Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Dračí tesáky a drápy

Příspěvků: 1267
Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Arwin II. král Trionu je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Arwin II. král Trionu
 Postava Laeron je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Laeron
 Postava Nalaya Kenemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:37Nalaya Kenemi
 Postava Lenora je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:45Lenora
 Postava Alasseon Redmoon je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Alasseon Redmoon
 Postava Zumishi je onlineZumishi
 Postava Ahri je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ahri
 
Nalaya Kenemi - 21. února 2024 19:42
560ce729418db264f102158950963ef62087.jpg

Porada


Rty mi zkroutil smutný úsměv, když mi velitel zakázal účastnit se hlavních bojů, ne že by o tom zrovna on rozhodoval.
„ Veliteli, jsem pouze symbol, který lid jednotí. Avšak naděje je v každém z nás. A dokud neuhnasnou naše životy, tak i kdyby ten můj plamének zmizel, nikdy naděje nezemře.“
Zadívala jsem se na Velitele.
„ Vše má svůj čas.“
Zadívala jsem se na trpaslíka.
„ Žila jsem v něm a učila se od něj padesát let. Znám díky němu každý list tohoto lesa. S tím kam směřovat naše snažení kontaktovat lid mohu pomoct přímo já.“
Pohled mi sklouzl k Laeronovi. V prstech jsem svírala krajku krásného ubrusu. *Myslíš, že by mohli způsobit větší katastrofu než já?*
„ Můžete nám pomoci s léčením raněných anebo se zásobami?“
Pozorovala jsem trpaslíka. Dibron by mi neposlal pomoc jen tak … určitě tu mají nějaký další účel než jen boj. Nebo tu jsou jen kvůli obraně? Nemám po nic požadovat víc? Ani bych neměla. Ale naše situace je zoufalá…
* A teď to nejhorší…*
Zachvěla jsem se a srdce se mi sevřelo. Prsty jsem zaryla do légy a přehlédla jsem pohledem celou radu včetně všech mágů od Dibrona. Zhluboka jsem se nadechla, jako by mi docházel vzduch v plicích a začínala jsem mít pocit, jako bych se… možná i topila. I to by asi bylo příjemnější než to, co teď musím udělat.
„ Pokud do zítřejšího rozbřesku nenajdeme krále Arwina druhého…“
Pokusila jsem se udržet hlas dostatečně silný a neroztřesený, i když mi to zoufale nešlo. Srdce se mi svíralo žalem a do očí vháněly bolestné slzy, ale snažila jsem se je potlačit a udržet svou tvář klidnou, i když jsem znatelně pobledla.
„ Vyšlete posla do Trionu. Musíme zpravit jeho lid o králově ztrátě.“
Pohled mi sklouzl k rádci.
„ Můžete prosím napsat listinu pro královi rádce, prosím? Potřebovala bych s … tím pomoci. A vzhledem k tomu, že nemohu opustit svůj lid, potřebuji, aby listinu odvezl někdo… dostatečně postavený.“
Podívala jsem se na velitele. On by nebyl zrovna špatným poslem. Jenže přijít o něj si nemůžeme dovolit.
 
Zumishi - 20. února 2024 10:00
beznzvu6224.jpg

Další noční putování


,,Strach dokáže být velkou motivací, ano. Asi bude lepší vyjet pomalu a přinejhorším nás doženou další vesničané." přitakám souhlasně na to, že bychom neměli příliš dlouho otálet. Existuje zde možnost, že by nás mohli zdejší obyvatelé napadnout a ponechat zamčené v této vesnici v pomýlené představě, že to nájezdníky zpomalí.
,,Zda sebou někoho chcete vzít je jen na vás." o své předchozí myšlenky se s nimi nepodělím. Není potřeba vytvářet nervózní náladu více, než už za současné situace je.
Rozhlédnu se okolo, zda se k nám někdo blíží s jiným úmyslem, než se jen možná zeptat na nějaké informace. Ale většina vesničanů má nyní asi na práci si posbírat své věci a zvířata, která chtějí vzít sebou.
,,Pokud už není nic dalšího, navrhuji vyjet. Kdo může, měl by jít pěšky ať koni co nejvíce ulevíme od nákladu." shrnu nakonec svůj přístup k tomu, co bychom měli dělat dál. Doufám, že si kůň odpočinul natolik, aby byl schopný alespoň chůze při tažení povozu.

 
Lenora - 11. února 2024 09:18
4354354537639.png

Na vlně šupin



Nečekala jsem příliš na to, až ozve se případní odpověď.. protože moje nohy prakticky ihned zamířili zpátky k východu.
I tak jsem ale po cestě zaslechla odpověď, na kterou jsem již nikterak nereagovala a mířila ven. Nebylo pochyb o tom, že jsem nyní cítila jistý... zmatek celkově a to nejenom ve své hlavě, ale též i něco.. co se nedalo tak úplně dobře popsat slovy samotnými.
Venku pak, jak jsem je našla, čekali na mě stále sourozenci. Samo sebou, neobešlo se to bez nějaké té poznámky, ale to jsem tak nějak přešla bez většího dotčení.
"Cítím se... volněji.. asi to líp nevyjádřím." řekla jsem k jejich dotazům ohledně sebe. Sama jsem se trochu potýkala s tím, jak jsem se vlastně cítila, protože.. jsem si v tom sama nebyla jistá, ale nebylo to nic co by bylo nějak.. špatné. Když pak padne otázka toho, že bychom měli překonat určitou vzdálenost za krátký okamžik, skoro ve vteřině, sotva ta otázka dozní, mě napadne jedno řešení.
"Myslím, že jedno řešení by bylo.. už jste někdy letěli na hřbetě draka..?" zeptala jsem se s jistým, šibalským úsměvem, kde musela ona moje myšlenka být zcela jasná, co jsem tedy plánovala dále udělat a jistým koutkem svého nitra jsem tušila, že by se to těm dvěma mohlo líbit..
 
Alasseon Redmoon - 10. února 2024 21:30
nath64.jpg
Rádce a špatná situace.

Zamračím se, když mi rádce začne říkat, kde nepřítel udeřil, jako první.
,,Nemáme moc času... Většina z těch co tu jsou neumí držet meče... Takže jejich obrana bude tak čtvrteční normálním vojákům... Takže je to jako poslat malé dítě samotné do lesa a doufat, že nezabloudí."
Zadívám se na něj.
,,Řeč? Víš, že já na tohle nejsem a vůbec to neumím... Ani tu není Lenora, takže moje slova o tom, jak to zvládneme budou jen těžko uvěřitelná..."
Sednu si ztěžka a zamrkám na něj.
,,Nemyslím si, že mi odpustí... Málem ze mě byl eunuch... Tohle ani má smrt neurovná..."
Podívám se na něj, trochu vděčně, že změnil téma, ale když mi ukáže, kde se nepřítel seskupuje, tak mě polije studený pot.
,,Tohle není jen blízko..."
Zamračím se.
,,Víš, co mě děsí? Že ej tu tak málo tehdejší, co umí ovládat zbraně... Z celé ras je vojáků, fakt děsivě málo... Jestli tohle přežijeme, tak se bude s mečem učit každý, i kdyby to měl být zlatník, nebo švadlena... Každý bude umět použít meč..."
Zhluboka dýchám, abych nezačal propadat panice... Protože situace je ještě horší, jak špatná.
 
Tvořitel - 29. ledna 2024 12:30
tvoitel39852.jpg

Porada
Nalaya a Laeron


Velitel se trochu zarazil a pak svraštil obočí, jak chvíli přemýšlel.
"Takový úkol určitě budou plnit se ctí princezno, ale stejně tak budou chránit i Vás. Stejně se domnívám a věřím, že i další z rady budou souhlasit, že byste se měla držet mimo hlavní oblasti boje....bez urážky princezno, ale pokud by se stalo něco Vám, veškerá naděje uhasne."
Pravil velitel mírným, ale vážným tónem a zadíval se na tebe. Nastalý okamžik ticha přerušil až onen příchod mágů.
"Věřím, že by bylo lepší, kdybychom dorazili dřív, ale těžko upět nad rozlitým pohárem."
Odvětil trpaslík přátelsky a společně s ostatními zaujali místo na jedné volnější části stolu, aby si vyslechli, co pro ně máš na srdci. Po tvé otázce se rozhostil v salónku okamžik ticha, který narušovalo jen zaškrábání Laeronových drápů po podlaze, když se snažil lépe uvelebit a šepot slov, které si spěšně vyměňovali mágové mezi sebou.
Po chvíli se k tobě opět trpaslík obrátil.
"Inu hádám, že způsoby by asi byly. Tedy minimálně, co se kontaktu týká, ale řekl bych, že je spíše něco, čeho by měli být schopni druidové, nejlépe takoví, kteří jsou s tímto lesem a stromem spřízněni."
Poškrábal se trpaslík zamyšleně na tváři.
"Někteří z nás by samozřejmě mohli zkusit pomoci asistovat, ale sami bychom se do toho spíše nepouštěli, neradi bychom vám tu způsobili katastrofu."
Jeho pohled přelétl po místnosti.
 
Nalaya Kenemi - 22. ledna 2024 10:44
560ce729418db264f102158950963ef62087.jpg

Porada


Nebylo to jednoduché, říct, že se možná budeme muset stáhnout. Že nevím jak tohle může dopadnout a beru v potaz i možnost, že se náš domov neudrží a padne. A nikdo z nich si tu možnost ani nechtěl připustit.
Zamyšleně jsem se zahleděla na Laerona, v hlavě se mi komíhaly myšlenky a nebylo jednoduché je dobře uspořádat. Strach o Matku, o Arwina… O naše město. Bylo toho moc. Ale mezi nimi i myšlenka na strom a na padesát let v něm. Na to, kdy nám náš úkryt poskytl mnoho vědomostí včetně toho, že nám ukázal každičký lístek našeho lesa.
Zadívala jsem se na Velitele, který promluvil, že mě bude chránit matčina garda.
„ Je něco mnohem cennějšího než můj život, co je potřeba ochraňovat. Nový život…“
Pohled mi sklouzl k Laeronovi.
„ Bylo mi svěřeno několik dračích vajec. Přísahala jsem, že je ochráním. Není ale bezpečné je brát do přímého boje a nechat je úplně o samotě také ne. Chci, aby se královská garda ujala jejich ochrany.“
Když rádce odešel, trochu jsem se zamračila. Byla by možnost, aby nám mágové pomohli spojit se se zbytkem lesa a zachránit náš lid, který tam někde uvízl?
„ Děkuji, že jste přišli.“
Promluvila jsem k trpaslíkovi a jeho spolupracovníkům.
„ V první řadě vám chci poděkovat za vaši pomoc. Vše by bylo o mnoho těžší a delší, kdyby Vás Dibron neposlal. Děkuji Vám, že jste přišli.“
Pokývla jsem jim s díky hlavou a zvedla jsem se od stolu.
„ V zahradě je prastarý dub. Strávila jsem v něm padesát let i se svým drakem.“
Zamyšleně jsem přešla okolo stromu k Laeronovi.
„ Kořeny toho stromu jsou napojené na celý les. Během našeho odpočinku nám ukázal snad každý lístek v lese… Není nějaká možnost, že bychom okolní obyvatele kontaktovali pomocí tohoto propojení? Nebo je dokonce díky tomu dostali bezpečně sem?“
 
Tvořitel - 22. ledna 2024 10:10
tvoitel39852.jpg

Uprchlík z Trnínu
Zumishi


"Rozumím, no vždy si můžete chvíli odpočinout a vyrazit pak s námi."
Dodal starosta jakoby mimoděk a už mizel opět u sebe doma v horčnějším překotu, než by se dalo očekávat vzhledem k jeho proporcím.
"Uvítal by odpočinek, jako asi my všichni."
Odtušila se slabým úsměvem matka, která pohladila koně po hřívě a boku krku.
"Když ho nebudeme štvát snad tu cestu do města zvládne."
Dodala soucitně a přešla zpátky k vozu, na kterém posedávala její dcera.
"Po tom proslovu jsou lidé nervózní. Řeší co bude dál, ptají se jestli by měli čekat na ostatní, nebo vyrazit rovnou sami...už bylo i pár takových kteří se ptali jestli by nemohli jet s námi."
Svraštila dcera obočí starostmi a pak se zadívala směrem k tobě.
"Pokud chceme odjet bez dalších pasažérů měli bychom vyrazit, co nejdříve. Když se lidé bojí dělají různé věci."
Smutně sklopila oči, bylo vidět, že se jí nechce nechat zdejší obyvatele jen tak na pospas, ale žalostně si uvědomovala, jak je na tom váš povoz, kůń i případné zásoby na cestu.
 
Zumishi - 19. ledna 2024 22:41
beznzvu6224.jpg

Cesta dál


,,Omlouvám se, nechtěl jsem vás překvapit." omluvím se starostovi. Zřejmě přemýšlí nad spoustou věcí a nemá čas sledovat, kdo jak chodí okolo. Starosta mi následně potvrdí můj dojem o tom, že v takto zapadlé vísce nebudou k dispozici vyloženě čerství koně. Tedy nejsou k dispozici vůbec žádní, pouze onen jeden zmíněný, na kterém odjel mladý Vacek do města.
,,Rozumím. Ne, to bude vše. Budu muset vymyslet, jak odtud odvést náš povoz. Nejsem si jist, kolik síly zůstalo koni, který nás sem přivezl." připustím popravdě a s tímto ponechám starostu jeho myšlenkám, než se vrátím k vozu.
,,Jak je na tom?" kývnu hlavou k zapřáhnutému koni. ,,Nejsem si jistý, jak daleko nás ještě dokáže vést, i kdybychom jeli jen krokem. Můžeme snad doufat, že pronásledovatelé nebudou již mít zájem nahánět jeden osamocený povoz někde po lesích. Nezískali jste nějaké informace od místních?" zeptám se už více věcným tónem. Mám dojem, že stále se ještě úplně nevzpamatovali z událostí v Trníně, ale je potřeba fungovat o to více prakticky.

 
Tvořitel - 08. ledna 2024 19:44
tvoitel39852.jpg
Hola hej dobrodruzi zimní spánek skončil oblíct něco teplého a vzhůru na cestu :)
 
Tvořitel - 30. listopadu 2023 13:37
tvoitel39852.jpg

Uprchlík z Trnínu
Zumishi


"Rozumíme."
Přikývla Majka i její matka a zůstaly u vozu. Když jsi odcházel slyšel jsi je ještě, že si něco tiše povídají. Zato dav místních hučel o dost hlasitěji. Starostův projev jim jistě dal hodně podnětů k přemýšlení a ne zrovna těch pozitivních.
Starostu jsi potkal, jak se vrací ke své rezidenci, utírá si kapesníkem pot z čela a málem leknutím nadskočil, když ses vynořil poblíž.
"Oh! Panečku....vůbec jsem Vás neslyšel...no to je jedno..."
Oddechl si a vyslechl tvou žádost, načež si znovu otřel tvář.
"Obávám se, že v tomto ohledu asi moc nápomocni nebudeme. Jediného koně mají Štípalovi a ten tu zrovna není. Včera s ním odjel mladý Vacek do města, aby prodal zboží a tak, ale ještě se nestihl vrátit počítáme, že bude zpátky tak za den možná dva."
Vysvětlil starosta.
"Na většinu prací používáme volky, nebo nějakého toho oslíka, když je to něco lehčího, ale koně jsou....nákladný."
Snažil se jejich situaci vysvětlit.
"Mohu být ještě nějak nápomocen?"
Otázal se lehce nervózně starosta a těkal po tobě očima.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20194482803345 sekund

na začátek stránky