Andor.cz - Dračí doupě online

Z vlastních zkušeností říkám, že vést detailní tabulku s každým jednotlivým kouskem vybavení je extrémně únavné a nezábavné jak pro hráče, tak pro PJe. Počítat si šípy a náboje je jedna věc, ale evidovat každý titěrný předmět, co kdo nosí po kapsách, to se nikomu nechce vymýšlet. Hraní pak připomíná spíš účetnictví, než zábavu.

Cesta je dle mého v najít hráče, kteří hrají v souladu s logikou a nepotřebují se neustále PJe ptát: "Může u sebe tohle moje postava mít? Dává smysl, aby tohle moje postava vytáhla z kapsy?"

Co se týče evidence nákladu, líbí se mi jednoduchý nákres z Dračího Doupěte 2, kde jsou tři obrázky dobrodruha - na lehko, středně naložený a ověšený vybavením. Hráč se v podstatě ztotožní hrubým odhadem s jedním z těch nákresů a podle toho dostává buď bonusy či postihy. Je to jednoduché a je to účinné, rozhodně lepší než počítat každé deka přes sumu v excelovkské tabulce.

Moje rada v kostce tedy zní: obklopit se rozumnými hráči a důvěřovat jim, že budou hrát fér. Koneckonců je to stále hra a ty se hrají pro zábavu.

Myslím, že hlavní problém je, že tohle jsou jablka a hrušky. Hry jako Fallout apod. mají konečné množství možností a TTRPG ne. Hry mají všechny proměnné umístěné od začátku. TTRPG ne. Hráč neví, zda mu ta či ona postava řekne A nebo B, a nikdy nezjistí, zda by mu to samé neřekla jiná postava. Neví, jestli dům, do kterého vešel není ten samý, do kterého by vešel o čtvrť vedle. Proto je obojí úplně jiná disciplína.

GM může udělat několik věcí a ani jedna není závislá na systému ani jeho kvalitách. Jen na něm. První je rozhodnout se že dá postavám echo ať hrají se stejným cílem. Počítají s tím a jdou si za ním. Připravit jim cestu. Těžko se stanu mistrem puškařem ve světě, kde nejsou pušky nebo geniálním hercem, když jsem v místě, kde není jediný mentor nebo třeba divadlo. Absolutní volnost je mýtus. GM musí být flexibilní a chystat svým hráčům cestu za jejich cílem přes zajímavá setkání a události. Musí jim nahrávat. Není to kompetice, není to sólo snaha ale spolupráce vypravěče a postav. Když hráč nevidí cestu zaslouží si nápovědu. Ne tím směrem, kam chce GM aby se dostal, ale směrem, kam chce jít sám.

Samotné mechaniky jsou pak to samé. Není třeba řešit váhu, pokud musí hráč popsat, jak co nese. Jinak to neunese. Proč tahat tabulky tam kde stačí selský rozum. Ne nevezmeš krávu na záda. Pokud to doopravdy chceš udělat vymysli příběhově a chytře jak to uděláš. Neříkej, že jsi strčil dračí poklad do kapsy, protože to prostě nejde. Pokud to nechápeš marníme čas oba. I proto většina dnešních systémů tyhle tabulky vynechává nebo je zjednodušuje na dřeň. Nepočítejte každé kilo. Berte to trochu obrazně a hlavně logicky.

Pokud to hráč nedokáže pochopit je to trotl. Ve finále to každopádně ale hru jen zdržuje a dělá to z ní frašku.

O něčem uvažuji a váhám, jestli použít nějaký druh systému a pravidel, nebo jen volné RP bez ničeho z toho. Samozřejmě existuje spousta her, kde jsou nějaké pravidla a systémy zbytečné a čisté RP bohatě stačí – ale to je typ her, které obvykle nevedu.

V ideálním světě by neměl být po RP stránce ve hře se systémem a ve hře na volné RP. Na RP úrovni by měly hráči skrze své postavy brát v potaz stejné věci bez ohledu na systém. Například hlad, únavu, nosnost, zátěž, co si zabalit, co mít u sebe, jak to poskládat, pobrat a další.

Vždy mě pobaví postava, co nějak tahá náklad pomalu rovný plnému měsíčnímu nákupu v obchoďáku a když se optám, jak přesně to nese, tak hráč vlastně netuší – páč fantasy/sci-fi, co na tom že je to plný kufr od auta drobností bez jediné tašky!

Co myslím systémem a pravidly:

V podstatě jde z mé strany o technickou evidenci postavy, co jasně definuje: Jak na tom postava reálně je vůči ostatním. Na první pohled kouknu na statistiky a mám jasno, kdo je silnější, chytřejší, lepší bojovník – odpadá polemika nad tím, co si hráč myslí o tom jaká ta postava je a jak to vidí PJ a NPC.
Dále jde o evidenci vybavení a všeho co má postava u sebe. Bytostně nesnáším, když hráči tahají z kapes postavy věci, co nemají a nikdy ani nezmínili, že by to mohly mít a teď to náhle mají, protože se to zrovna hodí.

Největší využití systému (jakéhokoliv) vidím v bojových situacích a obecně v situacích, kdy jde o konflikt mezi postavami, či NPC aniž by byl jasný výsledek.

Ve hrách, kde nic z výše zmíněného není podstatné, a boj je jen vycpávkou na cestě, není systém potřeba.

//pardon, omylem jsem to smázl//

Oboje má své, no.

V jeskyni Vraní hradiště teď třeba používám svět, který vychází z toho našeho (7.-9. století řekněme) ale má alternativní historii i některé zákonitosti a tak spousta věcí je tam jinak. Je to zajímavé, umožňuje mi to (a taky mě to nutí) počítat s reálnými bylinami, ovocem, zeleninou, ale tvořit takový svět bylo pro mě mnohem, mnohem těžší, než když jsem vzal nějaký fantasy základ a ten rozvíjel nebo když jsem dělal fantasy svět celý podle sebe. Je to první svět (fakt svět a ne jen dobrodružství), kde jsem se o "alternativní historii s fantasy prvky" pokusil a fakt zajímavé v mnoha věcech, rozhodně mě to jako tvůrce obohatilo.

Jaké máte zkušenosti s přizváním hráčů ku tvorbě příběhu?

Prakticky pokaždé jsem se setkal s modelem, že PJ má vymyšlený příběh a hráči skrze své postavy v podstatě pouze reagují. Hra pak vypadá tak, že PJ popíše situaci, hráč odepíše jak reaguje a posléze čeká, až ho PJ posune dál. Sám je ale pouze příjemce a nijak proaktivně nevytváří situace, které již nebyly předpřipraveny.

Druhý dotaz: máte zkušenost s nějakým systémem hraní, kde hráč podle svého vytváří nové situace a eventuálně je i vyhodnocuje?

Napadá mě příklad, ale nevím, zda by něco takového v praxi fungovalo:

Řekněme, že by se u každé "zlomové" situace házelo k10 s následujícím vyhodnocováním: 10 - 9 úspěch nad očekávání, 8 - 7 úspěch, 6 - 4 úspěch s obtížemi, 3 - 2 neúspěch, 1 neúspěch nad očekávání. (Berte, prosím, v potaz, že toto rozpětí je schválně vychýleno v prospěch úspěchu, protože chci, aby postavy mohly pokračovat v příběhu kupředu a nebyly statisticky častěji frustrovány neúspěchem)

Jakmile se objeví nějaká překážka, zkouška, nebo jakákoli situace, která má vnést prvek náhody do pokračování dobrodružství, hráč si hodí k10 a na základě hodu sám vyhodností situaci a vymyslí, jak to celé dopadlo. Výhodu spatřuji v přenesení aktivity na hráče, který již jen pasivně nekonzumuje co mu PJ předhodí (nahrávku plus vyhodnocení jeho rozhodnutí).