Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Čaj budoucnostiOblíbit

Autor: Eridos

Sekce: Povídka

Publikováno: 17. dubna 2014 14:31

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 4 uživatelů [detaily]

Kratší povídka, která se dá zařadit do žánru sci-fi post-apo, aneb jak jsem byl už otráven post-apoidními zombíky.
Příběh starého muže, který kdesi v opuštěných savanách žije svůj osamělý život - daleko od zbytku civilizace.

A myslím, že více není třeba dodávat.

Přeji příjemné čtení ;)

Byl horký slunečný den, ničím odlišný od ostatních dnů. Seděl ve stínu svého slunečníku, který již připomínal spíše cár zavěšený na tyči, a poslouchal Dvořákovu „Humoresque“, jejíž tóny se linuly ze starého gramofonu. Smáčel své popraskané rty ve zbytku čaje z květů karkade. Byl příjemně kyselý, ale na jeho vkus až příliš… obyčejný? Ne, nudný je to správné slovo. Po několika letech popíjení jednoho stejného čaje, té stejné a jednotvárné chuti, se tomu dalo říkat spíše nechuť. Byl ovšem rád i za to málo, co ještě na této vyprahlé zemi rostlo.
Pokukoval po domácky vyrobené vrtuli, model viděl párkrát v muzeu „Vynálezy 21. století“ a nakonec si ji zkonstruoval sám s pomocí příručky „Kutil v záloze“. Teď se modlil za trochu větru. Modlil… spíše doufal. Přeci jen v kostele nebyl více než sedm let a pochyboval, že se v nejbližších letech na tom něco změní. Tedy za toho předpokladu, že by ho v první řadě musel někdo postavit. A ten někdo by musel být on. Vrtule důmyslným mechanismem čerpala zbytky podzemní vody a ušetřila jeho majiteli spoustu námahy. Pamatoval časy, kdy tohle vše musel dělat ručně. Tvrdá minulost, která zanechala nesmazatelné stopy na jeho drsných dlaních.
Podíval se na zápěstí, aby zjistil, kolik je hodin. Když elektronika vlivem magnetického impulsu před sedmi lety zkratovala, byl teď velice rád, že se stále může spolehnout na staré mechanické hodinky pamatující snad ještě dobu, kdy auta musela jezdit na benzín. Benzín! Ovšem jeho vodíkový Sejiong na tom nebyl o moc lépe. Zůstala z něj pouhá nepojízdná hromada zbytečných elektronických součástek. Jediné využití nabízela jen kapota. Ta se dokázala během dne rozpálit do vysokých teplot, a tak o budoucí podobě moderních pánví bylo rozhodnuto.
Byl už starý muž, příliš starý na to, aby se ještě snažil hledat své zbývající druhy. Po mnoha dnech úvah a přemýšlení dospěl k závěru, že společnost dosáhla svého vrcholu, po němž měl následovat pád. Pád podobný starým civilizacím starověkého Řecka, Pompejí, Aztéků. Neustálý koloběh vývoje člověka, snad jeho osud! Padat a neustále vstávat.
Uvědomoval si, že moderní společnost paradoxně zabila její vlastní vyspělost a technika. Člověk ztratil schopnost přizpůsobit se svému okolí, kterému byl bez svých vymožeností vydán napospas. Lidé příliš spoléhali na pomoc techniky a to se jim stalo osudným.
Přikryl se novinami, které pochopitelně nebyly ani včerejší ani letošní a pomalu upadal do spánku. Cítil se unavený, jako by nespal roky. Zavřel oči, jeho ruce klesly na opěradla křesla a za chvíli se ho ocitl v říši nejrůznějších vůní a chutí čajů.
Na tváři měl úsměv.

Hudba utichla.
Jehla gramofonu ještě chvíli jezdila po prázdné stopě, než z ní úplně vypadla.

Na začátek už ji nikdo nevrátil…

Komentáře, názory, hodnocení

Eridos - 03. května 2014 01:24

Washeek - 29. dubna 2014 00:38
Odepisuji Ti trochu později večer, tak se omlouvám za jednoduché pochody takhle na večer, jindy teď není čas... :/

Začal bych tím, že občas má pro mne věší hodnocení to slovní, než pouze to číselné. :)

Četl jsem od tebe jedno dílko, ke kterému jsem napsal i komentář. Myslím si, že přestat psát není moc dobrý nápad, ale pokud ti post-apo nevyhovuje... Upřímně taky jsem se k tomuto žánru dostal náhodou a hlavně kvůli nápadu z mé hlavy. :)

Nevím jestli mě má smutnit nebo veselit, že toto mé dílko mělo právě takové pocity u čtenáře, které jsem původně i zamýšlel. S těmi elektronickými součástkami máš pravdu, musím se bavit zlozvyku omýlání věcí dookola, s čímž v poslední době dosti bojuji.

A s tím, že se potřebuji vypsat také souhlasím.
V současné době mám rozepsáno jedno post-apo, tak uvidíme, kam se to hne - prozatím nechávám dozrát v šuplíku. :))

A nepřestávej psát! ;)
E.

Washeek - 29. dubna 2014 00:38

Potom co jsem jeden článek ohodnotil devítkou a pak toho dlouho litoval se již zdržuji hodnocení, ale slovně asi tak:

Přestávám psát post-apo. Jde mi to mizerně a jsou tady jiní mistři žánru. Bylo to kraťounké, ale potěšilo, tedy spíš mě to rozesmutnilo. Tak moc, že se mi stáhlo hrdlo a bylo mi, vlastně ještě je, do pláče.

Pěkný nápad, velice dobré zpracování, myslím, že použitý jazyk byl více než dostačující. Mám takový pocit, že elektronických součástek mě trošku vyrušilo, že to bylo prostě nadbytečné sdělení. Vypsat se a napsat něco delšího.
Rád si to přečtu.

Ronnie - 27. dubna 2014 21:26

Hmm... tohle obyčejně nečtu, ani mě to neláká, ale líbilo se mi to. Téma pěkné, zpracování taky.

Ještě musím zareagovat na tohle:
Circo macabre - 27. dubna 2014 15:09
Bestceler? To jako nejlepší ze všech celerů nebo zeleniny? :D
Jinak souhlasím... ten zpřeházený slovosled je trochu rušivý.

Celkově se mi to líbilo, ale jako vždy nehodnotím. :)

Circo macabre - 27. dubna 2014 15:09

Eridos - 27. dubna 2014 14:03
sakra!! já ti tu napsal tak krásnej komentář a mezitím mě andor odhlásil. no tak znovu.

co si budeme povídat, dneska už se vydá kdejaká chujovina, třeba 50 odstínů šedi (a ještě se to považuje za bestceler). učitelkám češtiny nevěř, do jistý míry, oni tě budou aspoň trochu znát jako člověka, tudíž to hodnocení a pohled na tvoje dílo budou trochu jiný než u člověka, kterej tě neviděl ani na fotce. měl jsem už několik češtinářek a u všech to tak fungovalo, pak jsem šel s kůží na trh a kritika najednou tekla proudem na to i ono (a na to, co jsem ti vytýkal taky).
uveď mi příklad takový knížky. u žádnýho kvalitního autora jsem se s tím ještě nesetkal. akorát na literárních serverech.

nejspíš jsem použil špatný slovo, spíš jsem měl říct, že mi vadí tebou použitej slovosled. třeba ukázkovej příklad: "Přeci jen v kostele nebyl více než sedm let a pochyboval, že se v nejbližších letech na tom něco změní. Tedy za toho předpokladu, že by ho v první řadě musel někdo postavit."
co takhle: Přeci jen v kostele nebyl více než sedm let a pochyboval, že se na tom v nejbližších letech něco změní. Tedy za předpokladu, že ho někdo nepostaví. je to lahodnější, míň krkolomné a ještě se ti tam pak neopakuje blízko sebe dvakrát musel. ale dost už kritizování, vždyť já z toho mám spíš dobrej pocit a tímhle si ho akorát zhoršuju.

nač sem pleteš gramatiku? pohled na kritiku, která má, troufnu si arogantně tvrdit, hlavu i patu a nějakej smysl, bys neměl mít ovlivněn tím, že na začátku vět nepíšu velký písmena. vždyť i nejeden velikán takhle psal. např. Bukowski nebo většina členů beat generation. asi tak. snad jsem nic neopomněl. psaní zdar.

Eridos - 27. dubna 2014 14:03

Circo macabre - 27. dubna 2014 11:53
Mno nevím, jak popravdě na to reagovat. Pokud ti to zní tak amatérsky, doporučoval bych si přečíst pár knih, v kterých to taktéž najdeš. ;) Co se týče stránky jazykové, prošlo to rukama profesorky češtiny, která to přijala bez výhrad...

Inu, to máš jako s vínem - Vinařem ohodnoceno jako výborné a subjektivně to můžeš považovat za patok a naopak.
Souhlasím s tím, že bych k tomu potřeboval více času, ale spíše z pohledu toho, že se zkrátka potřebuji "vypsat", než že bych nevěnoval dostatek času dílku.

Ale přijímá se tato kritika zajímavě od někoho, kdo popírá základní gramatická pravidla.
S pozdravem Eridos.

Circo macabre - 27. dubna 2014 11:53

před pár dny jsem si přečetl Fistandantilusův komentář, který vzbudil můj zájem o tuhle povídku, bohužel jsem ale neměl čas, takže proto píšu až dneska. no. nechci vypadat jakože jdu za každou cenu proti proudu a většinovému mínění, ale mně se to prostě nelíbilo tolik jako ostatním, ani tolik, kolik bych očekával sám. třeba hned ze začátku: "Byl horký slunečný den, ničím odlišný od ostatních dnů. Seděl ve stínu svého slunečníku, který již připomínal spíše cár zavěšený na tyči, a poslouchal Dvořákovu „Humoresque“, jejíž tóny se linuly ze starého gramofonu." zní to jakoby ten horký sluneční den dělal všechny ty zmíněné věci. já vím, že ne a ví to nejspíš každý čtenář, ale působí to amatérsky a rušivě. a to bude asi největší kámen úrazu - jazyk. protože ten ti tu hatí to originální pojetí post-apo (které mimochodem zbožňuju, v jakékoliv podobě). nevím, jak dlouho jsi to psal, každopádně příště se tomu věnuj jednou tolik a bude to určitě lepší. ale atmosféru to mělo i při té krátkosti slušnou.

co se týká hodnocení - za nápad 10, za zpracování tak 7.

Sfinx - 24. dubna 2014 09:18

Pěkné, poutavé a zajímavé, jen tak dál.

Fistandantilus - 23. dubna 2014 17:46

Eridos - 22. dubna 2014 22:28
Za málo,
o to více se těším na další podobné záležitosti a držím ti palce i do budoucna. A díky za varování ohledně kakrade.

Eridos - 22. dubna 2014 22:28

Fistandantilus - 22. dubna 2014 21:51
Milý čtenáři,
ano souhlasím. Post-apo patří mezi jedno z mých nejoblbenějších odnoží žánru sci-fi a myslím, že možností, jak jej ještě interpretovat (tu svou utopii) bude neskutečně mnoho. V dnešní době mi, ale přijde, že se to příliš ubralo jedním směrem (viz. anotace) a v post-apo dílech se příliš vsází na akci a samotný akt přežití. Ovšem mě právě zajímá jaké budou pocity, myšlení atp. Možná trocha nostalgie?

Za rozsah se omlouvám, původně byla povídka určena do soutěže, kde jsem byl omezen takovýmto rozsahem, ale možná proto se mi (snad) podařilo vměstnat do tak krátkého obsahu toliko pocitových vjemů a dát tomu ten nádech mně oblíbené nostalgie.
V sekci "Povídka" se jedná o jeden z mých vážnějších počinů a chtěl jsem vědět zda-li to bude mít u nějaký ohlas. Jak vidím má :))
Děkuji Ti za příjemnou kritiku, která mi zlepšila náladu i dodala síly a za sebe mohu jen slíbit, že tohle rozhodně nebude má poslední povídka. Příště už nebudu omezen ani rozsahem... :)

P.S: Pokud mohu doporučit karkade a udělat i malou reklamu, já jej kupuji od pana Grešíka. A nedoporučuji nechávat moc dlouho louhovat, jinak se budeš křenit. :P
Eridos.

Fistandantilus - 22. dubna 2014 21:51

Post-apo má podle mého velký potenciál do budoucna. Někdy cítím, že bych mohl napsat něco podobného, ale nemám na to špetku odvahy, která se kamsi vytratila. Zde se sporadickým způsobem v jedné větě střídají budoucnost, přítomnost i minulost zároveň. To mi v jistých situacích nahání téměř husí kůži. Zejména když zaslechnu ty tklivé tóny a škrábání jehly gramofonu.

Zalíbilo se mi to cizí slovo kakrade, budu si ho muset zřejmě najít ve slovníku. Nevím o jakouto bylinu se jedná a jakéže má účinky. Mlask. Taková malá jednohubka na jeden noční večer to byla a ač krátká tak přesto dlouze se pro mě četla a vsakovala se mi vnitřně do mozku jako ten pár okvětních lístků, jež byl smočen v tom až prapodivně kyselém čaji. Výsledek byl však pro mě očarující a lehce sladký. Aslepoň trochu. Příště další a delší, utopicky majestátné vize. Čtenář Fistandantilus.