Andor.cz - Dračí doupě online

Kdesi uprostřed temného lesa

"Nechte mě být!" vykřikla jsem a utíkala lesem dál. Věděla jsem, že musím vydržet, protože jsem si byla, alspoň z části, jistá, že si pro mě přijde a odvede mne odtud. Pomůže mi. Ten jeho rozpačitý úsměv a šílené nápady. Zavede mě zpět do mého starého života, kdy jsme cestovali. Já, on a můj přítel. Utíkala jsem dál temným lesem tak, odkud vál vítr, který ke mně přivál mořskou vůni soli.
"Mě neutečeš..." zašeptal hlas. "Amelie," oslovil mě. Jeho hlas byl chladný a bylo poznat, že by se smál nad tím jak zoufale se snažím přežít. Mé zrzavé vlasy, obvykle vlnité, ale teď rozcuchané díky místu, kde mě držel, vlály ve větru za mnou. Ze země trčely kořeny, temná kůra stromů byla bez jediné známky světla. Jen mě pohánělo to, že on tam někde je a pomůže mi.
Zakopla jsem o jeden tlustý kořen a svalila se na zem. Ohlédla jsem se a když jsem viděla korálkové červené oči plné zábavy a chladu, bleskurychle jsem vstala a běžela dál. Mé bosé nohy byly už tak znavené a rozedrané větvičkami a tvrdou a ostrou kůrou kořenů, ale když ucítily příjemný chlad písku rázem byla bolest pryč. Pud sebezáchovy byl mnohem silnější. Ulevilo se mi, že jsem konečně na kraji ostrova, ale i když tu měl být on i můj přítel, nebyli tu. Ani ta okázalá, retro a hodně stará policejní budka. Slyšela jsem jeho dech. Byl za mnou a já se musela bránit...