Andor.cz - Dračí doupě online

Marigold - 25. listopadu 2013 13:20 Beredur - 25. listopadu 2013 09:56

Na takovou báseň zkrátka musí člověk dorůst. Jak mě někdo řekne něco kolem lesa samotného spouští se ve mě něco - co nelze přesně definovat. Dokážu se velmi lehce ponořit do kýženého tématu, avšak nejsem schopen mu příliš dlouho odolávat. Možná právě proto, že les, příroda a vše kolem má své zvláštní kouzlo a svou vlastní magii, energii. Je to podobné jako když mi někdo pošeptá slovo "močál", tak v tu chvíli ztuhnu, ponořím se do světa bažin a čibuků a uzřím kolem sebe mlhy přízemní se spoustou bodů opěrných (světlušek), v ten divný čas na mysl mi vytane fascinující scéna z legendárního filmu Nekonečný příběh a v tu chvíli zírám na po kolena brodícího se Atreye s jeho milovaným ořem Atraxem, kterého záhy celý močal pohltí a pevně sevře do náruče smrti. Navždy ovlivněn těmito filmovými impulsy, kráčím onou mlžnou krajinou, sám, malátný, vyčerpaný, stejně jako před chvílí již zmiňovaný hrdina. Nicota, prázdnota, staré polámané zeschlé větve, představující beznaděj a nemohoucnost jakkoliv se vzepřít vyšší síle přírody, podlamující se kolena, skleslá to mysl dobrodruhova.

Autor: škoda jen, že STROM není zasažen do nějakého děje, příběhu, kde bych si ho dokázal představit - například jako němého neživého (živého) pozorovatele. Na úpatí nějaké skály, monumentu, případně jako věhlasnou mekku odpočinku, kdysi svaté místo regenerace, v blízkosti kláštera, kde chodí mniši spát. Pod tíhou viny odpustků a svatokrádeží a s každým dalším dnem slabší a slabší. Strach z ocelové břitvy, jež chce hladce vyškrábat jméno svého nositele do živé hmoty, Zloba k opeřenému šípu, který pravidelně vystřeluje do stejného místa, Zášť k tomu, kdo chce pošeptat svůj hřích do vydutého kmene. Černá kůra stromu protestuje, oheň v lásce nemívá, déšť si zamiluje. Rozpíná se přitom na všechny strany a křičí, až strom zapraská a zachvěje se. Silné kořeny už v zemi úpí, nikdo je však na povrchu neslyší, zablýská se. O tanec se skřipcem pod zemí někdo požádal. Bleštivé paprsky a mihotání se, na povrchu třepotají se, jemně pableskují, otáčí se, žhavou kouli pak v deštném oparu spatřit zcela lze. Duhu nevyjímaje.


ex ante/ex post

(když nad tím na závěr přemýšlím, tak je možná vlastně dobře, že je toto dílo ve skutečnosti tak stručné, protože to ve mě evokuje daleko více mylenek, než kdyby to bylo vypsáno do detailů - svým způsobem se u toho dá dobře relaxovat a vymýšlet a o to zřejmě autorovi této básně šlo, za to mu mohu jen dodatečně poděkovat).

F.

Strom je velice silné slovo, čekal jsem hlubší pointu, diverzifikovanější báseň co se týče rozboru stromu ne jen krátce kmen, kořeny, větvě .... trochu víc, dovedl bych si představit báseň od semínka až po obrovský nádherný strom, který putuje staletími až se z něj stane ten největší strom v širokém okolí, zažije války, zažije strach, zažije radost, zažije útrapy, nakonec zeschne, zestárne a přesto tam nakonec v myslích poutníků zůstane. Možná někdy někdo napíše takovou báseň, kterou si představuji. Dneska to ovšem nebude. Dávám 5.