Andor.cz - Dračí doupě online

V Temnotě

Postava klopýtala temnou nekonečící chodbou hradu Tenebres. V ruce svírala šestiranný revolver.
Pět komor bylo prázdných.
,,Ne...ne. Tak to není. Je? Není. J-já ne. To-t-to..."
Postava blábolila,šeptala a křičela.
V mysli této postavy byli jediné dva body, které nebyli zatemněny hrůzou. Jméno Damien a slova čepel Ziel. Touto čepelí začal konec člověka Damiena, elfky Aeril a trpaslíka Gardulfa.
Damien, ona postava v temnotě, byl zloděj. A ne obyčejný zlodějíček. Byl to král zlodějů a patron kapsářů. Jeho sbírce chyběl jeden poklad. Čepel Ziel. Netušil, že ve chvíli kdy se o této čepeli doslechl, podepsal svou smrt.
Ten moment si pamatoval jasně. Proklouzl do hlavní Tenebreské věže. Na stojanu v nejvyšší místnosti byla na sametovém polštáři položena dýka. Okouzlen její úchvatností přistoupil blíž. Ziel se pomalu zvedla z místa, na němž spočívala. Pomalu se natočila hrotem k jeho srdci. Damien si až v té chvíli uvědomil, že se nedokáže pohnout ani promluvit jediné slovo. Čepel Ziel probodla tělo Damiena, který uvolněn od podivného kouzla nadcházející smrtí přepadl dozadu, do otevřeného okna.

A poté se probral. Naživu s celistvým srdcem a na nádvoří hradu Tenebres. Otočil se k bráně, k jeho cestě pryč z toho prokletého místa.
Brána se před jeho zrakem zavřela a hradní mříž dopadla k zemi. Před bránou nyní stáli dvě ohromné démonické postavy. Nechápal to. Nic podobného neviděl. To ale nebylo podstatné. Temnota si vzala realitu z mysli Damiena a nahradila jí temnou a pokroucenou iluzí.

Aeril vešla do hostince U Krále Zlodějů. Přemýšlela co si Damien myslel, když jí kupoval a přejmenovával. Všimla si známé vousaté tváře a přisedla si k rodinnému příteli. Gardulf se usmál a zeptal se.
,,Kde je Damien? Myslel jsem že ho tady najdu, ale kde nic tu nic."
Aeril se zamračila.
,,Měl už být zpátky. Říkal že si půjde ,, prohlédnout" Tenebres. Říkal něco o artefaktu. Odhadoval to tak na tři dny i s cestou."
Gardulf pokrčil rameny. To jméno mu něco říkalo, ale nevzpomínal si. Nejspíš to nebylo důležité.
,,A co to vlastně mělo být Aeril?"
,,Meč nebo dýka. Říkal, že je bohatě zdobená a velmi mocná. Jmenuje se po nějakém germánovi. Zeiln nebo tak."
Gardulfova tvář ztuhla. Vzpoměl si na léta výchovy lovce démonů.
,,Čepel Ziel? Kzha'rka!"
Aeril se otřásla. Uměla dost dobře trpaslicky na to, aby mu rozuměla. Trpaslíci věděli jak klít.
,,Co je s ní?"
Gardulf se ustaraně zamračil.
,,Obávám se že Damien je ve smrtelném nebezpečí, ba co hůř možná ho čekají horší věci než smrt. Čepel Ziel je nástroj Oig'hera démona-"
Nestihl dokončit větu, protože blednoucí Aeril se prudce zvedla a vykřikla.
,,Musíme mu pomoci! Zastavit ho!"
Gardulf se jí pokusil zabránit v odchodu, věděl, že není radno podcenit démony.
,,Aeril. Oig'her je nebezpečný démon. Měli bychom se připravit na boj a-"
,,Nebudu čekat ani minutu, když vím, že můj Damien je v nebezpečí od takové kacířské zrůdy."
Aeril, která byla silnou věřící a ještě silnější a tvrdohlavější kouzelnicí, se rozhodla. A vyrazila okamžitě.
Gardulf se za ní chvíli díval a poté se vydal k sobě domů. Věděl jak porazit Oig'hara. Věděl, že proto musí někdo zemřít. Možná i on sám.

Damien, tedy spíše to co z něj zůstalo, stál před mohutnou branou. Snažil se jim utéct, zničit je nebo se bránit. Nic ne fungovalo. Celá jeho mysl byla rozdrobená na kusy. Poslední příčetná část mysli, ta, která ho držela na živu i v nejodpornějších žalářích a varovala ho kdykoliv něco nebylo v pořádku, se pokoušela podržet ho, zachránit nebo alespoň rychle zabít. Jenže zjišťovala, že už nemá v mysli žádnou moc. Velení převzali znetvořené stíny vydolované z útrapy sužované Damienovi mysli.
Pohlédl na Bránu. Byla pro něj symbol svobody. Blíž se jí cítil až zde na pokraji smrti. Krvácel a nedýchal a přesto neumíral. Chtěl dostat stíny ze své hlavy. Pomalu pozvedl revolver. Pět střel vyplítval na stíny a přeludy. Poslední si šetřil. Jako...záchranu poslední nouze.

Aeril stála před mohutnou otevřenou branou Tenebresu. Sledovala klečící postavu. Pokaždé když udělala krok blíž, schoulená postava pozvedla revolver blíž. Poznala tu zbraň, jenž mířila na levý spánek.

Damien viděl anděla, jak ho pobízí, aby se zbavil temnot a nabízí mu věčné vykoupení. Nevěřil mu. Viděl příliš mnoho iluzí falešných nadějí. Jediné čemu věřil byla hlaveň jeho revolveru.

Temnotu prořízl výstřel. A křik.

Gardulf si prohlížel temnou siluetu Tenebresu. Doufal že jeho kamenný náhrdelník je dostačné spojení s bohy. Bohové trpaslíků byli stejně skuteční jako magie a démoni.
I přestože spěchal, dorazil po Aeril.

Aeril svírala chladnoucí tělo Damiena v náručí. Nevěřila, že by bohové něco takového dopustili. Zvedla oči, aby si prohlédla nádvoří, a aby našla něco čemu by se mohla pomstít. Všimla si krásně zdobené čepele. Přeletěla jí zrakem a chtěla hledat dál ve stínech, ale čepel jí to nedovolila. Pomalu se vznesla, čepel Ziel, směrem k Aerilininu bezbranému srdci zmučenému ztrátou milovaného. Zděšená a ochromená Aeril viděla, jak čepel prochází jejím tělem a probodává její srdce. Do pevných zdí víry v její mysli začali bušit temné stíny.

Gardulf udělal další krok směrem k mrtvému tělu. Poznal tělo přítele. Na ně nehleděl. Sledoval postavu stojící nad ním. Aeril v ruce křečovitě svírala dýku.
,,Aeril..."
Pohlédla na něj. Z očí jí čišel chlad a smutek. Gardulf znal ten pohled. Byl to pohled člověka připraveného sejít se s mrtvými v nekonečné věčnosti.
Mrazivým hlasem začala mluvit.
,,Není. Zemřel svobodný. Ne. Damiene. Jsem očekávána."
Gardulf se rozeběhl a pokusil se vyrazit dýku z ruky Aeril ale ta ji již zabořila do svých útrob.
Krvacející nad Damienovým tělem zemřela.

Gardulf se díval na těla svých přátel. Proklínal Oig'hera. Modlil se. Pronášel zaklínadla. A hledal čepel Ziel.
Našel jí. Ucítil očekávanou paralízu. Čepel se vznesla a její hrot se namířil na hruď trpaslíka.
Opakoval si slova, která mu měla být záchranou.
,,Mé srdce kámen,
má duše šperk,
a má mysl zbraň."
Čepel projela jeho zbrojí a...

Čepel Ziel narazila na žulu, kámen kamenů a roztříštila se na prach. Před stojícím trpaslíkem se zjevil stín. Byl temnější než okolní temnota a jeho oči žhnuly jako dva žhavé uhlíky.
Gardulf polkl a pokusil se promluvit. Nedokázal vydat žádný zvuk. Oig'herova čepel Ziel byla jen jeho pozemským stělesněním. On sám byl děsivější než všechna pekla, která by se odvážil jmenovat.

Uvědomil si váhu svého přívěšku. Měl pravdu. Byl dostatečným spojením s bohy.

Gardulf ucítil, jak jím proudí nezměrná síla a poté hlas který nebyl jeho pravil jeho ústy.
,,Oig'here! Prokletí živých! Promlovaje skrz Thu'vaka' tě Božský soud vypovídá ze zemí živých! Stáhni se zpět do Temnot Bagraidu a vezmi si Ziel i Tenebres s sebou!"

Malý žulový náhrdelník se změnil v orb planoucího světla. Oig'her se bránil i útočil, ale nedokázal zabránit svému vymítání. Na zemi zůstala jen bohatě zdobená rukojeť. Mraky bránící slunci osvítit tento hrad se rozestoupili. Gardulf pohlédl na dvě postavy v objetí před sebou. Damien i Aeril se vrátili zpět a stáli tu před ním. Usmál se vše se zdálo správné. Pak se ozval tichý klapot.

V bráně stála temná postava. Vedle ní byla v zemi zaražená kosa. Pomalu tleskala a kostěné dlaně vydávali podivuhodný klapot. Gardulfovi zmizel úsměv z tváře a zbledl. Pohlédl na nádvoří.

Pod věží leželo rozlámané a pokroucené tělo Damiena s probodnutým srdcem.

Vedle něj leželo tělo Aeril s krvacející ránou v hrudi.

A Gardulfovo vlastní tělo leželo na zemi se zavřenýma očima bez zranění. Jakoby spal.

Temná postava jednou kývla hlavou. Cítili z ní potěšení. Mnoho let nepřišla žádná duše z hradu Tenebres.

Hrad Tenebres. Hrad Temnoty.

Temná postava ustoupila stranou a za ní se v dáli ztrácela cesta do věčnosti.