Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Cena svobody (1)Oblíbit

eyeb5141.jpg

Autor: Casstial

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 28. srpna 2013 17:17

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 2 uživatelů [detaily]

 
V případě vašeho zájmu v tomto příběhu budu pokračovat. Další anotace snad netřeba, však si udělejte vlastní obrázek.

Snad jen ještě dodat, že budu vděčný za vaše hodnocení a názory, zda chcete pokračování. :)

Název dílu : Ztracená duše
 
Jmenuji se Gabriel a tohle není začátek ani konec mého příběhu. Již několik let vedu boj s tím nejhorším nepřítelem. Se zlem v nás samotných. Zlem obhajovaným pokřiveným výkladem vůle toho či onoho „boha“. Zlem za ta léta zakořeněným již tak hluboko, že si nejsme jistý, zda náš malý vzdor má dost velkou sílu, aby po sobě zanechal odkaz.. Odkaz, tedy to co po sobě zanecháme dalším generacím.. Budou pokračovat v našich šlépějích a nebo slepě následovat ono zlo v každém z nás ? Zlo, které rozhodně není vůlí pravého Boha. Je to jen část každého z nás. Část toužící po moci a nadřazenosti. Je tak snadné se ji poddat a obhájit si to vůlí někoho výše.. Ale nebyli jsme stvořeni, abychom byli nad ostatními rasami.. Byly jsme stvoření pro harmonii. Jsme si jist, že Pán chce svobodu a otroctví je tím zlem, které vábivě působí na naše ambice.

***



Vše pro mě začalo dnem, kdy jsem se stal hrdinou a užíval si své minuty slávy. Tedy zpětně to hodnotím jako poslední krok zbývající ke ztrátě mé duše. Ale tehdy to bylo velké vítězství. Se stále krve chtivým výrazem jsem vystoupal na ten nejvyšší kámen a zvedl hlavu orka nad hlavu. Všichni tleskali. Ten den bylo jedno, zda je člověk obyčejným měšťanem, vojákem, či snad chudým žebrákem. Lidstvo opět zvítězilo. Císařství zvítězilo. Císař zvítězil ! Slavilo se až do rána. Všichni byli opilí vítězstvím . Všichni rychle zapomněli na své padlé. Já nebyl výjimkou. Pouhý měšťan, syn kupce a neúspěšný vojenský rekrut. To vše jsem byl a přesto toho večera všichni opakovali mé jméno. Dokonce si mě k sobě zavolal sám velitel Zlatých pruhů – elitní oddíl čítající ty nejlepší muže, které lidstvo našeho světla nabízelo. Drtivá kovadlina lidstva nekompromisně padající na všechny ostatní vzdorovité rasy.

Edgar se i se svými muži ze Zlatých pruhů usídlil přímo ve starostově residenci. Tedy v nejlepší budově, kterou mohla malá vesnice nabídnout. Když jsem vešel dovnitř, překvapen tou čistotou a pořádkem jsem na okamžik zůstal stát u hlavních dveří. Po bouřlivé noci byla celá vesnice poznamenána nejen bojem, ale taky vínem a opile poflakujícími se muži a lehkými děvami. To ovšem neplatilo pro tento dům. Ne ve chvíli, kdy ho obsadil Edgar se svou jednotkou. Vše bylo čisté a muži pochodující kolem i na tuto brzkou hodinu byli ve perfektní formě bez známek jakékoli únavy či působení vína. Ta disciplína mě natolik překvapila, že jsem se bál udělat krok od hlavních dveří, abych všechen ten systém sehranost všech mužů snad svou přítomností nějak nenarušil. To už mě ale jeden z můžu s plnovousem rázným hlasem vyzve, abych ho následoval k Edgarovi. Vyšlapal jsme tedy schody do patra a prošel dalšími dveřmi. Tam mě již čekal muž okolo padesáti let s nevzhlednou jizvou na čele z části zakrytou hnědými vlasy. Edgar seděl za stolem a něco zapisoval. Muž, který mě k němu doprovodil, se jen mlčky otočil a odešel. „Celý večer se oslavuje váš hrdinský kousek a vy dorazíte střízlivý ? To je pozoruhodné..“ Pronesl Edgar k mé osobě, aniž by zvedl hlavu. „Pití mate mysl a maže vzpomínky. Tento den jsme si chtěl uchovat v paměti, pane.“ Odpověděl jsem s možná až přílišnou horlivostí. Edgar konečně zvedl hlavu a nepatrně se pousmál. „Jak jste se dostal do této vesnice? Bylo to ještě před útokem hordy?“ Položil mi další otázku a tentokrát si mě začal důkladně prozkoumávat pohledem. Já přikývl. „Ano, ještě před útokem, pane. Byl jsem... byl jsem na odjezdu z císařství, pane.“ Hned co jsem dokončil poslední větu, Edgar se nepříjemně zamračil. Než se však stačil zeptat, rozhodl jsem se odpovědět mu sám: „Nevzali mě do císařovy armády a já měl pocit, že zde pro mě již není místo.“ Edgar se zvedl ze židle a volným krokem obešel stůl až ke mně. „Ach ano.. Četl jsem zprávu vašeho velitele. Prý jste měl problém s některými rozkazy ohledně zacházení s nepřítelem. Ale viděl jsem vás bojovat na cvičišti, jste neobyčejně rychlý. A ten ork zabil tři mé muže, než se vám ho povedlo zabít. Myslím, že pro váš talent místo najdeme.“ Srdce se mi rozbušilo. „Některé praktiky vykonávány na zajatcích mi přišly příliš kruté.. Ale poté, co jsem viděl ty zrůdnosti ze včerejší noci. Ta monstra si to zaslouží, pane !“ Poslední větu jsme skoro zakřičel. Muž se jen opět pousmál a hodil mi zlatý prsten - symbol jeho elitní jednotky. Od toho dne jsem byl členem Zlatých pruhů.
 

Komentáře, názory, hodnocení

bamby33 - 19. září 2013 20:03
5ae44ffe2531802c0719032927c6b485,62,377760.jpg
Ano pokračuj baví mě to ;)
 
AniZu - 14. září 2013 00:26
anima angel4116.jpg
Podle mě je to jeden z kousků, které vypadají dobře už od začátku. Rozhodně pokračuj!
(+mám ráda tenhle styl psaní OvO)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.069067001342773 sekund

na začátek stránky