Andor.cz - Dračí doupě online

Děkuju všem, kteří věnovali svůj čas hodnocení a psaní komentáře. Díky, děkuju.
Jen něco trochu pozitivního - Už to tolik nebolí. Vlastně to bolí o hodně míň, než předtím. Už vím, jaké to je, cítit se taky jednou šťastná... a věřte, že jsem si myslela, že jsem největší smolařka a budu jí do konce života - nejsem, taky se na mě usmálo štěstí, i když bych tomu nikdy nevěřila... Tímto chci vzkázat všem, kdo se třeba nachází v podobné situaci a bolí vás to tak, jako to v tu chvíli bolelo mě(a bylo to vážně hodně) - taky jednou vyjde slunce. Jen musíte věřit a nepřestávat doufat (ano, zní to jako neskutečný kýč :D a taky jsem si to myslela, ale doufat jsem nepřestala - protože co kdyby... a vyplatilo se). Tak trocha mých žvástů, protože momentálně jsem vážně šťastná a mám potřebu povzbuzovat svět. Jo jo, už končím :D :)

Chjo... já chci taky takhle zase žít a prožívat tyhle věci. Pěkně to z tebe plyne. Nejsem žádný literát, tak dokážu vnímat a hodnotit jen finální dojem a emocionální stránku:
Je to "pěkné". Víc než jenom jedna stupidní emoce. Spíš přesné vyjádření chemického koktejlu, který člověku v takových chvílích koluje tělěm. Piš dál v takových chvílích a náladách. Nemusíš to ani zveřejňovat, hlavně si to jednou přečti... za pět, za deset let...

Kritika? Že by? Možná časem....

Menší propozice: sebekritická pokora v anotaci. K normám bych si dovolil konstatovat, že ač je dílko stylizované personální formou, překvapivě se v něm zrcadlí synkretické literární normy. Že adresuješ světu alternativní literární normy ještě neznamená, že dílko neoplývá ortodoxními normami. Možná to zní jako učený výmysl, ale kde je pravda, když se...Asi se nic nestalo
Překvapivě to má jakousi kompoziční páteř, opírající se o monolog (což je menší mínus, chtělo by to konfrontaci pro sugestivnější realismus), rozhodně je kladem rozdělení pásem logických závěrů a iracionálních nepomíjivých rezultátů odlišným fontem písma.
Další klady: název (esejistický), motiv měnivé stálosti (připomíná mi to elán vitae H. Bergsona), náznak gradace z prapůvodní stručnosti, náznaky poetismu, řečnické otázky, poslání poetizované prózy, solidní tempo, kterému pomáhá střídání krátkých a dlouhých vět.

Kritika? Že by? Možná časem...

Za mínusy se dá považovat: velký výskyt neurčitých zájmen a jejich stylistické řazení ve větách (chtělo by pohrát si se slovními druhy, týká se využití emocionálně zabarvených částic, zejména, když aplikuješ řečnické otázky). Škoda, že není konflikt s jiným, nejlépe jeho světem (Asi by se nic nestalo ani u něho, že?). Osobně bych zařadil do textu vykřičníky a jiná interpunkční znaménka s úmyslem vyšponovat expresivitu (tam, kde se to nabízí, např. Vyhoďte ten stůl!).

Kritika? Že by? Možná časem...

Neutrálno se rýsuje v užití spisovné a nespisovné češtiny ( je znát, že jsi z Čech), jsem okay, jsem ready...jo, člověk je v pořádku, když se hodně ptá, a je bez odpovědí...fakt se asi nic nestalo...

Kritika? Že by? Možná, časem...
Závěr? Svět jako obemykající, svět jako horizont nedělání...složité smysly se dají odvodit z tvého objímající dílka. Obejmeme se větou, že když není kritika, asi se nic nestalo...

Its my life...

Jest život můj

Krásný, Zuzi. T_T

Moc pěkné, absolutně chápu, jak ses cítila, když si tohle psala x) I když to není ''slovně'' nijak dokonalé, tak se do toho dá krásně vžít ^_^