Andor.cz - Dračí doupě online

Těžké kapky dopadají na okenní parapet
jsou těžké jako tvoje myšlenky
nebe pláče.
Neplač, zase bude dobře.
Dotkni se deště, aby se mohl ve tvé dlani
změnit v listky růží
v třpytivé osluňující flitry
v blyštivé vyhlídky na lepší svět
na čerstvý vzduch po bouřce
až se nebe uklidní, až přestane vzlykat
aspoň na pár hodin.
Mohl bys ho opít, abys mu udělal líp,
ale kolik lahví by do sebe muselo naklopit?
Je tak velké!
Radši se opij ty. Stačí jediná.
***
Můra v lampě.
Kmitá křídly, rozbíjí si hlavu,
za strany na stranu, nevidí, blázní
utíká do světla které ji zabije
usmaží se
za chvíli bude z lampy jedna velká, mrtvá můra
zavři oči, ať nevidíš tmu,
zacpi si uši ať neslyšíš ticho
až přestanou kmitat křídla.
***
Barvy. Slunce. Trochu zima.
Který chceš hrníček? Že se tě ptám.
Vezmeš jej do rukou, hřeješ si dlaně,
čaj voní a zpívá a uspává
čím víc podzim dospívá, tím více zavíráme okno
a když ne, zametám barevné listí
co se u nás chtělo na chvilku ohřát
protože venku je opravdu chladno
opustilo matku strom pro trochu tepla.
,,Už se tam nevrátí,'' řekla jsem,
a ty sis vzal žebřík a jal ses jej přivázat
zubní nití k větvím.
Jak velké srdce máš, jak slabé, jako stařec.
***
Prší. Poslouchej, jak šeptá.
Nebe nepláče, je to jen déšt.
A je veselý a má tě rád,
každý tě má rád, jsi tak krásný,
jsi jako svět, jsi velký a smutný a
nemocný.
Natáhni paži, ať neminu žílu.
Otevři pusu a zkus aspoň polknout.
Proč se na mě tak díváš?
Neboj se, ten škaredej chlap si tě neodvede.
Prej pečovatel, nebo co. To tak!
A musím ti vtisknout hlavu mezi svá prsa
musím zabořit nos do tvých unavených vlasů
a musím tolik plakat a nemůžu přestat
mám strach že máš strach.
Můra.
Uschneš mi.
Proč se na mě tak díváš?
Vkládáš do mě svou moudrost,
svou lásku
ale já ji nechci přijmout, ještě si ji nech
ještě ji budeš potřebovat,
ještě s ní musíš tolik spadlých listů dovést domů
jestě s ní musíš tolik čarovat,
nenechávej mě tu
nenechávej mě tu
nenechávej mě tu
***
Čteš mi.
Topím se v tvém hlase
roztékám se ve tvém pohledu
jako med v horkém mléku
jestli se ještě jednou usměješ tak umřu
protože nechci aby ještě něco po tvém úsměvu přišlo,
pálíš mě zevnitř na prach
abych mohla znovu povstat
abych se mohla znovu narodit
jako něco krásného
jako růže
zapouštím do tebe své kořeny
jsi moje země a moje vláha
a chce se mi spát
protože s tebou můžu
konečně můžu
tak usnu.