Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Temná zakoutí města Brna

Příspěvků: 1264


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Murco Decollo je offline, naposledy online byla 10. února 2017 13:27Murco Decollo
 Postava Jakub *Vindex* Zelenka je offline, naposledy online byla 10. února 2017 13:27Jakub *Vindex* Zelenka
 Postava Daniel Riedl je offline, naposledy online byla 24. února 2017 21:13Daniel Riedl
 Postava Willow Rosenberg je offline, naposledy online byla 23. února 2017 10:33Willow Rosenberg
 Postava Charlotte Riedlová je offline, naposledy online byla 23. února 2017 10:33Charlotte Riedlová
 Postava Ester Rymárová je offline, naposledy online byla 24. února 2017 8:04Ester Rymárová
 Postava Tamara "Mori" Jánská je offline, naposledy online byla 24. února 2017 22:21Tamara "Mori" Jánská
 Postava Lucie Anna Vránová je offline, naposledy online byla 04. ledna 2017 11:26Lucie Anna Vránová
 Postava Nina je offline, naposledy online byla 24. února 2017 20:25Nina
 
Willow Rosenberg - 19. února 2017 18:30
vlkodlaka6185.jpg
Útěk z potápějící se lodi
- Ester + npc -

Vtrhla jsem tam právě včas, řekla bych. Baloga byl v obležení a nevypadalo to, že by byl schopen získat mnoho času navíc, jak byl jeho záměr.
Odhodila jsem protivníky dozadu, jak jsem chtěla a hned pod nimi strhla podlahu. V podřepu chvíli těžce dýchám, než se mi dotočí hlava z množství vydané síly.
Opojné... vskutku...
Vnímám jak si tu sílu nesmírně užívá a je mi špatně ze sebe sama. Chtěla jsem s magií přestat, protože jsem kouzla zneužívala. Jenže jsem neměla moc jinou možnost, než se tomu znovu věnovat. Buffy potřebovala mé čarodějné schopnosti a kvůli tomu, co se ze mě stalo doufám, že najdu jiný způsob jak se se svým prokletím vypořádat, abych Murca už nepotřebovala.

Pohlédnu na Balogu, který vesele pochválil můj výkon a i já se usměji. Ta kousnutí vypadají zle, ale kdybych neovládala magii, není tady už vůbec.
Pomalu se zvednu a dojdu k němu abych ho podepřela.
"Pojďme, určitě jsem je nezabila ani pořádně neuvěznila, takže doufám, že jsem aspoň získala dost času na vypadnutí."
Zhodnotím kriticky své dílo už za chůze pryč. Nejsem si jistá kolik toho zvládnu ještě vyčarovat, ale jsem připravená, kdyby na nás někde něco baflo, abych nás nějak bránila.

Budouvou se rozlehne další výbuch, jdoucí odnekud hodně ze zdola. Raději se dám do rychlejší chůze, abychom zmizeli z budovy dřív, než nám spadne na hlavy.
"Lepší jedna budova, než celé Brno."
Zamumlám si pro sebe a doufám, že ostatním se podařilo vyřídit hlavní strůjce toho všeho, abychom venku mohli v klidu vydechnout, že nám místní šéf nehodí na hlavu atomovku.
 
Ester Rymárová - 19. února 2017 11:28
ester6778.jpg
Chaos na bitevním poli
~Willow + NPC~

Své jméno slyším tlumeně. Jsem ztracená ve vlastní mysli, nedokázajíc se vymanit z hrůz, které se kolem mě udály. Jsem jenom přítěž. Najednou jsem chápala, proč mě otec nebrával na svoje lovecké akce. Byla bych jako železná koule u nohy.
"Jsi ještě mladá, Švábíku," říkával, na což mi vždycky rozcuchal vlasy a s úsměvem milujícího otce si hodil batoh na záda a vyšel z domu. Jeho poslední úsměv jsem stále viděla tak živě, až to bolelo. Nikdy víc mi nerozcuchá vlasy, nikdy mi už neřekne Švábíku. Jak já to oslovení nesnášela, ale teď...

"Ester," jako zvuk gongu mi prolétlo hlavou mé jméno. Cítila jsem, jak mi někdo pokládá ruku na rameno a já sebou prudce trhla. Střetla jsem se s nevidomýma očima. Do této chvíle byl všechen halas nastaven na nejnižší hlasitost.
Blur a Horst mě potřebují, zavřela jsem pevně oči a prudce se nadechla. Nemohla jsem tu stát a litovat sama sebe. Willow! "Willow!" rozhlédla jsem a hledala rusovlasou čarodějku. Pak mi padl pohled na Blur, jak se skláněla nad Horstem, aby mu pomohla na nohy. Kousla jsem se do rtu a rozeběhla jsem se k nim, abych lovkyni pomohla. Mlčela jsem. Styděla jsem se za sebe. Byla jsem slabá.

Horst měl naštěstí tolik síly, aby nám trochu pomáhal. Jeho psi se seřadili a pokračovali spolu s námi. Dřív, než jsme opustili místnost, jsem se podívala tam, kam zmizela Willow i s Balogou. Dalším kousnutím do rtu jsem potlačila deroucí se slzy. Měla jsem strach a nyní bojovala má vůle proti pudům se smotat do klubíčka a všechno přečkat. Zahlédla jsem i Zoru, jak za námi postupuje. Byla slepá a přitom na rozdíl ode mě se držela na nohách.

Budova se opět zatřásla a já na krátkou chvíli klopýtla, ale udržela jsem rovnováhu. "Omlouvám se," vypadlo mi z úst. Našli jsme, co bylo třeba a konečně se vydali z té prokleté budovy pryč. Když jsem ucítila závan větru, bylo to jako osvobození. Rozhlédla jsem se a zahlédla trávník. "Pojďme tam," ukázala jsem.

Položily jsme Horsta opatrně na zem. Nechala jsem lovkyně, ať se o něj postarají. Můj pohled směřoval k jedinému bodu. K budově, ze které jsme před chvíli vyšli. Vraťte se oba dva. Prosím, zkřížila jsem ruce na prsou a zatnula je do paží. Bolelo to, ale to nebylo nic ve srovnání s tím, jak mě to bolelo uvnitř.
 
Tvůrčí - 12. února 2017 23:42
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Double M



Big Bada Boom!

Masařce útok nevyšel, neb narazila na ochranu, oklepala se z neúspěchu, ale je na ní zřejmě, že se nehodlá vzdát. Hnána touhou splnit svůj úkol a zničit vás, se z prvotního neúspěchu oklepe a s bojovým zavřeštěním se rozhodne ochranu zdolat opětovným nárazem do ní. Avšak bezúspěšně. (75%)

Víc, jak Masařka na sebe momentální pozornost upoutá šílená rána, z patra nad vámi na druhé straně budovy, jako by se něco velkého a těžkého zhroutilo a je obdivem, že ona budova ještě stojí. Murco by v tom mohl poznat dílo své dcery.
A aby toho nebylo málo o pár chvil později, se ozve ze sklepení výbuch. Vypadá to, že z této budovy po vašem odchodu nezbude nic jiného než jen trosky, které budou připomínat, že zde předtím něco stálo. Demoliční četa hadra.
Je pravděpodobné, že se někdo pokoušel projít Murcovým zabezpečením a měl smolný den.
Nikdo další na vás zatím neútočí. Bylo by rozumné se dostat z této budovy, než se s vámi zhroutí.
 
Charlotte Riedlová - 08. února 2017 13:28
lotte8027.jpg
Vodárna
- Daniel, Nina -

Cupitám jak mi je řečeno, za Cizí Lady, ale i přesto se na brášku otočím s tázavým pohledem říkajícím Jsi v pořádku? a zamrkám, aniž bych cokoli skutečně vyslovila.
- e tu ticho...-
Zhodnotí Lucy a já se rozhlédnu. Chvíli se studuje mapa, ale pak pokračujeme dál.
"Ťap, ťap, ťap."
Kdo se na mě v té chvíli podíval, všiml by si, že přeskakuji po špičkách spáry v dlaždicích na podlaze.

Moje slovní ťapání přeruší jakýsi praskavý zvuk. Zvednu hlavu právě včas, abych viděla proud řítících se jisker a pohotově si sednu na zadek, čímž se mu vyhnu.
"Jiskřičkýýýý!!!"
Vykřiknu s nadšením.
-Bože, zabte to někdo...-
"Ššššt Lucy."
Otočím se k panence v tašce. Než jí stačím říct něco dalšího, několikrát štěkne pistole.
- Co se takhle zkusit schovat? -
"Dobře."
Pípnu odpověď a polekaně utíkám před dalším bleskem, hledajíc někde místo, kam bych se schovala.

Pokud mě blesk nezasáhl a úkryt jsem našla, hlasitě zavolám na nepřítele, tak abych střelbu a všechen ten randál překřičela.
"Zlej, zlej tvore!"
Krátce se odmlčím, jako bych ztratila myšlenku, kterou jsem chtěla říct, než přeci jen porkačuji.
"Ohňostroj se dělá na obloze, ne v chodbě! To ví přece každý dítě! Urve ti to ručičky a budeš mrzáček!"

---------------------------------------
Předešlý hod 81% - (sdělováno PJ, během mé neaktivity)
Aktuální hod 78%
 
Tvůrčí - 29. ledna 2017 15:10
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg
Willow a Ester + NPC
Když věci nevycházejí pole plánů

Blur čarodějce kývne na souhlas, že rozumí. Není schopna slova, události jí jich zbavily, i přesto je ve funkčnějším stavu než Ester.
Horst se nehádal, pouze bolestně zasténal.
Zora, která by jistě něco k tomu dodala za jiné situace, že se na ní v plánování zapomnělo, raději mlčela. Plán Willow zněl rozumně a navíc věděla moc dobře, že není schopná podat pomocnou ruku Horstovi, sama se stěží vyčerpaná držela na nohou. Narovnala se, neboť před chvíli klečela u svého zraněného druha a přešla pár kroků k Ester, aspoň něco je schopná udělat. Pronesla jméno lovkyně v šoku, aby na sebe upozornila a položila jí ruku na rameno.
Mezitím vás čarodějka ještě jednou pobídla a poté už jen byla vidět její záda, jak se vydala pomoct pošetilému kolegovi, který se rozhodl obětovat.
"Blur tě potřebuje,... i Horst. Můžeš nám pomoct jej zachránit." Pokoušela se o uklidňující tón, ale i ona byla tím vším otřesená.
"Ester, hurry." Blur se vykašlala na veškerou taktnost, nebyl čas ztrácet čas, už se nad Horstem skláněla připravená, čekalo se už jen na Ester.
Pokud se lovkyně aspoň trochu vzpamatovala, aby pomohla své kolegyni, zvednout zraněného, který sice byl schopen nějakým způsobem chodit, místností se rozezněl bolestivý výkřik zraněného, který přivolal lovcovy psy, jež se již nacházely v mezipatře a čekaly na svého pána.
Přišli se podívat na to, co se děje s jejich pánem. Lovec jim něco zavelel, bylo mu stěží rozumět, ale psi jej poslechli.
Kráčeli po vašem boku, jako dva osobní strážci.
Do kantýny vás Horst navedl, jelikož s jeho týmem prošli kolem ní. Byla opouštěná ve spěchu, jako celá budova. Není se čemu divit.
Zaslechli jste ze shora šílenou ránu, ale bylo lepší nad tím nepřemýšlet, neboť nejdůležitější bylo najít potřebné věci a co nejrychleji vypadnout ven.
Po chvilce hledání se vám podařilo najít kafe a cukr. Aspoň v něčem vám přálo štěstí.
Ven z budovy jste se dostali bez problémů. Naproti, kde se nacházelo menší autobusové nádraží, byla dokonce i část, kde rostla tráva.

Willow se vyskytl pohled na Balogu, kterému zřejmě došli zásobníky, neboť na sobě měl dva zombíky, jeden mu byl zakousnut do ramene a ač se snažil lovec jej setřást, nedařilo se mu. Druhého měl jako klíště přicucnutého na levé noze, mlátil do něj svou zbraní, ale nevypadalo to, že by měl nějak v úmyslu z něho slézt. Navíc se kolem něj tvořil hlouček, čekající na svou příležitost se do něj také pustit.
Čarodějce se podařilo zombíky odehnat od lovce a ten ty zbylé snáze ze sebe setřásl. Noha se mu podlomila a klekl si na jedno koleno. Možná to způsobil i fakt, že se země otřásla.
Všichni zombíci se propadli o patro níž. Lovec uznale hvízdl, když pohlédl do díry.
"Hustý." Podotkl pobaveně a pokusil se postavit na zraněnou nohu. Tvář, kde mu hrál úsměv od ucha k uchu, se na chvíli zkřivila bolestí. Zdá se, že trocha pomoci by se mu hodila.
 
Willow Rosenberg - 26. ledna 2017 13:47
vlkodlaka6185.jpg
Čarování no.2
- Ester + npc Blur, Baloga, Horst a někde by měli být i pesani -

Když chce být chlap gentlemanem, obvykle proti tomu nic nemám, jenže Horst udělal největší pitomost kterou mohl. Zůstávala jsem poslední záměrně, pro případ, že by kouzlo nevyšlo a byla jsem připravená vyvolat štít. Tím, že mě Horst hrdinsky odstrčil nikomu nepomohl. Chtěla jsem se bránit, ale všechno se semlelo až příliš rychle.
V okamžiku, kdy jsem udělala pár kroků stranou vlivem Horstovy síly, jsem ucítila chybu v kouzlení. Ani jsem nemusela vidět jak runy pohasly, cítila jsem to a Energie do nich vložená explodovala do všech směrů čímž způsobila tlakovou vlnu doprovázenou ohněm.
Volba tohoto živlu nebyla ani trochu ideální, ale bohužel, zrovna ten mi padl na mysl jako první, když jsem se na energii soustředila.

Ocitám se na zemi a rána do hlavy o podlahu mě na několik dlouhých vteřin přiměje zůstat ještě ležet. Horstovo zasténání mě přivede do reality.
Ale ne...
Zvedám se rychle, ale přesto si připadám příšerně zpomalená. Než se dostanu k Horstovi, probíhá kolem nás Baloga a vrhá se do akce.
Pusť mě!
Ne!
Pořád je tu dost zombíků. Tamten to nezvládne sám, víš to moc dobře...


Prohlédnu si Horstova zranění, která jsou velmi nehezká, ale mohlo to být horší vzhledem k neúspěchu jakého jsme se s Ester dopustily. Větší vinu cítím na sobě, protože já do run dávala ohnivou energii, která explodovala jinak než měla.
Pozdě plakat nad chybou, tohle se dá přežít, pokud nás nepožerou támhlecti!
Svým způsobem má pravdu. Mohla bych se pokusit vyléčit ho na místě, ale oslabilo by mě to a nejspíš bych nemohla pomoct už nijak jinak než proměnou a to nechci. Obzvlášť ne, když by moje vědomí bylo vlivem oslabení úplně mimo a zvíře si mohlo dělat co by chtělo.

Vzhlédnu k Ester. Oči rozšířené hrůzou a její mysl očidivdně v panice.
Neměla bys tu být, neměla bys takové věci vidět...
To nikdo z nás. Hejbni kostrou!

"Můžu mu pomoct, ale ne tady. Potřebuji ho dostat někam ven, ideálně na trávu..."
Začnu mluvit tak rychle jak to jen jde, myšlenky mi těkají od pomocného rituálku k rituálu a vždy každý shoří na něčem, co nemám k dispozici a ani mít v rozumném časovém úseku nebudu.
"Ester, Blur..."
Oslovím obě ženy, aby dávaly pozor.
"Pokuste se ho dostat ven, Ty Horste se nehádej... Když cestou narazíte na kuchyňku vezměte sůl, nebo aspoň cukr, kafe cokoli sypkého."
Lepší než nic. V tašce, která mi visí přes rameno mám nějaké základní bylinky, ale s takovýmhle rozměrem léčícího kouzla jsem nepočítala. Budu muset improvizovat a hlavně, dostat se pak z budovy v jednom kuse, abych měla šanci Horstovi pomoct.

Odvážná školačka...
Hvízdne v duchu mé vlčí já, zatímco se zvedám a mířím za Balogou.
"Běžte!"
Pobídnu je ještě pokud by mě neposlechly na poprvé a pak už se soustředím jen na energii a cíle přede mnou.
Nááááádech... a výdech.
S dlouhým nádechem nashromáždím potřebné soustředění a výdech doprovázený prudkým máchnutím ruky by měl mít za následek odražení první řady protivníků do svých druhů. Plynule pokračuji v pohybu, napnu prsty a po zakleknutí udeřím dlaněmi do podlahy. Vkládám do kouzla veškerý svůj hněv nastřádaný za poslední dobu. Potyčky s Murcem jsou drobné kamínky ve srovnání s tím, jak mě vytočila vlastní neschopnost provést kouzlo správně. Mělo to být tak jednoduché!

Bestie se tiše směje, protože je to ona, kdo chytl můj zdravý rozum, odmítajíc ho pustit. Asi bych se do něčeho takového nepustila, kdybych se zvládla líp kontrolovat. Těžko soudit. Teď chci hlavně zachránit bláznivého lovce, pokud není pozdě. Za předpokladu že mu už pomoci nelze, posílí to mou zlost a tedy i účinek kouzla.
Pokud druhé kouzlo vyjde má za následek prolomení podlahy pod nepřáteli. Když na to přijde, jsem velmi destruktivní. Pád o patro níž a sutiny by se měly postarat o své.

Hody:

 
Ester Rymárová - 24. ledna 2017 13:41
ester6778.jpg
Sakra, sakra, SAKRA!!!!
~Willow + NPC Blur, Baloga (T_T), Horst atp.~

Sledovala jsem Willow při kouzlení a musela jsem připustit, že mě naprosto fascinovala. Kdyby nebylo prostředí takové, jaké bylo, určitě bych se vyptávala a požádala, zda by mě něco nenaučila. Sice bych se na magii nezaměřovala přímo, protože všechno tvořím skrze runy a to samo o sobě není jednoduchá obor, pamatovat si všechny možné kombinace, žít s runami a brát je jako součást vašeho života, znát jejich význam a nejlépe i jazyk. Jak jsem však byla svědkem run, které na pásku měl vyryty Murco, byla jsem stále jen na začátku a sakra, jestli tohle přežiju, on bude první, koho uvrhnu pod palbu svých dotazů. Nebo hezky požádám Willow, jestli by mu nedomluvila. Jde z něj strach.

Když je čarodějka se svou prací hotova, ihned vykřikne a já se deru za dveře. Za nimi raději nezůstávám a odbíhám dál do chodby. Nechce se mi tam Willow nechávat, proto si ji stále držím na dohled, kdyby se něco pokazilo a v téhle situaci je ta pravděpodobnost vyšší než bychom tušili.

Rána jak zděla, až to otřáslo základy a já chvíli měla v havě představu, že nám strop spadne na hlavu nebo se my propadneme o patro níž. Na chvíli jsem nesyšela nic jiného než pískání v uších. Dokonce jsem viděla trochu rozmazaně a moje orientace byla v háji. Musela jsem během výbuchu spadnout na zem, protože jsem si nebyla jistá, proč se dívám přímo na strop.
Willow! byla moje první myšlenka a natočila jsem se jejím směrem a srdce se mi seřvelo. Nebyla to rusovlasá dívka, ale Horst. Kouzlo selhalo. Cítila jsem, jak se mi z očí derou slzy. Bylo toho na mě moc. Vyškrábala jsem se na nohy. Sluch se mi začínal trochu spravovat, i když jsem všechno slyšela tlumeně. Kolem mne proběhl Baloga, sehnul se nad Horstem a zavolal na nás, abychom jej odtáhly do bezpečí a pak promluvil na mě. V krku mi uvízl obrovský knedlík až to nepříjemně škrábalo.
Ne, to je jen zlý sen. Probuď se, Ester! Už se konečně prober!! Na tohle jsem nebyla stavěná. Propadla jsem v hysterii. Měla jsem zůstat ve svém krámu a starat se o svoje zbraně.

Kdo ještě zbýval? Já? Ne, já byla v tuhle chvíli nepoužitelní. Willow a Blur. Horst byl na tom velmi špatně. Sakra!
 
Lucie Anna Vránová - 04. ledna 2017 11:26
beznzvu9291933.jpg
Před vodárnou

Tři upíři...
Tenhle pach chodících mrtvol by poznalo i čerstvé štěně. Odfrknu si a odstoupím od limuzíny. Není tu moc nad čím dlouho meditovat.
"Máme společnost... a jen vyšší síla nad námi ví, jestli spojeneckou."
Oznámím svým společníkům svůj poznatek. Přijeli tři, jelikož nevidím řidiče, mohu hádat, že řídil jeden z nich (za předpokladu, že v autě necítím vysloveně lidský pach, který by předešlou přítomnost řidiče odhalil). Ať je to s řidičem jak chce, nezajímá mě tolik, jako nečekaná společnost krvesajů, byť je jeho zmizení více než podivné.
Poslal je sem někdo za námi, nebo jednají na vlastní pěst?
prostoru pro přemýšlení však není mnoho. Jen co se Martin zeptá na plán, vyleze z bočního vchodu černoch.

Že nejde o přátelského upíra je zřejmé přesně ve chvíli, kdy nás zmerčí ne zrovna příjemným pohledem. Jestli to je jeden z těch tří či ne, je otázka za zlatou medaili, ale odpovědi se mi ještě nějakou dobu nedostane. Momentálně mám plnou hlavu rezonujícího křiku, který drásá citlivý sluch všem třem. Na slabou vteřinku jsem ráda, že jsem od limuzíny ustoupila, jinak by se na mě ještě vysypalo sklo, žel neustoupila jsem dost. Zatímco si v předklonu a marné snaze uchránit sluch zakrývám uši dlaněmi, upír na nás zvládne ještě auta poslat a tím nás dostane na lopatky.

Slušně jsem sebou řízla, až by jeden viděl hvězdičky, ale to mě nepřinutí, zůstat nečině ležet.
"Pánové..."
Oslovím své pomlácené společníky. V ten moment mám na jazyku jediný příkaz, protože jsme podle všeho pitomci a nevzali si zbraně. Přesněji, já nic nemám, možná tak kromě zavíracího nožíku v kapse, platný mi teď asi jako vagon bruslí v létě, a před mými zraky se vlci neozbrojovali.
My sami jsme tedy zbraněmi.
"... do naha."

Za předpokladu, že by jeden z nich přeci jen bouchačku vytáhl, tak pro něj příkaz neplatí a šoupnu k němu schránku s tím, že ji bude hlídat, dokud si to drápy tesáky nevyřídíme s útočníkem.
Když žádný z nich zbraň mít nebude, oslovím Romana, protože u Martina cítím, že odepřít mu boj by nebylo pěkné. Bleskově ze sebe stáhnu tričko.
"Hlídej to, neproměň se. Chraň to."
Nechat to úplně bez dozoru by byla hloupost a posílat kluky do boje, s tím, že já se budu krčit za autem a hlídat schránku, mi nepřijde zrovna alfovské. Kvapně se vysoukám z kalhot a na zbytek kašlu, i tak by bylo rychlejší se na oblečení vykašlat, ale nechci se do města vracet jako banda nudistů. A že my se do města vrátíme!

Ať schránku hlídá kdokoli a jakkoli, já se zbavím jen nutného oblečení a přiměju své tělo k proměně. Kdykoli mě přivítá bolest spojená s tímhle procesem, vzpomenu si na strýčkův uklidňující hlas, který zněl zároveň i potěšeně. Plně jsem se tomu oddala a nebojovala s tím, ač se svaly samovolně stahovaly, donutila jsem je uvolnit se. Tím mi proměna netrvala tak dlouho, jako jiným.

Vyběhnu proti upírovi k útoku (86%) a snažím se svůj sluch obrnit, proti dalšímu krutému výkřiku, který hádám, bude následovat.

Vlčí podoba
 
Tvůrčí - 18. prosince 2016 14:07
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Willow, Ester + hromada NPC



A & Web Týmy společně proti Z-hordě – Když věci nevycházejí podle plánů, dva z kola ven

Kouzlo vyhodilo ohnivou vlnu po celé místnosti. Runy, které byly stvořené za účelem směřovaní ničivého žáru k zombii, zazářili a čtyři z ochranné pětice pohasli.
Horst, jako správný gentleman, který se rozhodl být posledním, neměl zrovna nejlepší den. Plameny se přes něho přehnaly a částečně vyšlehly i ze dveří ven. Schytal tím pádem solidní popáleniny.
Velká část sice mířila na zombíky, ale stále někteří jedinci přežili a blížili se vaším směrem.
“Vezměte Horsta do bezpečí. Já se o ně postarám.“ Prohlásil Baloga odhodlaně, v rychlosti si zkontroloval zásobníky a nahnul se k svému kolegovi ve zbrani, aby si jej prohlédl.
Co se týče popálenin, nebyl to zrovna pěkný pohled. Popáleniny 2. stupně, kterým byla pokryta 20% část těla, nevypadaly vůbec hezky. Nemluvně o tom, jak šíleně to muselo bolet. Horst měl svým způsobem štěstí, že to neschytal obličej, ale za to solidně ruce a nohy. Vylíže se z toho však. Avšak nejdříve potřebuje zdravotní péči. “Drž se, brachu. Dávej mi na holky pozor."
“Dej si za mne pořádného panáka.“ Prohlásí Baloga směrem k Ester a mrkne na ní.
“Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky.“ S těmito slovy se vrhne na zbylou hordu zombií, aby vám nějaký ten čas přičetl k dobru.
 
Tvůrčí - 04. prosince 2016 18:43
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Lucka


Vlkodlačí komando, akce Vodárna

Z limuzíny si cítila velmi povědomý nepříjemný pach. Pach připomínající několik set let starou odleželou chodící mrtvolu. V té limuzíně jeli upíři, kteří se teď jistě nacházejí ve vodárně, což je patrné i ze stop směřující do budovy. Co se týče počtu dovnitř šli tři. Řidič limuzíny by na ně měl čekat, ten tu však není. Kam se poděl, je neznámou. Nejsou znatelné žádné stopy, než ty směřující do budovy a ty patří pouze třem krvesajkům.
Vchody do budovy byly dva. Jeden hlavní, kterým právě šla trojice a potom boční vchod určený zřejmě pro zaměstnance.

"Tak co šéfko, máš plán?" Zeptal se Martin. Než však stačíš, jakkoliv odpovědět. Dveře bočního vchodu se otevřou dokořán. Stojí v nich muž, černoch, dle pachu se jedná o upíra, ale něco na něm nevoní, tak jak by mělo.
Upír zřejmě nebude přátelský, neboť na vás místo pozdravu zakřičel tím jejich upírským způsobem a že to tedy byl pořádný křik. Musel být nějak vylepšený. Rozbil všechna skla v autě a dokonce i s nimi o velký kus pohnul. Vás slušně odhodil.
Plán je zřejmě jasný. Dostat toho pacholka.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13084506988525 sekund

na začátek stránky