Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

BotaOblíbit

22222047.jpg

Autor: Sir Mordrag

Sekce: Povídka

Publikováno: 28. dubna 2016 17:48

Průměrné hodnocení: 7.8, hodnotilo 6 uživatelů [detaily]

 
Trocha improvizace, vedoucí odnikud nikam.
 
Strop cely byl nízký a vlhký. Co chvíli z něho skanula kapka vody do louže na kamenné podlaze. Malým světlíkem sem pronikalo sotva dost světla, aby byl vidět obrys muže, choulícího se v rohu.
V zámku zarachotil klíč, ztuhlé západky se jen neochotně otočily. Muž nereagoval. Dveře se pomalu otevřely a do cely vstoupil strážce. Uchopil muže pod paží a vytáhl ho ven. Chabým protestům slabého hlasu nevěnoval pozornost.
Vlekli ho sítí chodeb, pod obličejem, lemovaným zplihlými vlasy, se míhaly kameny podlahy. Každý byl trochu jiný, každý měl svůj příběh. Tady byla šmouha od krve, tam za vylomený zub, uvízlý ve spáře. I já mám svůj příběh, napadlo ho, s krví a vylomeným zubem.
Před nimi se otevřely další dveře, o poznání mohutnější, a chodbu zalilo žluté světlo. Podlaha zde byla čistá a jednotvárná. Z koutů sálu se ozývalo praskání ohňů, přehlušované švitořením lidí, kroky sloužících a cinkotu číší.
Když ho stráž srazila na zem před podstavcem trůnu, hlasy utichly. Jen oheň na něj nedbal. Na zátylku ucítil podrážku, nemilosrdně ho tlačící k zemi. Zavřel oči.
Sálem zazněl hluboký hlas a začal vypočítávat jeho zločiny. Loupež, vražda, útěk, odpor při zadržování. Neposlouchal, již to slyšel mnohokrát. Kdyby se ten dědek tak nebránil! Atentát. Asi to byl někdo důležitý. Měl pěkné boty se zlatou broží, na níž byl vyvedený mohutný, rozkvetlý dub. Stála za krádež. Pokusil se vstát, ale vyhladovělé svaly nemohly s podrážkou soupeřit.
Do zorného pole mu vstoupil pár bot. Byly na nízkém podpatku, z měkké kůže s módní stříbrnou přezkou. Drahé, ale ne zase moc. Kůže byla na nártu vrásčitá a rozlámaná od častého nošení. Nejspíše si jich nositel cenil, zajímalo ho, kolik už boty nachodily. Co už viděly – bláto tisíce cest, jehličí lesů, kameny skal a dlažbu měst. Levá podrážka byla na vnitřní straně trochu sešlapaná. Boty byly malé a štíhlé, jejich nositelkou byla bezesporu žena. Mladá, možná? Její chůze, když ho obcházela, byla pružná a jistá, v každém kroku, pečlivě provedeném, se skrýval zadržovaný elán. Určitě mladá, nespokojená s tlacháním u dvora. Jen těžko krotila své nohy, aby poslouchaly etiketu. Na patě ulpěla trocha bláta, zjevně opomenutá při čištění. Možná byla na lovu, nejspíš sama, dýchala čerstvý vzduch nezkažený pachem města. Jestli pak něco ulovila? Kroky určitě nepatřily někomu, kdo by se z lovu vracel s prázdnou. Nahoře se pravá bota trochu rozšiřovala, aby dovolila nošení skrytého nože. Bojovnice, odkázaná sama na sebe, schopná se ubránit. Chodila lehce, trochu obezřetně, skoro tančila, chtělo by se říct.
Znovu zavřel oči. Snažil se si ji představit, štíhlou, pružnou, překypující energií. Lem šatů nebyl vidět, nejspíš měla na sobě lovecký kabátek, nebo možná dokonce koženou zbroj. Určitě přikazovala s rázností, která maskovala její nezkušenost. Její otec bude starosta, jenže je nyní asi zaneprázdněný.
Pár bot se znovu zastavil před jeho obličejem. Přenesla váhu na levou nohu, která se jí hned trochu zvrtla. Odtud ta podrážka, napadlo ho. Na zemi zazvonila zlatá brož, ještě stále od krve.
„Poznáváš?“ zeptala se žena. Její hlas byl příjemně zabarvený, ale tvrdý. Nepochybně byla krásná, a také panovačná. Bez milosrdenství, chladná a ostrá, jako nůž, který nosí v botě.
Sledoval přenos váhy, když se sehnula pro klenot. Uviděl její ruku v hnědé kožené rukavici. Byla drobná, měla dlouhé ladné prsty. Na ukazováku se jí skvěl stříbrný prsten. Unikl mu ostrý nádech.
„Vidím, že ano,“ pronesla. Vyběhla zpět ke trůnu, bez ohledu na etiketu. Boty mu zmizely z dohledu. „Popravit!“ přikázala, chladně a ostře, přesně jak předpovídal.
Vyvlekli ho na nádvoří. Pocítil nekonečnou lítost, že už neuvidí ty krásné boty. Smýkli s ním na špalek, ucítil pod tváří hrubé dřevo. Katův meč nedočkavě zasyčel, tasen z pochvy. Zavřel oči, tentokrát už naposledy. Představil si její ruku, sklánějící se pro brož. A na ruce prsten, stříbrný, zdobený pěkně zpracovaným reliéfem – rozkvetlým dubem.
 

Komentáře, názory, hodnocení

 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.07559609413147 sekund

na začátek stránky