Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

12. povídka - DolOblíbit

silueta4882.jpg

Autor: Xero

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 02. července 2013 10:53

Průměrné hodnocení: 7, hodnotilo 3 uživatelů [detaily]

 
Toto je moje dvanáctá povídka (vzhledem k tomu že se snažím napsat 1 povídku měsíčně tak už je píšu rok, hurá :) ) velmi trpaslická, poodkrývající základy trpasličí politiky a věcí okolo.
Doufám že se vám bude povídka líbit a že jí ohodnotíte či o ní něco napíšete do komentáře ;)
 

Dol


Tři zachmuřené postavy seděly nad třemi prázdnými korbely. Vousy měli zaprášené a špinavé. Všichni měli na zádech krumpáče. První se ozval.
,,Má ještě někdo něco k pití?“
Druzí dva smutně zavrtěli hlavami. První trpaslík se znovu zeptal.
,,Má někdo nějaký prachy?“
Další zavrtění hlavou.
,,Tak pudem do štoly?“
Jeden z trpaslíků zavrtěl hlavou, ale druhý se ozval.
,,A proč bysme tam vlastně chodili? Stejně už za to dostáváme jen almužnu a rudy už tu nikoho nezajmaj.“
První trpaslík zachmuřeně kývl.
,,Co je to za důl jako tenhle? Od onemocnění starého Dola Darnoka, od začátku loupení jeho syna to jde z kopce. Všichni okrádají pocestné a zabíjejí vojáky. Jo, důl zešpatněl, zkazil se.“
Oba dva trpaslíci přikyvovali. Kdyby nebyla celá hospoda prázdná, nejspíš by tak nemluvili s nikým a ani by neměli s kým. Oni tři byli jediní trpaslíci, co ještě pořád trpasličili po tom starém tradičním způsobu. Ostatní se živili jako úspěšná banda lupičů. Druhý trpaslík se ozval tentokrát.
,,Mladej Harwich neměl jít na Dolovo místo hned, jak mu bylo špatně. O tom měl rozhodnou runový kněz, do toho smí mluvit jen on.“
Třetí trpaslík se na druhého podíval.
,,Jenže Harwich vyhnal Malhorna, hned jak začal panovat, nezapomněls Bare?“
Bar smutně přikývl. Jen runový kněz smí mluvit do volby Dola, pána dolu.
,,Pojďme zaplatit hostinskýmu.“

Někdo by si možná řekl že opilí trpaslíci jen tancují a prozpěvují. To je nesmysl. To dělají jen tak pro zábavu. Opravdu opilý trpaslík je vážně melancholický a jediné co ho zajímá je buď spaní nebo pití.

Hostinský si povzdechl. Měl vyklidit hospodu a všechno pití dám tomu hajzlovi Harwichovi. Možná proto, že mu řekl, že je hajzl, že otrávil starýho Darnoka. Podíval se na své tři oblíbené zákazníky. Vypadalo to že, Bar, Tarok a Hudvar jsou poslední skuteční trpaslíci v téhle smolné díře. Nikoho nenapadlo odejít z města. Co je trpaslík bez dolu a bez cíle, zrazený vlastní rodinou?

,,Víte co chlapi? Radši než servírovat těm lupičskejm netrpaslíkům, to to radši vypiju s váma.“

A tak seděli a pili. Vzpomínali na dny, kdy kolem procházeli obchodníci s látkami, jídlem a artefakty, důl prosperoval a pořád se ozývalo bouchání krumpáčů a haly osvětlovaly velké hutě plné rozžhaveného kovového bohatství. Teď tu také bylo bohatství, ale bylo to špinavé a krvavé zlato. Ukradené netrpaslíky trpaslíkům, uloupené nepoctivými poctivým. A nejhorší bylo že v tom jel celý důl.

,,Hudvare?“
,,Jo?“
,,A vzpomínáš na ten zlatej prstýnek? Ten s diamantem?“
,,Jasně, vždyť si mi ho ukazoval denně než ti ho ukradl Harwich.“
Bar si povzdechl a zavzpomínal.
,,Ten jsem udělal pro Harietu, sám vytěžil, sám roztavil, sám odlil, sám ozdobil.“
Ostatní tři trpaslíci pokývali, už to slyšeli mnohokrát.
,,My víme Bare. Chudinka Harieta. Už kvůli ní by se měl ten bastard smažit pod pouštním sluncem v pekle.“
,,Chtěl bych ho zpátky Hudvare, chtěl jako vzpomínku.“

Blížilo se k druhé ranní. V dole byla tma jako vždy. V hostinci hořela jediná rozteklá svíčka, u které spali čtyři trpaslíci. Každý snil o tom že Harwich je noční můra, která zmizí spolu s temnotou noci.

Kapitán Garlosk pohlížel na zavřenou odmítavou bránu dolu Zark'Zachvěnik. Dřív to byl jen Zachvěnik, ale od té doby co ho má pod palcem Harwich nikdo mu jinak než Odporný neřekne. Bohužel měl Harwich dost peněz na to, aby si najal silnou stráž a taky měl lupiče. Trpasličí lupič to bylo něco hrozného. Nebál se využít žádné odporné taktiky, kterou znal. A navíc Zark'Zachvěnik byl jeden z nejopevněnějších dolů vůbec.
Měl dva pluky trpaslíků a beranidlo. Měl za úkol vzít Zark'Zachvěnik útokem, tak zněli rozkazy přímo od krále i od Runové rady. Nikdo mu, ale neřekl, co se stalo tomu pluku, který dostal ty samé rozkazy.
Doufal, že najde nějakou skrytou cestu dovnitř. Hledal jí, ale nenašel. Možná, že když zaútočí dost tvrdě, napíše se o něm že zemřel hrdinou smrtí...

Surová okovaná bota vyrazila dveře hostince. Osoba která vešla se rozeřvala.
,,Tak kde si Teryte? Chcem to tvý pivo! Dones ho a-“
Ztuhl v půlce věty. Uvědomil si, že má ke krku přitisknuté ostří sekery. Podobný pocit zažil i jeden z jeho spolulupičů. Ten druhý zjistil že má pod nosem velké bourací kladivo.

Všichni čtyři trpaslíci třímali zbraně a drželi jimi ty pohůnky Harwiche v šachu. Hostinský Teryt měl v ruce krátký široký rodinný meč a na druhé ruce měl trpasličí pavézu. Hudvar měl svou vlastní zbraň. Říkali jí Sekáč. Na jednom konci krumpáč na druhém sekera. Tarok používal nějčastěji kladivo. Nemluvíme o malém přiručním kladívku. Tohle obouruční bourací kladivo mělo hlavici větší než hlava průměrného trpaslíka a bylo z poctivého kamene popsaného runami.
Bar měl svou sekeru. Její ostří jen zářilo. Na to že byl horník, jí uměl používat nejen dobře, ale perfektně.
A také uměl přitlačit sekeru ke krku, aniž by porušil kůži. Když chtěl.

Netrpaslík se zděšeně díval do tváře trpaslíka přes ostří sekery.
,,A-ale no-no tak. Přece b-bys nezranil b-bratra trpaslíka.“
To neměl říkat.

Bar si odplivl na mrtvolu a posměšně řekl.
,,Tumáš ,,bratře“ netrpaslíku.“
Byl to rychlý boj. Stejný jako když žula narazí do pískovce. Po pár úderech z pískovce zbude jen prach.

Už měli tohoto místa po krk. Když šli po cestě z uhlazeného kamene, trpaslíci před nimi utíkali. Všichni se báli o své mrzké životy.

Ale stráže stojící před branou ne.
,,Co chceš blbečku?“
Ozval se jejich vůdce.
Bar ledově chladným hlasem odpověděl.
,,Jdem pryč.“
,,Kam pryč? Ty víš že ti to prohlášení nedovolí.“
,,To zatracený prohlášení si může Harwich narvat do zadnice i sváma všema!“
,,Votoč se a vypadni. Nestojíš mi za potíže.“
,,Ukážu ti co jsou to potíže.“

Bar vytáhl sekeru rychleji, než po ní stihl strážný sáhnout. Když tu svou strážný tasil, neměl už myšlenku ,kterou by jí vedl. Jeho myšlenky se váleli na zemi kousek od něj i s jeho hlavou.
Ostatní trpaslíci na nic nečekali. Teryt proklál mečem prvního z nich a pavézou vykryl úder druhého. Hadvar válečnicky zařval a vrhl se do skupiny chvějících se netrpaslíků.
Mezitím Tarok stihl rozbít jak hlavu správce brány tak zámek na bráně a ještě bránu dobře mířenou ranou kladiva otevřít.

,,Ehm...kapitáne? Jste si jistý, že je to dobrý nápad?“
,,A máš nějaký lepší?“
,,No ne, ale jen tak zaútočit? Nadělají z nás krmení pro medvědy.“
,,Jo jasně jenže jediná možnost při který neskončíme jako kusy masa je čekat na to, až tu bránu sami otevřou.“
V té chvíli se brána otevřela dokořán. Vevnitř se bojovalo.
Garlosk se usmál.
,,Jako bych nic neřekl.“
Pak zakřičel na udivené trpasličí vojáky.
,,Do útoku! Za krále, Dola i Kámen!“

Čtyři trpaslíci s úžasem sledovali, jak se kolem nich valí válečníci. Všimli si trpaslíka označeného kapitánskými barvami. Měli nad sebou vlajku královské moci.
,,Chlapi?“
,,Jo?“
,,Proč tu tak stojíme když kousek od nás zuří bitva?“
,,Máš pravdu. Do bojé!“

Bar se smál. S pomocí pluku trpaslíků smetli ty nekameny do hlubin.
Nezajímalo ho, že utržil několik bolestivých ran. Ty se zahojí.
Pomalu vstal. Už se nesmál. Přemýšlel, kde je Harwich.
Podíval se po svých přátelích.
Teryt pomáhal raněným.
Hadvar probíral něco s kapitánem Garloskem. Správný chlap ten Garlosk.
Tarok si čistil hlavici kladiva. Drcení je daleko špinavější než sekání.
Zakřičel jejich jména. Hned přišli.
,,Někdo musí projít zadní místnosti Dolovy pevnosti. Někde tam je Harwich. My čtyři na to stačíme.“
Hadvar zavrtěl hlavou.
,,Ne. Počkáme až přijde zvěd. Od té doby co ten hajzl převzal vládu tam nastražil tolik pastí! Jen ve vstupní hale byli čtyři. Chápu, že doufáš, že najdeš Harietu nebo pomstu. Ale to musí počkat. Je to příliš nebezpečné.“
Bar se na ně podíval.
,,A co skryté východy? Jestli Harwich uteče...“
Trpaslíci váhavě pokyvovali hlavami. Nechtělo se jim tam.
,,Nechoďte když nechcete. Ale já jdu tak jako tak.“
Tarok se ozval.
,,Tak ne. Radši půjdem s tebou. Radši než tu sedět a myslet na to, v jakých si problémech. Pojďme.“

První pasti odhalili snadno. Až teď měli problémy. Nenapadlo je, že zajištění některých pastí spustí jiné.
,,No jed v tom není, tak to snad bude v pohodě.“
,,Zkurvené šipky.“
Hadvar se nenávistně podíval na malé téměř neviditelné otvory ve zdech.
Pokračovali dál. Hadvar si obvázal ruky a po chvíli přestal klít. Šli pomalu. Na každém kroku byla jiná past. Někdy mechanická, jindy magická a často jen nepříjemná. Některé špagáty po přetrhnutí nedělali nic, některé spouštěli smrtící mechanismy.
Ale ano. Po čtyři sta metrové klikaté chodbě která jim zabrala snad hodiny stanuli konečně před tajemnými dveřmi. Zevnitř se ozýval hlas. A pláč.

Bar vrazil do místnosti jako šílený. Stráže v místnosti mu zatarasili cestu, ale on si jich nevšímal. Jeho sekera jimi proletěla, jako by byli vzduch. Stál proti Harwichovi. Harwich držel Harietu s nožem na krku. Harieta měla ve tváři vepsané utrpení posledních týdnů. Někteří lidé ubližují jiným jen tak, pro zábavu.

,,Ani krok Bare. Jestli chceš, aby tahle děvka přežila, tak se ani nepohneš.“
Bar sebou cukl. Měl sto chutí rozbít ten domýšlivý tyranský ksicht, co urážel a zranil Harietu.
,,Tak. Teď mě necháš odejít a dostaneš svou holku.“
Harwich udělal krok vzad a dotkl se na několika místech zdi. Ta se pomalu a tiše odsunula. Harwich vkročil do temné chodby. Pak se zasmál.
,,Tady jí máš!“
Prudce škubl nožem a krvácející Harieta dopadla do místnosti. Než se Bar stihl pohnout stěna zapadla na své místo.

Harieta vstala a podívala se na Bara.
,,Děkuji Bare. Už jsem měla Harwiche plné zuby. A teď-“
Uvědomila si, že její okolí bledne a že jí Bar neslyší. Ohlédla se. Za ní stála temná postava.
Harietě se zkřivila tvář smutkem a bolestí.
Podívala se na znovu na temnou postavu, která pomalu přikývla.
Pak Harieta promluvila.
,,Mohu si vzít alespoň prsten, který mi dal?“
Temná postava znovu přikývla a řekla.
,,To je samozřejmost.“

Bar vztekle bušil do stěny, která za sebou ukrývala únikovou cestu Harwiche. Nevěřil, že potom co Harwich zabil Harietu mu ten slizký červ a nepravý Dol pláchne. To prostě...nebylo správné. Nezapadalo to do příběhu. Na konci každého příběhu je hlavní nepřítel zabit a všichni žijí šťastně až do smrti.
Škoda že je to tak jen v příbězích. Život je mrcha.



Do místnosti se v potácel trpaslík.
Jako každý cestovatel v těchto končinách byl pokrytý pískem a prachem. Tento se však jen zakymácel a spadl k zemi. Přiskočil k němu jeden z nomádů, kteří seděli v hostinci v Ma'Hasii.
,,Co je vám mistře trpaslíku?“
Trpaslík jen zasípal. Vypadal velmi starý. Velmi starý i na trpaslíka.
,,Vodu chlapče, vodu.“
Nomád mu ochotně podal měch s vodou a pomohl mu sednout si na jednu z lavic. Už na ní seděl jiný trpaslík. Starý trpaslík kývl na nomáda a vrátil mu měch a řekl.
,,Děkuji. Musím si odpočinout. Díky za tvou pomoc.“
Poté se rozkašlal. Druhý trpaslík se na něj otočil a když viděl, že je v pořádku zeptal se.
,,Co tu děláte? V těchto končinách trpaslík nepotká mnoho trpaslíků. Hledáte něco?“
Bar se zasmál řezavým a sípavým smíchem. Teryt, Hudvar i Tarok už byli po smrti. On však žil a hledal.
,,Spíš někoho. A už ho mám bastarde.“
Dříve než mohl Harwich něco udělat sekera utnula knot svíčky jeho života a on se skácel mrtvý.
Nikdo z přísedících se ani nepohnul. Všichni znali pověsti. A všichni znali pověst Harwiche.

Harwich se zděšeně podíval na Bara. Ten se pomalu měnil, až se z něj stala temná postava neurčitých rysů.
,,N-n-ne, to-to není m-možné. J-já jsem- mě němůžeš- to je“
Temná postava pozvedla kosu.
,,Ano. To je konec. Měl jsi vědět, že mě nikdo neunikne. Každý má konec. A na konci stojím já.“

Možná že přeci je na světě spravedlnost.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Xero - 04. srpna 2013 19:11
silueta4882.jpg
Anuska4339697 - 04. srpna 2013 18:02
Není to román ani nic podobného. Viděl jsem povídku o 100 slovech. Proto to může být krátké. Jsem rád i za kritiku, jen nevím co myslíš tím skákáním od tématu k tématu? Rád bych se tomu příště vyvaroval :)
 
Anuska4339697 - 04. srpna 2013 18:02
images2171.jpg
Skáčeš od tématu k tématu, moc kvalitní to není a hlavně krátké. 1 bod
 
bamby33 - 31. července 2013 16:50
5ae44ffe2531802c0719032927c6b485,62,377760.jpg
10 bodů čte se to parádně má to souvislost a pěknej konec :D
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.066458940505981 sekund

na začátek stránky