Andor.cz - Dračí doupě online

Segmentum Obscurus
Piscina IV
Den číslo 14, osmého měsíce, Imperiálního kalendáře
17:10

Energopěst zapraskala udržovanou energií, když rozrazila hrubou sekeru, kterou svíral zelený spár. Všude proudící kouř a prach ozářila modrá záře a jiskry. Strašlivá, explozivní munice orčích ručních zbraní trhala na kusy adamintovou zbroj bojovníků Císaře. Kusy těl, krev, trhané maso a mozková hmota pokrývala každého ze zúčastněných. Již se nejednalo o taktický útok, nyní se jednalo o krvavou řež, která se nezdála míti konce. Exploze a záblesky ručních zbraní ozařovaly obrovské postavy, které mezi sebou vedli bitvu, jako staří polobozi.

Řvoucí boltery, byly přehlušovány ještě hlasitějšími těžkými kulomety. Svatá zbroj dreadnoughta se otřásala pod opakovanými zásahy primitivních raket, vržených granátů či těl.

"Orkové se konečně zbavili jakkýchkoliv zábran.", došlo Atrinitusovi.
"Jsou vskutku odhodlaní zničit naše opevnění ještě před rozbřeskem. Že by posily již byli na cestě ? Pokud ano, jak by byli orkové schopni zjistit, že naše flotila přichází ?"

Atrinitus svíral v rukou svou bolterovou pistoli a přesnou palbou zbavoval země Císaře orkské špíny. Přitom si všímal jatek, jenž probíhali okolo něj. Imperiální garda vyslal většinu svých rezerv, aby podpořila již tak zdecimované jednotky hvězdné pěchoty. Orkové během necelých tří hodin donutili Atrinituse a jeho bratry ustoupit k druhé řadě barikád. Jejich řady se nezdály míti konce. Mezitím co imperiální dělostřelectvo pálilo ze všech sil po postupujících armádách orků, které se jako zelená vlna přelily přez první opevněná stanoviště, museli temní andělé a imperiální garda zastavit orky na dost dlouho, aby dorazili mechanizované jednotky imperiální gardy, které jim měli pomoci tuto špínu vymítit.

Ovšem vše se zdálo ztraceno, neboť, dle posledních zpráv, orkové odhalily posili a tvrdě na ně dotírali, zatímco se tanky imperiální gardy nadále, tvrdohlavě hnali císařovým nejlepším na pomoc.

Atrinitus viděl jak se čtveřice imperiálních gardistů pokouší společnými silami udolat orčího bojovníka k zemi, ovšem jejich snaha se zdála marná. Během necelého úderu srdce ukousl obrovský ork svou ocelovou čelistí paži prvního gardistu a sápal se po dalším, zatímco zbývající gardisti dělali vše co mohli, aby se svými noži dostali na jeho krční tepnu, nebo na jinou slabinu na orkově podivné zbroji. Munice došla gardistům již před deseti minutami a přestože neměli tito muži v boji s orky žádnou šanci, stáli a umírali po boku vesmírných mariňáků až do hořkého konce.

Atrinitus vystřelil a zabil orka, kterého se gardisté snažili tak zoufale udolat. Rychle přesunul svou pozornost zpět k původnímu cíli. Velkému válečníkovi zelených kůží, jenž právě brutálními seky dotíral na jeho bratra. Obrovská rotosekera, jenž divoce řvala, bušila znovu a znovu do rotomeče hvězdného pěšáka. Atrinitus vyrazil, sekajíc rotomečem nalevo a napravo, rozsévajíc mezi orky smrt. Do jeho ramenního chrániče zabušily projektily z orčí ruční zbraně. Atrinitus rychle vystřelil po útočníkovi, ovšem v mase orčích těl, nebylo možné útočníka odhalit. Atrinitus si byl jistý, že zastřelil další zelenou kůži, ovšem nebyl si jistý, zda zastřelil správného nepřítele. Tolik nepřátel, tolik cizáků, kteří se bez ustání tlačili mezi sebou, aby se dostali k hvězdné pěchotě a mohli si odnést své primitivní trofeje.

Atrinitusův bratr byl doslova vyhozen do vzduchu, když se pokusil zablokovat orkův brutální úder, jenž měl otevřít zbroj hvězdného pěšáka jako konzervu. Atrinitus naplněn spravedlivým hněvem, udeřil. Přesně, a krutě. Jeho rotomeč s řevem zajel z boku do orčí hrudi a způsobil tak té bestii smrtelné zranění.

Jenže orkové neumírali snadno. Orčí bojovník s řevem udeřil Atrinituse do brady svou pěstí. Atrinitusova hlava sebou ošklivě trhnula.

"Je rychlý.", zhodnotil Atrinitus ve své mysli a jeho tělo zareagovalo na hrozbu instinkty, kterým se nemohl žádný ork vyrovnat. Orčí bojovník, se stále točícím se rotomečem v hrudi, zkusil své štěstí a máchl po Atrinitusovi svou rotosekerou. Hvězdný pěšák se ovšem pod úderem prosmýknul a prostřelil orčímu bojovníkovi hlavu. Potom jej bez zdržování skopnul do bahna.

Atrinitusův bratr mu poděkoval pozvednutím své pistole a bok po boku se společně opět vrhnuli do vřavy. Když Atrinitus zaslechl známé svištění dopadajících dělostřeleckých granátů, řev motorů a známou litanii, zosobňující hněv mechanického boha Omniáše, doplnil hudbu masakru jeho vlastní veselý smích.

Posili dorazily ! Orkové byli trháni na kusy palbou z těžkých bolterů, autokanónů, tavometů a plamenometů. Tanky Imperiální gardy vrazili mezi orky jako obrovské kameny do říčního potůčku a způsobovaly strašlivá jatka. Orkové, příliš zmatení a vyděšení, ztratili jakkoukoliv chuť k boji a dali se na okamžitý ústup. Co se před chvílí zdálo jako porážka, vypadalo nyní jako hřejivé vítězství. Atrinitus a jeho bratr sekali, stříleli a dupali po umírajících orcích. Orkové řvaly vzteky, někteří se i přes útěk svých soukmenovců otočili a s hněvem, který se mohl rovnat božské pomstě Císařových nejlepších. Velké meče, sekery a kladiva, se sráželi s řvoucími rotomeči a dlouhými, bojovými noži hvězdné pěchoty.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kapitána Langose a jeho rotu probraly řvoucí sirény, které zburcovali všechny jednotky na palubě. Gardisté byli okamžitě vzhůru a bez povelů začali okamžitě připravovat svou výstroj a oblékat uniformy a zbroje tvořené z plast-oceli. Langos samotný zjistil, že usnul na svém stole. Ihned si navlékl svou zbroj a připravil své zbraně. Jeho rotomeč s číslem a jménem roty a důstojnická las-pistole zajeli na své místo v pochvách. Rychle si přez svou vlastní zbroj přehodil svůj důstojnický plášť v klasických cadianských barvách, převzal rozkazy, zaznamenané v datačlánku a rozběhnul se do ubikací své roty.

Po celé lodi pobíhali vojáci, důstojníci, poslové velícího štábu, posádka lodi a adepti techno-kněžích. Byli pod útokem. Když se celá loď otřásla v základech, byli Langosovi jasné, že nepřítel má v rukou zbraně silného kalibru. Hlášení, které se ozývalo ve všech koutech lodě, opakovala neustále jednu větu.

"Pohotovost ! Všechny jednotky na svá místa ! Připravte se k okamžitému výsadku ! Císař chrání !"

Langos přidal do kroku a vběhnul do ubikací své roty. Většina jeho mužů byla již vyzbrojena a připravena k boji. Jejich odhodlané výrazy, se mísili se zmatením. Občasně zahlédnul v očích několika mužů strach. Neměl jim to za zlé. Orkové, ať už jakkoliv hloupí, byli strašliví nepřátelé, schopni vyhladit celé regimenty.

"Roto ! Pozor !". To byl Torgast. Obrovský veterán stál v pozoru s rukama za zády a jeho výstroj, připravená.

Langos kývnul na Torgasta a pohledem přejel všechny muže a ženy v jeho rotě.

"Všichni se okamžitě hlašte u svých letounů ! Rozkazy jsou prosté ! Vylodit se na planetě Piscina IV a podpořit obranu místních jednotek Císaře ! Je to velká čest ! Budeme bojovat po boku Císařových nejlepších ! Jakmile se vylodíme, budeme společně s rotami "Lovci Kacířů" a "Poslední barikádou", postupovat podél obranných linií, než dorazíme na místo určení. Můžeme počítat se silným odporem, dodržujte stejný postup jako tehdá na Dermarku V. Císař chrání, kupředu !"

Válečný pokřik Langosovi roty byl vzorový. Než Langos vyrazil společně se svou rotou z ubikací, byli již vojáci u svých důstojníků a ve spořádaných skupinách vyráželi za ním. Žádný z mužů neměl v tváři známky podráždění, či nechuti. Většina z nich byli již veteráni mnoha bitev, znali své povinnosti.

Kank se sám sebe ptal, zda přežije i tentokrát. Wezzli se jako obvykle usmíval. Jeho veselí bylo až nakažlivé. Nakonec se všichni Cadiánci z roty "Jiskry Cadie" šklebili, nebo se usmívali, vítajíc možnost posloužit Císaři tak, jak to uměli jen oni.