Andor.cz - Dračí doupě online

Syčení a naříkání velké imperiální lodi ujistilo technokněze o jeho děsivých myšlenkách. Kdyby jeho kybernetickým tělem, jemuž požehnal samotný Omniáš, prokvétaly potní žlázy, zřejmě by se z něj nyní pot jen lil. Místo toho technokněz Alminius přejel zkušeně prsty po runách ducha přístroje kontroly a zazpíval chvalozpěv, který měl uklidnit neklidného ducha stroje.

Alminius nyní nepochyboval o své původní doměnce. Texty a zprávy, jenž mu ochotně předkládal duch stroje byly tak jasné a naléhavé, až se prostě nemohlo jednat o poruchu či chybu. Technokněží pocítil nervozitu. Orci by neměli vlastnit takovouto technologii. Nato byla jejich technologie příliš hrubá, bez nápadu. Byla sice pravda, že tito zelení cizáci byli schopni vyprodukovat vskutku destruktivní zbraně, ovšem v moudré knihovně Adepta Mechanica, nebyla ani zmínka a jakkékoliv zbrani takového druhu. Že by orkové postoupili v jejich strašlivých technických rituálech až takto vysoko ?

"Animo, zaštíti mě.", pomohdlil se Alminius krátce a potom se opět pustil do práce. Jeho snaha zatím držela loď v kurzu a stále byl schopen navázat s duchem lodi kontakt, ovšem na vlastní oči viděl, jak duch lodi slábne.

Jediný malý úspěch, který zaznamenal, bylo lokalizování chyby. Přesně jak se obával, byli orci schopni vysílat mezi-dimenzionální signál, kterým narušovali už tak nespolehlivou plavbu skrze warp. "Na jednu stranu, je to úžasný objev !", usoudil Alminius. "Na druhou stranu, to je nebezpečí, které by mohlo ochromit Impérium na nejslabším místě."

Cestování immateriem nikdy nebyla naprosto bezpečná záležitost. Často se vyskytovali chyby. Vůle warpu byla až příliš chaotická a nestabilní nato, aby se jí dalo zbrkle proplouvat.

Nedaleko Alminiuse, na místě, kde jeho bratr Niggulius, rozmlouval s duchem lodi a prosebně žádal o zprávy týkající se warpového pohonu, explodovala fúzní cívka a část potrubí, které zničilo několik překrásných ozdob znázorňující zlatou lebku, označenou pečetí císaře. Technokněží se s klením stáhnul do bezpečí a bez zdržování přivolal moc Omniáše, vložil do své umělé, třetí technopaže život a zatímco opětovně rozmlouval s duchem lodě, technopaže následovala svou vlastní vůli a s přesností opravovala škody, které mohli rozpoutat naprostou katastrofu.

"Warp přenáší signál, který reaguje na jakkékoliv warpové zařízení vně lodě. Musí mást a odvádět pozornost ducha lodě. Musím mu pomoci."

Kybernetické oko jemně zasyčelo a zajelo na určené místo. Čočka zajela na své místo a jemně se rozzářila. Alminius cítil ducha lodi okolo sebe, jako by stál přímo před ním. Zašeptal tichou modlitbu k Omniášovi a Císaři. To, co se hodlal vykonat bude velmi riskantní, ale může to zachránit jejich misi.

Když se vedle Alminiuse rozprskla lebka dalšího navigátora, bylo jasné, že času je málo. Zbývalo pouze osm dalších navigátorů a ti se do jednoho svíjeli v křečích. Ku cti jim sloužil fakt, že se ještě s brekem nesložili na chladnou podlahu lodě. Navigátoři zatínali zuby, pot z nich jen lil, z nosu jim tekl malý proud krve a přesto nevydali ani hlásku. I oni bojovali svou vlastní bitvu.

Alminius aktivoval rozhraní své kybernetické paže, která se s klikáním a syčením rozevřela, jako mechanický květ a místo prstů se do přípojek zasunuly jako chapadla nějakého netvora, dlouhé kabely. Kabely se jemně zavlnily a potom se napnuli, jak jimi jako krev projeli elektrické výboje ducha lodě.

Alminius ihned pocítil šílenství, jenž obtahovalo ducha lodě, mysl navigátorů a nyní i jeho vlastní, jako temný plášť protkaný tisícovkou jehel a nití, které neustále tahaly za každičký nerv jeho těla. Technokněží této technologii nerozuměl. Zbraň, nebo zařízení, kterým vládli orkové zasahovalo warp, který jak se zdálo zvyšoval účinky signálu a umožňoval mu dělit se na elektrický a mentální signál. Současně ochromující loď i navigátory. Účinná zbraň, jenž útočila na imperiální loď ve chvíli, kdy byla nejslabší.

Technokněží se začínal pomalu orientovat v jednotlivých rezonacích a trhavých proudech, které zůstávaly po neustále se opakujícím signálu jako stopa ve sněhu. Napojen a stojíc po boku duše stroje prohledával jednotlivé ochranné systémy lodě. Všechny byly roztrhané na kusy. Vysílajíc opravné signály a šeptající k jádru ducha stroje, se technokněžímu povedlo pomalu sestavit ochrannou barikádu, která odolávala signálu a zdržela jej, od šíření do zbytku systémů. Technokněží opakoval celkový proces, dokud nesestavil obstojný ochranný prostředek.

Bionická čočka se odsunula a Alminius zkontroloval pohledem navigátory, kteří se již nezmítali v křečích, ale byly schopni opět s námahou vést loď skrze šílené proudy immateria. Jeden z navigátorů vyhlásil čas, zbývající do výstupu z immateria.

Dvě minuty. Alminius s vrátil zpět k pozorování jádra ducha lodě. Signál, který neustále tlačil na systémové ochranné programy, zvětšoval své pole působnosti a sílu, sek terou útočil na jednotlivé prvky barikády. Jednotlivé části byl technokněz schopen opravit a opět zaplnit, ovšem signál se stával neustále silnější.

Během zbývající minuty Alminiusovým tělem projev silný elektrický šok. Zdálo se, že čím blíže je loď vystoupení z immateria, tím silnější signál je. Nyní se Alminiusovi zdálo, že jej při každém úderu signálu, udeří do těla rána se sílou kladiva. Celé jeho kybernetické tělo se třáslo, když signál začal rezonovat silněji a silněji. Několik mechanických částic jeho paže explodovalo a rudou kápi zašpinil vychrstnutý olej. Ovšem Alminius naplněn rozhodností a přesvědčením ve správnost svého konání pokračoval ve tvoření ochranných, systémových barikád. Duch lodě byl v bolestech a Alminius, připojen k jádru jeho duše cítil jeho bolest. Strašlivou agónii, která trhala celým jeho tělem.

A pak...Alminius uviděl, jak se před imperiálním plavidlem rozprostřela energie warpu a oni opustili svět immateria. Ovšem místo temného, tichého vesmíru...hleděli přímo do hlavní děl obrovského orčího, vesmírného vraku.