Andor.cz - Dračí doupě online

Hostinec? 

Dílna "U Tří grácií"


Naše Dílna slouží k napomáhání autorům s jejich prozaickými díly, ke kritice, radám a odpovědím.
Takže...
...přejeme lehké pero a hlavu plnou nápadů ;o)

s poezií Vám rádi poradí v Katovně: odkaz

Z časových důvodů není možné ihned reagovat na příspěvky delší než 2000 slov. Budete-li si tedy žádat o komentář k delšímu dílku, připravte se na to, že to nějakou dobu potrvá. Omlouváme se, ale ani my nejsme všemocné (jen tak tak ;o))

PS: Tento stůl není určen ke zveřejňování jakýchkoli článků nebo jiných textů přepsaných z knih, internetových stránek, filmů, hudebních CD nebo jakýchkoli jiných zdrojů mluveného, či psaného slova. Přispívejte sem tedy jen ukázkami VLASTNÍ tvorby, články, básněmi, nebo jinými texty napsanými vámi, či lidmi, kteří vám k tomu dali své svolení (tím mám na mysli přátele, rodinné příslušníky, osoby z vašeho blízkého okolí,...ne autory, jejichž svolení budete dlouhé dny získávat otravnými e-maily a podobně). V tomto případě však k textu udávejte alespoň jméno skutečného autora.

Děkujeme.

Správci stolu

evve, Eithné, pelleron

zde nemáte právo psát

Qued - 04. listopadu 2016 14:04
qued_antisanta2873.png
Laif 04. listopadu 2016 13:56

Spíš bych řekl, že je toho opravdu hodně, co k tomu říct. Není to tragédie zrovna, ale teda ni komedie. Zrychleně, je to nedotažné, je to neosobní, je to rozsáhlé a při tom mrtvé, spíš jak inventura skladu, není to ani příliš originální (což nemusí vadit, když je to dobře pojaté), je to manškinovské a nepromyšlené. Prostě tam vidím ještě strašně mco práce. Ale určitě ybch to neodsoudil k záhubě. Jen k přepracování.
Pakliže to má plnit účel čistě popisu světa, a já bych to četl s motivací v otmot světě hrát a potřeboval bych čistě fakta, pak asi jo. Ale i tak to působí, jak kdybys nevěděl kam s tím, zda to má být čtivé, nebo to má být wiki pro svět.
Chybí tomu taky jakýsi koncept, kostra, společný jmenovatel.
 
Qued - 04. listopadu 2016 12:13
qued_antisanta2873.png
Laif 03. listopadu 2016 18:50

Mám? :D
 
Qued - 17. srpna 2015 07:58
qued_antisanta2873.png
Malakian 09. srpna 2015 20:14

Pokud to nebude příliš dlouhé, určitě se pokusím.
 
Orida - 12. srpna 2015 15:21
oriiko1624052.jpg
Malakian 09. srpna 2015 20:14
Skús a uvidíš ;)
 
Malakian - 09. srpna 2015 20:14
images9556.jpg
Ma zmysel tu nieco hodit? Dostanem kritiku?
 
Qued - 21. ledna 2015 12:49
qued_antisanta2873.png
poupraveno
Mám tu zase jeden nástřel. Pln optimusmu se s vámi chci podělit.

Ráno, studené, vlezlé, nechtěné. Jak odstrkované šteně, stejně lísavě se vrací sychravost pod kabát, snad aby se zahřála. Pohyb, dupot nohou odhání na chvíli nezvané hosty. Ruka letmo pohladí věrného druha, známý postup jej probere k životu a on se rozvrčí na celé okolí.
Asi nemá rád studená rána. Štastně září do tmy, není nejmladší, ani zdaleka nejkrásnější, ale slouží a to s takovou vervou i přes kulhání, povadlé tváře a nějakou tu plastiku, že jej nelze nemít rád.
Jsem jedním z mnoha, kdo se dnes vydává na cestu tmou, tato myšlenka mě naplňuje smutkem nad osudy stejně stižených lidí. Sdílíme stejný bol a vyrážíme do prázdna, rychle jej zaplnit.
Usedám do útrob a chápu se vedení, je čas. Měnící se zář spojených cest není příjemné místo v ranním oparu, hlavní, vedlejší, dálková, potkávací, svádí zde bitvu nedávným spánkem otupělé smysly a precizní stroje.
Tma, konečně, bludiště civilizace mě pustilo ze svých zmučených útrob a já pokračují nocí.
Černé pařáty svírají silnici a trhají oblohu na cáry. Podléhá a bledne, bledne v příslibu dne.
Jak nevěsta před svatbou, příslib budoucí krásy, planoucí naděje kolující kdesi za mraky. Prokletím je toto mučení, zažehnutá naděje budoucích možností, tak tvrdě zdupaná realitou.
Cíl, žádná páska, žádné ovace, šoupající nohy vytváří ozvěnu, potlesk šoupajících nohou.
Nechávám svého druha s ostatními a přidám své nohy k všeobecnému potlesku. Plížením vpřed!
Jen pár kroků, jít za světlem. Za tou září, která prořezává noc a vypaluje mozek přímo skrz bránu do duše.
Vědomí nabroušené cestou se tupí fotony zpoza zářícího loga, myšlení umírá pod závalem vjemů.
Za světlem bránou do jiného světa projdu.
Když poprvé jsem procházel, nádech dobrodružství tato ocelová stavba měla, když podruhé jsem procházel, taky.
V kolikátém průchodu se kouzlo vytratilo už nevím. Nepočítám průchody.

Název jiste teď již odhadnete, jmenuje se to "Cesta do práce" :)
 
El - 26. listopadu 2014 21:19
metrulyme41205144.jpg
Měsíční motýli
 
El - 19. listopadu 2014 06:24
metrulyme41205144.jpg
Qued 19. listopadu 2014 06:11
Děkuki za poznámky...

Ono s tím mega kolosem ... Honí MACHA už delší dobu a tak jsem to jako by nezmiňoval.

Ano, gaučovitý kousek je ten, který ješťe dokážeme zařadit alespoň do kolonky "trosky nábytku"

Trochu jsem to poplet. Ona nebyla pryč, jen už to nebyla cesta. Teď to zní trochu blbě i mi...

Robot byl naprogramován k tomu aby si myslel že to chce. Nakonec si pro to našel jiný důvod než program :) a o tom jsem to chťel...

Velmi děkuji za názor a tvůj čas
 
Qued - 19. listopadu 2014 06:11
qued_antisanta2873.png
El 18. listopadu 2014 21:05

Pěkné.
Pár drobností jsem si všiml.
Je zvláštní, že se obr zjevil tak náhle, přeci jen kráčející dům by svůj příchod prozradil dřív.
Nevím, co je gaučovitý zbytek pohovky - rozpoznatelný?

. Cesta kterou přišel byla pryč.
Teda, ne pryč, ale nebyla tam... Na jejím místě teď byla veliká hromada suti provlečená velikým trámem. - Když tam cesta nebyla, tak opravdu byla pryč. Když už je nutný jiný obrat, volil bych variantu na téma "Cesta kterou přišli nepřipadala v úvahu/byla zbořená/se nemohli vrátit..."

"Ono nebylo důležité kam, bylo důležité že pryč, s dítětem do bezpečí,..." Tady se mi nelíbí "Ono" na začátku, přijde mi zbytečné, ale dojem je v tomto případě dost subjektivní.
Píšeš, že MACH byl k nečemu anprogramovaný a něco musel dělat, tudíž neměl na výběr, což mi nesedí s "chtěl". Pakliže by to dělal ze své vlastní vůle i kdyby nemusel, bylo by na druhé straně hezké to zdůraznit víc než jedním slovem.
"...poslední zbytky cihel vytlačil dovnitř." - nevím jestli je to chyba, ale pro mě je vy- směrem ven, dovnitř je vtlačil. A při tom je vytlačil ze zdi. Asi to není špatně, ale dohromady "vytlačil dovnitř" mi zní zvláštně.

Ale obecně pěkné, čtivé, příjemné.

 
El - 18. listopadu 2014 21:05
metrulyme41205144.jpg
Nuže, rád bych vám představil jeden svůj osobní projekt.
Jeden obrázek, trocha fantazie a je tu povídka... Je to jednoduché.
Doufám že se bude moje rychlovka líbit :)

Další povídky již In Progress



Obrázek

MACH rozhrábl hromádku suti. Zbytek světla zapadajícího slunce se prodral dovnitř propadlou střechou. Z pod kusů tašek a omítky vytáhnul uzlíček pytloviny. Jeho mechanická ruka jej šikovně rozdělala a ven vykoukla rudá kulička.
Dítě muselo plakat celé hodiny, ale teď se na MACHAa usmívalo. Chytalo si pokrývku s zakrývalo si obličej.
píp...pííp, ozvalo se strojově.
knííík!, rozesmálo se miminko, a MACH si malou kuklu pevně přivinul k tělu. Pomalým pohybem se narovnal a otočil se k díře ve zdi, jenž zřejmě kdysi bývala dveřmi.

Téměř děsivé ticho náhle přerušila palba. MACH s díťetem vyběhl ze dveří do stejně zdevastované chodby. Cesta kterou přišel byla pryč.
Teda, ne pryč, ale nebyla tam... Na jejím místě teď byla veliká hromada suti provlečená velikým trámem. Za zády se mu ozval rachot. Stroj velikosti bungalovu právě zboural část pokoje a rozdupával poslední, ještě gaučovitý, kousek pohovky. MACH se dal na útěk. Nevěděl kam, jen věděl že musí. Že musí za každou cenu zachránit ten křehký balíček jenž třímá v náručí. Jeho rameno proletělo zdí a na hlavu mu dopadly kousky cihel. To že byl trochu potlučený vůbec nebylo důležité.
Z uzlíčku se ozvalo vyděšené zakvíknutí. MACH s ním lehce pohoupal a vydal se zkrze zdemolovanou ulici, skrze prašné mraky, pryč. Ono nebylo důležité kam, bylo důležité že pryč, s dítětem do bezpečí, na jeho stavu nezáleželo.

MACH se nikdy neptal zda na něm někomu záleží. Nevěděl co to je život, radost nebo naděje. Nevěděl proč musí každý den nasazovat svůj krk a doufat že dnes ještě neskončí v křemíkovém pekle. Prostě to dělal, musel a chtěl. Byl k tomu naprogramovaný... Neptat se na otázky a plnit rozkazy.

Dusot se zase přibližoval. Vedle androidovy nohy se do země zavrtala laserová střela. Automaticky se kotoulem uklidil do strany a pokračoval v běhu. Kolem rozpadlých domků, aut, vše napůl ponořeném v prachu. Dokud se před ním neobjevil konec. Cihlová zeď tyčící se k obloze už jej znovu nemohla zastavit. Levou paží provrtal do zdi menší otvor, a poslední zbytky cihel vytlačil dovnitř.
Kovový kolos se pomalu vynořoval z mlhy, a MACH zrovna prostrkával uzlíček dírou. Na jeho zaprášeném displayi se naposledy zaleskla jiskra dětských očí.

Znovu se rozběhl pryč, tentokrát ale věděl že neuteče. V rychlosti proklouznul obrovi mezi nohama aby se na druhé straně opět narovnal.

Už neběžel. Jen se otočil a podíval se svému konci do reflektorů.
Růžová střela proletěla jeho hlavou jako slina cukrovou vatou...

MACH nikdy nevěděl co je život, radost nebo neďeje, ale věděl, že musí nasazovat svůj krk pro svůj svět. Pro ty, jenž život znají, mohou se z něj radovat. Pro tu naději že o něj nepříjdou.
Že jednoho dne lidstvo opět vykvete...

MACH- Military Automatical Cybernetic Humanoid.
 
Qued - 29. října 2014 12:20
qued_antisanta2873.png
Eithné 29. října 2014 12:14

Aha, ne nebyl. Teď už ani nevím, jestli to nebyla jen chyba kopírování. Nejvhodnější by byla trojtečka, ale i tečka by posloužila. :)
 
Eithné - 29. října 2014 12:14
dub2857.jpg
Qued 23. října 2014 15:15
Qued 23. října 2014 15:14
Tak samozřejmě, absence přímé řeči je znát, a není to tudíž žánrově povídka, ale ve svém vlastním žánru je to dobře napsané, asi tak.
S tím chybějícím koncem jsem narážela na nedokončenou větu na konci (jakože úplně bez tečky a bez všeho), to asi záměr nebyl, ne? :)
 
Qued - 23. října 2014 15:15
qued_antisanta2873.png
Jo a konec tam pochopitelně není, protože je sice původní myšlenka k postapo jeskyni, ale zdá se mi, že pro potřeby povídky je zbytečně úzkoprsá. Jinak v dané chvíli bych to v podsatě přenechal hráčům.
 
Qued - 23. října 2014 15:14
qued_antisanta2873.png
Eithné 23. října 2014 14:50

Čárky mě vloženě straší. Jak to mám sám v hlavě, prostě to nevidím a automaticky to po sobě čtu tak jak to má být.
Že je to nerozepsané mě v podstatě hodně mrzí. Na můj vlastní vkus je to hodně zkrácené a neživé díky absenci řeči a bližšího popisu postav. Jako povídku (už jsem to třikrát lehce poupravil) to určitě bude chtít rozpracovat a doufám, že se k tomu dostanu. Jsem rád, že to aspoň splnilo myšlenku úvodu, se kterou to bylo psáno.
Díky
 
Eithné - 23. října 2014 14:50
dub2857.jpg
Qued 23. října 2014 11:49
Mi tam nějak chybí konec? :)
Ale je to dobré, velice dobré, jako úvod k jeskyni přímo skvělé! Kreativita za jedna, sloh za jedna mínus (obzvlášť na popisech věcí a míst by to chtělo zapracovat, něco jsem musela číst natřikrát, abych si to představila), interpunkce za pět, celkově jednička s hvězdičkou.
Připadá mi to jako skvělých prvních patnáct minut špatného postapokalyptického filmu, které dostanou do kina spousty lidí, protože jsou skoro celé v traileru, jestli je jasné, co tím chci říct.
Takže - jestli to zůstane jako úvod k jeskyni, je to skvělé.
Jestli se to bude rozpracovávat na povídku, tak to chce zapracovat na popisech a čárkách a dávat si pozor, aby zbytek nesklouzl do schematičnosti a zbytečně se nenatahoval, a bude to prima.
 
Qued - 23. října 2014 11:49
qued_antisanta2873.png
Brý den,
mám tu na posouzení pracovní verzi povídky, která původně vznikla pod myšlenkou úvodníku k jeskyni. Tudíž s jistým omezením kupříkladu na konkrétní osoby.
Co si o tom myslíte?


Nadšení, radost a slavností nálada se mísila s nezájmem a uspěchaností. Noviny hlásaly velkými titulky "Nejodvážnější projekt vesmírného programu".
Vskutku příznačné datum bylo vybráno pro tuto událost. Sedmého dne, sedmého měsíce, roku dva tisíce a sedm.
V největší britské loděnici bylo narváno a v jejím okolí také. Snad každý se chtěl podívat jak tato nová bachratá loď odstartuje. Jistě, nikdo neočekával potíže, od doby profesora Candelighta a jeho převratných článků, které následně zastínil se svým kolegou Francerem vynálezem antigravitačních desek byl vesmírný výzkum posunut do nevídaných rozměrů. No, především v rámci turismu. Kdejaký nižší šlechtic, či snad dokonce továrník dnes létal na orbitu na večeři kochat se výhledem na planetu Zemi a s žoviálním úsměvem vyprávět o dosažených úspěších.
Loděnice měla tvar obráceného trupu lodi, obrovská klenutá stavba byla z větší části prosklená a strop se skládal ze dvou části rozdělených "kýlem", tak aby poloviny oblouku mohly být spuštěny k zemi a umožni tak právě dostavěným plavidlům se vznést. Za normálních okolností by všude stálo lešení a válely se nástroje, nyní však bylo lešení přestavěno a nazdobeno v jakousi terasu s posezením pro šlechtu. Hlavní prostor byl vyklizen a zpřístupněn veřejnosti. Pár privilegovaných podnikatelů si dokázalo zamluvit místa pro prodej občerstvení či hraček, zbytek prostoru byl vybaven plakáty a presentacemi dokumentujících dosavadní vývoj, výzkum a úspěchy této největší britské loděnice, jakož i imperia samotného.
Mezi tím vším korzovaly dámy předvádějíc své nové šaty, rodinky s dětmi, přístavní dělníci snažíc se najít nějaké nové kontakty, mladí muži, jejichž motivace může být jakákoliv, podbíziví řemeslníci a další a další.
Stánkaři v oblecích vzdávajících hold vlajce a státním barvám nabízejí vše co si jen lze za peníze koupit. Pobavení na mechanických střelnicích, párky v rohlíku, nové technické hračky, ale i zbraně a aplikátory s bůsty. Stačí jen mít dost peněz.

Zatímco se smetánka i prostý lid bavil, ve startovací věži přilepené k loděnici probíhal čirý ruch. Ne všichni měli volno. Pokaždé, když je nějaký let natolik významný, že je třeba dát mu pěkný termín startu, znamená to hromady potíží navíc, protože jediné co dostanete je právě onen termín. Nedostanete pár rukou navíc, další nakladače, nebo aspoň roboty, ne, jen termín. A tak teď všichni, kdo na lodi pracovali celá léta museli dřít dál. Stále běžela kontrola systémů, těsnosti, kontrola vybavení luxusního salonku i hybernačních komor.
Stále běžela nakládka věcí a stále všude pobíhali či poletovali zaměstnaní muži i ženy, každý se svým vlastním úkolem.
Slavnost kolem startu nebyla jen tak pro nic za nic, ani neoslavuje loď jako takovou, avšak mise je významná. Má postavit základní kámen výzkumné kolonie na Titanu. Čtrnáct let na cestu tam a zpět. Pochopitelně nejde jen tak o nějakou technickou misi, jde o kolonizaci, tudíž účastni budou i zástupci smetánky a vlády. Koneckonců i na Zemi při kolonizacích museli být vždy účastni jako připomenutí, kdo to vše vlastně umožnil. Další lety budou v rychlém sledu následovat a dopraví na Titan další pracovní sílu a materiál, aby bylo zajištěno vše potřebné pro jistou životní úroveň, avšak to jsou již obyčejné stavební práce.

Obří loď se pomalu plnila svým nákladem, stejně jako břicha pasažérů jídlem. Byla stavěna po vzoru starých obchodních bárek, takže s bachratým trupem a velkorysou palubou, kde se nacházel prosklený komplex kombinující luxusní kajuty se salonky, výletní palubou a hybernační místností. Ve špici přídě bylo jen řízení a vstup do podpalubí, kde soustava lávek propojovala jednotlivé části nutné pro chod lodi.

Blížila se hodina odletu. Orchestr hrál fanfáry k odchodu pasažérů k výtahu, děti mávaly, balonky a holubice vyly vypuštěny, všechny hlavy se obdivně pozvedly k lodi. A nic… Nastala krátká chvíle nehybnosti, než pasažéři opustili výtah a skutečně se nalodili. Poté se spustil krytý mostek a lidé začali opět jásat a živě se bavit.
Posádka, která již několik hodin před odletem kontrolovala všechny systémy v lodi již seděla na svých místech a pasažérů se ujali sloužící aby je odvedli do bezpečnostního salonku, kde budou v bezpeční aniž by překáželi.
Lepší počasí si naštěstí posádka ani nemohla přát, letní obloha byla jak vymetená a vzduch se téměř nehýbal. Kolem oken stoupaly balonky a byl krásný výhled do dálky. V uctivé vzdálenosti se kolem pohybovala, jak mechaničtí ptáci, osobní vznášedla a šlapolety.
Kolem oken se vlnil horký vzduch a tak byla posádka nakonec i přes povinnosti ráda, že mohla být v klimatizované lodi a nemuseli se, až na kapitána, dusit dole s davem. Loď se konečně pohnula, byl to majestátní pohled, když hukot desek zesílil a věž se začala vzdalovat.
Výstup na orbitu byl rutinou a probíhal dle očekávání, bylo tak možné posečkat na oběžné dráze pro efekt z výhledu.
Kapitán využil chvilky klidu a objednal si kávu, kterou mu s ozvěnou smíchu donesl stevard. Kapitán byl ostřílený veterán mnoha letů, jak experimentálních, tak výletních. Tento let mu připadal spíš jako vyletní.
Poletí sice sedm let tam a v hybernaci, ale o vše se postarají elektronky a řídící středisko, práce pro něj bude až u přistání a následném odletu. Větší starosti mu dělali lidé, kteří budou nuceni na Titanu zůstat v prvotních polních podmínkách a pracovat na přípravě pro další výpravy, které navozí další materiál, zásoby a lidi. Chápal řád světa, chápal že po průmyslové revoluci udržují svět a rozvoj v chodu peníze a rod, ale přesto s obyčejnými dělníky cítil.
Konec úvahám, bylo na čase se pohnout. Nastavil časovače a zvonky, teď je čekal ještě normální let k měsíci, kdy budou s řídícím střediskem kontrolovat následnou dráhu a naposledy kontrolovat všechny systémy. U měsíce pak byl stanoven počáteční bod následné traektorie.
Z rutinní práce tak byl vytrhávám jen společenskými povinnostmi, kdy u opulentních večeří bavil hosty historkami z pokusných letů experimentálních lodí, či podával vysvětlení, kdykoliv si ho nechal některý z pasažérů zavolat.
Konečně přišel ten pravý start. Po celé lodi se rozzvonily zvonky a spustil odpočet. Pasažéři byli právě jemně tlačeni do svých hybernačních kójí. Všechen nepotřebný personál se shromáždil v podpalubí v jejich hybernačním sále a začali s přípravou těla na dlouhý spánek. Jako poslední za kým se zaklaply koje byl kapitán s prvním pilotem. Akorát na sebe stihli mrknout, než je systém uspal.

"Bzzz, tsssss", dveře kóje se otevřely a propustily lidi ze svých dutin. Prvně personál, pasažéři přijdou na řadu až za hodinu. V sále s kojemi to začalo vypadat jak v levném hororu, když se z útrob válcových nádob začali plazit lidé, celí ztuhlí a zmatení. Každý se chvíli rozhlížel, než mu naběhlo podvědomí, kde zasunut čekal na tento okamžik pečlivě nacvičený postup. Následně začali všichni plnit své úkoly, od rozdávání výživy, po cvičení a kontrolu životních funkcí ostatních. Kapitán a první pilot byli přesunuti do svých křesel, kde je pečlivě obalila textilní vrstva instalována v křeslech. Vypadali v tu chvíli jako instalovaná, nedílná součást řízení.
Tato vrstva zajišťuje kontrolu jejich životních funkcí, podání výživy, masáž svalů, prohřátí a prokrvení organismu. Tedy vše co ostatní musí podstoupit normálním způsobem.
Kontrola systémů a krátký pohled na řídící pult však kapitánovi prozradili, že došlo k chybě. Nejen, že letěli třináct let místo sedmi, navíc se právě nacházejí zpět na orbitě Země. Zatím nebylo možné vyčíst k jaké chybě došlo, to nakonec nechá na vyšetřovací tým, ale dle výborného stavu lodi soudil, že muselo jít o chybu v traektorii letu. Možná nepředvídané těleso jim dráhu zkřížilo a automat lodi usoudil, že bude lepší se vrátit. Zbytečné myšlenky. Byli zpět, promarněných třináct let, ale jsou na živu a doma, bylo třeba se soustředit na přistání.
První pilot již oživil většinu systému a z potrubí začaly přicházet zprávy ze strojovny.
Lékařský tým ohlásil, že pasažéři jsou v pořádku a nedošlo k poškození jejich kójí. S trochou štěstí nebudou při přistání překážet a probudí se až dole.
Rychlé obkroužení k určení vhodné polohy a přečtení dat z telemetrie. Zvláštní. Rádio mlčí, nikde žádná výletní loď. Dle údajů o počasí taky žádný med. Zatažená obloha, vysoký obsah těžkých kovů a radioaktivních aerosolí. Zvýšená koncentrace vzácných plynů. Na většině území vál silný vítr, který se neustále měnil, nebo oblohou křižovaly blesky. Všem pomalu docházelo, že dole u rádia na ně nikdo nečeká.
Články v motorech měly ještě dostatek energie pro rok i více letu, ale co s tím?
Uvažoval, zda přistát a nést následky za rozhodnutí, či vyčkat a probrat situaci s posádkou a vysoko postavenými pasažéry.
Kapitán se rozhlédl po kabině. První důstojník mu pohled opětoval, ale neřekl nic. Oba piloti upírali pohledy na panely a zuřivě počítaly možné dráhy přistání. Cítil tlak možností a odpovědnosti
 
Caledor - 22. dubna 2014 22:42
fox29249.jpg
Kolem mě se míhali vojáci i civilisté. Kusy mramorově býlích hradeb padaly všude okolo. Nic jsem neslyšel, jenom dunivé ticho. Někdo mě tahnul ze země na nohy. Ne někdo, ale celá skupina lidí. Mých lidí, mých vojáků. Stály kolem mě i neznámé tváře plné strachu, beznaděje a očekávání. Co čekají? Od koho? Ode mě? Proč? Jsem přece jenom obyčejný žoldák. Někdo mi do rukou vrazil zlacený meč s damaškovou čepelí. Očekávání, strach, bolest, smrt. To všechno kolem mě bylo, jenom jediné chybělo. Naděje. Naděje, že i když zemřeme, naše vzpomínka bude žít dál v tomhle městě. V těch mramorových hradbách třicet stop vysokých skropených nepočtem litrů krve. Tu naději chtěli ode mě a já jsem byl připraven jim jí dát. S mečem v rukou jsem na ně jen mávnul a vyrazil k palisádě, přes kterou se valily zástupy nepřátel. Náhle jsem ji uviděl. Ji. Tu kterou jsem neviděl celé roky co jsem tu nebyl. Dílnu U Tří grácií. Tam jsem musel zajít. Zahodil jsem meč. Sundal helmu. Kolem mě umírali lidé, ale já musel dávat naději tam. Tam, kde to vypadalo mrtvě.
 
Caledor - 19. dubna 2014 21:59
fox29249.jpg
Cor Na 18. dubna 2014 19:35
Ano, Kquíd má pravdu.
 
Cor Na - 18. dubna 2014 19:35
1  kopie8221.jpg

Qued 18. dubna 2014 18:55
Taky se mi zdá.

 
Qued - 18. dubna 2014 18:55
qued_antisanta2873.png
Cor Na 18. dubna 2014 12:34

Slyšel jsem to, ale myslel jsem si, že je to patvar, že správně je rušíme
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.086808919906616 sekund

na začátek stránky