| |||
Samota Opět to bolelo a o to více vidět ty rozdíly. Opravdu byl každý jiný, každý měl svoji osobnost a každý měl své kouzlo. Nemluvil se mnou, tak jak jsem teď potřebovala. S povzdechnutím jsem zavřela oči. ,,Jistě.. vrátím se včas.." pronesla jsem pouze potichu. Potřebovala jsem být sama. Tolik to bolelo, až to nebylo hezké, ale já opravdu jediné co jsem nyní potřebovala bylo s někým mluvit. Měla jsem v sobě zmatek. Během předchozí chvíle jsem byla opět v temnotě, ale i nyní jsem neviděla žádné světlo na své cestě. Potřebuji ho.. To je hrozné si to připustit.. nemůžu být sama.. Cítila jsem bolest u srdce, jako kdyby mě zevnitř pálilo zaživa. *** Byla překvapená nad svým odhodláním a jen s úsměvem naklonila hlavu bokem když dolila další sklenku vína. ,,Takže ty by jsi navrhoval co? nepodepisovat mír?.. ono může to být pro ně i dobrá past..nalákat je sem a pak zabít.. bylo by to snadnější." řekla zamyšleně. nyní jsi poznal znovu že je to opravdu lady s velkým L. uměla být dost podlá, ale spíše jsi k ní nacházel možná bližší cestu ve snaze se zbavit svých myšlenek. ,,Jistě mít někoho vedle sebe je příjemné obzvlášt v posteli kdy cítíš teplo toho druhého, nebo se můžeš prohřát i krví.." mlsně si olizla rty a vzala ze stolu menší dýku. ,,Hlad po té době co jsem tím čím jsem poznám.. musíš se napít.. můžeš jinak přijít o rozum." |
doba vygenerování stránky: 0.36497783660889 sekund