Autor: Karel WachowskiSekce: BáseňPublikováno: 29. června 2013 02:11Průměrné hodnocení: 8.5, hodnotilo 4 uživatelů [detaily] |
Myslím, že nemusíme čekat na to, až se stane zázrak. To spíš ony na nás čekají, aby se mohly objevit...
Nemám strach,
že kvůli lásce k Tobě ztratím křídla.
Nebojím se toho,
až zas člověkem se stanu.
Jediné čeho se bojím,
je že zapomenu,
proč jsem tě tak dlouho miloval.
Až mé tělo bude zase z masa, kostí,
až má mysl zapomene znát,
přiznávám to s krajní nelibostí,
bojím se, že nebudu tě už mít rád.
V představách,
rád vznáším se a planu,
láskou a touhou,
kterou k Tobě mám,
přesto že znám,
co nikdy nedostanu,
v srdci nerad zůstávám snít sám.
Vzpomínkou na Tebe,
čas zastavil se v jediné vteřině.
A já věčně prožívám,
co uplyne jak oka mžik.
Jsi jako odraz na jezerní hladině.
Čistý a zářivý, když se tě nedotýkám,
učíš mě znát co jednou pomine,
proto i já se tě teď zříkám.
| ||||
Ze začátku se mi to popravdě ani nechtělo moc číst, páč mám ráda melodické rýmy. Ale popravdě... když jsem to dočetla, musím uznat, že je to nadherné, emotivní a chytlo me to za srdičko :) takže 9/10 za ten začátek ;) |
| ||||
Ouuu... Silné, emotivní... A krásné |
doba vygenerování stránky: 0.063116073608398 sekund