Andor.cz - Dračí doupě online

Užití přechodníků

Přechodníky slouží ke kondenzaci (zhuštění) obsahu věty. Dnes mají charakter knižní až archaický. Využívá se jich především v psaných projevech ve vyšším stylu odborném a uměleckém (tam i jako prostředek humoru k dosažení úsměvné ironie).

Přechodníky lze užít jenom tehdy, jestliže podmět hlavního děje/stavu a podmět děje/stavu průvodního jsou totožné: např. Dívka odcházela příjemně se na chlapce usmívajíc (= dívka odcházela – dívka se přitom usmívala); Usednuvši do lenošky počala psát dopis (= ona usedla – ona počala psát). Čárkou bývá oddělena bohatěji rozvinutá přechodníková konstrukce (viz Psaní čárky ve větě jednoduché).

(Chybné užití přechodníku: Došlo mezi nimi k delšímu sporu, vyměňujíce si rozdílné názory na pokračování v akci. (= „ono“ došlo – oni si vyměňovali názory). Jak chybu odstraníme? Buď změníme podmět v první větě – dostali se do dalšího sporu, vyměňujíce si rozdílné názory, nebo se vzdáme přechodníkové vazby – došlo mezi nimi k delšímu sporu, při němž si vyměňovali rozdílné názory.)

Přechodník přítomný (od sloves nedokonavých)

Přechodník přítomný slouží k vyjádření současnosti dvou dějů, např. Kouříc psala (Eva) dopis; Kouříc píše dopis (= kouří a přitom píše dopis). Tvoří se (zpravidla od sloves nedokonavých) od kmene přítomného (popř. u sloves typu „sázet“ též od rozšířeného kmene přítomného), tj. od části slovesa ve 3. os. č. mn. přít. času po odtržení koncovky (popř. -í v koncovce -ejí), např. nes-ou, pros-í, sázej-í. K tomuto kmeni se připojují dva soubory přípon:

a) -a (pro mužský rod čísla jednotného)
-ouc (pro ženský a střední rod čísla jednotného)
-ouce (pro množné číslo všech rodů)

b) -ě/e (pro mužský rod čísla jednotného)
-íc (pro ženský a střední rod čísla jednotného)
-íce (pro množné číslo všech rodů)

Ad a) soubor přípon se připojuje ke kmeni sloves, která ve 3. os. mn. č. končí na -ou (s výjimkou sloves, jež mají kmen zakončený na měkkou souhlásku a ve 3. os. mn. č. mají vedle -ou též -í (mažou/maží, píšou/píší aj.); u těch jsou uplatněny přípony 2. souboru), například:

oni nesou → nesa, nesouc, nesouce
oni berou → bera, berouc, berouce
oni jdou → jda, jdouc, jdouce
(oni pekou → peka, pekouc, pekouce – dnes zastaralé tvary; podle oni pečou → peče, pečíc, pečíce, viz Slovesa vzoru péct (infinitiv -ci – -ct))
oni tisknou → tiskna, tisknouc, tisknouce


Ad b) soubor přípon se připojuje ke kmeni sloves, která ve 3. os. mn. č. končí na -í, popř. -í/-ou, -í/-ejí například:

oni maží/mažou → maže, mažíc, mažíce
oni kryjí/kryjou → kryje, kryjíc, kryjíce
oni kupují/kupujou → kupuje, kupujíc, kupujíce
oni trpí → trpě, trpíc, trpíce
oni prosí → prose, prosíc, prosíce
oni sázejí/sází → sázeje, sázejíc, sázejíce
oni volají → volaje, volajíc, volajíce

U sloves typu „třít“ (dřít, přít se, vřít) se vedle pův. tvarů tra, trouc, trouce (tj. se slov. základem zakončeným na -r podle zast. oni tr-ou) v úzu objevují i analogické tvary tře, tříc, tříce (tj. se slov. základem zakončeným na -ř podle oni tř-ou).

Slovesa s dvojí podobou kmene v 3. os. mn. č., např. miz-í/mizej-í, kvíl-í/kvílej-í, mají zpravidla tuto dvojí podobu kmene i v přechodníku, tj. mize/mizeje, kvíle/kvíleje atd. U sloves jako kopat (kope/kopá, kopou/kopají), kousat (kouše/kousá, koušou/kousají) má však přechodník naprostou většinou jen tvary s -aj-, tj. kopaje, kousaje atd.

Přechodník přítomný od sloves dokonavých

Pro vyjádření předčasnosti v budoucnosti slouží v knižním jazyce formy utvořené pomocí přípon přechodníku přítomného, ale od dokonavých sloves: např. Přinesa domů čerstvý chléb, budu se moci spokojeně navečeřet.

Přechodník minulý (od sloves dokonavých)

Přechodník minulý slouží k vyjádření předčasnosti jednoho děje před druhým (obvykle v minulosti), např. Sebravše odvahu začali studovat český jazyk (= nejdříve sebrali odvahu a potom teprve začali studovat český jazyk). Tvoří se (zpravidla jen od sloves dokonavých) od podoby kmene minulého, tj. od části slovesa ve tvaru l-ového příčestí po odtržení přípony -l (-la, -lo, -li, -ly, -la), např. přines-l, sebra-l. (O tvoření přechodníku minulého od sloves typu „tisknout“ a „začít (tnout)“ viz níže.) K tomuto kmeni se připojují dva soubory přípon:
a) -0 (pro mužský rod čísla jednotného)
-ši (pro ženský a střední rod čísla jednotného)
-še (pro množné číslo všech rodů)

b) -v (pro mužský rod čísla jednotného)
-vši (pro ženský a střední rod čísla jednotného)
-vše (pro množné číslo všech rodů)

Ad a) soubor se připojuje ke kmeni končícímu na souhlásku, např. přines+0, přines+ši, přines+še.

Ad b) soubor se připojuje ke kmeni končícímu na samohlásku, např. uděla+v, uděla+vši, uděla+vše.

Přechodník minulý od sloves typu „tisknout“ (2. slovesná třída)

U sloves typu „tisknout“ se přechodník minulý dnes již vždy tvoří od kmene minulého rozšířeného o příponu -nu- (a to i v těch případech, kdy příčestí minulé je bez -nu-), srov. např. dosáhl → dosáh+nu+v/vši/vše, nastydl→ nastydnuv, povšiml → povšimnuv, upadl → upadnuv, zvládl → zvládnuv, zdvihl → zdvihnuv). Původní podoby (např. upad, upadši, upadše, zdvih, zdvihši, zdvihše), které se vyskytovaly i ve starší umělecké literatuře jen zřídka, zcela zastaraly.

Přechodník minulý od sloves typu „začít (tnout)“ (2. slovesná třída)

Slovesa typu „začít (tnout)“, která mají dvojí podobu kmene minulého, mají také dvojí podobu přechodníku minulého, např. najal/najmul → naja+v/vši,/vše /najmu+ v/vši/vše, objal/obejmul → objav/obejmuv, vyňal/vyjmul → vyňav/vyjmuv, ujal se/ujmul se → ujav se/ujmuv se (ale jen ujmul ‚při pletení a šití‘ → ujmuv), sňal/sejmul → sňav/sejmuv, přeťal/přetnul → přeťav/přetnuv, rozťal/rozetnul → rozťav/rozetnuv, zaťal/zatnul → zaťav/zatnuv, sťal/setnul → sťav/setnuv, dopjal/dopnul → dopjav/dopnuv, napjal/napnul → napjav/napnuv, odepjal/odepnul → odepjav/odepnuv, přepjal/přepnul → přepjav/přepnuv, vypjal/vypnul → vypjav/vypnuv, vyžal/vyžnul → vyžav/vyžnuv. Členy dublet jsou téměř vždy diferencovány stylově a zčásti též významově. Slohové rozlišení se děje na ose hovorovost – neutrálnost – knižnost, tj. slohová platnost novotvarů (např. najmul, dopnul) je závislá na stupni knižnosti (příp. zastarávání) tvarů původních a na stylové příslušnosti daného slova. Rozlišení významové je založeno na rozdílu mezi konkrétním (hmotným) významem a abstrakním (nehmotným) významem slovesa a zpravidla je navrstveno na rozlišení stylové.

Slovesa začít, vzít, převzít, uzmout, odejmout mají pouze jednu podobu příčestí činného, a proto mají také jednu podobu přechodníku minulého, např. začal → začav, vzal → vzav, převzal → převzav, uzmul → uzmuv, odňal → odňav. Viz Slovesa vzoru začít (příčestí činné a trpné).

Přechodník minulý u sloves utvořených předponami od sloves jít a jet

Přechodník minulý od dokonavých sloves utvořených od slovesa jít (např. odejít, přijít, vyjít) má tvar končící na -šed, -šedši, -šedše (např. odešed, odešedši, odešedše). Přechodník minulý od dokonavých sloves utvořených od slovesa jet (např. přijet, odjet) má tvar končící na -jev, -jevši, -jevše (např. přijev, přijevši, přijevše).

Přechodník minulý od sloves nedokonavých

Minulý přechodník od sloves nedokonavých byl vždy pouze ojedinělý, z toho důvodu se s ním běžně nesetkáváme a mluvnice jej zmiňují jen okrajově (některé vůbec). Dnes se dochoval pouze u slovesa být (byv, byvši, byvše).

Tvoření přechodníků od sloves obouvidových

Od slovese obouvidových můžeme tvořit přechodník přítomný i přechodník minulý. Slovesa obouvidová jsou podle kontextu buď dokonavá, nebo nedokonavá. K obouvidovým slovesům patří jen nečetná slovesa domácí (např. jmenovat, obětovat), ale zato četná slovesa přejatá na -ovat (např. absolvovat, habilitovat, prezentovat, separovat, verbalizovat).

Ustrnulé formy přechodníku

Od některých sloves se užívá jedné z forem přechodníku jako ustrnulé. Tyto přechodníky pak přecházejí k jiným slovním druhům, a to nejčastěji k příslovcím, předložkám a částicím, například:

chtě nechtě / chtíc nechtíc
kleče
konče/končíc
leže
nedbaje (na) / nedbajíc (na)
nehledě (k, na) / nehledíc (k, na)
nemluvě (o) / nemluvíc (o)
nevyjímaje/nevyjímajíc
počínaje/počínajíc
počítaje (v to) / počítajíc (v to)
sedě
soudě/soudíc
stoje
tak říkajíc (lexikalizované spojení)
vstávaje lehaje / vstávajíc lehajíc
vyjma/vyjímaje/vyjímajíc
zahrnujíc (v to)

---
Není to tak težké, že? :-O Jen to má pravidla. :-O A víte co je nejlepší žůžo? Nikdo nikoho nenutí přechodníky používat. :-) Huráááá!

Kdo chce může se ujistit o svých znalostech v testíku, nebo se vyzkoušet v idnesáckém cvičení .

Pěkný český den přeji všem! :-)