| Publikováno: 24. března 2013 15:34Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Říkám: člověk obelhává sám sebe, když se rád předvádí partnerovi; tím převádí lásku na stupeň erotiky a řidčeji miluje oduševněle.
Alegorická reflexe. Mj. výslednice syntézy rozporu, kdy člověk schraňuje čistou formu vztahu před nečistým pojetím.
Pro některé jedince věnuji omluvu za užití metajazykového neologismu v titulu básně.
V úctě k A. Schopenhauerovi (Svět jako vůle a představa, Metafyzika lásky a hudby), F. Nietzschemu (Tak pravil Zarathustra, Dithyramby a jiné básně), Mistru Kongovi (Hovory), Mistru Hui-nengovi (Tribunová sútra šestého patriarchy) a mnichu Vátsjájanovi (Kamasútra).
Balancuje
nad strží utrpení;
výlučné Já -
dostavník bez pasažérů,
s licencí
štěstí zadarmo,
jež dělá
podniku účelu čest.
Nepřevážené
vozí expresně bez limitu -
dole masy semetrik
s tvářemi
v drnech jámy.
Kdy stopneš mnE:
kolísavý zmaR;
ženo - FortunO?
Vždyť jsi zaS:
pitomá ka(rié)ra!
A pak...nastup si!
Odhrnuji blaho
jako dveře z rámu kočáru.
Vymalovávám srdci
neprůsvitná skla oken.
Vykořeňuji vlasy
z mřížoví třpytivých spon.
Stříhám oázu smrti
serpentinou přestupné lásky.
Kdy zabrzdíš mnE:
stabilní zmaR;
ženo - FortunO?
Vždyť jsi zaS:
pitomá ba(rié)ra!
A pak...vystup si!
Klientka letí dál
do instance
vyložených cucht;
výlučné Já -
bilancuje:
"copak není málo
džentlmenů štěstí
ze stanic utrpení?"
Komentáře, názory, hodnocení