Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Temná zakoutí města Brna

Příspěvků: 1257


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Murco Decollo je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 12:39Murco Decollo
 Postava Jakub *Vindex* Zelenka je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 12:39Jakub *Vindex* Zelenka
 Postava Daniel Riedl je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Daniel Riedl
 Postava Willow Rosenberg je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Willow Rosenberg
 Postava Charlotte Riedlová je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Charlotte Riedlová
 Postava Ester Rymárová je offline, naposledy online byla 21. ledna 2017 12:52Ester Rymárová
 Postava Tamara "Mori" Jánská je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:46Tamara "Mori" Jánská
 Postava Lucie Anna Vránová je offline, naposledy online byla 04. ledna 2017 11:26Lucie Anna Vránová
 Postava Nina je onlineNina
 
Lucie Anna Vránová - 04. ledna 2017 11:26
beznzvu9291933.jpg
Před vodárnou

Tři upíři...
Tenhle pach chodících mrtvol by poznalo i čerstvé štěně. Odfrknu si a odstoupím od limuzíny. Není tu moc nad čím dlouho meditovat.
"Máme společnost... a jen vyšší síla nad námi ví, jestli spojeneckou."
Oznámím svým společníkům svůj poznatek. Přijeli tři, jelikož nevidím řidiče, mohu hádat, že řídil jeden z nich (za předpokladu, že v autě necítím vysloveně lidský pach, který by předešlou přítomnost řidiče odhalil). Ať je to s řidičem jak chce, nezajímá mě tolik, jako nečekaná společnost krvesajů, byť je jeho zmizení více než podivné.
Poslal je sem někdo za námi, nebo jednají na vlastní pěst?
prostoru pro přemýšlení však není mnoho. Jen co se Martin zeptá na plán, vyleze z bočního vchodu černoch.

Že nejde o přátelského upíra je zřejmé přesně ve chvíli, kdy nás zmerčí ne zrovna příjemným pohledem. Jestli to je jeden z těch tří či ne, je otázka za zlatou medaili, ale odpovědi se mi ještě nějakou dobu nedostane. Momentálně mám plnou hlavu rezonujícího křiku, který drásá citlivý sluch všem třem. Na slabou vteřinku jsem ráda, že jsem od limuzíny ustoupila, jinak by se na mě ještě vysypalo sklo, žel neustoupila jsem dost. Zatímco si v předklonu a marné snaze uchránit sluch zakrývám uši dlaněmi, upír na nás zvládne ještě auta poslat a tím nás dostane na lopatky.

Slušně jsem sebou řízla, až by jeden viděl hvězdičky, ale to mě nepřinutí, zůstat nečině ležet.
"Pánové..."
Oslovím své pomlácené společníky. V ten moment mám na jazyku jediný příkaz, protože jsme podle všeho pitomci a nevzali si zbraně. Přesněji, já nic nemám, možná tak kromě zavíracího nožíku v kapse, platný mi teď asi jako vagon bruslí v létě, a před mými zraky se vlci neozbrojovali.
My sami jsme tedy zbraněmi.
"... do naha."

Za předpokladu, že by jeden z nich přeci jen bouchačku vytáhl, tak pro něj příkaz neplatí a šoupnu k němu schránku s tím, že ji bude hlídat, dokud si to drápy tesáky nevyřídíme s útočníkem.
Když žádný z nich zbraň mít nebude, oslovím Romana, protože u Martina cítím, že odepřít mu boj by nebylo pěkné. Bleskově ze sebe stáhnu tričko.
"Hlídej to, neproměň se. Chraň to."
Nechat to úplně bez dozoru by byla hloupost a posílat kluky do boje, s tím, že já se budu krčit za autem a hlídat schránku, mi nepřijde zrovna alfovské. Kvapně se vysoukám z kalhot a na zbytek kašlu, i tak by bylo rychlejší se na oblečení vykašlat, ale nechci se do města vracet jako banda nudistů. A že my se do města vrátíme!

Ať schránku hlídá kdokoli a jakkoli, já se zbavím jen nutného oblečení a přiměju své tělo k proměně. Kdykoli mě přivítá bolest spojená s tímhle procesem, vzpomenu si na strýčkův uklidňující hlas, který zněl zároveň i potěšeně. Plně jsem se tomu oddala a nebojovala s tím, ač se svaly samovolně stahovaly, donutila jsem je uvolnit se. Tím mi proměna netrvala tak dlouho, jako jiným.

Vyběhnu proti upírovi k útoku (86%) a snažím se svůj sluch obrnit, proti dalšímu krutému výkřiku, který hádám, bude následovat.

Vlčí podoba
 
Tvůrčí - 18. prosince 2016 14:07
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Willow, Ester + hromada NPC



A & Web Týmy společně proti Z-hordě – Když věci nevycházejí podle plánů, dva z kola ven

Kouzlo vyhodilo ohnivou vlnu po celé místnosti. Runy, které byly stvořené za účelem směřovaní ničivého žáru k zombii, zazářili a čtyři z ochranné pětice pohasli.
Horst, jako správný gentleman, který se rozhodl být posledním, neměl zrovna nejlepší den. Plameny se přes něho přehnaly a částečně vyšlehly i ze dveří ven. Schytal tím pádem solidní popáleniny.
Velká část sice mířila na zombíky, ale stále někteří jedinci přežili a blížili se vaším směrem.
“Vezměte Horsta do bezpečí. Já se o ně postarám.“ Prohlásil Baloga odhodlaně, v rychlosti si zkontroloval zásobníky a nahnul se k svému kolegovi ve zbrani, aby si jej prohlédl.
Co se týče popálenin, nebyl to zrovna pěkný pohled. Popáleniny 2. stupně, kterým byla pokryta 20% část těla, nevypadaly vůbec hezky. Nemluvně o tom, jak šíleně to muselo bolet. Horst měl svým způsobem štěstí, že to neschytal obličej, ale za to solidně ruce a nohy. Vylíže se z toho však. Avšak nejdříve potřebuje zdravotní péči. “Drž se, brachu. Dávej mi na holky pozor."
“Dej si za mne pořádného panáka.“ Prohlásí Baloga směrem k Ester a mrkne na ní.
“Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky.“ S těmito slovy se vrhne na zbylou hordu zombií, aby vám nějaký ten čas přičetl k dobru.
 
Tvůrčí - 04. prosince 2016 18:43
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Lucka


Vlkodlačí komando, akce Vodárna

Z limuzíny si cítila velmi povědomý nepříjemný pach. Pach připomínající několik set let starou odleželou chodící mrtvolu. V té limuzíně jeli upíři, kteří se teď jistě nacházejí ve vodárně, což je patrné i ze stop směřující do budovy. Co se týče počtu dovnitř šli tři. Řidič limuzíny by na ně měl čekat, ten tu však není. Kam se poděl, je neznámou. Nejsou znatelné žádné stopy, než ty směřující do budovy a ty patří pouze třem krvesajkům.
Vchody do budovy byly dva. Jeden hlavní, kterým právě šla trojice a potom boční vchod určený zřejmě pro zaměstnance.

"Tak co šéfko, máš plán?" Zeptal se Martin. Než však stačíš, jakkoliv odpovědět. Dveře bočního vchodu se otevřou dokořán. Stojí v nich muž, černoch, dle pachu se jedná o upíra, ale něco na něm nevoní, tak jak by mělo.
Upír zřejmě nebude přátelský, neboť na vás místo pozdravu zakřičel tím jejich upírským způsobem a že to tedy byl pořádný křik. Musel být nějak vylepšený. Rozbil všechna skla v autě a dokonce i s nimi o velký kus pohnul. Vás slušně odhodil.
Plán je zřejmě jasný. Dostat toho pacholka.
 
Daniel Riedl - 04. prosince 2016 17:55
leon_s__kennedy__v2_by_keyred5ooclx22307533.jpg
Vodárna - setkání s Thórem
Lotte, Nina

"Nemám nejmenší tušení na, co narážíš?" Myslím to opravdu vážně.
Pravděpodobně to bude jedno z jejich oblíbených rýpnutí. Nicméně stejně mám v plánu se soustředit na okolí.

To ticho a klid se mi čím dál tím víc nelíbí. Nemůže to být tak snadné. Kdybych byl na jejich místě, dával bych si obzvláště záležet s udržením tohoto místa. Ještě něco nás bude čekat na samém konci. Cítím to v kostech.
Vzhledem k tomu, že mé staré kosti se opravdu v málo věcech pletou. Nepletli se ani v tomto. Na přivítanou po nás někdo vrhl blesk. I přes toto nečekané setkání s Thórem se nám podařilo být nezasaženými.

"Už jsem si říkal, v čem bude ten háček." Řeknu spíše sám pro sebe. Položil jsem na zem kufřík a zkontroloval zbraň. Bude to muset stačit.
Nepřítel má výhodu na dálku. Bylo by tím pádem nejlepší mu tu výhodu vzít. Aspoň to tak prozatím vypadá. Je však otázkou, jakou zbraň používá. Pokud je to jako se střelnou zbraní, tak jí musí někdy dojít zásobník. Tím pádem by to chtělo udělat více cílů, aby se mohl do nich strefovat. Ovšem problém tu je s terénem, který je obzvláště úzký a dlouhý. Nicméně nejsme obyčejní lidé a mám výhodu a to rychlost.
Mohl bych sice také využít naši zbraň na dálku, ale byl bych opravdu nerad, kdyby se to celé na nás zřítilo, protože moje drahá sestra není schopná to plně kontrolovat, protože je, jaká je.
Několikrát jsem vystřelil po nepříteli, abych nám dopřál ještě nějaký ten čas.
"Jak dlouho ti zabere se dostat až k němu?" Obrátím se na Ninu. Myslím tím dostat se přesněji až na konec chodby. Kdybych byl ve své kůži, troufl bych si na to, ale teď… nechávám to na Nině a ani v nejmenší se mi to nelíbí.
Nepříteli se zřejmě nelíbilo, že se nám podařilo uhnout a opět po nás vrhl blesk, aby se na něj náhodou nezapomnělo.
 
Murco Decollo - 10. listopadu 2016 15:56
styl37814.jpg
Odin!
Bezejmená

Kusy těla zkapávající runového štítu, který se na několik sekund zhmotnil. VLkodlačka schovávající se za mými zády.
Zkapávající?
překvapivě hledím na pohybující se krvavé kapky. Vycením zuby do úsměvu. Tohle není konec. Krve a kusy masa se spojují jak na konci Ghost ridera.
Až na ten řev.

Neubráním se a zatřepu hlavou, jako bych tím mohl tomu zvuku uniknout. Bez úspěchu. Krok a zvuk ustává. Místo něj se ozve jiný zpoza mých zad. Trhání masa, praskání kostí a jejích proměna do jiné podoby.
"Nebraň se tomu, Holubičko."
Tichá, skoro neslyšná rada. Stejně nevnímá. Navíc takl rychlou proměnu nemá šanci zadržet. Nespouštím oči z Masařky a při tom ve vzduchu zavoní čerstvá krev. Zvuk klopítnutí mě donutí k uchechtnutí.
Masařka neváhá ani chvíli a útočí. A runový štít se zjeví po druhé aby splnil svou povinnost a zabránil průchodu čemukoliv na naši stranu (96).
 
Nina - 20. října 2016 21:11
nina6756.jpg
Vodárna: Komplikace na přivítanou
Daniel a Lotte

"Jo jasně, hlavně se nezapomeň soustředit na okolí," pronesu pobaveně, když procházím kolem něj, abych je vedla, zatímco on bude dávat pozor vzadu. Jak už mě asi znáte, rýpnout jsem si musela, zatímco jsem nechávala svoje prsty přizpůsobit trochu více agresivnější formě mého já. Ať jsem vtipkovala jakkoliv, absence světel stejně jako přílišná přítomnost klidu byly až alarmující. Dávám dobrý pozor na okolí a snažím se nedělat příliš rámusu, zatímco jdu kupředu.

Ale blesk na uvítanou, ne to fakt nečekám. Přesto mé tělo se zmůže na reakci jako kdyby šlo o něco běžného. Kotoul do strany tak, že bych měla skončit hned pak na jednom koleni a mohla rychle se vydat kupředu. Ano, zcela určitě mi to rozcuchá vlasy, ale mám v plánu v první možné chvíli dotyčnému upravit obličej. Inu, když nás přišel přivítat, tak se půjdeme vítat. A to se zásadně dělá z blízké vzdálenosti.

(Hod 83%)
 
Jiří „Horst“ Veselý - 05. září 2016 14:10
obrb91648242.jpg

A & Web Týmy společně proti Z-hordě.




Willow, Ester + NPC




Když se Ester zeptá na amulety a podle odpovědí spolubojovníků je pak trochu roztrpčená, samotného mě mrzí, že jsem na něj taky zapomněl. Holt je to nezvyk.

"Promiň Ester je to pro mě nové, polepším se. Díky moc za připomenutí."

Řeknu omluvně. A marně vzpomínám co vlastně měli dělat.
Sice mě nepotěší, že vlastně nevíme kde jsou hlavní aktéři kteří musí být zlikvidováni, ale co už jen pro upřesnění dodám co jsem přesně myslel.

"Myslel jsem tím hlavním zlounem kripla von Suchtlena, Doktora a toho zrádce Oťáska ocáska Greye. Toho si beru osobně."

Pak už vyrážíme po schodech proti smradlavé hordě zrůd. Z toho smradu se mi navalí a odplivnu si. Psy zadaunuji po cestě aby se nám nepletli pod nohy. A společně s Dolfim začnu pálit ze svého scaru. Pěkně dávky do hlav vždy tři rány a znovu.

"Dolfi udržujeme palbu. Počítej náboje, při přebíjení vždy musí druhý střílet dál"


Celkem kasická taktika. Výstřely třeskají budovou a nábojnice dopadají na dlažbu.

"Budu přebíjet raz dva tři!"

muj scar umlkne vyhodím zásobník, Dolfi střílí dál, zasunu zásobník a pálím taky. Pálíme do nich dokud holky nezakřičí, že mají hotovo ať se vydáme na ustup.

Postupujme a když vidím, že Ester chce zůstat poslední tak na ni vemi rázně a nesouhlasně zakývu ať maže za dveře, že poslední při ústupu budu já. Přeci jen si mě zvolili za velitele skupiny a tak je odpovědnost na mě a už jako chlap nenechám to schytat ženskou když se něco posere.

Jak zajde tak honem zalezu taky a ona může to kouzlo odpálit. Pokud se to nepodaří navfrkám tam 3 tříštivé granáty a ustoupíme po schodech ještě níž.

 
Tamara "Mori" Jánská - 05. září 2016 13:35
488843bc2335b7278a551d4bad4da6cd4728.jpg

Blam
- příšerák a… větší příšerák –

 

Sbo…

… rva!

Přikrčím se za Murcem. Reflex. Po zádech mi přeběhne nepříjemné mrazení. Něco je špatně. Něco je kurva zatraceně podělaně špatně.  Ten pocit, co mi málem obrátí žaludek naruby i s jeho nevábným obsahem umocní pohled na zbytky toho, co zbylo z Michaela.

A v tu chvíli se mi ten žaludek obrátí doopravdy.  

Tohle není Michael, tohle není Michael, tohle není… Není…

 

Není.

 

Zalapám po dechu, když svaly sevře křeč vyvolaná proměnou. Zalapám po něm podruhé, když to zavřeští. V tom zvuku zanikne můj vlastní výkřik, prsty zatnu do vlastní ruky. Svět před očima zčerná a pak prudce zrudne.

S utichnutím toho mučivého zvuku jako by vše kolem… Explodovalo.

Proměna je prudká. Brutální. Se sprškou krve vzduchem proletí i kousky kůže, zadní tlapy klopýtnou v botách, ve kterých zůstaly uvězněny.

 
Willow Rosenberg - 31. srpna 2016 21:30
vlkodlaka6185.jpg
Čarování proti zombíkům
- Horst a Ester + Blur, Baloga, Zora -

Povzbudivě se na všechny pousměji, Horstova pochvala mě potěší a úsměv k němu se o něco rozšíří. Ovšem narážka na zlouna s pekelným strojem pobavila nejvíc. Baloga si přisadil a svou poznámkou zasvětil i ty her neznalé.
"Bohužel, nic takového."
Dám za pravdu Blur.
"Ale nemůžeme tam ty obludy nechat, aby vyběhli ven a způsobili zombie apokalypsu."
Konstatuji nevesele. Že se na amulety zapomělo viditelně rozzlobí Ester.
"No ták... Určitě fungovaly."
Šeptnu k ní, což by jí mohlo zvednout náladu. Zamračenost jí nesluší.

Baloga vyšel první, hned za ním Blur a Zora s Horstem. Já s Ester jsme průvod uzavřeli, protože stejně budeme do místnosti vstupovat poslední, takže se nebudeme muset přeskupovat přede dveřmi.
Ester naposledy shrne náš plán, na což soustředěně přikyvuji. Je nás víc, tím pádem bych se měla cítit jistěji, ale mám obavu, že tam všichni zařveme. A pokud budu mít smůlu tak mé nelidství zajistí, abych to celé přežila jako jediná.
Doufám, že když už tak všichni.
"V pořádku. Postarám se o to, jak budu moct."
Odpovím Ester a své obavy na sobě nedám znát. Jsem přeci ta milá a optimismem zářící osůbka, no ne?

O spoustu schodů později mě a jistě i psy, do nosu udeří zápach, který jednomu obrátí žaludek naruby. Fuj...
Neudržela jsem se, abych nezkřivila nos a celý obličej. To je za trest, ty vylepšené smysly! A ještě si toho všimla Ester.
"Jo. Hodně uleželé mrtvoly."
Procedím šeptem skrz zuby a jen doufám, že nebudu zvracet. Pro jistotu si dám ruku před nos, abych aspoň trochu udusila ten hnus okolo.

To, že jsme u cíle jsem zjistila jednoduše. U cílových dveří cítili všichni totéž co já, takže bylo jasno. Připravili jsme se a Blur nám věnovala pohled s němou otázkou. Pohlédla jsem na Ester a pohladila ji hřbetem ruky po předloktí, což mělo za cíl vytrhnout ji z její ztuhlosti. Pak jsem na Blur kývla a šlo se na věc. Armáda potvor tam tak bez hnutí stála, jako by čekali na povel k útoku. My ale nemáme čas čekat, takže lovci vyrazili vpřed a já s Ester za nimi.
Nemůžeme to malovat moc daleko od dveří, protože riskujeme, že by se přes lovce dostala nějaká z příšer a mohla by celé naše dílo narušit.

Jakmile Ester napíše první runu, popojde a pokračuje. Já se nadechnu a s výdechem uvolním pravou rukou energii do runy udávající směr k nepřátelům. Až podlaha bouchne, rozletí se do určité míry kolem, krajní runy zajistí, aby to nešlo k nám. Tedy... takový je plán. Funkčnost uvidíme v praxi za chvíli.
Pokračuji k další runě, soustředím se na své síly a na ohnivou explozi, kterou máme v úmyslu vykonat, abych runu s jejím záměrem posílila. Přikleknu k třetí a proces opakuji, stejně tak u posledních dvou, kdy pátá je opět směrovací. Cítím se značně oslabeně a když vstávám, trochu se mi zamotá hlava. Nebylo to zrovna nenáročné kouzlo. Prostřední runu jsem posadila jako spouštěč, který mohu na dálku odjistit a nechat kouzlo fungovat. Doufám, že budu mít dost sil na ten poslední krok.
"VŠICHNI ÚSTUP!!!"
Zakřičím do éteru a pobídnu Ester aby zmizela za dveře, kam se stahuji také, ale než nechám kouzlo explodovat, postarám se o to, aby byli všichni za mnou a já ve dveřích jako poslední.
Pokud něco nevyjde, já budu ta co to schytá.


Zobrazit SPOILER
 
Ester Rymárová - 31. srpna 2016 20:24
ester6778.jpg
Do akce na porážku
~Willow, Horst + Blur, Baloga a Zora~

Takže prošel plán můj a Will. Nebyla jsem si jistá, zda to je dobře a hlavně jsem nikdy pod takovým tlakem nepracovala. O to horší bylo, že tím tlakem byla hrozba na životě. Buď nás zabijí ta monstra, nebo se odpálíme sami. Vyberte si. Přála jsem si být u sebe v obchodě a čistit nebo nějak vylepšovat zbraně. Dokonce bych byla ráda i za nějakého nespokojeného zákazníka, který by do mě hučel požadavky a dělal by ze sebe chytráka a přitom by věděl prd.

S amulety mě to nakrklo. Snažila jsem se lovcům nějak pomoct a jejich vděk bylo zapomenout, že mají u sebe něco, co může zachránit jejich holé zadky. Zabrblala jsem si něco pro sebe a uhnula pohledem, i když byla Zora slepá. Stejně jsem měla pocit, že svým způsobem vidí.
"Tak na ně pamatujte teď. Bude jich třeba," řekla jsem prostě a posléze se stala jen posluchačem, protože já a Will jsme měly ujednáno, co provedeme. Prsty jsem přejela po kapse, v níž jsem měla schovanou speciální křídu určenou právě na kreslení run. Nakonec jsem usoudila, že rvát kouzlo do nehotové runy je pitomost a tak je raději nakreslím na zem. Měla jsem v plánu to říct Willow, jakmile vyrazíme.

Na konci každého příběhu je nějaký silný boss, kterého musíte porazit. Doufala jsem, že na něj nenarazíme. S ním si určitě poradí Murco a Mori.

Dali jsme se konečně do pohybu. Už jsem myslela, že na schodech vystojíme důlek.
Otočila jsem se k Willow, abych ji zopakovala, co se po nás očekává: "Půjdeme systematicky. Já nakreslím na zem runu a ty hned do ni vložíš energií a já mezitím budu pokračovat s další. Postupně vytvoříme pásmo, které se odpálí potom, co ostatní budou v bezpečí. Nasměrování exploze budou řešit runy, ale pro jistotu jim můžeš dopomoct. Víc toho nezvládnu," řeknu nakonec omluvně.

Během řeči jsem si všimla, že vlkodlačka divně nakrčila nos. "Něco cítíš?" zeptala jsem se a nervózně se podívala před sebe. Křídu jsem měla už v ruce.

Zastavili jsme se přede dveřmi. Najednou jsem pochopila, co Will vadilo, a měla jsem problém udržet žaludek v klidu.
Sakra! Smrdí to jako zdechliny, pomyslím si. A daleko od pravdy jsem nebyla. Fuj.

Začalo to. Nebyla jsem na žádné akci a na chvíli mi ztuhly nohy. Nebýt Willow, nejspíš bych se na místě zhroutila. Stačilo mi vědět, že je tu vedle mě. Do místnosti jsem vešla krátce po ostatních a snažila se zombieků moc nevšímat. Klekla jsem si a plynulými, zkušenými tahy jsem nakreslila první runu. Posunula jsem se o kousek vedle a začala kreslit další. Očkem jsem koukla na Willow, zda už pracuje na předešlé. Čas nebyl s námi. Kdykoliv se některý s nepřátel mohl utrhnout a vyrazit rovnou na nás.

Druhá hotova. Zbývají ještě tři.
Každou runu jsem zároveň uzamykala a tím do nich přelévala i vlastní sílu. Bylo by docela hloupé, kdyby přes ně někdo přeběhl a smazal ji. Willow mohla z každé runy cítit lehké pulzování a ve chvíli, kdy do ni předávala svou energii, se částečně napojovala na tu mou. Zvláštní to pocit.
Pás run měl za úkol vstřebat a směřovat energii dovnitř místnosti. Pokud se zadaří a každá z run přijde Williinu energii, exploze zničí vše, co ji přijde do cesty. Pokud by nějaká runa vysadila, mohlo se stát cokoliv. Nejhorší případ by byl nekontrolovatelný výbuch, kdy by nefungovaly ty správné runy. Na jednu stranu by to zabilo i ty zrůdy, ale nebyla jsem si jistá, kdo z nás by to pak přežil.

Po poslední runě jsem vstala a uhnula Willow. Sledovala jsem, jak si ostatní vedou.
Ať to vyjde, pomyslela jsem si trpce.

Zobrazit SPOILER
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.079293012619019 sekund

na začátek stránky