Andor.cz - Dračí doupě online

Je sychravý zimní den, venku překvapivě sněží a ke krčmě se blíží zahalená postava, vede koně za uzdu a prozpěvuje si jakousi starobylou písničku se slovy, kterým nejde rozumět. Před krčmou se zastaví a přiváže koně k zábradlí verandy pod převislou střechu, odsedlá ho a vejde do krčmy.

V krčmě, jako ostatně povětšinou, panuje pochmurná atmosféra a v jednom rohu se připravuje menší „ring“ na oblíbené pěstní zápasy. Zahalenec v dlouhém, vodou nacucaném plášti s kápí vejde dál do útrob krčmy, pochybné existence po něm natahují zkroucené hnáty, ale on jich nedbá a postupuje dál. Nikdo jiný mu nevěnuje pozornost, jakou by si zasloužil, a tak nerušeně dojde k výčepu, kde před něj prsatá šenkýřka postaví špinavou sklenici, do které nalije na palec rádoby čiré tekutiny. Zahalenec si vezme sklenku a vydá se k jednomu nejméně obsazenému stolu.

„Pánové, neruším?!“ V úsměvu se mu zalesknou překvapivě bílé zuby, zpod kápě vypadne pramen stejně zářivě bílých vlasů, jejich barva je však skryta pod vrstvou prachu a špíny.

„Máš smůlu, šmejde,“ jeden ze sedících mužů se mu vysměje do tváře, zahalenec temně zavrčí a chvíli se ani člověku nepodobá.

„Prolil jsem dnes příliš mnoho krve na to, abych proléval další.“ Zahalenec se ani nepokouší skrýt hrozbu ve svém hlase a tak je docela dobře patrná přes celý pajzl, celé obsazenstvo na něj pohlédne s nadějí v očích, doufajíc v pořádnou rvačku.

„Tak pojď tady ke mně, zaklínači,“ pozvednu se do své plné skoro trpasličí výšky a pronesu zvučným hlasem tato osudná slova, zahalenec na mne pohlédne a překvapivě mne poslechne, posadím se a vyčkávám jeho příchodu. Pozvednu sklenku ke rtům a napiji se šarlatové tekutiny.

„Mám pro tebe práci a předem tě upozorňuji, že není jednoduchá, mohla bych klidně říct, že pro jednoho z nás bude minimálně smrtelná...“ pravím lehce zastřeným hlasem a znova upiji šarlatové tekutiny.

„Žádáš po mně zvláštní věc, mám vzít úkol, za který buď nic nedostanu, nebo zemřu?!“ Pohrdlivě se zasměje a ve mně vře krev. Sundá si kápi a mně se tak naskytne výhled na jeho běloskvoucí vlasy skryté pod vrstvou špíny. Zkoumavě pohlédnu do jeho zjizvené tváře a zamyšleně pootočím sklenku v krátkých vychrtlých prstech.

„Jmění dostaneš, a to od samotného pana krále této zavšivené země, v ideálním případě to vše skončí mou smrtí, v tom méně ideálním... No, řekněme, že jim Satan dluží menší službičku,“ zakřením se a temný jezdec mi začne v hlavě rajtovat na železném oři, spláchnu ho dalším douškem šarlatové tekutiny a pohlédnu zaklínači do očí, „navíc nemáš co do huby, a tak budeš jen rád za to bohatství, co ti tady slibuji… Budeš moct opravit vaši pevnost, zabezpečit všechny tvé bratry ve zbrani a ještě ti zbude na novou kazajku...“

„Ta by se mi sice hodila, ale vím, že náročnost úkolu bude více než odpovídat odměně,“ zamyšleně se pohladí po strništi a já se musím chtě nechtě usmát, „takže co to je vlastně za práci?!“

Otáčím sklenkou v prstech a jen tak mimochodem mu tady vykládám o odměně za mou hlavu...