Andor.cz - Dračí doupě online

Princezna, drak a co bylo pak

Bylo, nebylo - jak už to chodí, když někomu bdělost na touze po spánku škodí - království a to poměrně veliké v zemi docela daleké. Že poloha je utajená dosti a tajemný google v mapě najde leda hlouposti? To už je zkrátka tak, když fantazie realitě dává na frak.

V té zvláštní tajemné krajině vládl oficiálně král a královna prakticky, což bylo výhodné, fakticky! Jeden myslel, že moc má a druhá zas věděla, že co ona chce se udělá. A tak jim to klapalo, že na neshody se nedalo, takže spolu měli dceru, co přivedla zem do maléru.

Byla hezká, o tom nelze mít pochyby, kdyby ano, poznali byste katovy mrštné pohyby. Tak už to bývá, když honorace jen těžko chápe pojem legrace. Každopádně ona byla trochu k světu a dokonce utrpěla i vzděláním osvětu. Bohužel, jak už to v těchto kruzích bývá, jen těžko se společenský život řádný správně uhlídá.

Čas si letěl s rychlostí dlaždičova nadávání, jen člověk mrkl a princezna měla věk na vdávání! Tu začaly velké vleklé spory kde najít prince, rytíře či jakéhokoliv jiného vhodného šlechtice. Spolehnout se na kouzelnické čáry, máry přišlo jim, jako obcházet hospody a bary.

Udělat turnaj, to už bylo pasé, s reality show by zas založila vztah na trapase. Bez ohledu na to, co říkala a vlastně chtěla sama, byla jen ignorovanou postavičkou, když odehrávalo se rodinné drama.

"Říkám já jako královna matka, že tyhle námluvy jsou hotová jatka!"Rázná paní středního věku, nalila si pohár vína, nechala jej ladem a vyžahla láhev z fleku.
"Nemůžeme to jen tak nechat, kdejaký soused by se nám mohl chechtat!"
Unaveně mne si spánky, radši by král hleděl životu do veselejší stránky.
"Pravda, pravda manželi, to bychom byli v pr-"
Nesouhlasný pohled dává znát, že slovník jinou cestou měl by se dát.
"to bychom byli hanbou pomřeli. Tak mě napadá, co zkusit hrdinství, to se v každé době nosí. Najmout prostě draka a čekat, až ho někdo zkosí."
Král přemýšlí usilovně, že být to hra, získal by za roleplay alespoň dvě úrovně.
"Co když ho porazí Hloupý Honza, to zrovna není dvakrát senza."
Královna ví, že svou pravdu má, proto si další víno v mžiku dá. Zatímco král se namítat snaží, na protest mu vlastní názor tlačí.
"Hloupý by ho porazil asi jak? Takový šupák dostane na frak!"
"Na tom asi něco je, ale zas kdo normální by život všanc dal a pro princeznu s drakem bojoval?"
"Vzhledem k tomu, jak jsme se seznámili, slabému rozumu jsme se ani tak nezbavili."
"To nechápu, drahá choti, to mi jako slova tvá lichotí?
"Ne a teď zavel, že sháníme draka a každý šupák, ať si dává bacha!

A tak král měl radost, že problémům učinil za dost. Na jeho popud, můžeme-li to tak brát, začala se nová epocha království psát. Majetní a mocní, což ti dva beze sporu byli, si nejprve armádu personalistů pořídili. Ti poté pilně jako kolečka ve strojku, prověřili vše od varanů po nejmenší ještěrku. Stačilo pár pohovorů, jedna prohlídka a podpis smlouvy, aby získali do svých řad nováčka na postu šupinatého sluhy. A princeznu, tu dali do věže tři plus jedna, kde ji nechybělo nic, ani internet, ani televizní bedna.

Správné dítko bez materiálního strádání totiž dozajista brzy někdo zachrání. To tedy bylo původně záměrem, však uplynul rok, pak další a vše začalo smrdět malérem. Nuda je totiž téměř největší zlo, co kdy do hlavy člověka proklouzlo. A že by se valily davy nápadníků k věži, tomu každý dnes uvěří jen stěží. Princezna naše rozhodla se tedy, že chce pryč a nehledá v tom vědy.

"Draku, draku, draku dopřej mi sluchu a taky toho čerstvého vzduchu!"
"Meleš tu do kola půl druhou hodinu, proč radši nezkoušíš obměkčit rodinu? " Zní to docela rozmrzele a aby ne, když to má na talíři od pondělí do neděle.
"Nezvedají telefon, čtou snad jen e-maily s tímhle mě šeredně doběhli."
Pro velký vztek budoucí velké paní je dupnutí něžnou nožkou k mání.
"A proč nečekáš s rukama v klíně a nezkusíš se chovat pět minut klidně?"
Ona nafoukne tváře jako bublinu, těmito slovy Drak přešvihl pomyslnou hladinu.
"To dělám už jakou dobu, culím se a sedím v rohu."
Drak mrskne ocasem věda, že tohle je lež až běda.
"Princezno, buď upřímná alespoň trošku, válíš se tu všude a bordel máš v každém rožku."
Na důkaz, že v tom není pravdy ani trošičku, vztekle mrští po něm botičku.
"A vůbec, ty tu chceš být na věky a možná ještě chvíli? To z toho rozum tvůj nezešílí?"
"Mám smlouvu na neurčitou dobu, bude-li třeba, půjdu z práce rovnou do hrobu."
"A co když si dáme přestávku, snad i draci mají právo na stávku."
"No víš, my draci jsme slušné potvory, netuším, zda zakládáme odbory."

A tak mu nasadila do hlavy brouka, protože z toho všeho nějaká výhoda kouká. A zatímco princezna pokračovala ve škemrání, on myslel na to bez ustání. Přestávky v práci, dny dovolené, to všechno zní jako zázraky vymodlené. Nakonec byla ona, kdo úspěch slavil, kývl ji na pauzu a zajetí zbavil. Ti dva pak vyrazili z věže kamsi pryč a ještě dál, přičemž žádný z nich si nevzpomněl na to, aby alespoň vzkaz zanechal.

Princezna nechala ladem všechnu tu nádheru a do věže vlezla ji bandička squaterů. No a protože začala ta budova chátrat, že něco je v nepořádku rodiče museli chápat. Zatímco životem kreslili plány jak jasnou lajnu, teď dcerka pryč s netvorem a kde je - nemají šajnu.

Vyhlásili ihned pátrání a když je přešel vztek, rozkázali i státní smutek. Dcerunka trošičku pravidla změnila, teď byli by rádi, aby se vrátila. Vrátí se sama, najdou ji snad? Sežere ji drak, ten povahou úlisný had? Zde už není prostor na tipy, na hádky, rozuzlení příběhu je součást jiné pohádky . Takže nám nezvoní žádný zvonec, protože to nemá řádný konec.