Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

WH40k: Tečka za Retreatem - Konec Irilma I.Oblíbit

lucifer8935.jpg

Autor: Agrus

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 18. listopadu 2013 21:43

Průměrné hodnocení: 9.3, hodnotilo 6 uživatelů [detaily]

 
Tahle pseudopovídka vznikla jako moje dlouhotrvající rozhodnutí a chuť udělat definitivní tečku za jedním z nejlepších dobrodružství, jaké jsem kdy hrál. Bohu Císařižel, pro mou postavu skončilo poněkud tragičtěji, ale obětní beránek vždy být musí.
Samozřejmě, počítám s tím, že se na mě hned slétnou krvaví havrani a budou kritizovat chyby, kterých se v následujících řádcích dopustím, ale tohle je příběh člověka, který byl ztracen a zatracen ve víru událostí.
Může obsahovat vulgarismy a násilí.
P.S.: Rád bych tímto poděkoval za těch pár měsíců útrap a skvělého hraní Ceressiass (dámy mají přednost) v roli princezničky Cordelie, a Afkonovi za stavění překážek na naší cestě za svobodou.
 
Jsem Michael Irilm, seržant 13. redelského pluku, a…
Zemřel jsem. Poněkud nezvyklý začátek memoárů, viďte? Většina autorů by začala narozením, ale tohle bylo ještě důležitější.
Smrt - každodenní chléb vojáků na frontě. Nemluvě o znacích všelijakých imperiálů, kteří se svůj oděv, zbroj, nebo cokoliv jiného, nebáli ozdobit lebkou. Zubatou...


Čekal. Tak dlouho jsem čekal. Zatímco můj vlastní pluk oslavoval vítězství nad tankovou brigádou, já jsem netrpělivě sledoval ručičky hodin na mém plánovacím stole. Oheň milimetr po milimetru okusoval něco, co by se dalo nazvat cigaretou, ze které díky tomu stoupal modrošedý proužek dýmu směrem k ventilaci. Nekouřil jsem, jedna má plíce je umělá. Vlastně nevím jak to Tau udělali, ale žiju. Ale zpět k cigaretě.
Nekouřil jsem, jen mě pohled na hromádku popela, která po cigaretě zůstávala, uklidňoval. Stejně jako ten obláček dýmu, který letěl ke stropu. Připomínalo to staré časy, kdy jsme se s chlapama plížili bažinou a po každých patnácti kilometrech si měnili fusekle, aby nám neuhnily nohy. Orky tyhle trable netížily. Ono je těžký napadnout plíseň plísní. Byť by mě asi ani tohle nepřekvapilo.
Šestý smysl (čti paranoia) dodal mému sluchu tichý škrabot šoupání kovu o kov. Assassince jsem málem nacpal hlaveň bolteru až do nosu. Ztuhla, překvapením. Asi jí neřekli, že je teď ze mě takový… Skoro adeptus mechanicus v pokročilém stádiu kovovatění a výměny nepotřebných a slabých tkání za mechanické. „S nedostatkem informací se potýkáme dnes a denně,“ pousmál jsem se a levou rukou jí vzal nůž z ruky. Divil jsem se, že tak spolupracovala. Kudlou jsem pokynul ke křeslu přes stůl, zatímco jsem na ni nepřestal mířit bolterem. Seděl jsem se a to samé naznačil jí.
Líbila se mi. Mladá, pružná… Mysl zabrouzdala k dobám, kdy jsem vyjebával se ženami jinak, než jako s nepřítelem na druhé straně válečné barikády. Nespokojeně jsem mlaskl a povzdychl si. Pistoli jsem pomalu vrátil do pouzdra na svém stehně, nůž zapíchl do desky stolu.
„Jméno,“ poprosil jsem jediným slovem. Dvě bílé oči černé masky na mě hleděly stále stejně strnule. „A tu masku taky dolů, prosím. Nejde ani tak o odhalení, ale o to, abych viděl tvář svého vraha. Který stejně přišel pozdě.“ Tvář mi rozzářil snad vítězoslavný úsměv. „Tau při poslední operaci něco zfušovali a teď mi v krvi kolují těžké kovy. Do úsvitu bych padnul sám...“
„Eleon,“
doplnila mě. Kývnul jsem a z úsměvu přešel v pouhý smutný úsměv. „Těší mne, Michael Irilm. Jsem už stejně mrtvý muž, jde mi jen o vyslyšení. Jakousi zpověď.“ Tentokráte kývnula ona a sundala si masku. Vlastně celou tu podivnou helmu, která se na krku spojovala s upnutou kombinézou, která určitě uměla ten chameleónovitý efekt. Dokonce to mohlo celé fungovat jako skafandr, ale chyběly mi někde kyslíkové bomby a trysky pro pohyb v beztíži.
„Eleon,“ zopakoval jsem tiše, jakoby pro sebe. Odložila helmu na stůl a prohrábla si vlnité hnědé vlasy. Zelené oči ukotvily pohled na mém obličeji, stále udržujíc chladný odstup živoucí zbraně. Nechala se dopálit a to ji štvalo. Ani moje omluvné zvednutí koutků to nebylo sto napravit. „Krásné jméno,“ přidal jsem lichotku a její oči výhružně blýskly. Pohla se v křesle, uvelebila se. Kombinéza spojená s kompozitovou destičkovou zbrojí se přizpůsobovala tvarům jejího těla. Všude. Tedy, skoro všude. Těžko odhadnout, nakolik ty tvary šelmy byly skutečné a nakolik černá ošálila můj zrak. „Ke krásné dámě se hodí, je elegantní, jako zabijáctví.“ Měla několik pih na tvářích a nose, které šly vidět o to víc v kontrastu s její mramorově bílou pokožkou, kterou trpí kvůli životu ve stínech. Rudé rty se krutě ušklíbly a moje srdce poskočilo.
„Víno, whisku, vodu…“ Nabídnul jsem jako správný hostitel poněkud rozjařenějším tónem a zvednul jsem se. Zavrtěla hlavou a z batůžku, který jsem doteď neviděl, vytáhla vlastní polní lahev. Zatvářil jsem se naoko zklamaně a ze šuplíku vytáhnul svou vlastní vyřezávanou skleněnou lahev, asi karafu, s rudou tekutinou uvnitř.
„Lartenské portské. Poslední, co zbylo ze zásob tamního guvernéra,“ oznámil jsem, jako by to mělo něco změnit na její paranoie. Stále mě pozorovala opatrně, ale vypadala už mnohem uvolněněji. Mrkla a husté řasy se zavlnily. Dveře cvakly, jak se zamkly a já posunul jejich ovládání před ni. Těkla pohledem na mě, na ovládání, a zpátky, než vděčně kývla. Tenhle tichý rozhovor měl brzo skončit.
Významně si odkašlala. Snad už očekávala vyprávění. Nechtěl jsem ji nechat čekat, tak jsem si nalil vína, nadechl se a spustil.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Deusn - 06. prosince 2013 21:25
0a30478369c8ac3b57571fc6463.jpg
Dobrý muži, tohle je velmi povedené a moc se mi to líbí. Krásně sepsané a má to nádech něčeho jiného než nekonečného vraždění Warhammeru. Tohle budu pozorně sledovat a vyhledávat.

Děkuju moc za dalšího skvělého spisovatele Wh tématiky.
 
afkone - 01. prosince 2013 20:47
images (2)6435.jpg
Díky za to ocenění v úvodu, od někoho, kdo dovede tak psát to dost potěší.

Nic méně nostalgii stranou - tvůj styl se mi dost líbí, stejně jako nadsazená přirovnání. Podobně, jako níže bych se mohl vztekat jako ďas z toho, že je to jen předmluva a kdo ví, kdy se objeví pokračování!

Co se týče nějakého negativa - mě osobně se nelíbí ten postřeh v závorkách, tohle upřesnění mi přijde rušivé. Skoro, jako by mi uprostřed příběhu do toho někdo prostě skočil a tak mě z toho prožitku vytrhl. Sice jen na chvilku, ale i tak.

Je vidět, že sis rozhodně nenaložil "Moc velký waagh" :)
 
Ceressiass - 01. prosince 2013 15:03
look_and_she_her____by_thelastunicorn9938.jpg
Agrusi, ty hade! Když jsi mi řekl "napsal jsem a poslal k publikaci toho Irilma," zapomněl ses mi jaksi zmínit, že to bude na pokračování! :D
Člověk si nostalgicky čte, až zatlačuje slzu dojetí, protože Retreat byl doopravdy luxusní počin - jeden z mála v rámci žánru, kde jsem si doopravdy zahrála, (byť jsme oba skončili blbě - ty jako kolaborant a já jako chaosačka) - a pak je najednou konec první části s cliffhangerem? :D No to snad nemyslíš vážně!

Dávám ti devítku a to jenom proto, že toho bylo tak málo! :D
Zobrazit SPOILER


Jen tak mimochodem - napadnout plíseň plísní byla hrozně sympatická věta.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.082535028457642 sekund

na začátek stránky