Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

WH 40k : Jiskry Cadie - část 2Oblíbit

0a30478369c8ac3b57571fc6463.jpg

Autor: Deusn

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 17. srpna 2013 23:55

Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Můj samotný příběh z úžasného universa Warhammer 40 000, od firmy Games Workshop (která zasluhuje veškeré zásluhy). Příběh roty Cadiánských válečníků, přesněji Kapitána Langose a jeho můžu z "Jiskry Cadie". Rota čítající sto mužů, vyrážející do nejhoršího pekla vesmíru, kde bojují proti nejhorším nepřátelům Císaře.

Snad se Vám to bude líbit ! Již druhé pokračování !
 
Warpové skoky byly vždy nepříjemnou, žaludeční událostí pro Kankův žaludek. Nebylo to poprvé, co on sám zápasil sám se sebou, aby nevyzvracel obsah svého žaludku na podlahu. A co bylo horší než nevolnost, byly strašlivé noční můry.

Kank měl již válečné zkušenosti. Bojoval proti kacířům i jejich strašlivým spojencům a dvakrát již přežil krutá střetnutí s válečníky orků, ovšem sny představovali riziko, se kterým si zatím nedokázal poradit. Skoro každou noc jej pronásledovali děsivé vzpomínky z bojů v rozvalinách a troskách imperiálních měst. Na strašlivé obrazy, kdy v těch zbytcích, kdysi hrdých měst viděl své nejlepší přátele z jednotky roztrhané na kusy divokým útokem orků. Nikdy ze sebe nedokázal podvědomě smýt krev, která mu ulpěla na obličeji, když obrovský zelenokožec držel jeho spolubojovníka Marcuse Verta za ruce a pomalu jej před očima vyděšeného Kanka trhal na kusy. Exploze dělostřeleckých granátů a kouř dodávaly celé strašlivé scéně na hrůze. Ten ork byl první cizák, kterého Kank zastřelil svou autopuškou.

Potom bylo vše ostatní jen otázka instinktů a štěstí. Orkové byli strašliví protivníci a salvám imperiálních gardistů se vysmívali. Kank nikdy nezapoměl na děsivou scénu zvířecí zuřivosti, kdy se jeden z bájných orčích "nobů" vrhnul proti zuřivé imperiální palbě a smál se zoufalým gardistům do obličeje. Kank, Wezzli a pár dalších ten den tehdy přežili, ale nečekali je oslavné písně ani medaile. Jediné co dostali bylo uznalé kývnutí od kapitána Langose. A přestože ten muž pochvalami nikdy nemrhal, přál si Kank víc.

S podobnými myšlenkami se Kank nadále utápěl v zoufalství a strašlivých hrůzách svého snění a čekal, než loď projde warpem a on bude ze svých temných muk vysvobozen.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Technokněží přejel prsty po dlouhé klávesnici a zamumlal modlitbu k Omniášovi. Duchové lodě k němu mluvili podivně. Mechanické prsty, které již nemohli být považované za živé, opět přejely jemně po dlouhé klávesnici a na velké obrazovce se začaly zjevovat runy. Byly složeny z podivných a neuspořádaných řádků a sloupců, které mučili mysl technokněze.

Bratr Alminius nebyl novic. Byl zkušený technokněz, který již provedl bezpočet warpových skoků a díky Omniáši a Císaři byli navigátoři vždycky neomylní.

Ovšem tentokrát bylo jisté, že se něco děje. Navigátoři samotní ze sebe vydávali nemalou námahu, aby dokázali velkou loď manévrovat skrze chaotické proudy warpu, zatímco se kapitán lodi a technokněží snažili vést loď správným směrem.

Jenže duch lodě byl zmatený. Nekomunikoval s technoknězem tak jako obyčejně. Zdálo se, jako by někdo, nebo něco bránilo přístroji v podání dostačující odpovědi. Ujištění o tom, že je něco opravdu špatně dostal technokněz za pár úderů srdce. Bylo to právě když hlava nejbližšího navigátora explodovala a nejblíže postavený personál pocákaly kusy lebky, mozku a krve. Warpové bouře byli divoké a chaotičtější než obvykle. Je snad možné, aby jim orkové nějak bránili v průchodu warpem ? Bylo to možné, ovšem technokněz neznal technologii, nebo snad temnou magii, kterou by orkové dokázali proti bojovníkům Císaře použít.

Když explodovala hlava druhého navigátora, začínalo být jasné, že orkové "něco" takového mají. A nyní to používají. Technokněží zaklel a hned potom omluvně sklopil hlavu a pomodlil se k Omniášovi. Něco bylo špatně. Snad v pradávných přístrojích, které umožňovali navigátorům navádět loď skrze warp byla chyba. A tu musel technokněží najít a napravit. Prsty technokněze jemně dopadly na dlouhou klávesnici a následně začal při tichém prozpěvování promlouvat k duchu lodě.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Segmentum Obscurus
Piscina IV
Den číslo 14, osmého měsíce, Imperiálního kalendáře
14:10


Tmavě zelenou zbroj bratra Atrinituse pocákala tmavá krev cizáka zelené kůže. Ani o úder srdce později dopadla na jeho levý náramník rána, která připomínala úder těžkého kladiva. Hvězdný mariňák odpověděl zuřivou palbou ze své bolterové pistole a rychlým máchnutím svého rotomeče, oddělil orčí hlavu od těla.

Atrinitus si opravdu přál, aby se mohl zastavit a aspoň na tři údery srdce popadnout dech, ale pro takový čin neměl dostatek času. Objevila se totiž obrovská, svalnatá, zelená paže, která strhla jeho nejčerstvější oběť z cesty. Před ním stanul další ork, který se výškou a mohutností mohl rovnat hvězdné pěchotě. Celý jeho hrubý, prasečí obličej byl pomalován podivnými, modrými znaky. Jeho tesáky byly rozlámané a skrze jeho malý nos trčelo bezpočet malých kostí, které bezpochyby sloužili jako primitivní ozdoby. V ruce svíral obrovskou rotosekeru a řval vzteky. Svými odpornými slinami zašpinil Atrinitusovu zbroj. Jeho svalnaté, pozoruhodné tělo, bylo zahaleno v hrubé kožené košili, která byla vyztužena železnými pláty a bodci. Standartní výstroj této cizácké lůzy. To vše zpracoval Atrinitusův vylepšený mozek během necelého úderu srdce.

Atrinitus zařval bojový pokřik na odpověď a zarazil svou mocnou pěst oděnou v keramitu do odporného, zvířecího obličeje. Kosti praskly, zuby vylétly z úst cizáka, následovány kapkami krve. Jenže ork nebyl se synem Lva El´Jonsona hotov. Ač se to zdálo neuvěřitelné, ta tupá bestie vyrazila proti Atrinitusově odhalené hlavě svým čelem a zasadila už tak zraněnému válečníkovi tvrdou ránu.

Atrinitusova hlava se zvrátila dozadu, až se zdálo, že mu primitivní, ale účinný orčí protiútok hlavu utrhne. Jenže Atrinitus byl hvězdný mariňák, jeho kosti byly mnohokrát pevnější než kosti obyčejného muže. Jeho svaly byly pevnější, jeho tělo bylo dokonalejší. Jeho mysl byla bez poskvrny chaosu. Ovšem nyní, byla rovněž plná spravedlivého hněvu. S řevem tak mocným, až to orčího válečníka zarazilo, přiložil svou bolterovou pistoli k břichu netvora a opakovaně mačkal spoušť. Tělo orčího bojovníka sebou pod náporem explozivní munice trhalo, ovšem ta tupá bestie stále nechtěla umřít.

Přestože orčímu bojovníkovi trčeli z břicha orgány a zbytky střev, pokusil se po Císařově bojovníkovi ohnat svou řvoucí rotosekerou. Jenže ork byl slabý a Atrinitus toužil po kruté odplatě. Hvězdný mariňák neotálel, bleskově obrátil rotomeč zuby vzhůru a zarval jej řvoucí do orkových útrob. Zelenokožec konečně pocítil bolest, která se neodvratně zvětšovala, až sebou škubal jako šílený. Jenže zubatá smrt jej již měla v hrsti. Atrinitus škubl mečem a rozpůlil orčí tělo na dva kusy.

Temný anděl byl pokrytý krví a spousta z té krve byla jeho, ovšem když uslyšel líbezné tóny rychlopalných, těžkých bolterů devastátorů, pochopil že i tentokrát orky odrazili. Utřel si své oči a malátně sledoval prchající zbytky orčího vojska. Ledabyla pozvedl bolter a několik z těch bestií zkosil vlastní palbou. Byla to jen malá odměna za osm bratrů, kteří padli dnes po jeho boku.

Atrinius si promnul svou holou hlavu a rozhlédl se po bojišti. Všude se válely zbytky orčích mrtvol, hrdinně ležící mrtvoly jeho bratrů a celé tucty těl imperiálních gardistů, kteří se rozhodli bránit své pozice až do konce. Hvězdný mariňák jim zato vzdal hold. Taková odvaha a zarputilost se u gardistů často neviděla.

Sotva boj skončil, dorazil na bojiště apatykář, který již zkušenými pohyby a za doprovodu modliteb, vyjímal genové štěpy z těl padlých bratří. Teprve potom, co byla jeho svatá povinnost u konce a modlitby ukončeny, obrátil apatykář svou pozornost temným andělům. Někteří nosili přez svou zbroj bílé kapuce a hávy. Jen pár mariňáků vystavovalo na okrasu svoz tmavě zelenou zbroj, nyní pokrytou krví nepřátel.

Atrinius se podíval do nebes Pisciny IV.
"Kde jsou ty slíbené posily ?", ptal se sám sebe. Nebyl zoufalý, hvězdný mariňák nikdy nepozná zoufalství ani porážku. Ovšem i přes všechny hrdinné oběti, které válečníci Císaře přinesli si byl Atrinius jist, že je orčí horda rozdrtí. Orkové se objevili z nenadání a než se Imperiální síly vůbec mohli pokusit o protiútok, či obranu, spadli jejich strašlivé hořící balvany na zem a začali ze sebe vypouštět obrovské zástupy řádících, orčích hord.

"Nechť Císař chrání mou mysl i mé tělo, poněvadž jen on, mne může z mé nekonečné služby vysvobodit.", pomodlil se hvězdný mariňák a shlédnul zpět na bojiště.

"Musíme znovu zbudovat obranný val. Vztyčit nové bolterové věže a obnovit naše řady."
Zatímco se jeho mysl obrácela zpět k strašlivému masakru, který skončil okolo něj, trápila se jiná mysl, jenž byla zmítána immateriem, s vlastními potížemi.

- Konec druhé části -
Deusn
 

Komentáře, názory, hodnocení

Lina - 08. září 2013 20:09
edopruh037115.png
Oproti predchádzajúcej časti naozaj zlepšenie. Uveriteľná atmosféra, uveriteľné charaktery. Som zvedavá, ako to bude ďalej :-)
 
Ireas - 07. září 2013 14:46
ireas7920.gif
Deusne podle mě o dost lepší než první díl...
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.066956043243408 sekund

na začátek stránky