Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Mysterium conjunctionisOblíbit

sabre6104.gif

Autor: gjjm

Sekce: Povídka

Publikováno: 15. září 2016 16:14

Průměrné hodnocení: 9.7, hodnotilo 9 uživatelů [detaily]

 
Soft science fiction s transhumanistickou tématikou.
 
Olympiáda toho roku začala bez překvapení. Nezbytné diskuse o medailových šancích, o chybách pořadatelů a o velkolepém ceremoniálu ale již první den zastínilo jediné jméno - Agostinho Mgebe.

Tento angolský atlet dosáhl výsledků naprosto přesahujících realitu. Olympijští diváci na celém světě se při sledování štípali do rukou a nemohli uvěřit tomu, že nesní.

Závodil primárně v desetiboji a moderním pětiboji. Mimoto ale se zúčastnil i ostatních střeleckých, běžeckých a plaveckých disciplín, nakolik to jen čas dovoloval. V jednom případě si při přebíhání mezi stadiony zapomněl vyměnit číslo na dresu. Jindy odešel ze stupňů vítězů rovnou na startovní čáru. Některých utkání se musel vzdát, protože se konaly ve stejnou dobu - nebo v dobu nedělní mše, kterou pro něj bylo nemyslitelné vynechat. V desetiboji i v pětiboji nejenže dosáhl nejvyššího možného skóre, ale i světového rekordu ve všech disciplínách. Vždy přesně o sto setin vteřiny. V samostatných závodech jej nadto ještě překročil. Vždy přesně o dalších sto setin vteřiny. (Později se ukázalo, že ve všech kvalifikačních závodech měl výsledek vždy přesně takový, aby se kvalifikoval. Ani o setinu vteřiny více, ani o setinu vteřiny méně.) Ve střeleckých disciplínách dosáhl všude stoprocentního výsledku. Diváci žasli, sportovní novináři si připadali jako ve snu. Nejvíce zlatých medailí si odnesla nemyslitelná a jásající Angola. A díky jedinému člověku. Olympijský výbor byl naplněn směsí iracionálního nadšení ze získané pozornosti a neméně iracionálního zděšení z neznámého.

Mgebe nejenže nepoužil žádný doping (ve skutečnosti nikdy v životě nebral vůbec žádné léky), ale neměl ani žádné zvláštní vybavení. Závodil v obyčejném tričku a laciných botách, které si koupil ještě v Angole a ve kterých přiletěl. Střílel ze vzduchovek, které si koupil na místě, ani za jednu neutratil více než deset dolarů. Luk si vyrobil sám. (Všechno své olympijské vybavení později věnoval do dobročinné aukce.)

Ve snové atmosféře jeho výkonů, která se měla udržet po celý další půlrok, nikomu nepřipadalo divné, že odmítl udělovat interview. Jen se široce a tajemně usmál a řekl: "Nezlobte se." Místo toho si koupil v jednom starožitnictví housle v parku na ně poslední večer zahrál zpaměti všech 24 Paganiniho capriccí po sobě. Pak odletěl do Angoly. Novináře ignoroval, choval se, jako by ho nikdo nefotil a nenatáčel.

Na gratulace s úsměvem děkoval, na další otázky odpíral odpověď. Zavrtěl hlavou a řekl: "Nezlobte se."

O Mgebem se veřejnost mohla dozvědět, že mu za měsíc bude třicet, že pochází z Luandy, hlavního města Angoly, že je doktorem psychologie a asistentem na katedře psychologie na Katolické univerzitě v Angole, kde přednáší (podle studentů suše a věcně) dějiny psychologie a C. G. Junga, že má ženu, která je stejně tajnůstkářská jako on sám, dvouletého syna, a že je členem katolické organizace Opus Dei, která je ještě mnohem tajnůstkářštější nežo on a jeho žena. Jinak nic.

Napsal portugalsky několik článků převážně o vzdělávání mentálně postižených dětí, což bylo zřejmě hlavní téma jeho vědeckého výzkumu, ale ty byly tak suché a technické, že z nich dokonce ani nejbohatší představivostí nadaní novináři nedokázali vyčíst nic osobního. Přesto je s velkou slávou přeložili a znovuvydali jako "vědecké dílo hrdiny olympiády". Do té doby měl prakticky nulový citační index.

Reakce veřejnosti byla snová. Někteří nepochybovali, že Mgebeho vítězství byl podvod, a snažili se vytvářet různé fantastické hypotézy - mnozí jsou o nich přesvědčeni ještě dnes, ačkoli se nikdy nikomu nepodařilo nic dokázat. Jiní se snažili vše zesměšnit, ale když nemohli popřít objektivní realitu, odmlčeli se. Většina tomu nemohla uvěřit a předstírala, že to tak má být. Neuvěřitelné úspěchy pojímali jako překážku na silnici reality, kterou je třeba objet a nevšímat si jí.

Angolská vláda zahrnovala atleta medailemi a dary, Mgebe je uctivě přijímal, ale vytrvale komukoli odmítal říci cokoli o svých úspěších.

Jakmile se vrátil z olympiády, opět začal učit na univerzitě, jako by odjel jen na dovolenou nebo na nějakou zahraniční konferenci. Když přišel do posluchárny, studenti - a také mnoho novinářů a zvědavců, kteří posluchárnu téměř zaplnili - mu začali tleskat. Utišil je gestem, poděkoval a začal předčítat a věcně komentovat pasáže z Jungova Mysterium Conjunctionis, jako by se nic nestalo. Na všechny otázky vytrvale a s úsměvem odpíral odpověď. Stejně postupoval, dokud to zvědavce nepřestalo bavit.

Asi měsíc po podivné olympiádě vyšlo ve světových nakladatelstvích nezávisle na sobě sedm románů. Dva romány byly publikovány v angličtině, dva ve francouzštině, po jednom španělsky, japonsky a čínsky. Všechny vznikly s paralelním překladem do angličtiny a portugalštiny, všechny také s autorsky přednesenou audioknihou. Všechny vzbudily obrovský ohlas kritiky i veřejnosti. Nejenže se navzájem předháněly v žebříčcích prodejnosti, zatlačujíce všechny ostatní autory hluboko pod sebe, ale o Nobelově ceně za literaturu se hovořilo jako o samozřejmosti.

Mgebe zároveň rozeslal filmovým studiím scénáře napsané podle nich. A pak ještě scénáře deseti dalších filmů, které měly obrovský úspěch a byly zahrnuty cenami - ale to přišlo až později. Mgebe k nim napsal také třináct sountracků, které zčásti sám nahrál a nazpíval. Vše s dechberoucím úspěchem. (Veřejnost to nepotřebovala vědět, ale Mgebe všechny romány i scénáře napsal v olympijském čtrnáctidenní. To jen tak na okraj.)

Následně vyhrál mistrovství světa v šachu, bridži a v go (a každý večer pak koncertoval výběr nejobtížnějších skladeb pro určitý nástroj, který si hodinu předtím koupil a cvičil na něj v hotelovém pokoji sotva deset minut), o měsíc později pak mistrovství světa v paměťových sportech (a následující noc zarecitoval před shromážděnými novináři zpaměti číslo pí na milion pozic - když se ho ptali, jak dlouho se jej učil, odpověděl, že minutu). Po každém mistrovstí vydal nový román, který napsal v jazyce země, kde se akce konala, s překladem do angličtiny a portugalštiny, scénářem, soundtrackem a autorskou audioknihou.

Paparazziové se snažili ještě více než předtím, ale nebyli schopni zjistit vůbec nic. Odučil si na univerzitě své přednášky a semináře a odcházel domů. Veškerý volný čas trávil doma se svou krásnou manželkou (její půvab a zejména její styl oblékání se staly hojným tématem společenských příloh, i když nikdy nikomu nic neřekla) a dvouletým synkem. Mimo univerzitu, svého malého bytu a kostela, kde v neděli nikdy nechyběl, nikam nechodil.

Začátkem listopadu onoho podivného podzimu odjel do kláštera v Huambo, kde sestry z řádu premonstrátek pečovaly o mentálně postižené děti. Návštěva se samozřejmě neobešla bez pozornosti paparazziů. Klášter byl obklíčen fotografy, kteří ale sotva mohli něco zpozorovat. Dokonce si najali vrtulník a sledovali odtud rajský dvůr. Mgebe podle všeho dovedl postižené děti na dvůr a asi dvě hodiny s nimi za přihlížení řeholnic hrál jakousi hru, kterou bylo z výšky nemožné identifikovat. Vzhledem k událostem, které následovaly, se nezachovalo žádné jiné svědectví.

Ihned po Mgebeho odjezdu dostali vedoucí všech televizních stanic e-mail tohoto znění, který vyvolal ještě větší šok než předchozí události:

"Milí přátelé, jsem ochoten vystoupit příští středu v patnáctiminutovém interview na té stanici, která daruje největší příspěvek charitativní organizaci na podporu léčby lepry v Indii. Podmínkou je, že musí být přenášeno živě a vedeno z Londýna. Váš Agostinho Mgebe."

Životopisci dlouho diskutovali o tom, co přesně Mgebe sledoval cestou do Londýna a proč rozhovor nevedl z Angoly. Žádný koncensus o této věci neexistuje. Každopádně však brzy došlo k vylicitování vítěze (částka dosáhla astronomické výše) a podrobnosti byly rychle domluveny. Vedením rozhovoru byla pověřena zkušená redaktorka Carol Hedgewayová.

"Pane Mgebe, velmi dlouho jsem přemýšlela, na co se mám zeptat první. Zda na vaše knihy, na vaše sportovní úspěchy, na váš život a názory. Dovolte proto začít otázkou na vaši budoucnost. Plánujete se účastnit i zimních olympijských her?"

"Ještě nejsem definitivně rozhodnut," odpověděl Mgebe dokonalou BBC English. "Jednak mě sport osobně nezajímá..."

"Vyhrál jste tak astronomický počet medailí na olympiádě a sport vás nezajímá?" zeptala se nevěřícně Hedgewayová.

"Ne, vůbec. Abych řekl pravdu, sport je mi odporný. Je nesmírně jednostranný a nepřirozený. Dělá z lidí systematicky v podstatě duševní zrůdy, které sice uběhnou za těchto konkrétních podmínek určitou vzdálenost rychleji než ostatní, ale jinak jsou k ničemu. Vývoj člověka musí směřovat ke všestrannosti, což je v přímém protikladu s myšlenkou současného sportu."

Hedgewayová oněměla. "Proč jste se tedy olympijských her zúčastnil?"

Mgebe se usmál svým širokým africkým úsměvem. "Protože poskytoval ideální prostředek pro výzkum jednoho mého kolegy. Všechna má činnost v uplynulém půlroce je jen poslední fáze vědeckého experimentu. Předcházející fáze probíhaly v simulovaných podmínkách, tato v reálném prostředí."

"Chcete říct, že publikování knih, vydávání hudby, účast na všech těch sportovních akcích, všechny ty světové rekordy, že to byl jen vědecký experiment?" Redaktorka byla již zcela zmatená.

"Ano, přesně tak. Vše včetně tohoto rozhovoru je pouze součást rozsáhlého pokusu. Jeho cílem je experimentální výzkum maximální efektivity činnosti lidského jedince. To je druhý důvod, proč na olympijské hry nepojedu, protože se tam pěstují převážně kolektivní sporty, které pro výzkum mého kolegy nejsou zajímavé."

"Výzkum vašeho kolegy?"

"Ano, já sám nejsem subjektem výzkumu, ale jen pokusným objektem. Jsem jakési lidské morče, které naučili běhat bludištěm lépe než ostatní morčata," usmál se. "Autorem výzkumu je jeden kolega z Nigeru, kterého prozatím nebudu jmenovat..."

"A co je předmětem toho výzkumu?"

"Jak jsem už řekl, dosažení maximální efektivity činnosti lidského jedince. I když to slovo nemám rád, dalo by se to označit jako forma time managementu. Nejde nám ovšem o uspořádání času, ale spíše o odpoutání se od závislosti na čase. Ale podobá se mu po vnější stránce: jde o takovou formu plánování, uspořádání a provádění lidské činnosti, která..."

"Chcete říct, že jste jen pomocí určité formy plánování či organizování činnosti dosáhl v tak krátké době tolika úspěchů?" Redaktorka byla tak zmatená, že navzdory předsevzetím skočila Mgebemu do řeči. Ale Angolan se neurazil.

"Ano, přesně tak. Nemohu zatím zabíhat do podrobností, ale v podstatě pomocí této metody je možné během krátké doby stihnout jakkoli náročný projekt, i tak náročný, jako je celoživotní příprava na olympiádu nebo psaní románu. Při využití naší metody jednoduše neexistují časové limity. Abyste rozuměla, limity dělíme na vnější, například to, že nemůžete být na dvou místech zároveň nebo že si nemůžete nechat vyrůst amputovanou ruku, a vnitřní, totiž plynoucí z vaší osobnosti a činnosti samotné. K těm patří například nedostatek vůle, nedostatek talentu či znalostí, zmatený postup, nejistota a zejména plynutí času. Po vnitřní stránce nejste s využitím naší metody omezena nijak. V podstatě můžete za hodinu, nebo i za deset minut, stihnout to, na co by člověk normálně potřeboval dvacet let. Nebo tisíc let. A nezáleží na tom, jak jste talentovaná, jak jste motivovaná, jak dobře víte, co děláte. V podstatě to člověka zbavuje všech vnitřních omezení a limitů. Zůstanete vázána pouze svými vnějšími možnostmi. Můžete dosáhnout čehokoli, co vaše fyzické možnosti a co fyzické možnosti okolního světa dovolují. Můžete dosáhnout jakýchkoli cílů, které jen člověk může dosáhnout."

Redaktorka nevěděla, co na to říct. "Nepřipadá vám... neetické, využívat nepublikovaných vědeckých poznatků podobného druhu... k vítězstvím a úspěchům v reálném světě...?"

"Reálná stránka věci byla pro náš výzkum nutná. A žádné zákony nezakazují, aby se někdo nemohl účastnit olympijských her nebo vydat román v rámci psychologického experimentu. Ovšem pokud bude olympijský výbor na něčem takovém trvat, medaile vrátím, jsou mi celkem lhostejné. Až bude ale náš výzkum publikován, bude nutnost využít reálného prostředí evidentní, i když takto to může znít zvláštně."

"Chcete tedy svůj výzkum publikovat?"

"Jak už jsem řekl, není to výzkum můj, ale výzkum kolegy z Nigeru. Já jen plním instrukce, které mi dal. Je pro mě ctí a potěšením, že se na tom mohu podílet, protože z psychologického hlediska je to skutečně nesmírně zajímavé, ale já sám se zabývám jinými tématy - C. G. Jungem a vzděláváním mentálně postižených dětí. Jinak výzkum samozřejmě publikován bude."

Redaktorka vytřeštila oči. "Takže by výsledků vaší práce mohl využívat každý? Každý by mohl dokázat to, co vy, pouze uplatněním nějakého jednoduchého návodu?"

"Ano," usmál se Mgebe. "Každý si to bude moci vyzkoušet sám. Mnoha lidem to bude znít jako šarlatánství, ale experimentálně jsme nezvratně dokázali, že naše metoda funguje. Ale obávám se, Carol, že náš čas už vypršel..."

Ještě téhož dne byl Mgebe v letištním salonku zavražděn neznámým pachatelem. Ve stejnou dobu byla zavražděna Mgebeho žena a dítě a z jejich bytu bylo odneseno vše, co se dalo odnést. Lupiči vnikli i do jeho pracovny na univerzitě. Klášterní domov pro mentálně postižené děti, který před svým interview navštívil, byl vypálen a sestry i děti pobity neznámými ozbrojenci. To ale média přešla mlčením.

Kolegu z Nigeru se nikdy nepodařilo najít.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Qued - 25. ledna 2017 14:06
qued_antisanta2873.png
Moc pěkné. Čtivé. Bohužel od oznámení rozhovoru předvidatelné (existuje více povídek s podobným tématem, kdy jakákoliv loby včas zasáhne). Ale to je prakticky neznatelná chyba na kráse, tak neznatelná, že by se naopak mohla někomu líbit.

Moc se mi líbilo netypické prostředí s přesně tak akorátním množstvím reálií, aby to člověka vtáhlo a udrželo.
 
Fistandantilus - 21. října 2016 11:50
fuck_y2031.jpg
Extraordinální!
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.070643901824951 sekund

na začátek stránky