Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Cena svobody (2)Oblíbit

eyeb5141.jpg

Autor: Casstial

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 20. října 2013 21:47

Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 2 uživatelů [detaily]

 
S menším zpožděním je tu tedy další díl. Pokud vám první unikl, určitě ho najdete v andorské knihovně. :)

Snad je jasné, že budu opět vděčný za vaše hodnocení a komentáře.

Název dílu : Bod zlomu
 
Práce pro Zlaté pruhy se nezdála tak špatná. Císařství se o nás dobře staralo. Dostávali jsme to nejlepší vybavení, slušný žold a pocty. Ach ano, ty pocty ! Věc pro naše bytí za krátkou chvíli tak důležitá, že v nás všech probouzela démony.. To nehorší z nás se dralo napovrch. V boji s nepřítelem jsme byli nemilosrdní a nenechávali zajatce. Ale mnozí z nás se tak nechovali jen na bitevním poli. Edgar jednou umlátil holýma rukama sluhu, který mu přinesl špatný druh vína na oslavu úspěšné mise. Žádné vyšetřování nikdy neproběhlo. Nemluvě o trestu pro viníka.. Pro vraha ! A Edgar nebyl jediný, kdo měl za sebou podobný incident. Byl jsem hold ve společnosti těch nejlepších válečníků císařství. Zvrácených bestií ! Jakožto muž bez duše jsem však snadno zapadl. Občas se sice ozvalo mé svědomí, ale vždy jsem se nechal ukolébat jakkoli průhlednou historkou. Několik let jsem pro císařství v této společnosti zabíjel nelidi vinné či nevinné. Jednou se však ve mně něco zlomilo. Jakoby se přeci jen zachránil jeden maličký střípek mé duše, který už mě nemohl nechat páchat tato zvěrstva.

***



Zalehl jsem s ostatními do příkopu a sledoval několik improvizovaných stanů a budov. Nebo spíš větších chatrčí. Některé se dokonce tyčily i do výšky několika metrů a tvořily hlavní síť směřující k největšímu komplexu. No, nebyl to zrovna výkvět architektury naší doby, ale na orky vskutku impozantní práce. V hlavě se mi mihlo několik vzpomínek. Další boj s orky. S nejvzdorovitější rasou sužující císařství. „Je jich moc Edgare.“ Poznamenal jsem po chvilce ticha ke svému veliteli, který ležel kousek opodál. „Ale to zvládneme ! Nebudu tu po celém týdnu stopování čekat na nějaké posily rádoby vojáků!“ Pronesl Edgar rozhodným hlasem a já věděl, že je zbytečné mu odporovat. Ostatně smrti se nikdo z nás nebál. Každý padlý člen Zlatých pruhů měl vystrojený pohřeb v samotném centru říše za přítomnosti císaře. Což nám ostatním jen dokazovalo naši nepostradatelnost. Edgar rozdělil naši skupinu na tři menší týmy. První a zároveň nejpočetnější tým se měl postarat o orky hlídající okolí a utvořit tak cestu zbylým týmům až k největší budově, kde pravděpodobně sídlil náčelník. Já sám jsem vedl jeden z těch dvou týmů, které se měly dostat k hlavní budově. Edgar vedl tým třetí. „Každý to vezmeme z jedné strany. Kdo se dostane do té chatrče první, platí druhému dnes večer pití !“ Zvolal Edgar pobaveným hlasem a poplácal mě po rameni. Jen jsem s úsměvem přikývl a vydal se se svým týmem na místo. Ten se skládal ještě ze dalších dvou členů našeho oddílu. Byla to jedna žena s lukem a boje chtivým výrazem ve tváři. Druhý byl muž, který v rukou svíral kopí.

Chvilku se nic neděje. Poté se však ozývá troubení kdo ví z čeho. Rázem je většina orků na nohou. První tým zřejmě už hraje svou písničku. Zmatení orkové pobíhají ze strany na stranu a padají pod jejich meči. V táboře propukl absolutní chaos. Ale to už vybíhám i já. Orky bojujícími kolem se moc nezabývám, mám jiný úkol. Jeden z orků si mě přeci jen všimne a rozhodne se mou cestu do hlavní budovy zmařit. Rychle se přibližuje a první výpad sekerou vede ještě za běhu. Naštěstí neměl moc času svou ruku pořádně nasměrovat a mně nedělá problém se lehkým nakloněním do strany sekeře vyhnout. Než se ork napřáhne k dalšímu úderu, dostávám se za něj a jílcem meče ho úderem do hlavy srážím k zemi. Jeho život je záhy ukončen kopím mého společníka. Proplétám se dál sítí budov, některé z nich už dokonce pohlcují plameny. Už jsem skoro u cíle ! Ještě jedny schody ke dveřím hlavní budovy. Ta je zatím neporušená. Nahoře na schodech mě čeká další zelená bestie. Bez zaváhání či strachu se rozběhnu po schodech s mečem v ruce. Vyšší pozice je většinou výhodou. Pro tohoto orka však ne. Jedním švihnutím meče mu čepelí přejedu po nohách a ta hrouda svalů se s ohromným výkřikem svalí na kolena. Náhle je výškově na mé úrovni. Neváhám a probodnu mu hrdlo. Už se dokonce natahuji ke dveřím, ale náhle je z druhé strany rozrazí další ork. Prásk ! Ork mě obří zelenou nohou kopne do hrudi. Je to jako rána kovadlinou a já div nespadnu ze schodů. Když se však napřahuje k dalšímu úderu obrovským palcátem, prosviští mi kolem hlavy dva šípy. Oba najdou svůj cíl a skončí nepříteli v hrudi. Člověk by byl již jistě mrtvý, ale to zvíře se stále drží na nohou. To ale opět získám rovnováhu a vrážím do něj ramenem. I když je to jako rána do zdi, nepřítel padá na záda. Oba se tak dostaneme do hlavní budovy. Ork se zřítí k zemi a zařve. Než však stačí jakkoli zareagovat, dosti surově mu rozpárám břicho mečem. Až poté zvedám hlavu a rozhlížím se po místnosti. Edgar je už v ní a utírá si zakrvácenou čepel své dýky o mrtvou ženu s zelenou pletí..

„Chtěl jsem toho náčelníka zabít sám. Ale když jsem se tu dostal, začal utíkat tvým směrem. Naštěstí ses o něj postaral, dobrá práce.“ Až po těchto slovech jsem si všiml, že mrtvý ork na zemi měl na krku několik šperků značících patrně jeho pozici náčelníka. „Vím jak tyto zrůdy nesnášíš. Proto ti dám tu poctu.“ Pokračoval Edgar a ze ztuhlých rukou mrtvé ženy vyrval malé dítě. Vypadalo asi jako několika měsíční novorozenec, ale vzhledem ke stavbě těla orků mělo podle velikosti sotva dva týdny. Bylo zelené se zažloutlými křivými zuby. Ale přeci jen nevypadalo stejně jako jeho starší předci. Nemělo ve tváři ani známku hněvu či zuřivosti. Jen údiv a překvapení.. „Tak na co sakra čekáš! Přeci nechceš, aby to malé zelené dítko jednou vzalo do rukou tátův palcát a rozbilo tím někomu hlavu!“ Všichni kolem to jenom mlčky sledovali. Zaváhal jsem. Edgar jen nespokojeně zakroutil hlavou a opět vytasil svou dýku. To už já měl však v ruce meč. Zda bylo morálnější zabít svého velitele a muže po jeho pravici než ono dítě nechť soudí jiní. Já to udělal bez váhání. V jednom okamžiku jsem byl mezi svými bratry. V druhém jsem už skákal z okna a utíkal do lesa. Ruka ženy, která mi nejspíš zachránila život, tentokrát nasměrovala luk mým směrem. Šíp se mi zabodl do ramene, ale stále jsem mohl chodit. Utíkat !
 

Komentáře, názory, hodnocení

3blackrose3 - 29. října 2013 19:56
20100919225809-a19aee839666.jpg
Nech už je pokračovanie, teším sa :)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11684703826904 sekund

na začátek stránky