Andor.cz - Dračí doupě online

Den 4

No – tak asi nejde. Ráno na mě přilítl Malcador s tím, že jsem prý Konráda vyhodil z pokoje. Nezapomněl dodat, že jsem uvzatý a rozmazlený a že toho snad na práci tolik nemám, abych se musel chovat jako fracek. Dožadoval jsem se Otce, abych mu mohl říct, jak to bylo doopravdy – ale akorát se po mně rozmáchl tou svojí holí s hořícím orlem a oznámil mi, že můj otec má na starost důležitější věci, než řešit moje neustálé kňourání. Chtěl jsem odseknout, že já nekňourám, že jen uvádím věci na pravou míru, ale podruhé by se ten protiva tou tyčkou mohl i trefit, takže jsem se jen zeptal, jaké. Odpověděl mi, že třeba vládnutí galaxii, otočil se na podpatku a rázně odpochodoval pryč. Svět je hrozně nefér!
Táta by mě pochopil a všecko to napravil. Jenže toho se asi nedořvu, takže si můžu nechat zajít chuť.

Stejně si myslím, že celé to hlídání Konráda a hození všeho na mou hlavu zinscenoval Malcador. Určitě se k němu dostala moje lyrickoepická báseň, nazvaná „ten nerudnej dědek“ a on se nějak domák, že když tam několikrát zazní jeho jméno, tak že je o něm. Anebo že objevil ten svůj portrét ve třetí galerii, který jsem v záchvatu umělecké inspirace trošku přemaloval.
Todle je za trest.

Konrád se začal pakovat do mého pokoje zpátky. Ono to bylo poměrně rychlé, protože zatím příliš mnoho osobních věcí nemá. (Jen tak mezi námi, ta woodoo panenka na jeho nočním stolku poletí do krbu. Pro jistotu.) Zařekl jsem se, že to přijmu s grácií, tak jako jsem přijal například ten problém, kdy mi díky něčí chybě zůstalo v legii nějakých ubohých dvě stě mužů.
Jenže to bylo silnější, než já, takže se žádná grácie nekonala a v konečném důsledku to dopadlo tak, že jsem se pokusil v afektu Konráda vyhodit z okna. Tak nějak se ale vzpříčil mezi panty, asi se proletět nechtěl. Určitě by se mi to nakonec, po epické bitvě dvou polobohů povedlo, kdyby z vedlejšího okna nevystrčil hlavu Magnus a neřekl, abych toho okamžitě nechal, protože děláme akorát randál a on se nemůže soustředit na nějaké ty svoje čárymáry.
V konečném důsledku to dopadlo tak, že Konrád zůstal beze slova opruzeně dřepět na parapetu a já se v rožku pokoje vzdorovitě cpal zmrzlinou. Co tady vlastně Magnus dělá? To je Terra nějaký holubník, aby si tady každý přilítal a odlítal, jak se mu zachce?

Před večeří se za mnou Magnus stavil. Prý na Terru přijel, protože potřebuje jakousi knížku. Chtěl jsem mu nabídnout zmrzlinu, ale svůj kyblík jsem spořádal až do dna a servitoři mi odmítli přinést další, protože podle všeho mají zákaz mi před večeří dávat sladké. Ten rodičovský dohled na Teře je fakt peklo.
Taky to vypadá, že patnáctá teď zrovna někde spolupracuje s devátou, protože mi Magnus přivezl od Sanguinia flašku kondicionéru se vzkazem, že ho beztak potřebuju víc, než on, tak ať si ho nechám. Evidentně tušil, že jsem se stejně chystal si ho zabavit pro sebe, tak se ani neobtěžoval s věnováním Konrádovi. Když je řeč o Konrádovi, po zahlídnutí Magnuse seslezl z parapetu a zeptal se ho, jestli děsí lidi, když má čtyři metry, rudou kůži a jenom jedno oko. Doufal jsem, že se po tomto dotaze Konrád přeci jen proletí a rozplácne na zlaté dlažbě pod mými okny – ale Magnus je na to moc velký kliďas. Ach jo.

Magnus si se mnou dal večer salát. Alespoň někdo tady nemá nechutné stravovací návyky. Už jsem si v té jídelně, kde všichni požírají kdejakou smaženou blitku, začínal připadat divně. Postěžoval jsem si Magnusovi u večeře, že Horus má na stravovací návyky Konráda špatný vliv a naučil ho žrát sračky. Magnus mi odpověděl, že mám být rád, že tady není Russ, protože ten by ho ty sračky naučil i pít. Má recht. Moudrý brácha, tenhle Magnus.


Den 5

Ráno mi Horus u snídaně řekl, že zítra odlítá pryč, k naší expedici. Než jsem se stihl zaradovat, že odsud konečně vypadnu, usadil mě, že já neletím nikam, protože tady mám něco na práci. Zpod stolu se po tomto oznámení ozvalo takové to temné, tiché „muhuhehehehe.“ Převrhl jsem na sebe leknutím kakao. Ten Konrád je fakt hrozný blbec. Ta tóga byla nová!

Ferrus nepřišel. Když jsem se ptal, kde je, řekl mi Horus, že odletěl za úsvitu pod Ural, protože mu v tamních kovárnách má udělat meč. Nezapomněl dodat, že ten meč bude hořet a že bude hrozně parádní. No bezva. JÁ BYL PRVNÍ, KDO MĚL HOŘÍCÍ MEČ! Vsadím se, že ten ocas Horus prostě musí nutně mít VĚTŠÍ a LEPŠÍ a EPIČTĚJŠÍ, než mám já. Tak je to se vším. Větší legie, větší meč, větší zbroj, větší pleška! Ještě, že ty lodě a titány dělají ve standardizovaných velikostech, protože by beztak vysíral i tím!
Jsem pěkně vyvředěný. Asi to má i co dělat s tím, že pokud zítra Magnus zase mizí, Horus odlítá taky (a beze mě!) a Ferrus ková meč, znamená to, že tady s tím bubákem zůstanu sám.

Večer jsem strávil s Horem, když teda zítra mizí a dlouho ho neuvidím. Pořád jsem na toho ocasa nasraný za ten meč, ale to nemusí vědět. Konrád tam byl s námi a společně s Horem do sebe zuřivě cpal hromady chipsů. Čuňata. Nemůžu na to Horovi ani nic říct, protože když jsem se posledně zmínil o tom, že jí hrozná hovna, odpověděl mi, že je primarcha a klidně by mi mohl vychlastat šampon a ještě by si u toho beztak spokojeně mlaskal, jak je to dobrý, aniž by se z toho další den posral jak Alík. Tohle primarchovství je hrozně neprůstřelný argument, takže rači držím hubu.

Vysvětlovali jsme Konrádovi, co je to legie, že má taky jednu a co všechno k ní patří. Vypadal, že ho to docela zajímá. Říkal jsem mu, že by si měl vybrat barvu na zbroje. Odpověděl mi, že to rozhodně nebude ta teplá růžová, co mám já. Retard.
Je to bordó!


Den 6

Horus odletěl pryč. Naposledy mi i s Abaddonem zamávali a odfrčeli vstříc dobrodružství, slávě, zbytečnému násilnému krveprolití a všem těm dalším fajnovým věcem, na které já teď můžu zapomenout. Ukápla mi i nějaká ta slza, protože mi brácha bude chybět. Jsem za ty roky tak nějak zvyklej mu běhat za zadkem.

I Konrád pochopil, že je zle, když jsem mu ráno dal na snídani kuskus s dušenou zeleninou. Málo osolený, aby to měl zdravý! Aby řeč nestála, zeptal jsem se ho, kdo mu vlastně dal jméno Konrád. Zavrčel, že se takhle nikdy nejmenoval, že vždycky byl Night Haunter a slovo Konrád slyšel prvně, až když si pro něj přišel „ten nablýskaný panák, a s ním ten, co se tvářil jak kuří prdel, tamten plešoun s pokérovanou hlavou, jeho jediná sestra a… Horus.“ Rozhodně chápu, proč táta Císař cítil potřebu změnit jeho hustodémonsky krutopřísné jméno, zavánějící nicky pubescentních emogothiků na chatu – ale nechápu, jaký random ho přivedl zrovna na Konráda. Tehdy to ještě vyslovil, jako by se tak jmenoval odjakživa. Přivádí mě to na otázku, jestli náhodou všichni nemáme původně nějaká jiná jména, která nám dal, než nás stihl ztratit. Možná to radši nechci vědět. Ještě bych skončil jako nějakej Cecil nebo Esmerald, vzhledem k tomu, jaký má otec smysl pro dobré jméno.
Konrád. Taková pomsta rodičů!

Rozhodl jsem se, že když už jsou všichni pryč a jsme tady sami, začneme s výukou tak nějak pořádně. Rozhodl jsem se začít se správnou Imperiální mluvou, protože ten jeho slang ze zločineckých slumů je fakt zlo. Já se tedy přiznám, že taky občas kleju, hlavně tedy chtonicky, protože v chtoničtině zní každá nadávka tak o sto procent drsněji (i přes to, že mi Horus už párkrát řekl, že ze mě správný gangsta nikdy nebude, ať už mám výslovnost jakkoli perfektní a ať to vzdám) ale to, co předvádí Konrád… no s tím na veřejnosti prostě mluvit nemůže.

Takže jsme si sedli, otevřeli slabikář a jeli vysokou a nízkou gótštinu. Hezky a spisovně. Ema má mámu, máma dělá znamení orla. Petřík mámu nemá, Petřik je Astart. Císař mele maso. Jako děti ve škole. Uvažuji, jestli Konrád má i nějaký normální hlas, nebo opravdu pořád tak hluboce, temně šeptá.
Po několika temnozašeptaných stranách se mě zeptal, jestli s ním náhodou neprobírám slovíčka a větičky pro malý parchanty proto, že se bojím s ním zase šermovat. Uvzatě jsem odsekl, že se ho nebojím. Myslím, že jsem to neměl dělat. Jednak jsem pěkně kecal a druhak to možná vzal jako výzvu…