Andor.cz - Dračí doupě online

,,To myslíš vážně, doktorko.“ Sykla bolestí, když utáhla další steh na jejím zranění.
,,Prosím tě, o co já to mám jednodušší s chlapama?“
,,No, víš, ty jseš sukuba, stačí, když se na nějakýho podíváš, a oni jsou z tebe... No, však víš,“ odvětila nesměle a lehce se začervenala.
Jo, holka kdybys věděla. Sukuba, to jistě. Mám spíš neocenitelnej talent na lhaní. Sama doteď nechápu, že mi to tak prošlo. To bude asi tím koncem světa. Lehce se usmála.
,,Nesměj se mi,“ řekla doktorka ostře. Na její výtku ihned reagovala. Už poznala, jak moc může bolet si znepřátelit někoho, kdo se stará o Vaše zdraví. Obzvláště, když sedativa jsou těžce k sehnání.
,,Ale tak jsem to nemyslela. Jen nechápu, proč nejhezčí ženská na stanici, se ptá zrovna mě.“ Jelikož doktorka nějak nereagovala, rozhodla se v tomhle rozhovoru pokračovat.
,,Možná je to tím, že si tě tak trošku hýčkaj. U mě je to jiný, já chodím ven, tím pádem je u mě vysoká pravděpodobnost, že mě dřív nebo později dostanou. Což v mužské logice znamená asi něco v tom smyslu, že když se se mnou vyspí, neznamená to žádnej hlubší závazek. Já totiž žiju právě teď, neplánuju žádnou budoucnost. Kdežto u tebe je vysoká pravděpodobnost, že tohle všechno přežiješ. Sorry, špatně jsem to formulovala, určitě to přežiješ. Seš prostě ten typ ženskejch, kvůli který kterejkoliv chlap položí život. Takže jestli tady někdo na někoho má žárlit, tak bych to spíš měla být já. Podívej se doprdele na sebe. Seš tady jediná blondýna, navíc s takovou postavou. Doteď vlastně nechápu, jak se někdo jako ty dostal k medicíně. Mohla sis slušně vydělávat jako modelka. Páni, nějak moc žvaním, co jsi mi to vlastně píchla za dryják?“ tázavě pozvedla obočí.

,,Hotovo. Bohužel budeš nějakou dobu muset zůstat uvnitř. Než se to dostatečně zahojí.“
,,Jasně, fakt dobrej matroš. Všimla sis, jaký mám velký ruce? Tsss.“ Začala se smát jak smyslů zbavená.
„Páni, ta místnost se nějak točí.“ Vůbec nepostřehla, že do místnosti vešel i jeden z jejich kolegů. „Počkej, já to zvládnu sama.“ Odstrčila ho stranou a než stačila udělat dva kroky, padala k zemi. Naštěstí měl Dave celkem postřeh, tak ji zachytil dřív, než si stihla něco udělat. Jako hodnej kolega jí pomohl dostat se do postele. Spala snad celou věčnost, už dlouho neměla bezesný spánek. Podívala se na nové stehy na noze.
Co je pár stehů oproti záchraně lidskýho života. Jestli ještě jednou ten fracek zdrhne ven, tak ho tam nechám přes noc, ať si poradí. Nechápu, proč vždycky, když někoho zachráním, se zraním. Proč já? Vztekle praštila do zdi. Sedativa přestaly působit, začala cítit zranění. S takovou budu nejmíň týden pajdat. Pokusila se obout do bot. Po marném pokusu je hodila do nejbližšího rohu. Ozvalo se zaklepání. Dlaněmi si promnula obličej. ,,Vstupte,“ pokusila se o milý tón, což se jí příliš nepovedlo. Do jedné ruky vzala svou kuši. Otočila se ke dveřím, pozorujíc příchozí.
A doprdele. Zdá se, že má dávka štěstí se právě vyčerpala.