Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Přátelství trochu jinakOblíbit

dapic8195.jpg

Autor: Wéwoda

Sekce: Povídka

Publikováno: 03. února 2014 15:31

Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Carpe Diem... In Memento Mori.
 
Znali jsme se odmala. Vždycky jsem byl tak trochu jiný, a neměl jsem moc přátel. Vlastně jsem měl jednu jedinou opravdovou kamarádku. A ona měla mne. Všichni ostatní ji nechápali, zatracovali a nenáviděli. Nemohli vědět. Já věděl...

V různých zemích, kulturách a světech ji nazývali jinak, ale znal ji každý. Měla různá přízviska a jména. Já ji říkal prostě Liz.

Trávili jsme spolu den co den. Liz nebyla typickou kamarádkou, nikdy se neusmívala, nikdy nevtipkovala, všechno vždy brala naprosto vážně. Měla své břímě, se kterým musela žít. A přišlo mi, že jsem byl jediný, kdo to chápal. Vždy jsem se těšil, až budeme mít kousek dne zase pro sebe. A já ji budu povídat o škole, o hračkách a o spolužácích, a ona mne o životě. Ano, zní to paradoxně, ale o životě...

Postupem času jsem vyrostl, vystudoval školu a začal pracovat. S Liz jsme si ale zůstali věrní, a denně se vídali. Život bez ní už jsem si nedokázal představit, přirostla mi k srdci. Byla mi sestrou, matkou i přítelkyní. A myslím, že i já jsem jí byl oporou v jejím těžkém životě. Pokud jsem v mládí mohl nalézt občasné známky radosti, tyto již úplně vymizeli.

A když jsme se jednou procházeli městem, a vedli své obvyklé rozhovory, potkali jsme na křižovatce jednu ženu. Co ženu, anděla! Nádherného anděla v lidské podobě. A kdyby mě Liz nepopostrčila, asi bych tam zůstal stát zasažen ještě doteď. Takhle jsem se odhodlal k oslovení, vlastně to ze mne celé vylítlo, a za chvíli jsme zase zůstali osamoceni, Liz a já, s mobilním číslem na papírku v kapse.

Jak jsme tak stáli na té křižovatce, a já se zotavoval z oslnění mých očí, ducha a srdce, můj bezděčný krok zavadil o vykotlanou dlažební kostku, a já upadl přímo do vozovky. Otočil jsem se, a pohledem hypnotizoval auto rozjeté velkou rychlostí přímo na mě. V tu chvíli přiskočila s výkřikem Liz a stáhla mě za ruku ze silnice. Nevěřícně jsem na ní zůstal koukat. Zachránila mi život. Než jsem stačil ale poděkovat, otočila se a zmizela.

Když jsem se vracel domů, v hlavě jsem si přemítal zážitky z celého dne. Jakmile se mi trochu v hlavě ustálily, odhodlal jsem se napsat na to číslo. Odpověděla. Jmenovala se Andrea a my si začali psát. Pak jsme se sešli. Slovo dalo slovo, a z nás se stal dokonalý pár. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem byl doopravdy šťastný. Jediné, co mě mrzelo, že od toho dne jsem Liz již neviděl. Prostě zmizela.

A objevila se až za 2 měsíce na prahu mého domu. Když jsem ji přišel otevřít, byl jsem rád že ji vidím. Nicméně se zdálo, že mi mé pocity neopětovala. Spíše naopak. Stála tam, ztrhaná a zničená, na její tváři se rýsoval strašnější smutek než kdy předtím. Pustil jsem ji dovnitř. Vypadala opravdu hrozně, ale i přesto jsem se na ní pokusil usmát: "Kde jsi se toulala, Liz? Už jsi mi chyběla!"

Podívala se na mě těma smutnýma očima a odpověděla:"Musela jsem něco zařídit. Nebo spíš, chtěla jsem něco zařídit. Ale nepovedlo se. Nejde to," vykoktala ze sebe napůl provinile, napůl vlastně i trochu strašidelně.

"Ale vždyť se nic neděje," opáčil jsem.

"Ty to asi nechápeš, viď??" vyhrkla. "To jak jsem tě zachránila, to jsem neměla dělat. Nebylo mi to dovoleno. A teď, teď to musím napravit," vykřikla, a objala mne.

Nepřestával jsem se usmívat. "Ale Liz... Liz!" pohladil jsem ji po tváři. "Udělala jsi tu nejúžasnější věc na světě. Já přeci vím, že to takhle nefunguje. Měl jsem být mrtvý, ale nejsem. Vždyť ty jsi mě přeci nezabila, ale... Naopak, dala si mi nejlepší kamarádku. Strávil jsem nádherné roky s tebou, a ničeho nelituji. Dala si mi navíc 2 měsíce života. Nebýt nich, nikdy bych nepoznal Andreu, a nemohl s ní strávit těch pár krásných chvil, které ve mě už navždy zůstanou. Liz... Ty jsi kamarádka na život.. a na smrt," zavtipkoval jsem. "Tak už se na mě nemrač, a pojď mě doprovodit."

Liz mě naposledy objala, a my se vydali na cestu. Bylo to poprvé v životě, kdy někdo viděl plakat samotnou Smrt.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Sfinx - 07. února 2014 04:42
title_suggestions__anybody__by_la_esmeralda-d3ifql12478.jpg
Začala jsem číst a myslela sem, že vím kdo nebo co je Liz, mýlila jsem se. Četla jsem dál a vtáhlo mě to do děje, škoda že je to krátké, jinak velmi povedené. Formu a podobné věci nehodnoím, jen umělecký dojem :)
 
Kim-chan - 03. února 2014 19:05
tempsnip2469.png
Wéwoda - 03. února 2014 18:35
Hluboce se ti omluvuji, příště ti tu kritiku sepíši podrobněji :D :D
No, můj prvotní názor na to jinak znáš :)
 
Wéwoda - 03. února 2014 18:35
dapic8195.jpg
Enderson - 03. února 2014 16:35


Děkuji :) Takhle s krátkým odstupem si také uvědomuji, že se mi trochu rozchází forma, gradace textu i samotné větné konstrukce. Což bylo způsobené hodně tím, že jsem chtěl pár rychlých myšlenek sesumírovat v krátký a ucelený text. Ale pointa zůstala zachována, takže co už, stalo se :)

 
Enderson - 03. února 2014 16:35
werewolf_by_wert23-d3ij2i42456.jpg
Je to krátké, ale dostačující. Já osobně bych tomu měl spoustu co vtknout, ale neudělám to protože se mi to nakonec líbilo... Je to zajímavé a čte se to snadno... Nevím jak to hodnotit. :)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.062010049819946 sekund

na začátek stránky