Okovy společnostiOblíbit
| Publikováno: 15. dubna 2015 23:21Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily] |
Jedna zahloubaná "báseň" s mnoha otázníky (pokud se to dá tak nazvat). Vzniknout jí dalo jedno večerní posezení pod hvězdami. Pro změnu jsem se pokusil zapisovat slova tak, jak mi zrovna přecházely přes rty...
Nevím jestli splňuje alespoň polovinu kritérii, kterou by báseň měla mít. To nechám na vás, aby jste to posoudili. Jenom prosím, berte to trochu s nadhledem, nejsem žádný básník. Spíše jsem se pokusil zachytit své myšlenky. Přesto bych byl rád za kritiku, pokud bude k věci...
Nebudu to dál zbytečně protahovat, užijte si počtení. Jen doufám, že vám to alespoň něco řekne. Toť vše, vrhněte se na to!
Nade mnou hvězdy bdí,
sám sebe ptám se,
jsme jich ještě hodni?
kolem rozhlížím se,
zřím jen davy lidí,
jsem jediný kdo to vidí?
Železo, beton, kamení,
kam se poděly rostliny?
Kam se poděla ta zelená,
proč ji nahradila šedivá,
nač zabývat se kvítím,
radši další les vymýtím!
Sedím, stále pozoruji,
uzavřen ve své sluji,
dumajíc kam dojdeme,
až dojdou nám zdroje,
až zbude jen trocha plastu
a bohové zatratí naši kastu.
Jak to bude vypadat?
Proč je člověk, člověku kat?
Doufám v lepší dny,
kdy nebudeme vršit kameny,
na své vlastní mohyly
a přetrhneme těžké okovy.
(Pak budeme opět svobodní)
Komentáře, názory, hodnocení