| Publikováno: 10. května 2015 22:56Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Člověk má hroznou vlastnost...milovat ty, kteří je zavrhli pro mládí a vzdálenost.
Má první báseň, jejíž slova pochází ze srdce.
Ó ty, jež si tu vždycky byla,
ó ty, jež se mi pod kůži zavrtala.
Ó ty, jež mé srdce si získala,
ó ty, jež srdce mé si zlomila.
I když nejsi zde a já nejsem tam,
i když jsme opět každý sám,
i když dělí nás dálka veliká,
mé srdce k tobě láskou přetéká.
Ó ty, jež říkala si: ,,Miluji tě.''
Ó ty, jež říkal jsem: ,,Zbožňuji tě.''
Ó ty, jež mé srdce si získala,
ó ty, jež srdce mé si zlomila.
Možná já jsem mladší a ty starší,
možná jiný je schopen nabídnout ti lepší,
možná ti nestačilo srdce láskou hořící,
nyní zlomené a plačící.
Ó ty, jež plakala si mi na rameni,
ó ty, jejíž hlavu jsem měl na dlani.
Ó ty, jež mé srdce si získala,
ó ty, jež srdce mé si zlomila.
Tvé rudé vlasy už nikdy nespatřím,
o tvých kaštanových očích nyní sním,
tvé plné rty a tvůj melodický hlas,
zkus se zamyslet, stále je čas.
Ó ty, lásky mé se nezbavíš,
ó ty, tak strašně mi chybíš,
ó ty, žádám tě jen o jedno,
rozmysli si to...
Komentáře, názory, hodnocení