Andor.cz - Dračí doupě online

Nábojnice z autopušky dopadla do rozbahněné břečky, jenž obklopovala vojenskou obuv. Plastocelová zbroj praskla, když ji roztrhl odvetný výstřel ze zbraní nepřátel. Hustý dým protrhávaly projektily, paprsky a zášlehy plasmy. Muže ohlušoval chorál výstřelů a explozí dělostřeleckých baterií. Praporce vlály, rozkazy doplňovaly všeobecný hluk a chaos.

Vojáci impéria vztekle bránili první linii fronty, první ze tří. Využívajíc krytí pytlů naplněných pískem a hlínou, za stále dohořívajícími troskami budov, za zbytky mocných tanků, nebo za mrtvými těly svých přátel a spolubojovníků. Jako krytí pomohl i hustý dým a prach, jenž oslepoval střelce a bránil jím vidět ze svého nepřítele víc, než jen hrubý obrys.

Kapitán Langos, z Cadiánského pěšího regimentu, velitel třetí roty, svíral svůj rotomeč a las-pistoli typu "Kantrael MG Obránce" a zuřivě pálil po nepřátelích Císaře laserové výboje. Jeho muži, zašpinění, znavení a se stále se ztenčujícím počtem munice drželi tuto část fronty již po osm dní. Kapitán dobře věděl, že oddíl jenž je měl před třemi dny střídat využil času, který jim třetí rota poskytla a začal obrňovat druhou linii fronty, nejslabší části ze všech.

"Kapitáne ! Levý křídlo hlásí průlom !", to zvolal poručík Torgast svým hrubým, chraplavým hlasem.

Kapitán Langos nikdy nebyl nějak zvláště krásný. Jeho husté obočí, dozadu česané rezavé vlasy, zjizvený, jakoby liščí obličej a chybějící ucho z něj dělali na první pohled vskutku odpudivého muže. Ovšem poručík Torgast, byl naprosto jiný případ. Jeho mechanická, pravá paže byla odkazem dne, kdy v jeho blízkosti explodoval ruční granát. Torgast se na poslední chvíli pokusil granát vrhnout zpátky do řad nepřátel, ale místo toho ztratil ruku a jeho obličej byl znetvořen k nepoznání. Hluboké jizvy, rozervaný a sešitý vrchní ret, chybějící oko a strašlivá jizva na čele z něj dělaly důkaz, co se stává s těmi, kteří si hrají na hrdiny.

Langos se probral ze zamyšlení a přikrčil se, když se do krytí vedle něj zakously kulky ze stubberu. Pohlédl Torgastovi do zbývajícího oka a ukázal směrem, ze kterého se šířil kouř a prach. Levé křídlo.

"Řekni Bonnovi, aby vzal osm svých mužů a šel zaplnit díru ! Levé křídlo je naše nejslabší místo ! Převelím dva týmy z pravého křídla aby Bonna podpořil !", řekl Langos a gestem ruky přikázal svým mužům spustit krycí palbu. Cadiánští gardisté sevřeli své zbraně pevněji a jako jeden se zvedli z břečky, která se tvořila pod nimi. Bahno, krev, zvratky a moč. Jako na každém bojišti kde Langos byl. Nikdy se to nezměnilo.

"Pal !" Přikázal Langos hlasitě a válečníci Císaře spustili ohlušující odvetnou palbu na pozici nepřítele. Langos si pořád nebyl jistý s kým přesně bojují. Dle pohybu nepřítele se jednalo o zkušené a dobře disciplinované protivníky, ale výstroj, která byla proti cadiánské rotě využívána byla bez pochyby inspirována imperiálními zbraněmi. Zaručeně šlo o kacíře, nebo o početný banditský pakt. Ať už to byl kdokoliv, znal umění války a věděl kde je třeba zaútočit, aby ublížil nejvíce.

Všechny tyhle myšlenky prošli Langosi hlavou, když jeho muži trhali krytí nepřátel na kusy. Autopušky a mnohem početnější las-pušky vzor. M36, zasypávaly pozice nepřátel projektily a pak se ozval zvuk, který konečně ukončil pochyby kapitána Langose.

Dlouhý, táhlý jekot zasel do srdcí mužů strach. Někteří přestali pálit a jen vyděšeně hleděli před sebe, do neustupujícího kouře. Za celých osm dní, kdy bránili první linii se jejich protivníci neodvážili provést jakkýkoliv přímý útok. Vždy šlo o bombardování, plynové bombardování, nebo systematické ostřelování, ovšem tentokrát strnul Langos hrůzou, když viděl "co" si to pro ně přichází.

Gigantická postava mohla mít přez dva metry na výšce, oděna ve strašlivé zbroji, vybavena ostny a zakroucenými bodáky, svírajíc strašlivou obouručí roto-sekeru ve svých pažích, klidně kráčejíc k Impériální obranné linii. Langos a muži okolo něj strnuli strachy. Byl rád, že poslal Torgasta a Bonna na levé křídlo, odkud se aspoň stále ozýval zvuk boje. Celá linie obránců zalapala po dechu, když se nepřítel nacházel pouhých šedesát stop od jejich zákopů.

Byl to hvězdný pěšák v rudo-zlaté zbroji, do které měl vyryté odporné runy Chaosu. Jeho přilbice byla vybavena dvěma, hrůzu nahánějícími rohy a jeho oči jakoby v neustupujícím kouři rudě zářily. Jeho roto-sekera vrčela, když ji v samotném vzrušení z nadcházejícího masakru opakovaně spouštěl. Byl obrovský. Jeho zbroj se zdála nezničitelná, stejně jako on samotný. Ovšem jeho nejstrašlivější zbraň nebyla ta, kterou svíral v rukou, ale aura strachu, jenž jej obklopovala. Jeho servomotory mlčely, jak je hvězdný pěšák minimálně namáhal.

Pak byla chvíli ticha přerušena.

Kapitán Langos a vojín jménem Leggins, spustili s řevem palbu. Paprsek a kulky z autopušky se od mocné, adamintové zbroje adrezili, jako kdyby po hvězdném pěšákovi hodili kamínky. Jenže s každým výstřelem, s každou urážkou směřovanou k zrádci Císaře, se k palbě přidávali další a další gardisté.

Jenže hvězdný pěšák výstřely ignoroval. Nyní byl od jejich obranného postavení jen čtyřicet metrů.

Kapitán Langos dal rukou signál a po celé linii se k soustředěné palbě přidávaly další a další gardisté. Nezáleželo na odvetné palbě kacířů, všichni věděli, že pokud se hvězdný pěšák dostane k jejich obrannému postavení, zemřou všichni, aniž by dokázali napáchat jakoukoliv opravdovou škodu. Z pravé strany se ozvala hlasitá palba těžkého stubberu.

"Dobře, někdo byl dost chytrý, aby konečně tu těžkou věc otočil správným směrem." , pomyslel si Langos, zatímco pálil ze své pistole.

Dvacet metrů. Válečník Chaosu pozvedl do vzduchu svou hrozivou roto-sekeru, která zařvala svou vlastní, strašlivou píseň.

"Khoooornee !", bylo jediné slovo, které ze sebe strašlivý, hvězdný pěšák vydal. Při běhu máchal sekerou jako by to byl tenký klacík. Langos nepochyboval, že by s ještě menší námahou proměnil jeho samotného a jeho muže na kousky hnijícího masa.

Patnáct metrů. Palba gardistů byla nyní natolik zničující, až se hvězdnému pěšákovi oddělil od zbroje jeden z obrovských náramníků a odletěl s hlasitým prasknutím pryč. Po náramníku následoval chránič kolen, tři prsty a malé kousky zbroje, která se konečně začala strašlivé, soustředěné palbě gardistů poddávat.

Deset metrů. První projektil proletěl dírou ve zbroji a zakousl se do svalnatého těla. Vystříkla krev, ale to válečníka chaosu jen ještě více rozběsnilo.

Pět metrů. Odletěl druhá náramník a s každým výstřelem který válečník chaosu inkasoval, vznikali na jeho těle nové rány a gejzíry krve z něj stříkali, jako z prasklé hadice. Gardisté již nemířili, jen soustředili celé své úsilí na zastavení nepřítele. Přes čtyřicet zbraní bez ustání trhalo tělo hvězdného pěšáka na kusy.

Tři metry. Langos přez zaměřovač své pistole sledoval, jak se válečník chaosu napřáhl k úderu, který měl rozseknout jeho těla na dva kusy. Ovšem pak se stalo něco nečekaného. Šťastný zásah ze stubberu zasáhl válečníka chaosu přímo do hlavy. Síla nárazu donutila mocného berserkra zavrávorat. A to byl jeho konec.

Palba byla tak mocná a gardisté, kteří opět získali naději na vítězství soustředili svou palbu na místa, kde byla zbroj nejvíce poškozená. Po třech úderech srdce explodovala hlava zrádného, hvězdného pěšáka jako přezrálé ovoce a jeho mohutné tělo ve zbroji dopadlo do louže krve, která po něm zůstala.

Někteří muži stáli jako přimražení, neschopni pochopit, že jsou stále na živu. Jiní si znechuceně odplivli. Ale všichni se přidali k hlasitému řevu, oslavujíc jméno Císaře, když válečník chaosu padl mrtvý k zemi.

Langos si utřel ústa od potu a bahna a nemrhajíc byť jen jedinou vteřinu, rozkázal jednotkám k přeskupení a opětovné palbě nepřátel.

"Neusínejte na vavřínech ! Jednotky nepřítele mohou následovat ! V první řadě-", ovšem kapitán nedokázal ze svých úst dostat byť jediné další slovo.

Přez neustupující kouř viděl, jak kouřem kráčí dva tucty podobných obrů v těžkých zbrojích. Kapitán se nestačil ani pomodlit, než se s řevem vrhli tito titáni proti jejich obranným pozicím.