Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

PA School Story- 1. kap.- NebeOblíbit

29219c58048189c4f4069f9249f0051f7036576.jpg

Autor: Melory

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 25. dubna 2016 19:43

Průměrné hodnocení: 5.1, hodnotilo 9 uživatelů [detaily]

 
Dobrý den všem.
Rozhodla jsem se, po více než dvou letech pobývání zde, napsat do knihovny svůj první článek. Jelikož mé básničky jsou vážně jen básničky, raději sem dám nějakou pořádnou prózu. Pěkně krvavou, když už.
A tak dávám zde na pranýř svou andorskou prvotinku, jakési vyprávění na pokračovaní.
Před časem vznikla v hlavě mé a mé kamarádky jakási myšlenka napsat společné Hunger Games. V trochu jiném pojetí, ovšem. Rozhodly jsme se, že místo bojiště bude škola, obyčejné gymnázium. Studenti na nože a jen aby přežili, a stali se tak vítězi, využitelnými k hostitelství nového druhu.
Co se stalo před tím? PA, tedy post apocaliptic nás může navést k tomu, že naši matičku Zemi ovládli vetřelci. Příšerné nestvůry z vesmíru.
A jak to bude dál? Tady je první kapitola.
Doufám, že mi za to neurvete hlavu svou kritikou, ale beru jakoukoli, když bude objektivní. Jinak už předem děkuji za hodnocení a rady.

Melory

 
Sedím se třídě. Morálka klesla. Někteří propadají melancholii. Skoro všichni, vlastně. Ruce už mám omlácené od uklidňování šílících. Někdo křičí. Nevím, kdo. Třída je přeplněná. Okno. Ano okno. Musím k oknu. Prostě potřebuju vědět co se děje. Vidět to. Od té doby, co nás tu zavřeli už jistě uběhlo mnoho hodin.
Náhle vřavu slaboduchých protkl rozhlas. Všichni utichli. Konečně. Už nám řeknou, že můžeme jít domů? Že tohle bylo jen nějaké cvičení? Vše je v pořádku?
Ne. Ne, ne, ne. Nic není v pořádku. Planeta je prý obsazena. Nebo to tak zní. Mají ředitele. Zřejmě umírá. Jsou v naší ředitelně. Mají pisklavé dětské hlasy. Proboha, jsou to emzáci!
Ale, to ještě není to nejhorší. Chtějí, abychom se pozabíjeli navzájem. Prý kdesi schovali zbraně, vodu, potraviny. Máme se zabít? Zabít se? Povraždit všechny? Má nás zbýt jen pět? A ty pak zachrání? Kriste pane! Prosím tě, řekni, že spím. To vše se mi jen zdá. Sen. Jen sen. Probudím se a vše bude dobré.
Kontrolují tabuli. Nápis přečtu na každé ruce mám pět prstů. Ani štípnutí nepomáhá. Tohle není sen. Skutečnost. Krvavá, šílená. Umřeme. Všichni. Já určitě. Ti slabí vždycky umřou. A já jsem jen slabá holka. Holka navíc. S astmatem a skoro prázdným inhalátorem.
Hlas ustal. Jedna dívka začala křičet. Znám ji od vidění. Křičí a křičí. Stojí u dveří. A pak už nestojí. Leží na zemi. V hrudi nůž. Před ní dítě. Zdánlivé dítě. Primánek. Šesťák, chcete-li. Směje se a v ruce drží další nůž. Oči má podlité krví. Kůži šedou. Chichotá se. Pak vyběhne proti jedné z terciánek. Popadne ji a dřív než se děvče naděje, má nůž v krku. Spadne na kino. Krev se do ale je všude kolem. Primánek se znovu zachichotá, ale než stihne po padnout dalšího studenta, majzne ho kamarád po hlavě atlasem. V pěkně vazbě. Pak znovu a zas. Mlátí ho tak dlouho…
Tělo dítěte upadne k zemi. Z nosu mu teče modrý sliz.
„Uhněte všichni.“ Nařídím a řady přihlížejících se rozestoupí. Dojdu k tělu. Nikdo mě nechce zastavit. Jsem ta bezvýznamná. Upekli by si na mých kostech buřty a nevadilo by jim to.
Tužkou naberu trochu té slizovité hmoty. Podívám se na ni a mám jasno.
„ Tak co? Co to bylo?“ zeptal se kamarád a stále držel atlas v ruce.
„ Tohle byl emzák. Vidíš to modrý? Nic takovýho jsem nikdy neviděla. Nic v našem těle nemá tendenci barvit se do modra. To byl emzák. Myslím, že lezou do mozku a ovládají tělo. Jako goauldi. Jako simbionti.“ Oznámila jsem všem. Sledování seriálů se občas hodí.
„ Jako z Hvězdné Brány?“ Zaznělo odněkud.
„Jo.“ Kývla jsem hlavou.
„Zabil jsem toho kluka?“ Přišla další otázka.
„Ne. Myslím, že už mrtvej byl. Vidíš tohle?“ Ukázala jsem na fleky po těle.
„ To je vážně silná alergická reakce. A tady. Právě splasklý obličej a zarudlé hrdlo ukazují to samé. Ten kluk se udusil.“
„Takže to do něj vlezlo až potom, co umřel?“
„Možná. Nejsem doktor ani patolog.“
Ohradila jsem se v případě, že bych se mýlila.
Nastala panika. Nízké papuče některým umožnili okusit, jaké je šlapat v krvi. Já už to zažila. Otec je lovec. Myslivec. Pomáhala jsem mu se stahováním. Jednou na mě spadla laň. Její krev zabarvila mí bílé ponožky. Barva. Vždy jsme měli říkat barva, místo krev.
Děs, výkřiky. Nevím, kde je má rodina. Kde máma, táta, bratři. Snad jsou v pořádku. Musím jim zkusit napsat.
Jsme zatím v pořádku. Jsem ve škole. Ředitele mají emzáci, chtějí, abychom se pozabíjeli navzájem, ale já si poradím. Řekni to všem, mami. Dej vědět, že žijete.
Roztřesenými prsty jsem dopsala SMSku a poslala ji mámě. Pak jsem ji z kopírovala a poslala tátovi. Kdyby náhodou. Možná jsou už oba mrtví. Možná někde bojují o holé životy. A nebo už tady nejsou. Odešli na místo, jakému většina náboženství říká nebe.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Casablanca - 24. května 2016 17:44
gasmask9649.jpg
Malokdy neco pisu, protoze jsem ten posledni, kterej by mel neco kritizovat :-D Ale pouze jako ctenar musim rict, ze se to celkem zvlastne/blbe cte v tech kratkych vetach, jak pise Kerigor, ty kratke vety tu celkem ztraci ten smysl, kdy mají tak nejak napinat ctenare a aspon mne to cteni prislo takhle az trochu otravne, kazdopadne ti ve psani dal drzim palce :-)
 
Melory - 23. května 2016 23:33
29219c58048189c4f4069f9249f0051f7036576.jpg
Kerigor - 19. května 2016 15:34
To měla být asi pevná vazba :D
T9 mi to zmršila.
Takže, děkuji za kritiku všem a beru si to k svalu, jenž pumpuje mou krev.
 
Kerigor - 19. května 2016 15:34
paladin1340.jpg
Tak já si taky rýpnu.

Možná je to subjektivní, ale to, že je celé dílko psané v kraťoulinkých větách, se mi moc nelíbí.

Vždycky jsem cítil, že krátké věty jsou dost úderné, mohou dobře popsat gradující situaci a nebo nějakou expresivní skutečnost, ale tím, že jsou v díle napěchované doslova jedna vedle druhé, to ztrácí svůj význam. Řekl bych, že všeho moc škodí, s podobnými styly psaní se musí zacházet poněkud opatrněji a i kdyby šlo o myšlenky postavy (které mohou být klidně úsečné), tak bych na nich určitě nestavěl úplně celé dílo.

Jinak mi celá ta myšlenka přijde dost pofidérní - mimozemšťani přiletí na naši planetu, obsadí školu a pak se má nějaká skupina školáků navzájem povraždit s tím, že pak jich pět posledních zachrání. Proč by něco takového dělali?

SYmbionti.

Hlavní postava má asi rozštěpenou osobnost, napřed si zoufá, jak je to šílené a jak je jen slaboučká holčička a hned vzápětí už jede svoje "Uhněte všichni." a jede nějaké poučky z medicíny (obrazně) ... to mi přijde hrozně umělé, nevěrohodné.

Chichotající klučina, kterého nějaký jiný mladíček umlátil atlasem (s pěknou vazbou, bacha na to) už je fakt jen třešnička na dortu. To nebylo ani vtipné, bylo mi z toho až trapně stydno.

Vážně nevím, jestli mělo jít o absurdní příběh, povídku s humornými prvky a nebo vážně míněný text, ale obávám se, že ani jedno se úplně nepovedlo.

Na druhou stranu tě touto (snad dostatečně objektivní) kritikou rozhodně nechci odradit od dalšího psaní, určitě pokračuj! Jak jinak se člověk zlepší než tím, že mu jsou vyčteny jeho chyby? Sám pak vím, že nejsem rozhodně bezchybný a mám co zlepšovat. Rád si přečtu i tvá další dílka a udělám ti opět ZV.
 
Shadowlight - 18. května 2016 07:25
212597895.jpg
Myslenka celkem fajn, i kdyz par veci me dloubalo do oka rezavým hřebíkem /nechce se mi je vypisova - jsem linej jak svin :D/
Kdyz/jestli bude pokracovani tak skus tomu textu dodat nejakou formu, takhle mi to prijde dost nahusto a neprehledne, chaoticke (mozna to byl zamer, netusim :D)

Chtelas kritiku, mas ji tady :D
Have a nice day.
 
Uni.Co-Dealer - 17. května 2016 21:51
870a14600524f14226a1e8e8d6f4619d9532.jpg
Náájsss.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.07478404045105 sekund

na začátek stránky