Autor: NeasisSekce: BáseňPublikováno: 13. prosince 2012 22:01Průměrné hodnocení: 9.2, hodnotilo 5 uživatelů [detaily] |
Krásně mne kolíbal
a slova lásky vyprávěl.
I když mě nelíbal...
Teď tu stál a slzavěl.
Já kdysi hřála se na hrudi jeho,
a kam poděla ses nyní, Něho?!
Tiše mne oslovil,
ač nechtěl slyšet slova má.
Křivě se zašklebil
a já vykřikla slova plamenná.
"Ty buřiči lásky!
Ty oživlá mrtvolo!
Už žádné vrásky,
já začnu nanovo!
A tebe pohřbím v srdci svém,
v srdci malém, zraněném."
A přesto mé slzy,
jak panenky tančící,
padaly příliš brzy.
Vždyť jsme to my, dívky plačící,
co nesnáší bolest zničující,
až smrtící...
| ||||
Zdravím, původně jsem neměl v úmyslu charakterizovat své postřehy, ale jelikož máš pouze jeden komentář, což je z určitého hlediska alarmující, něco ti k tomu napíši. Některé rezultáty přijímej, prosím tě, s nadhledem. K věci: Líbí se: žánr (intimní lyrika je vždy svým způsobem lákavá), volba tématu ( i když v anotaci připouštíš jakousi enigmu motivace), snaha o expresivní vyznění, aplikace komplikovanějších básnických figur (aposiopese, řečnická otázka, exklamace, apostrofa, inverze). Nelíbí se: název titulu (na můj vkus moc plytký, preferuji spíše esejistická pojmenování typu Sbohem, můj obzore. A vůbec, interesantní název už sám o sobě vábí čtenáře; super mnohoznačný je např. Wolkerova Těžká hodina. Dále je trochu nepříjemná grafická kompozice (menší komplikace při přednesovém fázování, ale je to hodně subjektivní). Neutrálno: deficit početnějších básnických obrazů (proč nezařadit paralelní přirovnání?), úzké pojetí motivů ( a vůbec, dala by se zlepšit zvukomalba, popsat třeba to pohřívání v srdci; jak rány hojíš? Zasypáváš je? (sykavky). Trháš škodliviny? (častější výskyt hrubosti, vyjádřený třeba častějšími tvrdými hláskami apod). Dále nesnáze působí kategorizace básně. (Nejsem jejím skalním zastáncem, ale v tvém konkrétním případě mne to praštilo do očí). Je to báseň s vázanými rýmy či báseň s volnými rýmy? Připadá mne to jako mezisťupeň. V případě "vázané" básně jsou zde četné nedostatky v metru, rytmu a bohatosti rýmů. (Klasifikoval bych to jako polotovar). Pokud byl záměr zkoncipovat volné verše, pak to obstojí i s těmi rýmy, jako výraz určité postmoderny (pak by ale stálo za to jinak rozvrhnout tu grafickou strukturu). Závěr: Mírně lepší průměr, který stojí za přečtení a zamýšlení. |
| ||||
Má to hloubku, líbí se mi to. Hlavně se mi líbí básně, které jsou vyvážené z hlediska krásna a přecházejí téměř do utrpení. A hlavně vycházejí z reálného života. |
doba vygenerování stránky: 0.059413909912109 sekund