| Publikováno: 22. října 2012 14:03Průměrné hodnocení: 4.8, hodnotilo 5 uživatelů [detaily] |
Přemýšlel jsem o tom, jaké je to být vojákem. Je to uspořádané, tak aby to vypadalo, že se to může zpívat, nebo tak, ale to je jen naooko :)
Všechny životy, když jak svíce.
Když pálí líce plameny slunce.
Kameny více, na nohou dost.
Stoupáš výšky, zmrzlý na kost.
Voják na vlastní pěst ty jsi.
Hlavní strast, dělat, že jsi.
Řítit se z výšek hanby.
Připravit se do boje, kletby.
Slunce už zapadá v prach.
Těžce dýcháš, v hlavě krach.
Hromy v nich, než udeří.
Diktují, kdo padne, kdo uvěří.
Hodně si věříš, padáš dál.
Řítíš se výš, je z tebe král.
Čas ti končí, musíš jít.
V očích past, před sebou temno mít.
První kapky sněhu, v tvé dlani.
Zmrazen na kost, na pláni.
Daleko od domova, pohled je led.
Jejich tváře, myšlenky let.
Komentáře, názory, hodnocení
|
| NIc.... |
Maxx - 14. listopadu 2012 16:54 | | |
|
| Poslední Ocelot - 14. listopadu 2012 14:05 Nie je to skôr AABB? |
|
| též jsem nedočetl, ale to bylo stavem..... když už jsem to dočetl o 2 dny později; hezký ABAB.... |
|
| Velice zajímavá báseň, trošku jsem nezachytila proud myšlenek, ale to nemusí být na škodu... :D:D:D |
|
| nedočetl... |