Andor.cz - Dračí doupě online

Cizinec si oddechl a klesl na židli.
,,Díky bohu, nejspíš to zabralo.“
Amster na něj pohlédl s novou úctou ve tváři. Flamme je oba okázale ignorovala, Ingram brousil meč. Krieg dojídal kuře a Sheel si prohlížel zlatý prsten, který už jeho původní majitel nikdy neuvidí.
,,Dobrá, příteli, pomohl jsi mému městu a já ti teď sám dlužím službu. Co máš v plánu?“
Cizinec se usmál.
,,Jít za nimi. Do Pustin.“
Ingrimm si všiml výrazu Amstera a pravil.
,,Čím to je, cizinče, že tě furt napadají jen takové šílenosti.“
Cizinec zvážněl a aby na sebe přitáhl pozornost Sheela, Kriega a Flamme, zvýšil hlas
,,Je to snad jediná příležitost na zničení toho řádu a ovládnutí Pustin.
Sheel se ušklíbl.
,,Kdo by je chtěl? Je to jen samý šutr a sucho.“
Cizinec zavrtěl hlavou.
,,Každé místo, které není pod kontrolou je doslova líhní pro nepřítele.“
Krieg odhodil poslední kost a zvedl se.
,,Tak bando vyrážíme!“
Flamme na něj vrhla uražený pohled, Ingrimm znechucený a Sheel podivený.
,,A proč jako?“
Zeptala se Flamme.
Krieg se na ní podíval stejně uraženě jako ona na něj.
,,Máme něco lepšího na práci?“
Sheel zavrtěl hlavou.
,,Ne, Krieg tu nebude rozhodovat, už to párkrát skončilo pěkně ošklivě.“
Krieg se ošklivě podíval na Sheela.
,,Jo? Kdybysme se řídili tebou, jediný za čím byste šli by bylo zlato.“
Sheel se ušklíbl.
,,Ono je v tom něco víc?“
Ingram se na ně podíval a pak řekl.
,,Já jdu za zlatem. Slávy se nenajíš a s vděkem je tenhle svět na štíru.“
Flamme přikývla.
,,K čemu by nám to bylo, nechat se zabít někde v poušti?“
Amster na ně na všechny hleděl s neutuchajícím údivem. Pak mezi ně vstoupil.
,,Tak dost! Co kdyby jste šli prostě proto že vám-“
,,Cizinec!“ Napověděl mu s úsměvem jmenovaný.
,,Jo, cizinec záchránil ty vaše zadnice! Byli byste tu zavřený a čekali na smrt! Čest vám nic neříká?“
Ingrimm zavrtěl hlavou.
,,Podle práva už ji ani nemám.“
Sheel se ušklíbl.
,,Jasně, za čest si nic nekoupíš.“
Amster na ně zděšeně pohlédl. To, co říkali, pro něj bylo rouhání.
,,Tak dost! Jdete s námi. Už mu tak jako tak dlužíte dost!“
Flamme se usmála.
,,A k čemu? A čím nás donutíš?“
Amster se pohnul rychle a zvedl protestující Flamme jako pírko.
,,Být tebou dámo, jsem rád, že tě místní kněží ještě nerozcupovali na kusy!“
Flamme několikrát kývla a když jí Amster pustil na zem, podívala se na ostatní druhy.
,,Nevím jak vy, ale já jdu s nimi. Stejnak nemám nic lepšího na práci.“

Dny ubíhaly. Stopování obrovské armády nemrtvých bylo více než snadné. Kupodivu nedocházelo k dalším hádkám. Vyvažovacím článkem se stal Amster.
Jeho přímost, čest, smysl pro povinnost a spravedlivý hněv byly jako opakem vlastností dobrodruhů.
Když se začali znovu dohadovat a hádat, Amster vždy vstoupil a uklidnil celou situaci. Byl jediný, kterého jednotliví členové družiny alespoň trochu poslouchali. Nedozvěděli se nic víc o cizincovi. Očividně ho Amster znal jménem a věděl o nějakém důvodu proč mu jím neříkat. Ale o tajemstvích se ostatním členům družiny nesvěřil.
Družina byla podstatně menší, než když vyráželi. Krom cizince, Amstera a ostatních, zbývali už jen tři lidé a trpaslík. Ostatní zemřeli u Sifë, nebo se před výpravou do Pustin ztratili.
Mezi sebou si říkali nejrůznější teorie o tom, kdo nebo co cizinec je.

Mezitím šel Přízrak, hnán téměř slepou zuřivostí stále dál k hradu Řádu Temných. Všichni lidé už se z jeho armády vytratili nebo je popravil jako špehy Temných, bez paranoii protože většina z nich skutečně špehy byla. Jejich řady doplnili Stínovci, kteří se vrátili k Přízrakovi, poté co se projevil jako pravý stín, tedy stín plný zuřivosti, vzteku a destrukce.
Blížil se k hradu, cítil to. Čekal, že na něj pošlou bestie z Kostěného lesa, poslední nestvůry, které stály na jejich straně. Oni si je ale nejspíš šetřili na samotný boj, nebo nevěřili, že se Přízrak dostane tak daleko

Pustina, kterou procházeli, jak Přízrak tak výprava, byla suchá a zničená zem. Mnoho králů se ji pokusilo zkrotit, ale každý to vzdal, či byl poražen. Byla to zničená a zbytečná země. Suchá jako troud a mrtvá taky tak.
Jediný stín vrhaly skály. Občas zahlédli strom, vysušený, bez listů a s dřevem vybíleným sluncem.
Pak tu byl Kostěný les. Byl vidět na obzoru. Jádro Pustin.
Skládal se z tolika vysušený a mrtvých kusů dřeva, že vypadal jako kdyby po celé zemi někdo rozházel kosti a stromy připomínaly kosti trčící ze země.
Nikdo nevěděl jak vznikl. Někteří učenci tvrdili, že bitvou mezi mágy, dalších pár kněží prohlašovalo, že je to zem spálená bohem. Možná měli pravdu jedni, možná druzí, možná nikdo.
V Kostěném lese se skrývaly bestie. Byla to nejrůznější děsivá stvoření neznámých tvarů. Další připomínala spoustu věcí, a ani jednu z nich by člověk nechtěl vidět.
I o těchto kolovalo hodně pověstí. Převládala ta o tom, že se jedná o rasu nemrtvých, či stvoření co žila v Pustinách než se stalo to, co Pustiny vytvořilo.
Neznámo proč byla přitahována černým obeliskem na kraji lesa. V dobách, kdy lidé vytvořili Království Prvních, když se první trpaslíci usadili v Tichých horách a když elfové a druidi začali bedlivě střežit hranice hvozdů, prý žil kult nekromantů, kteří se rozhodli ovládnout Pustiny a zničit vše živé, jak už to mají nekromantské kulty ve zvyku.
Prý nejstarší z nich vytesal z obelisku trůn pro nekromanty. Kolem něj časem vyrostla citadela, která bránila trůn a jeho kult. S jeho mocí nekromanté ovládali bestie. Věděli, že ani s jejich pomocí tehdy silné První Krále neporazí. Proto se rozhodli využít dalšího daru Pustin. Stínovců.. V kobkách pod hradem vytvořili nekromanté skulinu či průchod původně pro slabší stínovce, ale tím začali procházet staří Temní.
Nejspíš pocházeli odkudsi z astrálu. Sdíleli svět se Stínovci, ale ti jejich mocnou rasu ze strachu téměř vyhubili, když mohli. Zbylo jen několik málo Temných, kteří prošli kvůli lidem.
Brzy zničili nekromanty, kteří později obnovili alespoň zdání své slávy v Kaz'Morak, aby získali moc nad bestiemi. Prohnaní Temní vyvolali stíny. Jak, to už věděl cizinec. A pak čekali na příležitost a ochočovali Přízraka.
A ten se teď hnal v rudém oblaku pomsty na své pány.

Cizinec hleděl na davy mrtvých z kopce. Jen asi míli dál stejným směrem ležel Hrad Černého trůnu. Armáda Přízraka zastavila pochod už tady.
Amster zavrtěl hlavou.
,,To je hloupost. Tak nedočkavě se žene za pomstou, nedbá na svou armádu, ani na nic jiného a pak se zastaví kousek před cílem? Za tím něco bude. Jsi si jistý, že po Přízrakovi zas nejdou?“
Cizinec povzdechl.
,,Bez toho Krystalu o tom nemám ani tušení. Pochybuji. Dostat ho do stavu, jaký byl nedávno, na to potřebovali celé roky. Ovšem stačilo vyjmout jeden základní kámen a celé se jim to zhroutilo. Znáš to. Je snadné ničit, ale nadlidský úkol stavět.“
Amster pokývl. Zezadu slyšel hlasy zbytku výpravy.
,,Co s ním plánuješ udělat?“
Cizinec vypadal najednou velmi nerozhodně.
,,Trochu doufám, že ho temní zničí a zůstanou dost oslabení, abychom je my přemohli. Nebo je zničí on sám, ale bude sám tak raněný, že ho budu schopný poslat zpět do astrálu. Ale vymítit Temné by bylo snazší než Přízraka.“
Amster pohlédl na výpravu, ve které už zase pomalu bujela hádka.
,,A co s nimi?“
Cizinec pokrčil rameny.
,,Dostanou své peníze. A nezapomeň, že Temní mě nejspíš budou přehlížet. A soustředí se, jak doufám, na ty dobrodruhy.“
Amster se pousmál.
,,Dobrodruzi. Možná jsou to naši druzi, ale s dobrem nejspíš nemají nic společného.“
Cizinec na něj pohlédl.
,,Alespoň nejsou na straně zla.“
,,Pff. To tvoje dobro a zlo. Většina lidí už na to dnes nemyslí.“
Amster odešel, aby zmírnil svár, který už téměř vrhl Sheela proti Ingrimmovi. Zdálo se, že se hádají o jakési staré zbrani a o stejně starém sporu o ní.
Cizinec tak mluvil do prázdna.
,,Jo, většina si to myslí.“

,,Popravilss už vššechny zbývající nekromanty Galuku?“
Galuk přikývl. Poslední dobou pro něj byl Přízrak mnohem lepší vůdce. Daleko víc zabíjel.
,,Dobrá. Zzatracení Temní. Je možné ten krystal nějak zzničit?“
Galuk zavrtěl hlavou a pozvedl zrak aby pohlédl na Přízraka v temné zbroji. Pak přiměl poškozená ústa, aby proměnila zvuk v pokroucenou řeč.
Přízrak přes všechny bublavé zvuky, které byly součástí Galukovi řeči porozuměl tomu, že nic neživého nedokáže projít polem krystalu s duší nekromantů aniž to Temní dovolí.
Přízrak se zasmál. Byl to mrazivý smích plný zloby.
,,Až příšště najdešš nějakého ššpeha, nezzabíjej ho. Napadlo mě, že bychom ty lidi přeci jen mohli využít...“

Ingrimm nevypadal vyděšeně, spíš užasle.
,,Počkej cizinče. Ty mi tu říkáš, že tvůj plán spočívá v tom tam rovnou napochodovat.“
Cizinec přikývl.
,,Jako vážně? A na tu obrovskou armádu nemrtvých, co táboří za rohem jsi nezapomněl? Je tohle další sebevražedný nápad jako u Sifë?“
Cizinec se zahleděl někam za Ingrimma, do lesa.
,,Takže tobě, drahý cizinče, je úplně putna jestli nás zabijou? Tos moh říct rovnou a ušetřili bysme si cestu!“
Cizinec ztuhl. Ingrimm pokračoval
,,Jo, jasně, Přízrak nás popraví vlastnoručně a ještě se nám bude smát.“
,,Ujiššťuji váss, že to nemám v plánu...“
Ingrimm jako by si téměř nevšiml ledového hlasu z lesů.
,,No jasně a-“
Teprve po několika slovech mu došlo, co slyšel. Tasil oba meče a namířil je k lesu.
Z lesa se vynořovali stínovci. Byli jich desítky. Přesně z místa, kam cizinec tak upřeně hleděl, vystoupila postava v temné zbroji.
Celá družina už stála v obranném kruhu a chystala se na boj. Žádný ze stínovců ale zatím nezaútočil.
Ozval se chladný a bodavý smích. Pak Přízrak promluvil.
,,Zzdravím váss dobrodruzzi. Můžete sse uklidnit. Vaše ssmrt teď nebude naplněna.“
Slova se chopil cizinec, dříve, než mohl někdo z výpravy plácnout něco nepředloženého.
,,Co od nás chceš stíne?“
,,Je na tobě cossi povědomého člověče. Zzdá sse mi jako bych tě již potkal. Ovššem to, že chodíšš po svobodné zemi dokazuje, že to není pravda. Kdo jsi?“
Cizinec pokrčil rameny.
,,Říkají mi cizinec.“
,,Velmi...mnohozznačné. Věřím, že bychom mohli dojít ke sspolečné dohodě. Nezzabiji váss výměnou zza vašší službu.“
Ingrimm se zasmál.
,,Můžeš nás zkusit zabít!“
,,Pomalu ss tím rozzhodováním... takováto nabídka sse vám už podruhé nenasskytne.“
Cizinec opět předběhl v řeči zbytek družiny.
,,A jakou službu požaduješ?“
,,Vsstoupíte do Nachlumaharu nebo jak vy říkáte Hradu Černého trůnu a zzničíte modrý krysstal. Je v hlavní hale. To mi sstačí. Pak váss ssamozřejmě nechám jít.“
Cizinec přikývl.
,,Příjímáme.“
Přízrak rovněž přikývl. To šlo hladce. Dvě mouchy jednou ranou.
Kupodivu přesně to samé běželo hlavou cizincovi.
Flamme se podívala na cizince a vykřikla.
,,Počkej s tím!“
Ale na zvrácení dohody bylo pozdě. Přízrak i jeho stínovci zmizeli.

Ingrimm nevěřícně hleděl na obrovskou stavbu, která se tyčila nad nimi.
,,Tohle je naprosté a totální šílenství...“
Měli za sebou pochod skrz řady nemrtvých. Ustupovali z cesty a vytvářeli koridor dost velký pro celou družinu. Právě před tímto momentem se vytratili poslední členové výpravy, mimo jmenované.
Blížili se k bráně Hradu Černého trůnu. Krieg pochybovačně pohlédl na obrovskou bránu.
,,Jak se dostanem dovnitř?“
Cizinec se pousmál.
,,Nevím, ale na něco příjdem.“
Už nešli mezi nemrtvými, davy vymizely, nejspíš už se dostaly do sféry vlivu modrého krystalu.
Flamme pohlédla na temnotu před nimi.
,,Je tohle dobrý nápad?“
Amster jí odpověděl.
,,Nějaký lepší?“
Flamme kývla.
,,To je taky pravda.“
Trvalo jim jen moment ticha na to, aby došli až k Hradu Černého trůnu. Kolem nebylo nic, ani bestie, ani nemrtví.
Obrovská brána byla dost vysoká pro jakékoliv nestvůry. Byla pobita obrovskými hroty. Vytvořena byla z černé oceli, nejspíš vyčarované. Byla to ta nejbytelnější a nejpevnější stavba, kterou si dokázal kdokoliv z nich představit.
Krieg narušil ticho.
,,Tak. A co teď? Nevíme o nějakém dalším vchodu?“
Cizinec zavrtěl hlavou. Pak shodil ze zad brašnu a sedl si. Za úžasu celé družiny si vytáhl kousek chleba a začal ho pomalu žvýkat. Pohlédl na ně, jakoby si jich všiml poprvé.
,,Co je? To tu plánujete stát celou tu dobu?“
Sheel na něj pohlédl s podezřením,
,,Jak celou tu dobu?“
Cizinec se usmál.
,,Počkáme tu, než pošlou něco co by nás mělo zabít, Sheele.“
Sheel se zatvářil nedůvěřivě.
,,To jako fakt? Nemáš nějaký kouzelný stroj, který by nás dostal do hradu?“
Cizinec odpověděl s plnými ústy.
,,Ne.“
Sheel si povzdechl a usadil se stejně jako cizinec. Jedli tam, bavili se a čekali, až vyjde něco z té děsivé brány přímo před nimi.
Cizinec správně odhadl, že něco takového Temné přinejmenším rozčílí.

Nestvůra na sebe nenechala dlouho čekat. S ohlušujícím skřípotem se obě křídla brány začala otevírat.
Výprava rychle vstala a tasila zbraně.
Z hlubin hradu se ozýval dusot. Jak se brána otevřela, zahlédli stojan s podivuhodně zářícím krystalem, jehož jádrem probleskovaly černé kousky duše nekromantů.
Pohled jim zastínila obrovská obluda. Vypadala jako drak sice bez šupin, ale rovnou v ocelové zbroji. Na tlapách a krku byly těžké železné náramky s utrženými řetězy. Této nestvůře bylo jedno kam jde, hlavně když bude moct ukázat svou nenávist k těm hloupým, měkkým a odporně chutnajícím stvořením.
Cizinec kývl na Kriega, Ingrimma a Amstera.
,,Odlákáme jeho pozornost! Sheel a Flamme mezitím-“
Oba zmínění přikývli.
,,Ano, ano my víme, nebojujem proti drakovi poprvé.“

Nestvůra sledovala jak dvě malinkaté postavičky utíkají kamsi mimo její zorné pohled. Pohled na utíkající zbabělce jí potěšil.
Viděla jednoho z trpaslíků, kteří ji kdysi dávno spoutali. Tlapou se pokusila je všechny rozmáčknout, trpaslík netrpaslík. Když se ale znovu podívala, všichni čtyři troufalci byli živí, uskočili před její ranou.
A ten z nich největší se proti ní řítil jako šílený.
Silným plamenem ho chtěla rozložit na prach, ale jemu se nějak podařilo přežít. Zvláštní bylo, že jeho sekera bylo to jediné, co žhnulo.
A nějaký tupohlavec jí mlátil podivným kusem oceli. Bylo to velmi nepříjemné. Pokusila se ho odhodit, ale on ve své otravné činnosti pokračoval a měnil celou jednu její stranu v pole nekončící bolesti
Ucítila drobné štípnutí a pohlédla tím směrem. Poslední hlupák se pokusil do ní zabodnout meč. Povedlo se mu to a zabořil ho až po jílec, a trochu jí tím pochroumal kůži. Vztekle po něm švihla ocasem. Na chvilky se toho otravy zbavila, ale jen aby jí ten odporný trpaslík tím svým mečem nebodl do spáru.
Zkusila ho rozpůlit jediným úderem čelistí. Uskočil. Najednou ucítila jak jí cosi přistálo na hřbetě. Nevěnovala tomu pozornost, předpokládala, že to se hrad a obloha hroutí její mocí.
Trpaslíkovi se podařilo nějak kolem ní proniknout a nyní svými meči sekal do jejího břicha.
Vztekle po něm zašmátrala tlapou a chytila ho. Pomalu ho zvedla do výše svého oka. Nadechla se aby z něj udělala malou jednohubku, ale najednou jí cosi přistálo na hlavě a začalo jí to bodat všude kolem.
A to něco, co jí přistálo na hřbetě, se jí nějak zavrtávalo pod kůži. Otočila hlavu. Uviděla na hřbetě podivnou čtyřnohou kreaturu. Jenže pak se jí z čela před oko spustil podivný malý človíček. Pak jí okem projela děsivá bolest a neviděla jím už nic.
Rozzuřená hloupými pokusy jí zničit, vyskočila, aby otřásla lidmi dole a s trochou štěstí setřásla ty nahoře.
Uslyšela podivný zuřivý ryk a viděla, jak se velikán odrazil od země. Letěl k jejímu boku a ucítila, jak se jeho sekera mělce zabodla do její kůže. Pokusila se po něm ohnat tlapou, ale on se vyhoupl výš a už jí stál u krku. Ucítila hrozivou bolest, když se jí obrovská sekera zakousla do krku. Podivná bolest ze hřbetu nepřestávala, ze zraněného oka se řinula další a další krev, a ke všemu jí rány od toho muže ve zbroji bolely jako samo peklo, zatímco nabíraly barvu odporné fialové, takže na nestvůře se nyní objevovaly různobarevné a poněkud znepokojující skvrny.
Pomalu, se vší majestátností a hrůzností se svezla k zemi.

,,No tak to by jsme měli.“
Řekl Krieg, když seskočil z mrtvé obludy. Flamme se k němu přidala, i když si stále ze sebe otírala krev nestvůry.
Ingrimm se trochu otřásl, když se mu podařilo vyprostit z pevného sevření již mrtvé nestvůry. Pak plivl na zem jejím směrem.
,,Hnusná potvora.“
Sheel už zkoumal modrý krystal.
,,Ví někdo jak to zničit? I tak to bude škoda.“
Cizinec pokrčil rameny.
,,Mohl bych zkusit nějakou magii...“
Ingrimm cizince odstrčil.
,,Mám už plné zuby magie. Uděláme to hezky po trpaslicku.“
Jeden z mečů vrátil do jeho pouzdra na zádech, ale druhý chytil obouruč a vrhl se na krystal.
Čepel dopadla. Kolem se rozlehl skřípot. Na krystalu se objevila malá prasklinka.
Krieg se zasmál.
,,Dobrá práce Ingrimme! Ještě pár tisíc takových a možná ho rozpůlíš.“
Sheel ovšem puklinku pozoroval.
,,Hele, ona se zvětšuje.“
Krieg se zamračil a sám pohlédl na krystal.
,,Blbost.“
Viděli jak se k prasklince stahují černé kousky nekromantských duší. Jak zevnitř tlačily na krystal, puklina se rozšiřovala. Stačila chvíle na to, aby se duše nekromantů z krystalu vytratila a s děsivým řevem se vrátila do astrálu.
Krystal se proměnil v čiré sklo.
Sheel na něj poklepal prstem.
,,Ok. Vypadá to, že jsme to zničili.“
,,A já jssem vám zza to velmi vděčný.“
Ohlédli se k bráně. V jejich ústupové cestě z haly, jejíž prostor zabírala obrovská nestvůra, stál Přízrak s několika dalšími stínovci.
,,A teď když dovolíte, sse vydám dokonat ssvou msstu. Z cessty ssmrtelníci!“
Přízrak zmizel na druhém konci haly. Cizinec si povzdechl.
,,Všimli jste si, jak velkolepé příchody on pořád dělá?"
Sheel zvážil jaké poklady se mohou v tomto hradě objevit, Ingrimm jaké úžasné zbraně tady může najít, Flamme jaké utrpení může způsobit, Krieg jakou moc může získat a Amster jaké všechno zlo může vymítat v těchto halách. Jako jeden muž se vydali za Přízrakem.

Byla to kruhová hala, místo Černého trůnu. Na trůnu nikdo neseděl. Ovšem okolo stěn místnosti stáli Temní.
Byly vysoké postavy v temných hávech, s rukama v rukávech a s hlubokými kápěmi. Ztrácely se a rozplývaly se ve vzduchu několik centimetrů nad zemí.
Velké černé dveře, jediný vstup do této trůní místnosti, se neotevřel mnoho desetiletí. Přízrak je vztekle rozrazil.
První Temný se ani nepohnul, když jím projela zbraň stína. Uvažovali v letech, ne ve vteřinách.
Jeden z nich se na Přízraka otočil. Pohyboval se velmi pomalu. Přízrak se ho pokusil bodnout. Meč jím prošel, aniž by na něm nechal známku.
Přízrak si uvědomil, že Temní se probrali ze svého uvažování a nyní stojí kolem něj. Jeho stíny leží mrtvé, každý z Temných svírá tenký, jako noc černý nůž. Uvědomil si jak málo ze své síly se mu navrátilo.
Všechny nože jej bodly najednou a v jednom okamžiku. Černá hala zešedla a čas se zastavil.

Na Černé trůně seděla temná postava. Kosa byla opřená o trůn a postava poklepávala prstem na madlo.
,,Jsem v docela slušný kaši, to ti povídám. Všichni se hádají o to, co se má stát. Takový nepořádek tu ještě ani nebyl.“
Přízrak pohlédl na temnou postavu a zeptal se.
,,A proč to?“
,,Nikdo neví, kam to zařadit. Abys byl v mé sféře působnosti, musíme význam slova život trochu...natáhnout. A s tím se...natahují i podmínky pro život. Měl bys umřít. Ale to by znamenalo, že jsi živý. A kvůli tomu, že tě uznáme za živého, podmínky tvé smrti rapidně klesnou, měl bys už být mrtvý alespoň třikrát. Jenže kdybys byl mrtvý, tak tu nemůžeš být a my neuvažujeme o tom, abys byl živý.
Paradoxy, tak těmhle situacím říkají učenci.“
,,Takže co sse mnou bude?“
Temná postava pokrčila rameny.
,,Nejspíš se vrátíš do astrálu. Tady tě nenechám. Ale pěkně si tímhle světem zatřásl.“
Přízrak přikývl a vrátil se do své...tělesné schránky.
Temná postava na něj pohlédla a pak se usmála. Pak zašeptala pro sebe.
,,Ha! Skulina v předpisech!“

Temní byli vyčerpaní. Bylo tomu dlouho, co naposledy museli jednat osobně a bez prostředníků. Stáli v kruhu kolem zbroje, která zbyla z Přízraka.
Jeden z nich řekl.
,,Tak. Bylo To Jednoduché. Už Nás Nebude Obtěžovat. Byl To Vrtkavý Služebník.“
Druhý zvedl hlavu.
,,Tiše. Někdo Se Blíží.“
Temní se postavili zpět kolem stěn. Tohle budou smrtelníci, s těmi si dovedou poradit i nejobyčejnější kouzla.

Do místnosti vtrhl první Krieg. Od jednoho z Temných vyletěl zelený orb a zasáhl Kriega do prsou. Ten se zhroutil k zemi.
Další, hned za Kriegem, dovnitř vběhl Sheel. Ráně od Temného se vyhnul, ale ledová čepel mu projela myslí a usadila ho na zem. Mysl byla silnou zbraní Temných. Flamme, v podobě vlka, vtrhla do místnosti. Snadno uhnula střelám a ostny mysli jejímu zvířecímu instinktu nemohly nic udělat. Vrhla se na jednoho z nich a na zemi ho rozsápala. Proměnil se v prach. Temní na moment užasli. Pak jeden z nich tasil onen černý nůž a probodl Flamme kožich. Zhroutila se na zem, ztuhlá jako socha. Amster dovnitř vběhl v celém svém božském požehnání, jeho kladivo rozdrtilo prvního z Temných a teprve poté ho zasáhla první zelená střela, zatřepal hlavou a těžkopádně praštil dalšího. Pak se pod ranami zelených orbů zhroutil.
Ingrimm do místnosti nevešel. Pátrající mysl ho nalezla opírajícího se o zeď, jak hledá cestu dovnitř, jinou než dveřmi. Pomyslná ruka zlomila vaz jeho mysli.
Ovšem cizinec se této ruky chytil jako lana, jeho mysl byla jako z oceli a odráželi se od ní výpady Temných. První Temný se skácel k zemi, to když ho meč Cizince proťal zatímco svou myslí ho izoloval od reality. Poté se rozpřáhl a zabodl meč do popela z Temného. Po zbytcích drah, kterými spolu Temní komunikovali se šířila vlna síly, z meče, který cizinec třímal. A jak se vlna šířila, Temní umírali.

Když cizinec otevřel oči, všude kolem něj bylo šero, Temní leželi v popelu kolem něj. Viděl temnou postavu.
,,Ah, to jsi ty. Už je to pár let, co jsi tu byl. Jak tě sem vlastně tenkrát nalákali?“
,,Proč tě to zajímá?“
,,Jen tak, z profesionální zvědavosti. No já půjdu. Mám práci. Někdo musí udržovat tenhle cirkus v chodu.“
K završení své přítomnosti temná postava máchla kosou a sklidila duše Temných. Pak zmizela.

Cizinec znovu otevřel oči, tentokrát ty své, živé. Pak ho zasáhl osten mrazu, když pohlédl na těla svých spojenců. Ten roztál, když viděl jak se Ingrimm zvedá a nadává na bolest hlavy, jak Amster proklíná Temné, jak Flamme probírá a jak se její rány, nezpůsobené stříbrnou či posvěcenou zbraní, hojí, jak se Sheel motá po místnosti jako opilý a jak se Krieg snaží popadnout dech.
Cizinec pak na každého z nich přívětivě pohlédl a řekl.
,,Děkuji, přátelé, třeba se ještě někdy potkáme.“
Pak se podíval na čtyři druhy.
,,A v tom pátrání po Mikovi jste byli docela blízko. Zajímalo mě, jestli se na tu mojí malou lest někdo přijde.“
Cizinec zmizel v prachu, ne nepodobném tomu po Přízraku.

Teprve venku, když se loučili, cítili, že jejich dobrodružství je u konce, a že mohou začít další. Už nemají žádnou rozdělanou práci.
Amster se vydal k Sifë, Flamme do Meister, Ingrimm zpět do království, odkud vyrazili, Krieg na sever a Sheel do Tichých hor.
Nikdo už na Černý trůn neusedl, alespoň nikdo z řad nekromantů či Stínovců. Cizinec a možná Miko, zmizel v propadlišti času. Obrovská armáda se rozpadla, stínovci unikli páchat zlo na lidech. Hrdinové se nejspíš vydali každý svou cestou a už se nepotkali.
Ale kdo ví? Třeba tomu tak není a v některém zapadlém archivu království nalezneme příběh o Amsterovi, Sheelovi, Ingrimmovi, Flamme a Kriegovi. Třeba i o Cizincovi.
Já se na pokračování jejich příběhů...docela těším.