemřeš.“
,,Myslím, že je to trochu jinak, kapitáne.“
Marco si ho nevšímal. Zaujal ho trpaslík, který stál u jednoho z muničních vozů.
,,Co... Co dělá?!“
Trpaslík k nim běžel! Se sekerou! Kapitán na něj namířil kopí.
,,Stůj, nebo zhyň!“

Zasmál se. Jeho život byl v troskách. Obviní ho, že za smrt svých druhů může on. Očerní ho. Okradou. A nakonec zabijí. Lidé byli alespoň čestná smrt.
,,Mám dnes schůzku s ďáblem! Stejně jako vy!“

Někdo spálil plány. Někdo zničil sklad posledních. A někdo odpálil celou Vynálezcovu čtvrť. A tak musely střelné zbraně zaniknout. Byl však stvořen další svět. Náš svět...