Andor.cz - Dračí doupě online

Revoluce

Revoluce přišla a odešla. Prohnilá monarchie byla svržena a revoluce nastolila demokracii.
Prvních šest měsíců šlo všechno dobře. Senát se zbavil zkorumpovaných úředníků, shnilé Královské stráže a zastaralých zákonů. V ulicích nyní hlídkovala Senátorská garda.
Byla vyhlášena amnestie. Mnoho lidí se radovalo ze svobody.
Jejich štěstí mělo skončit příchodem Ramre Kaphbaca.
Ohnout senát ke své vůli mu zabralo stěží měsíc. Senátorská garda mu byla věrná. Ovládl senát a začal ovládat město jako Vrchní senátor. Vládl železnou rukou.
Jeho síla skvěla v armádě a Gardě. Jeho moc v zákonech a vyhláškách.
Komu se nový režim, naplněný popravami, mučením a neustálým strachem ze zatčení, nelíbil, kdo se začal ozývat proti Kaphbacovi, ten byl zatčen a v lepším případě deportován, vykázan do vyhnanství nebo uvězněn. V horším případě ho čekal výslech a poté poprava.
Výslech nebyl v osvětlené prázdné místnosti za přítomnosti důstojníka, jak tomu bylo za Správcovství a prvního senátu.
Vězně odvedli do jedné z temných místností v podzemí věznic, například Věžového vězení. A tam, někdy i Kaphbac osobně, pokládal otázky za asistence mistra práva útrpného.
Tyto místnosti byli obaleny pytlovinou, bez oken a s jediními masivními železnými dveřmi.
Každý kdo jimi prošel se vrátil jako někdo jiný. Málokdy se vrátil jako lidská bytost.
Vzbouřenců ubývalo a stabilita systému Kaphbaca se zdála neotřesitelná. Nikdo nevěřil, že se zbaví nově nastolené tyranie a Kaphbacových nočních můr.

Amelia Talen se zastavila na střeše jedné z budov.
Neměla jsem zdání, o kolik se Stráže změnili.
I přes drobné komplikace získala rozkazy. Ty musela dát siru Martemu a siru Tarlovi.
Byla ráda, že zatím nikdo nezpozoroval výměnu rozkazů. Marte jí sice řekl, aby jen vzala rozkazy, ale proč by si ona neměla trochu přivydělat?
Bohužel Gardisti byli dost ostražití a nebylo nijak lehké najít kapitána a rozkazy od Kaphbaca.
Uslyšela křik a rozzuřené hlasy.
Ale ne...
Možná přeci jen měla poslechnout Marteho rady.

Rozběhla se po střechách hledajíc La Voie, kde na ni čekal Marte a jeho bratr Tarl.

Hostinec La Voie se stal místem shledání všech, kteří odmítali vládu Kaphbacovy železné ruky.
Někteří, jako Amelia, neměli rádi pozornější stráže a tvrdší tresty. Jiní, například Sir Tarl, nesouhlasili s praktikami, které používal Kaphbac. Sir Marte však měl svou Ideu. Věřil, že to, co dělá Kaphbac,je zlé a že si Kaphbacova vláda přímo říká o svržení.
Amelia s tím neměla problém. Pokud jí to co dělá přinese nějaké to zlato a zbaví jí to otravných stráží, nezajímala se, proč se to má stát.

A pak tu byli lidé jako Saweus. Nestaral se o politiku, ale politika se začala starat o něho.
Především proto, že byl génius. Nebo možná blázen. Někdy je mezitím opravdu úzká hranice.
Jeho inteligence byla pro Kaphbaca největší překážkou. Nechtěl, aby se měští lidé vzdělávali od lidí jako je Saweus.
Vzdělaní lidé začnou klást otázky a ptají se svých žáků. Dvacet třicet vzbouřenců není nic, co by mohlo Kaphbaca zaujmout. Jenže chytří lidé se tak snadno nevyděsí. Umějí se lépe schovat a lépe bojovat. Ví co dělají.
Kaphbac se učil z chyb svých předchůdců. Ignorovali lid jako něco, co se dá zamést pod koberec armádou. Ramre rozuměl tomu, že nesmí vzniknout ani náznak vzpoury, ani dav lidu. První vzpouru potlačí, potlačí třetí, potlačí i dvacátou. Jenže chytří lidé ho začnou pozorovat a učit se. Chybu, jenž udělali při první vzpouře, neudělají už nikdy. Saweus byl šílenec. Z hlediska Kaphbace ale nebezpečný šílenec.
A tak, jakmile mu Saweus poskytl všechny údaje o svém výzkumu, vyhodil ho Ramre z jeho laboratoře do ulic a nedal mu ani pěťák. Myslel si, že Saweus v podsvětí zahyne. Mýlil se. Saweus nosil u sebe několik šikovných vynálezů, které mu pobyt ve slumech a chudinských čtvrtí usnadnily.

Martemu se musela jedna vlastnost přiznat. Měl talent na hledání lidí. Objevil Amelii, vyděděnkyni ze šlechtického rodu, ochotnou za určitý obnos sehnat téměř cokoliv, pak našel Sawea v opevněném bytě se svou amatérskou laboratoří. Nakonec našel vhodné místo. La Voie. Nenápadnou napůl zbořenou hospodu na pokraji slumů..

,,Stále si myslím, že podceňuješ schopnosti rozzuřeného lidu Tarle."
Marte se znovu napil ze sklenice s vínem a pohlédl na svého bratra.
,,Ne. Možná u lidí jako byl správce, ale s Kaphbacem? To je nebezpečnější podnik. Dosud každý, kdo se otevřeně ozval proti jeho vládě, buď rychle ztichl nebo už nikdy nepromluvil.
Lidé jsou vyděšení, ale nejsou zoufalí. Není tu stav bídy, která by lidi doháněla do nepříčetného boje. Pokud se člověk v tomto městě stará o svoje a horlivě přikyvuje Kaphbacovým úředníkům, nemusí žít špatně.
Je vidět, že Kaphbac ví, co dělá. Nenechává věci nedotažené. Buď vás nechá žít nebo vás rovnou popraví. Ví, že ztracení a zoufalí lidé nemají co ztratit."
Marte postavil sklenici na stůl s rázností, která hrozila rozbitím skla. Pak řekl.
,,Tohle si přece lidé nenechají líbit. Co pak jsou všichni slepí?"
Tarl si povzdechl. Kéž by měl Marte trochu realističtější pohled na svět. Málo lidí je dost zničených a zoufalých na to, aby se začali bouřit. Relativnímu klidu také pomáhá, že každý, kdo se začne bouřit, je popraven nebo deportován tak rychle, že ani nedostane příležitost získat stoupence. Oni zatím přežívali, protože se neozvali veřejně. Ale i tak věděli, že brzy na ně přijdou.
Tarl chtěl začít oponovat, jenže jejich rozhovor byl přerušen rychlými kroky a následným vstupem Amelie. Marte se hned zvedl.
,,Získalas ty rozkazy?"
,,Ano, ale přišli na to."
,,No, hádám, že nemůžeme mít všechno."
Marke se podíval do rozkazů a chvíli se jeho oči míhaly po řádcích.
Pak prudce zvedl hlavu.
,,Jdou po Daveovi!"
Tarl se na něj překvapeně podíval.
,,Jak na něj přišli?"
Marke enegicky rozhodil rukama.
,,Na tom nezáleží! Musíme mu pomoci! Svolej své muže. Amelie!"
Amelia v zamyšlení sebou trhla a pohlédla na Markeho.
,,Ano?"
,,Seber běžce! Sejdem se u Davea"
S tím Marke a Tarl vyrazili na dvůr.

Bojová síla revolucionářů, tedy těch, kteří byli vedeni Tarlem a Markem, byla rozdělena na dvě části. Na vojáky či spíše Tarlovy muže a na běžce.
Tarlovi vojáci nosili těžké pušky a železné pancíře. Kvůli tomu se většinou přesouvali skrz kanály, které byli z rozkazu Kaphbaca, koho jiného, uzavřeny a bylo nezákonné do nich vstoupit prý kvůli hygieně a nemocem.
Ve skutečnosti tak Kaphbac bránil vzniku podsvětí. Když neexistuje místo ,kam by stráže nechodili, žádné nehlídané, málokdy je něco většího než pár nezávislých zlodějů a občas malý trh s pašovaným zbožím.
Jednu výhodu to ale mělo. Kaphbacovy stráže bránili jen vchody do kanalizace.
Kdyby nějaký schopný revolucionář kopal na správném místě za podnikem, co potřebuje kanalizaci, hostinec například, mohl by si snadno vytvořit skrytý vchod do kanálu. A ten vchod na zadním dvoře La Voie byl zakryt několika plechy s kůží a posypaný hlínou. Díky tomu, že La Voie byla na kraji horší čtvrtě, kde Garda nebyla tak ostražitá, při žádné prohlídce se na nic nepřišlo.
A tak se mohli všichni revolucionáři volně pohybovat pod městem.
Naproti tomu byli běžci.
Nosili jen lehké oblečení a neměli helmy. Jako výzbroj měl každý dvě jednoranné pistole a šavli.
Vedla je Amelia, protože ta byla z nich nejschopnější.
Oni se pohybovali po střechách, ovládali je a zničili každého gardistu, který by si troufal vystoupit na střechy kdekoliv blízko La Voie.

Nyní Amelia vyběhla do nejvyššího patra La Voie a sehnala dohromady tucet běžců, kteří odpočívali a nebyli venku. Mezitím nechal Tarl nastoupit své muže a vedl je do stok. Mířili k Daveovi.

Dave byl další z objevů Marteho. Právě teď se jmenoval Daniel Markanti a byl to jihozápadní obchodník, co přijel prodávat své zboží v tomto nádherném městě. Ještě před třemi, čtyřmi měsíci se jmenoval Andre Tomarov a byl to drobný trhovec z centra.
Kaphbac si myslel, že se ve městě rozmáhá pašování a černý trh. Velká většina nezadržených obchodníků byli inkarnace Davea. Říkalo se, že ani on si nepamatuje své rodné jméno.

Bylo o několik minut později. Amelia pozorovala gardisty na střeše. Byla opřená zády k jednomu z komínů. Zatím neslyšela střelbu. Takže Marke buď ještě nedorazil nebo si všiml mužů na střeše a vyčkává.
Tak jako tak se jich musí zbavit.
Pohlédla doprava. Její běžec jen pokývl. Vlevo už měla běžkyně vytasenou čepel v pravé ruce a v levé pistoli.
Amelia na ní kývla a nasadila si roušku. Od pasu vytáhla dvě pistole a chvíli pozorovala svůj cíl.
Gardistů bylo asi pět a obklíčili dům Davea. Ona měla jedenáct běžců. To bude lehké.

Prudce se zvedla a vyskočila kupředu. Gardista si jí všiml až ve chvíli, kdy ho pažba pistole poslala do bezvědomí. Slyšela několik heknutí, vzdychů a dušených výkřiků, jak se její běžci zbavovali gardistů. Prošacovala nevědomého a přišla na jeho váček s penězmi a pušku.
Lehla si a s gardovou puškou připravenou se podívala přes okraj střechy.

Na dvoře bylo alespoň dvacet, možná dvacet pět vojáků. Bylo vidět, že očekávají potíže. První z nich se blížil ke dveřím Davea. Teprve teď si Amelia všimla malé uličky, v níž se krčili tři muži Tarla, pak zahlédla mříž kanálu, v níchž viděla muže s odhodlaným výrazem na tváři.
Marke sám stál ve větší mříži, která ústila do jedné postranní uličky. Muž, který by stál na místě Amelie, by mohl snadno zničit celý jejich plán. Vypadá to, že na ní Marke docela spoléhá.
U oné velké mříže byl i zbytek vojáků a Tarl. Leželo tam také tělo gardisty, co hlídal mříž.

V plánu bylo, že Amelia a běžci zajistí okolí a Tarl začne otevřený boj. Rozhodla se tedy čekat.
Vzala si na mušku důstojníka Gardy, který stál přede dveřmi.
Na co ještě čekáš Marte?

Kapitán zaklepal. Otevřel mu Dave v cizokrajném oblečení a s brýlemi na nose.
,,Přejete si, důstojníku?"
Kapitán k němu přistoupil.
,,Mám na vás rozkaz k zatčení. Půjdete s námi."
Bylo vidět i na tu dálku, jak Dave zbledl.
,,Já..já...to není možné. Nemám s Gardou žádné problémy."
Kapitán se zasmál.
,,To je nám jedno. Jdeme!"

A v té chvíli začala bouře výstřelů.

První rána zabila gardistu, co namířil na Davea. Druhá rána zasáhla do ramene kapitána, který se pohnul z instiktu a unikl smrti zbraní Amelie. O moment později už stříleli všichni.
Všechno se proměnilo v chaos a všude se vznášel kouř ze zbraní. Krverpolití ale bylo rychlé.

Amelia opatrně seskočila na zem. Všude už byl klid. Dave právě mluvil s Markem.
,,Díky za záchranu života a svobody Marte."
Marke se usmál.
,,Hlavně že jsi v pořádku. Možná by bylo dobré-"
Teď se zasmál Dave.
,,Nic neříkej, já vím."
Kývnutím poděkoval i Amelii a dořekl.
,,Až budete někdy hledat starého Davea ptejte se po Thomasi O'Leenovi. Mám naplánované vetešnictví na Císařské třídě."
Usmál se a zmizel v krytu města.
Bylo na čase vrátit se domů.

Marte pomalu procházel skrz kanály. To poslední, co by chtěl, bylo uklouznout a spadnout do těch odporných stok. Za ním, s podobnými myšlenkami šli další vojáci.
Už se blížili k La Voie.

Tarl právě chtěl odhrnout plechy a plachtu, která zakrývala vstup do kanálů, když mu hlavou cosi problesklo.
Proč by někdo zakrýval vstup do kanálů? Dělali to, když ho nepotřebovali, šli na dlouhou akci nebo se blížila hlídka. Celá ta záchrana jim zabrala asi půl hodiny.
Veden svým instiktem opatrně pozvedl několik centimetrů plachty a vyhlédl ven. Díval se na Gardu která pochodovala po dvoře. Saweus stál svázaný za zády a mířil na něj jeden z gardistů.
Dva zranění běžci seděli vedle něj, spoutaní a pod dozorem Gardy.
Připravil si pušku.

Amelia neměla tušení o obsazení La Voie. Měla ale také instinkt. Nebyl to cit válečníka nebo schopnost rozpoznat lest. Ne. Byl to cit pro přežití a záchranu. A proto když běžela po střechách a zahlédla postavu na střeše, která má být běžec hlídající střechy, vrhla se k zemi a za cenu několika škrábanců se schovala.
Když jí viděli běžci, udělali to samé.
Podívala se mezi komíny. Jasně rozeznala uniformu Gardy. Byla rozzuřená. Bez plánu a bez přípravy se vztyčila a vystřelila dvě střely. První zabila muže, který stál přímo před ní a druhá vypálená naslepo zabila muže stojícího pár metrů od něj. Rozezněli se výkřiky a střelba. Slyšela boj i ze dvora.
Pak se jí do ramene zařízlo rozžhavené olovo a proťalo její myšlenky jako ohnivá čepel. Další rána jí zasáhla do boku a poslední do nohy. Pak jí jeden z běžců strhl k zemi.
Chvíli se snažila udržet pozornost. Nevnímat palčivou bolest pulsující z skoro každé části jejího těla. Cítila, jak jí horká krev stéká těle. Její vědomí se začalo ztrácet v hlubinách temnoty. Začala se jí motat hlava, zjistila, že nemá dost sil aby udržela víčka otevřené. Pak jí od bolesti a únavy ulevila nicota a ona ztratila vědomí.
Pamatovala si bolest, která jí projela když jí kdosi zvedal. A doznívající střelbu.

Saweus šel po ulici. Musel zmizet z La Voie, jak mu řekl Marte. Měl sebou jednoho běžce. Další dva je následovali. Jeden nesl těžce raněnou Amelii.
Tarl dobýval La Voie. Měl přesilu a znal La Voie. Byl to lov a ne boj. Trval sotva pár minut. Nepřišli koneckonců do akce Gardy, jen k jejímu zakončení.

Marte plánoval. Museli zasáhnout rychle. Garda ví o La Voie. Podařilo se jim zajmout nebo zabít každého Gardistu v La Voie. Jenže další se blížili. Museli zmizet. Proto Marte plánoval, ale i balil a bral všechno, co se mohlo hodit.
Gardistům se podařilo odvést několik vojáků, kteří byli nyní ve Věžovém vězení, které bylo zbudováno poblíž severní hradby. Naštěstí je zastavili dřív než mohli odvést i Sawea a běžce. Amelia byla v rukou Sawea, na cestě k bezpečnému úkrytu, sice nouzovému, ale schovanému.
Marte přál Saweovi štěstí při záchraně Amelie. Co jí to jen napadlo?

Saweus stál před těžkým úkolem. Amelia ztratila hodně krve a i když pořád ještě dýchala, možná už se ze zranění nevzpamatuje. Omezené zásoby a nedostatek času. Kdo to řekl, že k splnění čehokoliv je třeba plán a méně času než potřebujete?
Připravil vše, co mohl. Systematicky prohlížel ránu. Podal Amelii séra na uklidnění a důdkladně zastavil krvácení a zakryl ránu. Pak vyčistil všechno v místnosti.
Jako si voják před bitvou brousí meč, čistil si Saweus nástroje a připravoval obvazy.

Saweus strávil bojem o její život celou noc. Slyšel, že čarodějnice umí uhrát Smrt k tomu, aby si nevzala život člověka. On se pokoušel o to samé bez znalosti pravidel hry nebo svého soupeře.
Amelia byla zasažena na vcelku bezpečených místech. První zranění, o které se musel starat, byla rána na boku. Ta mohla poškodit vnitřní orgány. Pak ránu na ruce. Zasáhla ruku těsně u rameně a pokud se kule strefila přímo do kosti, srůstání kosti by mohlo zabrat skoro rok. Noha naštěstí byla jen lehké zranění které jen poškrábalo kost a poškodilo maso a kůži. Za chvíli by se to mělo vyléčit.
Díky bohu, že Gardisté nepoužívají silnější zbraně. Mohli jí taky utrhnout nohu.

I tak, lidské tělo je křehké. Co otrava olovem? Mohlo k ní dojít? V lékařství toho Saweus moc nevěděl. Možná, že to bude rizikovější než se dá očekávat. Musel to dokončit a doufat v nejlepší. Docela si věřil. Biologii považoval za snadnější vědu.
Když měl ruce od krve a hledal kule v ranách, upravil svůj názor na biologii a lékařství.

I přes to všechno Amelia otevřela oči po noci. Nebylo možné, aby se tak nestalo. Alespoň to si říkal Saweus a časem i ostatní.

Ameliino vědomí bylo roztřepené, roztrhané a na koncích otupené. Nevěděla proč. Necítila celou pravou polovinu těla. Podařilo se jí otevřít oči. Dívala se do očí Sawea a mladého vojáka.
Saweus se zasmál.
,,Říkal jsem to."
Pak jeho úsměv povadl a podíval se na tvář Amelie.
Ty otupená a roztřepená místa právě zalila bolest a vzpomínky na bolest. Pak ucítila bodnutí na ruce a z něj se začala šířit uklidňující a chladivá vlna ničeho.
,,Neboj Amelie. Do tří, čtyř dnů bolest přestane. Nestrachuj se. Tarl i Marke získali La Voie a za chvíli by se k nám měli připojit."

Amelia se začala uzdravovat. Už dokázala mluvit a posadit se. Na chůzi nebo jen na vstání z postele byla stále příliš slabá. Ale nebezpečí bylo zažehnáno. Žila. Měla štěstí. Někdo by řekl, že by se z takto těžkých zranění musela vzpamatovávat měsíce. Naštěstí byl k ruce Saweus. Nebyla přírodní věda, v níž by nebyl géniem.

Uběhlo pár dní. Pod dohledem Sawea a jednoho z felčarů, které sehnal Marte, mohla Amelia vstát a trochu chodit, byť podpíraná berlemi a nebo Saweem. Tarl jí moc často nevídal, protože se snažil za nimi zamést stopy a zmást Kaphbaca. Také plánovali s Markem osvobození těch mužů, kteří byli zadrženi a vězněni ve Věži.

Amelia doufala, že se bude moct připojit k záchraně, ale Saweus jí dal jasně najevo, že by to byla její zkáza. Sledovala, jak se běžci a vojáci shromažďují a opouštějí úkryt. Z La Voie se stala jen troska, kterou prohledávala Garda.
Zachranná akce byla důležitá. Pokud se Kaphbacovi podaří zlomit jejich vojáky, doví se až moc užitečných informací. A on byl v lámání vůlí dobrý. A navíc každý bojeschopný muž je pro revoluci důležitý. Revoluce. Říká se, že je to rychlá změna. Ta jejich ,,rychlá změna" už se táhla několik měsíců.
Přestala myslet na Věž a na zajaté muže. Pokusila se usnout.

,,Marte."
Hned se otočil na Tarla.
,,Co je?"
,,Stoky kolem Věže jsou moc malé, aby se jimi dalo projít. Budeme to muset vzít horem."
Marte se zatvářil nedůvěřivě.
,,To bude trvat dlouho a stráže si nás všimnou. Myslel jsem, že půjdeme k jednomu z domů vedle Věže."
Tarl pokývl.
,,Ano, ale není jiná možnost než vyjít na střechy už tady. Běžci nám vyčistí cestu."
Pak pokračovali v chůzi stokou. Za nimi šlo pět vojáků, kteří byli jejich podpora a měli jim pomoct se dostat z Věžového vězení. Zamýšleli spíš tichý postup než krvavou lázeň.

Po chvíli nalezli žebřík, který je vyvedl do jedné z opuštěných budov na druhém kraji malého náměstí před Věžovým vězením. Odtud to bylo na střechu jen kousek.
Když opatrně a skrčení vylezli na střechu, viděli, že většinu Gardistů už běžci zneškodnili. Cesta k Věži byla volná.

Bez problémů se dostali, až skoro k věži. Ta ale stála osamoceně, přilepená k hradbám. Kolem ní byl malý plac, kterému nikdo neřekl jinak než Popraviště.
Tady nechali své muže. Budou krýt ústup a popřípadě vyvolají zmatek. Běžci je budou provázet skoro až k Věži, na níž se dostanou přes hradby.

Připadali si poněkud zvláštně, když šli po střechách a viděli jak jednotliví Gardisté mizí pod rychlými útoky běžců. Za chvíli stáli na hradbách. Kolem nich bylo prázdno. Uplatili pět stráží, aby nedávali pozor na hradbách.

Saweus byl vynálezce. A jako každý člověk byl fascinován destrukcí. On jako vynálezce měl to privilegium destrukci znásobit a vylepšit. Výsledkem byla sloučenina Saw. Tato extrémně silná kyselina dokázala rozleptat silnou vrstvu čehokoliv za několik minut. Uchovávala se ve skle.
Nebyla to ale obyčejná láhev. Byla uložena v dřevěném pouzdře, které drželo láhev dráty, železem a ocelí. A uvnitř této podivné krabice byla jikřící a bublající tekutina fialové barvy a pachu po vejcích. Nikdo nikdy neřekl, jak chutná, z jasných důvodů. A navíc by se nedala přidat do pití, protože okamžitě rozložila i vodu a zbyla opět jen fialová směs.

Právě tuto krabici nesl Tarl na zádech. Pak jí dá jednomu z běžců. Stáli na místě, kde byla Věž spojená s hradbami dřevěnou lávkou. Dveře byly z kvalitní oceli a bylo jasné, že za nimi jsou mnohé závory a zámky.
Tarl vzal krabičku a opatrně z ní vyprostil láhev.

Pak se ozval výkřik. U dveří věže stál zděšený Gardista. Viděl skupinu mužů v ošumtělých šatech a s rouškami. Během momentu stihl jak zemřít, tak poplašit další Gardisty.
První z nich už běželi po schodišti na hradby.
Marte vytrhl láhev z ruky Tarlovi. Dřív než ho stihl Tarl zastavit, hodil jí proti ocelovým dveřím.

Myšlenka, která proběhla hlavou Tarlovi, když strhl k zemi Marteho byla jasná.
Ten nezodpovědný blázen!

Když se ze vzduchu vypařil pach síry a syčení utichlo rozhlédl se Tarl.
U dveří na hradby leželo několik mrtvých těl. Běžci naštěstí byli dost daleko, aby mohli volně střílet. Pak pohlédl na dveře do Věže. Zbyla tam jen velká díra a několik olejovitých skrvn. Pohlédl na Markeho, který zatímco vstával se, vesele usmíval.
,,Co sis sakra myslel?! Hodit takovou věc proti zdi!"
,,Ale vždyť to fungovalo."
,,Dělej! Když už nemáme ticho, máme alespoň překvapení!"
A s tím se vrhli do vězení, zatímco je sledovali užaslí běžci.

Marke a Tarl se řítili skrz věznici. Občas zastřelili stráž, co jim stála v cestě, ale jinak se nezastavovali. Neměli ponětí, kde vězní jejich přátele, ale tušili v jakém podlaží a tak hledali dál. Slyšeli, jak pod nimi pochodují překvapené Gardy a hledají je.
Později se říkalo, že vrthli dovnitř jako hurikán a všechno zničili. To není pravda. Strávili uvnitř jen něco přes hodinu než našli své druhy.
Původně chtěli získat klíč od správce uvnitř, ale vracet se teď dolů by se rovnalo sebevraždě.
Kdyby měli více času, mohli by vypáčit zámek. Kdyby byli v levnějším vězení, mohli by vysadit dveře. Kdyby, kdyby.
Nemohli tu své muže jen tak nechat.
Byl to Tarl, koho napadl spásný nápad. Jeho puška měla dost síly, aby utrhla ruku, i když zasáhl jen dlaň. Zatímco Marke pistolí komplikoval život blížící se Gardě, Tarl přiložil pušku k zámku. Pak vystřelil.
Zámek se rozletěl na kusy. A s ním se rozletěla na kusy i puška. Tarl zahodil zbytečný kus kovu. Spolu s Markem vběhli dovnitř. Osvobodili své muže. Rozvázali jim provazy, přiložili obvazy na rány. Vypadalo to jako ideální záchrana.

Kdyby nebylo posměšného smíchu, který se ozýval od vchodu do velké cely. Tam skrz mříže se jim smál sám Kaphbac. Dlouhá a úzká tvář s pronikavým pohledem temných očí. Obličej je plátno, které zachycuje náš život. Proto byla v tváři Kahpbaca prohnanost, vypočítavost a triumf. Vítězoslavný smích byl důsledkem tuctu pušek, který mířil skrz mříže na Markeho a Tarla. Stačil moment nepozornosti a ustálení střelby a Gardisté překonali vzdálenost, která je dělila od cely a obklíčili všechny revolucionáře.
Záchranou výpravu zamkli přímo ve Věžovém vězení. Jaká ironie.

Když se k Amelii dostali zprávy o zatčení Marteho a Tarla, zuřila. Slibovala pomstu celé Gardě. A Kaphbacovi samozřejmě.
Svůj čas začala trávit plány a přemýšlením. Když revoluci nevedl Marte a Tarl, začala se rozpadat. Ameliina železná touha po pomstě při ní držela všechny běžce a několik vojáků. Bylo jich méně než před pár týdny, ale bylo jich dost. A pak s ní byl samozřejmě Saweus, vynálezce schopný vytvočit cokoliv.

Saweus trávil čas zkoumáním vlivu zvuku a světel na lidskou mysl. Jisté tóny mohli působit na myšlení jedince. Možná, že správný tón bude fungovat jako šok, který vyřadí všechno vedení.

Ameliina příprava začala nabírat spád, když se dozvěděla, že Kaphbac odsoudil oba muže k smrti a to oběšením. Dalo se to očekávat.
Výsledkem jejích snah a Saweovi inteligence byl malý balíček, který spadl z vysokého okénka do cely, kde si Marke a Tarl marně lámali hlavu s útěkem. Byli v něm dvě pistole, každá nabitá a s náboji. To bylo v předvečer popravy, kdy už beznaděj obou vězňů vystoupala k vrcholu.
U zbraní byla zpráva.

Šetřte si je na tu správnou chvíli.
- A

[/center]

Noc uběhla rychle. Přišlo ráno a úsvit. Odvedli je a samozřejmí ve své hlouposti si nevšimli pistole pod košilí. Stáli bok po boku, každý s oprátkou na krku a rukami za zády.
Z dobré tradice jim dokonce Gardista přečetl obvinění.
,,Obviňujeme vás z revolucionářství, pobuřování, několikanásobné vraždy, pohanění cti Vrchního senátora Ramre Kaphbaca a vloupání do Věžového vězení. Za tyto hrdelní zločiny vás město odsuzuje k smrti oběšením!"
Dav zajásal. Vždycky jásají, když v oprátce není jejich hlava.

Marte doufal, že Amelia vzala v potaz svázané ruce. Sledoval usmívajícího se Kaphbaca. S trochou štěstí mu ten úsměv z tváře vymaže.

Tarl nedoufal. Tarl čekal jako natažená past nebo připravená šelma. Věděl, že se něco stane. Až to bude, on je připravený.
Kat vzal páku od propadla do ruky.
Pak se rozzářilo světlo. A rozzezněl zvuk. S údivem Marke naslouchal podivnému tónu. Jakoby přimrazil každého na místě. Jako kouzla, černá magie.
Nevnímal, že mu někdo za zády rozřízl pouta, že mu sundal oprátku z krku. Pak zvuk dozněl. Jen aby ho nahradil tón který zazpívali pušky a pistole.

Marte zmrkal. Okolí dřevěného pódia se vyprázdnilo. Před šibenicí leželo několik těl gardistů. Kaphbac zděšeně hleděl na mrtvá těla.
Tam, kde ještě před chvíli byl dav stála skupina střelců. Lidé uhýbali z cesty jakmile viděli zbraně. Uprostřed, pak Saweus s podivnou bedničkou před sebou a vedle něj stála Amelia, s berlí a s běžcem který jí podpíral. Každý měl na uších zvláštní klapky.

Tarl nebyl zmatený, chápal, co se děje. Proto, jakmile získal vládu nad svým tělem, plynule tasil pistoli a namířil na Kaphbaca.

Naproti mu mířili hlavně těch dvou grdistů, kteří nebyli zabiti první salvou revolucionářů.
Nad náměstím se rozhostilo ticho.
Marte promluvil.
,,Je konec Kaphabacu, vzdej se."
Někdo by řekl, že to na ně přivolal. Ozvali se kroky a dupot nohou. Z každé uličky, která vedla na poměrně malé náměstí se začali hrnout Gardisté. Prodírali se davy a během pár momentů obklíčili celou skupinu. Kaphbaca, Marteho a i Tarla.
Kaphbac se zasmál.
,,To nám situaci obrací, nemyslíš rádoby revolucionáři? Teď dostaneš smrt, která ti patří!"

Zvučný hlas přerušil Kaphbaca.
,,Mlčte, vrchní senátore."
Ramre se rozzuřeně otočil na šlechtice, který stál v čele Gardy.
,,Jak se opovažujete?"
Šlechtic se na Kaphbaca znechuceně podíval.
,,Senát vás tímto zbavuje svobody za zločiny proti lidskoti a městu."

Zmatek dosáhl vrcholu. Ani Garda nevěděla, co se děje. Kahpbac se nechal odtáhnout do svého vlastního vězení, neschopen slova a ni vzdoru.
Šlechtic pohlédl na Marteho a Tarla. Šeptem, využívaje zmatku, jim pravil.
,,Vytvořili jste přesně to rozptýlení, které bylo třeba. Garda je zase pod mým velením."
Marte nemohl uvěřit svému sluchu. On vedl revoluci. Nevěděl, že byl jen rozptýlením pro tohoto šlechtice, neznal ani jeho jméno.
Šlechtic už se otočil k lidu. Začal mluvit. Lid, zmatený a vystrašený, rád přijal dobrého řečníka.
,,Lidé! Senátor Ramre Kaphbac byl zbaven svého postu a bude souzen podle práva. Já, Pole Talen, nový velitel Gardy vyhlašuji všeobecnou amnestii a předčasné senátorské volby!
Dalším krokem bude-"
Slova už Marte dál nevnímal. Vše se odehrálo příliš rychle, aby to jeho mysl stihla zpracovat.
Vypadalo to, že se všechno v jediném okamžiku změnilo.

La Voie zářila do noci. Hostinec opět fungoval. Marte a Tarl se moudře rozhodli, že i když oficiálně nic trestného neudělali, nebylo by chytré se zdržovat ve městě. Proto si sbalili a nyní oslavovali v La Voie před odjezdem. Amelia, která vždycky žila na hranici zákona, je plánovala doprovodit, až k branám města, z úcty k dobrému kontraktu a za dobrou péči.
To, co se odehrálo před pár dny, se zdálo jako temný sen a stín, který pominul s východem slunce. Měsíce se nic nedělo a pak stačil jediný týden na převrat.
A tak Marte povzedl sklenici a vykřikl.
,,Na budoucnost!"