Andor.cz - Dračí doupě online

Omlouvám se za neandorské používání pojmů Pán jeskyně a jeskyně, ale jsou pro mě prostě přirozenější a připadají mi výstižnější.

1) Promyslete vše dopředu. Pokud se spoléháte na to, že něco vymyslíte dodatečně, až to budete potřebovat, spolehněte se hlavně na to, že to bude úplný nesmysl.
Jste Pán jeskyně - když si dobrodružství představíte jako skutečnou jeskyni, podzemní labyrint plný rafinovaných nástrah, na jehož konci se skrývá poklad, jste tím, kdo tu jeskyni vybudoval jako celek, tím, kdo každou překážku stanovil, kdo vymyslel cesty mezi nimi. Musíte o světě a o příběhu, který se v něm odehrává, vědět úplně všechno. Je naprosto nutné mít stanovenou i větvící se kostru příběhu (jakoby náčrt gamebooku) a předvídat reakce hráčů. Velmi užitečné je mít stanoven i orientační časový plán.

2) odkaz. Nebojte se se od svého plánu odchýlit, kdykoli je situace, kterou nabízí vývoj příběhu, lepší. Krása her na hrdiny je v tom, jak se propojuje fantazie hráčů s fantazií PJ. Neváhejte jakoukoli sebelépe promyšlenou příběhovou konstrukci zavrhnout, pokud to vyžaduje hra. Pokud má hráč lepší nápad než Vy, přiznejte si to a využijte toho.
Pokud nechcete, aby Vám hráči zasahovali do vytvořeného děje, pište raději romány.

3) Příspěvky ukončujte tak, aby se na ně všem (!) postavám dobře reagovalo. Dobrou reakcí není míněna návodná otázka, na kterou je jen jediná zcela samozřejmá odpověď (á la "Vidíš před sebou svého největšího nepřítele, který ti dlouho ukládá o život, plíží se tmou, ale nevidí tě. Je sám, kdybys ho zabil, nehrozí ti žádné nebezpečí. Máš u sebe zbraň, která ti umožní ho zabít tajně a nenápadně. Není šance, aby se o tom někdy někdo dozvěděl. Co uděláš?"), ale naopak reakce, v níž se nabízejí několik možností, mezi nimiž se musí hráč rozhodnout v duchu své postavy. Zajímavé, ale řešitelné dílema.
Než příspěvek odešlete, zkuste si představit, jak byste na něj reagovali na místě hráče. Pokud ukončíte PJský příspěvek ve stylu "Jste obklíčeni neporazitelnou přesilou nepřátel a situace je zcela beznadějně ztracená", eventuálně "Procházíte lesem a vůbec nic se neděje", nemůžete očekávat, že Vám hráči něco rozumného odpoví.

4) Mějte na paměti, že každým rozdělením družiny si zdvojnásobujete práci a místo jedné jeskyně jsou najednou jeskyně dvě. Tím není míněno, že je rozdělení družiny vždy špatné, ba naopak, někdy může být v zájmu příběhu a při dobře promyšlené jeskyni by to nemělo nijak vadit. Ale dejte si pozor, v tomto ohledu je velmi snadné přecenit své síly.

5) Řekněte hráčům vše (a právě to), co potřebují vědět. Obecně je lépe říci zbytečně mnoho než zbytečně málo. Pokud se Vás hráči musí na něco ptát, znamená to, že jste řekli příliš málo. To zdržuje spád děje a znesnadňuje hráčům reakci.
To, že situaci popíšete barvitě, literárně vytříbeně a dokonale, je skvělá přidaná hodnota. Ale to, že příspěvek funguje jako součást hry, je nutný základ.
Příspěvek funguje jako součást hry, pokud nabízí zajímavou situaci a poskytuje všechny důležité informace k rozhodování.

6) Udržte rozumné tempo vyprávění. Nebojte se přeskakovat místa, kde se nic neděje. Každý příspěvek PJ i s reakcemi hráčů by optimálně měl znamenat jeden skutečný posun v ději (jednu zvládnutou překážku v pomyslném labyrintu nástrah). Více než dejme tomu tři PJ příspěvky i s reakcemi byste jednomu tématu věnovat rozhodně neměli.

7) Vytvořte co nejdříve mezi hráči vztahy a zapojte do nich, pokud je to možné, všechny hráče. Jeskyně je mnohem zábavnější, osobnější a uvěřitelnější (a více motivující k reakcím), když se postavy špičkují, když mezi nimi vznikne přátelství nebo třeba i láska (anebo nesmiřitelná nenávist). To se někdy stane samo od sebe, ale spolehnout se na to dost dobře nedá, PJ proto musí vytvořit impuls, vhodnou situaci, a poskytovat ve svých příspěvcích hráčům prostor, aby se tyto vztahy vytvořily a udržovaly. Když vztahy vzniknou až v rámci příběhu, jsou zpravidla přirozenější a věrohodnější, než když jsou dány už od začátku.

8) Neztrapňujte hráče kvůli neznalosti reálií. Jsou to Vaše reálie, takže pokud jste mu je nedokázali popsat tak, aby je pochopil, je to Vaše chyba. A naopak - nespoléhejte se na to, že má hráč stejné znalosti či fantazii jako Vy. Pokud se jeskyně odehrává např. v době Římské říše a Vy se o Římskou říši zajímáte odmalička, nemůžete hráče ztrapňovat jen proto, že nezná legionářské hodnosti. Totéž platí o fantasii. Pokud léta čtete postapo a vedete postapo jeskyni, je pravděpodobné, že většinu situací ze světa po zániku civilizace máte promyšlenu lépe než člověk, který o něčem takovém nikdy dříve nepřemýšlel. Což neznamená, že to nemůže být dobrý hráč v kvalitní jeskyni.
Neztrapňujte hráče ani kvůli žádným jiným chybám, které nevznikly jejich vinou, ať z neznalosti nebo z naivity - udělejte příběh takový, aby všem hráčům dával prostor projevit své kvality.

9) Pokud do jeskyně v průběhu děje přijímáte nového hráče nebo se nějakého hráče zbavujete, věrohodně ho zapojte do děje. Pokud máte dobře promyšlenou jeskyni, neměl by to být problém. "Budeme dělat, že je s námi tady Xaughúm od začátku" nefunguje, pokud ovšem nejde o mimořádně přizpůsobivého hráče. "Jé, kam nám to zmizel Rhuhmidrorsk?" také ne.
Každému novému hráči napište individuální úvodní příspěvek, ve kterém shrnete všechny podstatné informace. Pokud mu řeknete, aby si pročetl dosavadní děj sám, je pravděpodobné, že to buď neudělá, nebo že situace pochopí špatně. Není jednoduché luštit vývoj staré jeskyně.

10) Učte se z vlastních (i cizích) chyb. Jako syntéza mých největších dosavadních chyb při online PJování zde i jinde vznikl tenhle článek.

Jaké jsou ty Vaše?