Autor: EveleenSekce: BáseňPublikováno: 07. prosince 2012 14:19Průměrné hodnocení: 9.6, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
Raz
Raz, keď napísala som ďalšiu báseň,
pýtali sa ma, prečo píšem iba smutné.
Že chýba tomu radosť, vášeň...
Ale pre moju dušu je to stále nutné.
Že prečo nepíšem o šťastí,
a o krásnom živote, čo žijeme,
plnom nádherných slastí,
čo na dušu pôsobia príjemne?
Rukou som hrabla do vlasov,
podoprela bradu,
zastretým hlasom povedala,
povedala som pravdu.
Že život vystrieda smrť
a šťastie je len zdanie v nešťastí.
Že keď človeka pohladí smť,
kto mu zaručí, že zase niečo nestratí?
Nemám žiadne ideály,
a neverím v žiadnych bohov,
ľudia sa mi za to smiali,
tvrdili, že nejdem s dobou.
Ísť? Ale kam utekať?
Kde hľadať lásku a šťastie?
A tak len utekám a snažím sa schovávať,
a smútok možno raz v hnev prerastie...
| ||||
Moc a moc se mi to líbí, až na jednu věc... Hmmm nemůžu si teď vzpomenout, achjo... Ááá, už to mám :)! Jsem spíše příznivcem básní, které mají aspoň trošku sladěný počet slabik ve verších. Možná je to jen můj problém, ale nedám na to dopustit. Stejně si myslím, že si 10 zasloužíš. :). |
| ||||
Oh wow :P vážně pěkné... |
doba vygenerování stránky: 0.085876941680908 sekund