Andor.cz - Dračí doupě online

"Piscina IV"
"06:30, Obranná zákopová linie Beta"

Den byl ještě mladý, přesto již cadiánské zákopy žili aktivitou a prací. Pod neustupujícím přívalem prachu a kouře, se ukrývala dvojice vojáků v uniformách již tak pokrytých špínou, až skoro nebylo téměř možné rozeznat jejich zelenou zbroj pod ní. Znaky na jejich levém náramníku byly obklopeny hrdým jménem jejich jednotky a regimentu.

"517. Pěší regiment, "Štít Osvobození"
"Jiskry Cadie"

Jejich dalekohledy nebyly schopny identifikovat v nekonečném, špinavém závoji bojiště jakkýkoliv pohyb. Jeden z dvou gardistů, tlustější z dvojice, si dál krátký lok ze své pomačkané polní láhve. Jeho kolega se bez jediného zbytečného pohybu nadále věnoval sledováni linie.

Prostor před linií cadiánců byl pokryt mrtvolami zelených kůží, které byly surovým větrem a špínou téměř pohřbeny pod hnědým nánosem hlíny a prachu. Všude se nacházely hluboké krátery, které po sobě zanechaly nelítostné salvy dělostřelectva a těžké ruční zbraně adeptus astartes a orků.

Nebyl to uklidňující pohled. Ve vzduchu se nesl zápach zkaženého masa, pižma, vnitřností, krve a mazu, který gardisté používali pro údržbu svých zbraní. Špatné přírodní podmínky jim bohužel nedávali jinou možnost a tak se gardisté neustále věnovali opečovávání svých zbraní a výstroje.

Samotná morálka imperiálních jednotek nebyla i přez snažení komisařů nějak vysoká. Gardisté velice dobře věděli, že jediné co je prozatím dělilo od naprostého masakru, byli Císařovi andělé smrtí. Temní andělé, kteří jako zosobnění pobouřené vůle Císaře roznášeli mezi hordami orků smrt a hrůzu. Občas se ovšem zdálo, že zapojení adepta astartes do boje jen orky vyběsnilo ještě k zuřivějším útokům.

Gardista Kank patřil mezi gardisty, kteří, přestože se nebáli smrti, její přítomnost nutně nevyhledávali. Mohl ovšem pouze velebit všemocného Císaře zato, že patřil k jednotkám, které se vylodili na planetě. Kdyby zůstal jako záloha na palubě vesmírné lodě, zřejmě by jeho mrtvola nyní prolétávala okolo trosek jejich staré lodě. Orčí hvězdný vrak neměl s flotilou impéria nejmenší slitování.

Zaco byl Kank ovšem loďstvu vděčný, byl neočekávaný úspěch, při vyřazení většiny zbraní vesmírného vraku. Tím věnovali obráncům Pisciny IV několik týdnů, možná i měsíců života. Jelikož zeleným kůžím bude trvat velmi dlouho, než dokáží vyprodukovat zbraně, které by dokázali efektivně z orbitu bombardovat povrch planety. To zredukovalo nebezpečí na přijatelnou mezi.

"Nějaký pohyb Wezzli ?", zeptal se Kank unaveně. Pomalu si svou rukavicí protřel oči, ale hned toho zalitoval, jelikož si pouze do svých zaslzených očí vmetl další prach.

Gardista Wezzli, postavou mnohem vyšší a lépe stavěný, než Kank, pomalu sklonil svůj dalekohled a částí své uniformy už poosmé utřel skla dalekohledu.

"Nevím co, ale něco tam je...bylo to už sedm dní, od jejich posledního útoku. Taková přestávka ještě po celou dobu jejich tažení nenastala. Vím, že tam jsou..."

S tím opět pozvedl dalekohled a jako střelec, začal pomalu přejíždět prostor před jejich malým, předsunutým stanovištěm. Oba gardisté byli dvacet metrů před linií zákopů, ve které se nacházela zbylá část jejich roty.

"A jak víš, že se tohle ještě nikdy nestalo ? Mohlo se stát cokoliv. Možná jsme jim, při posledním útoku odstřelily jednoho z vůdců a zbývající se nyní perou o jeho místo. A vůbec, už nás měli dávno vystřídat...kde je sakra jen Ferg a Fungu ? Už nás měli vystřídat před hodinou...", s nechutí, se Kank vrátil zpět k sledování neprostupného oblaku kouře.

"Lord Atrinitus říkal, že...", dál se vysoký gardista nedostal, jelikož ho přerušil kopanec, který mu věnoval Kank.

"Kolikrát ti má poručík opakovat, abys astartes neobtěžoval s těmi tvými hloupostmi ?! Copak nevíš, do jakého průseru se můžeš dostat, pokud budou tvé "teorie" falešné a astartes vpadnou do pasti ? Minimálně tě pověsí, jako výstrahu pro další tupce..."

Wezzli bral Kankovy urážky s nadhledem. Znal svého přítele již tak dlouho, až rozeznal co doopravdy Kanka tíží. Jeho bratr ve zbrani se obával, že má Wezzli pravdu, stejně jako se bál, že se může svými zprávami, které hlásil průzkumníkům adepta astartes dostat do nepěkných potíží.

Popravdě si Wezzli z oprátky nic nedělal. Nebál se smrti.

Ovšem Kank narazil hlavičku hřebíku. Kdyby se Wezzliho zvláštní tušení ukázalo jako špatné, či falešné a přineslo smrt několika astartes, čekala by ho pouze poprava.

Přesto, se však nemohl zbavit dojmu, že něco není v pořádku. Již od doby, co gardisté dorazili na tuto planetu, nemeškali orkové ani chvíli a doslova zasypávali obranné pozice gardistů jedním útokem za druhým. Ovšem po několika dnech jejich útoky ochabli a vrchní vedení imperiálních sil nedokázalo pochopit proč. Dle všeho bylo jasné, že vesmírný vrak je stále nad planetou a je stále funkční. Neslyšeli ani zprávy o rozporech mezi orky a tak měli Císařovi věrní pouze domněnky a teorie. Nebyla to ani tak nervozita, či tušení vyvolané nejistotou, ale špatný pocit, který ne a ne odejít Wezzlimu z mysli.

Aby se přesvědčil na vlastní pěst, přidal se dokonce k jednomu z průzkumných oddílů, který vedl poručík Hook. Společně s ostříleným veteránem mnoha tažení, se Wezzli dostal až na staré pozice zelených kůží. Ovšem nenašli nic, než polozničené obranné valy, naprosto zdevastované budovy staré piscinské populace a nekonečné hromady odpadků. Těch pár mrtvol, co se jim podařilo mezi odhozenými kusy plátů a jídla najít, byli především gretchini, tudíž se dalo usoudit, že byli zabili pro pobavení. Orkové měli podobné choutky.

Jediná podivná věc, kterou se jim podařilo najít, byly jasné stopy celé řady kráčících strojů, které museli skrze orčí obranu projít. Ale teprve nedávno. A ani jednou nevystřelily.

Den ode dne se stávala celá situace podivnější a děsivější. Fakt ovšem byl fakt. Orkové se sebrali a zřejmě ustoupili zpět k bývalé obranné linii "Alfa". Ovšem jednotlivé linie byli od sebe děleny mílemi a ani adeptus astartes se ještě nedostali tak daleko, aby přinesli podrobnější informace, které by mohli Císařovi vojáci využít.

Z hlubokého zamyšlení vytrhnul Wezzliho další Kankův kopanec. Jeho druh mu co nejnenápadněji pokynul rukou a ukázal svým silným ukazováčkem do hustého kouře.

Wezzli zamžoural do stěny pohybujícího se prachu dalekohledem. Když nic nenalezl, věnoval Kankovi tázavý pohled. Kank se poškrábal na helmě a oprášil ze své auto-pušky nanesený prach.

"Měl jsem pocit, že jsem tam něco viděl...něco jako postav. Lidské proporce. Možná nějaký z přeživších...", když Kankovi došlo, jak absurdně jeho slova zní, rychle je zavrhnul a natáhnul se pro svou polní lahev.

Jen to zachránilo Kanka od toho, aby mu byla ustřelena hlava. Do jejich krytu se s zuřivostí podobnou pouze imperiálním zbraním, zakousnula laserová palba. Wezzli se přikrčil za krytem, který byl doslova trhán na kusy soustředěnou palbou.

"Tohle nejsou orkové !", zařval Wezzli.

"Toho jsem si fakt nevšimnul, ty chytráku !", zařval Kank, který si rukama zakrýval hlavu a marně se snažil najít svou autopušku.

"Že by si nás některá z jednotek spletla ?!", pokusil se Wezzli znovu překřičel palbu nepřítele.

Ani Kriegovci v těch svejch šnorchlech neviděj tak blbě, aby si spletly opačnou stranu fronty !", Kank konečně nahmatal svou autopušku a byl připraven opětovat palbu, ale Wezzli jeho zbraň strhl zpět.

"Nestřílej ! Pokud tě zaměří podle záblesku výstřelu, je po nás !"

"Tak co jinýho mám asi dělat ?!", zařval vztekle Kank a opět se schoval za krytím, které bylo ustavičnou palbou pomalu měněno na třísky. Vzduch naplnil zápach ohořelého dřeva.

"Počkáme a pak se rozběhneme zpět na linii ! Poručíkovi již museli dojít co se děje ! Budou nás krýt !", odpověděl Wezzli ,zatímco pod stále přesnější palbou oprašoval svou laspušku. I přez všechen prach a nehody, které s touto zbraní prodělal, byla stále funkční a připravena roznášet smrt. Rychlým pohledem zkontroloval svůj zásobník a odjistil pojistku. Kliknutí v tom všem hluku naprosto zaniklo.

Když palba ustala, pochopili oba gardisté, že nepřátelé buďto mění zásobníky, nebo se přesunují kupředu. V každém případě, to byl moment, na který čekali.

Wezzli dal Kankovi signál a ten se přikrčený rozběhl zpět k obranné linii, kde na něj již mávali bratři Bronn a Ronn. Jejich těžký bolter byl již připravený k palbě.

Wezzli s řevem pozvednul svou zbraň a zatímco jeho prst instinktivně přepnul zbraň na plně automatickou palbu, zaměřil první cíl. Člověka vysoké a svalnaté postavy, na kterém šlo vidět, jak mu v silném větru vlaje okolo těla několik strašlivých trofejí. Co Wezzli ale viděl mnohem zřetelněji než obrys těla, byly narůžověle zářící oči protivníka.

Prst ukazováčku zmáčkl spoušť. Wezzli svou salvou roztrhal střelce na kusy a zatímco se jeho kouřící mrtvola poroučela k zemi, pokropil Wezzli svou palbou široké okolí. Hledal nejmenší záblesky či obrysy, které by se v hustém kouři mohli nacházet.

Objevil dohromady osm stínů, které pomalu, ale jistě pozvedávali zbraně. Wezzli byl schopný jich palbou skolit pět, než se nejvyšší možnou rychlostí vrhl kotoulem do krytu a rozběhl se směrem k zákopové linii. To jej již kryla krycí palba laspušek, těžkého bolteru a autopušky. Okolo něj létaly kulky a paprsky se smrtelnou přesností. Hladově se vrhali do mlhy, kde trhali na kusy cokoliv, do čeho narazili.

Když Wezzli konečně dorazil k zákopům, ozval se zvuk, který připomínal ječící výkřik umírající ženy. Tak táhlý a ostrý zvuk to byl, až Wezzliho na jeden úder srdce přimrazil na místě. Ve stejnou chvíli, kdy Wezzli zpomalil, mu projektil o velikosti bolterové kulky explodoval v pravém rameni a utrhnul mu paži.

Jeho laspuška spadla do prachu a on se ve sprškách vlastní krve skutálel do rukou svých přátel, kteří s vyděšeným pohledem sledovali jeho zranění.

To poslední, co Wezzli viděl, byl Kank a poručík Torgast, jak rozrážejí dav.

"Nosítka ! Okamžitě !", zařval poručík Torgast svým hrubým hlasem.

Potom se Wezzliho mysl nadobro ponořila do temnoty.

Pro fanoušky WH40k napsal Deusn