Andor.cz - Dračí doupě online

Ve vlaku bylo ticho. Nikdo ani nedutal. Nikdo se s nikým nebavil, avšak atmosféra byla napjatá. Snad to bylo tmou venku snad to byl jen obyčejný každodenní stres po namáhavé práci, provázející většinu unavených cestujících. Všichni se po onom namáhavém dni těšili, až se doma sednou na gauč k televizi a uslyší to slastné ccct od právě otevřené láhve s pivem. Jenže ten den mělo přijít ještě jedno překvapení, které mnohým úplně změní pohled na život. Někomu to třeba jen utkví v paměti po delší dobu. A někteří na to zapomenou ihned po opuštění vlaku.

Ono nezvyklé ticho rušily bundy, jak sebou lidé neklidně ošívali a občasné mlasknutí jdoucí z úst pár lidí, kteří si právě dávali malou svačinku s podobě fornet, jablka nebo koláče zakoupeného v pekařství těsně před odjezdem domů. Vlak už se pomalu blížil k Velkému Oseku a zbytky slunečního světla pronikaly mezi stromy a ozařovaly obličeje těch, kteří hleděli z okna vlaku a kochali se přírodou tam venku. Vlak s cuknutím zastavil v Oseku a pár jedinců se začalo zvedat k opuštění vlaku. Šoupání bot po hrubé podlaze utichlo během chvíle a všude se rozhostilo zase To ticho. Jenže teď To ticho bylo mnohem větší. Ale jak je to možné? Pomyslel si nějaký středoškolák sepisující něco na svém mobilním telefonu. Vlak se rozjel a studentovi došlo, co způsobilo To ticho ještě větším tichem.

Byly to motory vlaku, které v jeho klidném stavu neběžely na plné obrátky. Teď, když se vlak rozjel to bylo více než jasné. Stroj se rozjel ku Kolínu a z reproduktoru se ozval hlas „Příští stanice Kolín. Konečná stanice.“ Jak vlak pokračoval krajina venku se začala pomalu, ale jistě měnit. Domů ubývalo a místo nich se začala objevovat žlutá pole patřící k nějakému rodinnému domku. Pole vyměnily zelené louky a smíšené lesy. Všechny tyhle krásy přírody byly najednou jakoby useknuty a veškerá zelená tráva a žloutnoucí pole řepky jednoduše zmizela. Byla tom zbudována továrna ničící všechny malebnosti přírody. Ta továrna byla jasné znamení začínajícího Kolína. Zbývalo už jen několik set metrů do cíle a náhle to přišlo. Cestující se po sobě začali udiveně dívat a uznale kývaly na spolusedící. Z reproduktoru se totiž ozvalo nevšední oznámení. „Kolín. Konečná stanice prosíme, vystupte.“ A ten samý hlas za to dodal: „Děkujeme Vám za využití služeb České Dráhy.“